OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Šedá myška 15

11.10.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2610×

Dosedla stále opřená dlaněmi o zem. Z hrdla se jí ozývaly vzlyky, ale bez slz. Ty už vyschly. Ramena se jí trhavě zdvíhala, jak prudce oddechovala. Bolely ji nohy, plíce, hlava... Měla chuť tu zůstat už napořád. Nevracet se. Vždyť neměla přece kam. Domů, do svého skutečného domova, se vrátit nemohla.

Když ji sem odváželi, slíbili, že to bude jen na chvíli, ale lhali. Pohřbili ji tady. To co se nepodařilo tomu vraždícímu maniakovi, to se podaří jim. Pokud tady bude muset zůstat dalších několik měsíců, z jejího skutečné života, z Tess, nezbude už nic.

15. Dva na čtyřech

Neměla ponětí, jak dlouho tam takhle byla. Do reality ji vrátilo až štěkání psa. Blížící se bušení tlap na ztvrdlou půdu ji donutilo se dát alespoň trochu do pořádku. Okolo se rozlehlo totiž i zapískání. Ten pes nebyl sám.

Neměla sílu cokoliv vysvětlovat. Potřebovala se rychle sebrat. Rukávem si přejela přes celou tvář.

„Sakra!“ Otřela si rukávem i oči a nic ji tam nezavazelo. To bylo špatný Rozhlédla se okolo. chyběly jí brýle. Věděla, že je měla. Nevycházela bez nich z pokoje.

Překulila se na čtyři. Bylo jí jedno, že se ještě více zašpiní. Už teď byla zastříkaná od bláta až na zádech.

Rozhrnula nízkou trávu vedle pěšiny. Oběma rukama se v ní probírala. Možná i proto leknutím skoro dosedla na zadek, když se okolo ní prořítil ohař. Na dlouhých mrštných nohách se kousek před ní otočil a s podupáváním tlap skoro na místě docupital až k ní.

Zírala na to zvíře, které mělo momentálně čenich ve stejné výšce jako ona obličej. Zvou ji oběhl a přičichl k ní, pak se otočil zpátky. Jako by potřeboval poradit, co s ní.

„Cone!“

Na pěšině se z poza keřů vyřítila postava a rychle dobíhala přímo k nim. Jmenovaný zavrtěl ocasem, že Sendy skoro praštil přes obličej a zaštěkal. Přehlušil tak její zoufalé zavrčení.

Michael byl rozhodně tím posledním, koho by chtěla potkat. Když tedy nepočítala, toho šílence, který se ji pokoušel tenkrát zabít.

„Cone, pojď sem!“ Poplácal si na stehno. Ohař ho okamžitě poslechl a Michael ho poplácal po pleci. „Ahoj,“ obrátil se i k Sendy. Pokud ho zarazilo to jak vypadala, nedal to na sobě ani trochu znát.

„Ahoj.“

Raději se otočila a začala znovu prohledávat trávu okolo. Byla vděčná za divoký rozcuch vlasů, které ji spadaly do obličeje a schovávaly její oteklé oči a zarudlý obličej.

„Potřebuješ pomoct?“

Do háje! Nesnášela tohle tohle jeho slušný chování. Kdyby po ní nic nechtěl. Prostě by ji jen obešel. Jenže na to teď měl až moc velkou motivaci se takhle přemoct.

Otočila se k němu.

Už otevírala pusu, že řekne ne, ale zarazila se. Přišla už snad o všechno, trochu hrdosti může obětovat taky.

„Nemůžu najít brýle.“

„Jo, aha.“ Vyhrkl to, jako by si až teď všiml, že jí chybí. „Cone, sedni.“

Pes ho opravdu hned poslechl a sedl si u jeho nohy, zatím co Michael zamířil k Sendy. Dřepl si kousek od ní a zahleděl se na zem. Rukou přejel kousek před sebou. Mlčky pročesávali zem okolo a jeden na druhého se ani nepodívali. Sendy se tomu snažila vyhnout co to šlo, ale uši měla napnuté.

„Jo,“ hlesl po snad deseti minutách. Natáhl se kousek před sebe a během chvíle už natahoval ruku s brýlemi k ní. Jak tak klečela na všech čtyřech, tak k němu vzhlédla. Musela prudce odfouknout pár pramenů z tváře, aby na něj vůbec viděla.

„Byly támhle na trávě. Tak jsou snad jenom špinavý.“

No, alespoň budu kompletně ladit. Ušklíbla se sama sobě v duchu.

„Díky.“

Vzala si je. Opravdu byly v pořádku. Byla za to ráda. Teď rozhodně neměla chuť volat, ať jí pošlou další.

„Jo, jasně.“

Čekala, jestli řekne ještě něco dalšího. On však vstal a jediným hvízdnutím přivolal Cona.. Ten byl hned jako střela u něj.

„Tak ahoj.“

Dosedla na paty a ruka s brýlemi jí klesla. Nic víc. Jen ahoj a šel. Sledovala jeho záda. Do háje!

„Michaeli!“

Čert to všechno vem. Nemohla jinak.

Otočil se.

Možná byl jen skvělý manipulátor, ale jestli by to neudělala, tak by se začala sama nesnášet.

„S tou chemií... jestli chceš ještě pomoct,“ lezlo z ní pomalu.

Jeho zvědavost okamžitě vystřídalo nadšení.

„Jo, jasně.“ Ošil sebou a podrbal se na krku. „Jen varuju, jsem vážně beznadějný případ.“

„Sedím za tebou na laborkách,“ připomenula mu.

„Vlastně,“ přikývl roztržitě. „Mohla bys třeba už tenhle víkend?“

„Uhm,“ přikývla. Teď už musela jen doufat, že to bylo správné rozhodnutí.

> Tááák sladký >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 15: