OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Šedá myška 23

23.07.2012 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3071×

23. Přímý útok

Sendy si pohodila batoh na zádech a zamířila přes parkoviště pryč od školy. Jenže to by tu nesměli existovat takoví kreténi. Jedno auto vjelo těsně před ni, takže kdyby nestihla včas zabrzdit, rozplácla by se mu o kapotu. A ještě ten pitomec zastavil, aby nemohla projít.

Ohlídla se k řidiči, aby ho poslala do hodně temných míst lidského těla, ale střetla se s odevzdaným úsměvem na Michaelově tváři. Jen na ni mávl na pozdrav a čekal. Bylo jí jasný na co a jako že je nebe nad ní, tak měla v první chvíli chuť se okolo jeho auta jen prosmýknout a nechat ho tu stát.

Naštěstí si to ale rozmyslela a přeběhla ke dveřím na druhé straně.

„Ušetři si nadávky, byla by to zbytečná námaha,“ utnul ji sotva otevřela pusu. „Mám celkem jasnou představu, co bys mi řekla.“

„Díky, že mi šetříš energii a čas,“ odsekla a pohodila batoh na podlahu, aby se mohla vyhoupnout na sedadlo.

Než si zaklapla pásy, už vyjížděli z pozemku školy. V autě panovalo ticho.

„Normálně tak mlčenlivá nebýváš. To na tebe má takový vliv jízda autem nebo já?“

Jen po něm mrskla pohledem. Bylo jí jasné, na co naráží.

„Neboj, nehodlám se na tebe vrhnout.“

Uchechtla se, jako by tohle byla ta poslední věc, které by se bála.

„Tedy pokud nebudeš chtít.“

Můj ty Bože. Ten její pohled stál za to! Oči měla doširoka rozevřené a přísahal by, že to trvalo snad i několik vteřin, než se znovu pohnula.

Pak ucukla pohledem ven.

„A já prý mám blbej smysl pro humor,“ ucedila.

„Vzhledem k tvý reakci se to sice bojím přiznat, ať tě tu nemusím křísit, ale já to nemyslel ze srandy.“

Hleděla umanutě ven, což se mu nelíbilo, protože jí neviděl do tváře.

„Prostě to nedává smysl.“

Překvapeně se po ní ohlídl. Už nečekal, že by promluvila. Tak nějak chápal jak to myslí a uchechtl se tomu.

Sendy se po něm vražedně ohlídla. On se ale díval už před sebe.

„To mi povídej. Dneska jsem měl chuť vrazit tomu klukovi, co ses s ním ráno bavila.“

„Reyovi?“ hlesla nevěřícně.

Jen pokrčil rameny.

Vybavil se jí jejich rozhovor... I to, jak měl Michael to ráno blbou náladu...

Nemohla si pomoct, ale sjela niž a opřela si rty o klouby prstů. Snažila se schovat pobavený úsměv.

„Mě na tom nic směšnýho nepřipadá,“ ohradil se Michael, když si toho všiml.

Potutelně po něm vrhla pohled. Dělalo jí to moc dobře. To vědomí, že přes tohle všechno, to jak hrozně vypadala a jak byla protivná, se mu líbí. Myslela, že tahle Sendy z ní vytáhla to nejhorší, co v ní bylo...

„To jako vážně?“ ujistila se.

„Jo,“ přikývl. Bylo mu jasný, na co se ptá.

Pro ten den řízení odpískali. Zavezl ji před dům a Sendy se musela dost držet, aby potlačila ten blažený úsměv alespoň do té doby, než za sebou zavře dveře domu.

Ráno do sebe Sendy naházela snídani téměř za poklusu. Nemohla si pomoct, ale těšila se do školy. Bylo to zvláštní, nikdy se na Michaela takhle nedívala. Nepočítala, že tohle bude muset jako Sendy vůbec řešit, ale to vědomí, že se mu líbí... Už jen to jí stačilo, aby se usmívala.

Ve škole byla brzo, ostatní se teprve začínali trousit, tak si alespoň v klidu mohla vytáhnout knížky ze skříňky bez zbytečného mačkání s ostatními. Zabouchla ji a vyjekla.

„Ahoj,“ obdařil ji Michael zářivým úsměvem. Stál opřený o skříňku hned vedle.

„Ahoj.“

„Koukám že máš dobrou náladu.“

„A není zaměřena žádným určitým směrem,“ rýpla si. „Vyhovuje?“

„Hm, ani moc ne.“ Snažil se tvářit ledabyle.

Vykročila ke třídě a on vedle ní.

„Nevím jestli sis toho povšimla, ale zítra máme další laborky z chemie,“ upozornil ji.

„Tak to zní v tvém podání docela výhružně.“ Tahle hra ji bavila.

„Možná budou i nějaké oběti na zdraví i životech. Asi bych teda potřeboval další doučování.“

„Samozřejmě jen kvůli bezpečí zbytku třídy,“ přikývla a zastavila se. Došli až k její lavici.

„Přesně tak,“ přikývl.

„Takže ve čtyři?“

„Platí.“ S tím se otočil a vyrazil ke svému místu. Sendy se za ním ještě chvilku dívala a měla neodbytný pocit, že tohle obyčejné doučování nebude. Vlastně v to doufala.

Jen co dorazila ze školy, hodila batoh na postel až poskočil a otevřela skříň. Byl to spíše reflex, který notně zchladil obsah jejího šatníku. Teprve v tom okamžiku jí došlo, že žádné šlechtění nepadá v úmyslu. Bylo to jako ledová sprcha.

Přešla k prádelníku a podívala se do zrcadla nad ním.

„Baf,“ zahučela na svůj odraz a opřela se loktem o desku prádelníku a bradu zabořila do dlaně. S tímhle nešlo nic moc dělat. Příšerka musela zůstat příšerkou. Jedno si ale neodpustila...

Během půl hodiny už klusala dolů a v rychlosti nahlásila Meggie, kde bude. Zavřela za sebou dveře a přejela si jazykem po zubech. Nic jí na nich nezavazelo. Rovnátka nechala na prádelníku.

 > Plicní test >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 23: