OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Second - 7. kapitola

21.11.2013 (16:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 932×

Byl to již týden a dva dny od večeře a já byla nervózní z toho, že se ještě neozval. Neviděla jsem ho ani ve škole, ani nikde jinde. Čekala jsem marně, že mě pozve na tu večeři, dokonce mi na mysli vytanula myšlenka, že to byl sprostý podfuk.

„Chceš něco říct?“ zářila vedle mě Messi jako sluníčko a já se nějak nemohla pořádně soustředit. Bylo pondělí, šla jsem vedle ní do učebny a měla hlavu zase u něho. Jak typické. „Lotte, posloucháš mě?“ zatřásla se mnou a já musela zamžikat očima. Stála s pořádným úsměvem na rtech a držela mě neustále za rukáv od kabátu.

„Samozřejmě, že tě poslouchám, jen jsem hrozně unavená. Za to může tohle blbý počasí!“ snažila jsem se vše zamluvit a povedlo se. Sežrala mi vše i s navijákem.

„Takže volal mi ten sexouš, ten Ethan, a pozval mě na večeři.“ Jakmile řekla jeho jméno, zkameněla jsem a koukala na ni jako na zjevení. On pozval ji? Ne mě! „Taky jsem si myslela, že se mu nelíbím, ale dneska večer bude vědět, proč mi zavolal a požádal o schůzku, to se neboj!“ brebentila a já nevěřila tomu, co slyším. Otřáslo to se mnou. Docela hodně. Ten je můj. Ne doopravdy, ale děsně mě Messi štve.

„Tak se mnou by stejně nic neměl, jelikož jsem vdaná, ne?“ Už podruhé za pět minut jsem se snažila nahodit proutek s návnadou, a byl bleskově chycený.

„Taky si myslím. Má určitě radši blondýnky než brunety a trochu křivky, to je jasné,“ zakývala hlavou a chytla se mé ruky. „Prostě nejsi jeho typ,“ ukončila konverzaci. Měla jsem sto chutí jí něco říct, ale měla pravdu. Komu bych se mohla líbit? Jsem vyhublá až na kost a moc hezká taky nejsem.

Celý den jsem musela myslet na to, co se stalo. Vytáhla jsem nenápadně z Messi místo potkání a přemýšlela nad plánem. Budu je sledovat. Sice jsem nenápadná jako sáňky v létě, ale to se nějak udělá.

„Přeju ti hodně štěstí večer, a v kolik že jdete do restaurace k Andreuovi?“ usmála jsem se tak sladce, jak jsem v ten moment mohla.

„V osm, proč?“ opřela se o kapotu mého auta a pozorovala mě pohledem kočky.

„Přece ti budu držet pěsti!“

„No jasně, děkuji!“ objala mě a hned odešla.

To tak, pěsti! Vím, je to moje kamarádka, ale momentálně si zahrává s ohněm. Se mnou!

Ze školy jsem jela na kontrolu do nemocnice a poté hned domů. Ještě dva týdny! To mě zabije. Potom ještě rehabilitace. No, to bude zábava.

Georg doma ještě nebyl. Spadl mi kámen ze srdce a uvelebila jsem se s kávou, učením a chlupatou dekou na gauči. Než bude osm, tak se budu učit na zkoušky a nemyslet na to, jak bych chtěla být v roli Messi.

„Jsem doma.“ Práskly domovní dveře a v nich stál Georg. Podíval se na mě pohledem naštvaného muže, ale když zjistil, že se učím, tak se jaksi uvolnil. „Učíš se?“ vypadlo z něj a jeho krok mířil ke mně. Ne, asi se maluju, když mám před sebou učebnice a poznámky.

„Bude zkouškové období,“ utrousila jsem potichu a začetla se do bodu dva.

Byla to celkem nuda, sedět a učit se. Ale jako zahnání nudy a času mi to vyhovovalo. Bylo půl osmé, když jsem se začala balit a oblékat se.

„Ty někam jdeš?“ koukl do šatny Georg a opřel se o rám dvěří. Byl hezký, opravdu hezký. Proč je mám sledovat, co dělají, když mám doma manžela a tam venku je moje nejlepší kamarádka, které vztah přeji? Proč?

„Jdu si jen pro nějaké další poznámky k Messi, ty moje jsou celkem nejednoznačné,“ začala jsem mluvit rychle a doufala, že si nevšimne mé nejistoty.

„Dobře, já tě odvezu.“ Začal se oblékat a já ho zarazila. Nechci přece, aby jel se mnou. Vždyť budu špehovat jeden zvláštní pár.

„Lásko, je pozdě a já s Messi budu asi ještě rozumovat, znáš to.“

„Tak počkám v autě, mně to nevadí.“ Už měl na sobě rifle a já nevěděla, jak z toho vybruslit. Musím rychle něco vymyslet.

„Dobře, no, tak já ti řeknu, že k Messi nejedu. Mám pro tebe překvapení a ty ho nesmíš vidět. Tak, a prasklo to,“ svěsila jsem koutky úst.

„Aha, promiň. Tak to tedy nebudu rušit a jeď sama. Ale vrať se brzy!“ Už zase ten jeho tón vraha.

„Neboj, budu doma velmi brzy,“ vlepila jsem mu na tvář pusu a rychle odešla.

Promiň, miláčku, ale to překvapení se ti asi nebude líbit. Jdu za chlapem, který je pro mě Bůh, a já nechci, aby byl Bůh pro někoho jiného.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Second - 7. kapitola: