OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Šedá myška 8

01.09.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4106×

8. Hořlavá Sendy

Do pondělí se modřina na Sendyně tváři téměř ztratila. Brala to jako jednu z mála dobrých věcí, co ji za poslední dobu potkaly. Jen se bála, že na dlouhou dobu zase poslední.

„Tak co neděle?“ zaksichtil se Max na Reye.

„Hmm, jo, šlo to,“ protočil oči. „Jen bábinka pro mě má už nalajnovaný postup minimálně až do bílýho domu.“

„Takže ji pořád ještě nepustil ten Harvard?“

„Slavnostně mi už sehnala i přihlášku,“ zahučel a dloubl otráveně do brambory na talíři.

Sendy si až v ten okamžik uvědomila, že tohle je vlastně jejich poslední ročník. Na jaře se posílají přihlášky na vysokou. Při tom všem jí to úplně vypadlo.

„Hele, kdo se na nás přišel podívat...“ vyrušila ji Vera z úvah.

Otočila se směrem kam koukala. Ke stolu na opačné straně jídelny si sedal právě nějaký kluk. Ještě ho tu neviděla. Hned si ho ale dokázala zařadit. Bezstarostně se zdravil s ostatními, zatím co mířil ke stolu za Jasonem a Patrikem. Jeden z oblíbenců. Ani se nedivila. Vypadal příliš dobře na to, aby ho odsunuli na druhou kolej. Takoví jako on tvořili většinou jejich partu. Tedy partu Tess.

„Michael má rozvedený rodiče a pendluje mezi nimi,“ vysvětlila Sam. Sendy ale nejevila moc zájem, tak to víc nerozváděla. Ne, ta byla myšlenkami jinde. Zamračeně bodala vidličkou do brambory. Teď měla sedět někde v kavárně a s holkama se dohadovat o škole. Vlastně ani netušila, kam se kdo bude hlásit. Neměla, jak to zjistit. Nemohla prostě zvednout telefon.

„Podle mě už je dávno po něm,“ dloubl do ní Max. Nechápavě se po něm otočila. „Věř mi, ten už nevstane,“ nasadil vážný kukuč, takže jí hodnou chvíli nedocházelo, o čem to mluví.

Probodla ho pohledem a on se v ten okamžik rozchechtal na celou jídelnu. Je chrochtavý smích byl prostě nezaměnitelný, nezastavitelný a prudce nakažlivý. Rey se Sam se přidali a Vera nechtě předvedla jediným úsměvem všechny dnešní chody oběda. Od stolu nakonec odcházela s úsměvem i Sendy.

Před hodinou šla ještě odevzdat podepsané papíry k asistentce ředitele. Do třídy tak dorazila mezi posledními.

„Co se tu vy dva tak tulíte?“

Jen co vešla, donutila ji ta věta ohlédnout se tím směrem. Michael se pobaveně zubil na Patrika a Jasona sedící v jedné lavici.

Uhnula pohledem, než si jí všimnou a vyrazila do svojí lavice. Ušetřila tak ty dva odpovědi. Michael ji zaregistroval, když prošla okolo a hlučně pohodila batoh na jednu židli a sama si sedla na druhou. Pohledem o ty tři ani nezavadila. Jako by tam ani nebyli, si vytáhla věci a přichystala si je na hodinu.

„Aha.“

Jeden pohled řekne víc, jak tisíc slov. Netušila, kde to vlastně slyšela, ale na tuhle scénku to naprosto pasovalo. Raději se vzdát svého místa, než ho sdílet s ošklivkou.

Sendy Michaela okamžitě zařadila k tomu davu ostatních, které prostě ignorovala. Ačkoliv s tímhle byla docela na chemii sranda.

„Do pr...“ zavyl učitel, když se ozvalo tříštění skla a on se vyděšeně přikrčil. Evidentně měl už nějaké zkušenosti, protože si automaticky vykryl hlavu sešitem, co držel v ruce.

Michael se vzpamatoval jako první. Pustil zbytek baňky a začal zastavovat plynový hořák.

„Tak a dost!“ praštil učitel se sešitem o stůl a změřil si ho pohledem. Michael stál kus od ostatních, protože pokud měla popularita své meze, tak rozhodně v místech, kde začínal pud sebezáchovy.

Učitel se bezmocně rozhlédl.

Sendy se přikrčila za polici s chemikáliemi, aby schovala ještě cukající koutky a tvářila se, že se zarputile věnuje jen titraci.

„K Robinsové,“ ozvalo se třídou a učitel máchnul paží, aby mu naznačil směr.

Sendy se nevěřícně narovnala. Mezerou nad kyselinami a hydroxidy se podívala nejprve na stejně nadšeného Michaela a pak i na učitele.

„Stejně už to skoro máte, tak na něj dohlédněte.“ Odsekl, jako by měla něco namítat. „Než to tu podpálí,“ zamumlal už tišeji. Michaela ještě zpražil pohledem a donutil ho tak, dát se do pohybu.

„A pokuste se jí nepodpálit vlasy, buďte tak laskav.“

Okolo to pobaveně zašumělo. I Sendy se musela držet. Při pohledu na jeho vražedný výraz ji to ale přešlo. To nebyl vtip.

„Tak jo, šprtko, co mám dělat,“ zavrčel. Viděla mu do hlavy. Štvalo ho, že se mu směje někdo jako je ona.

Založila si ruce na hrudi a opřela se bokem o desku stolu.

„Postup máš na tabuli, já mám jen dohlížet.“

Ušklíbl se, jako by něco takového čekal. Popadl tedy kádinku a začal odměřovat jednotlivé složky. Občas koukl na tabuli, ale ji regulérně ignoroval.

„Vem si raději pipetu, tímhle to neodměříš.“

Zatěkal k ní pohledem, ale poslechl. Skrčila prsty a opřela si je o rty. Nechtěla ho provokovat, ale skvěle se bavila. Byl to pravý prototyp namyšlenýho blbce. Jenže ona teď byla právě to menší zlo. Raději se pokořil a poslouchal ji, než se znovu znemožnit před všema a podpálit to tu.

„Vem si raději tuhle,“ podala mu pipetu s gumovým balonkem na konci. V jeho případě vážně nebylo vhodné nechat ho hydroxid nasávat pusou.

Sevřel pevně rty a poslechl.

Pečlivě znovu všechny chemikálie namíchal a kádinku upevnil do svorky.

„Stuj!“

„Kurva!“ sykl, když sebou škubl, až mu to málem vystříklo na ruku. Sejmul ji vražedným pohledem.

„Přelej to do téhle.“ Vytáhla ze skříňky jinou baňku.

„Copak, tahle se slečně líbí víc?“ odsekl.

„Ne, ale je to varný sklo, nepraskne.“ Hrdá sama na sebe se ovládla a odpustila si nějaké pošklebování. To že je blbec on, neznamená, že se k tomu musí snížit i ona.

„Aha,“ zarazil se a odtáhl kádinku od kahanu, co to šlo. „Díky,“ hlesl a vzal si od ní baňku.

„Mám ráda svý vlasy,“ neodolala a zaculila se. Nemohla si pomoct, ta náhlá pokora k tomu přímo vybízela. Ignoroval to a během chvíle už šermoval baňkou nad plamenem.

Vlastně ho do něj položil. Po pár vteřinách ho začínala podezírat z kritické atrofie svalstva, protože baňku skoro postavil na přívodní otvor plynu.

„Když ten plamen udusíš, tak to tím neurychlíš,“ upozornila ho. O centimetr to zvedl.

Sakra, vlasy nebylo jediný hořlavý co na sobě měla.

„Dej to sem.“ Vytrhla mu držák z ruky a bokem ho odstrčila.

O tom, že by se bránil, nemohla být ani řeč. Opřel se lokty o desku stolu a v předklonu ji pozoroval. Měla podezření, že se schovává, aby si toho učitel nevšiml.

„Myslel jsem, že máš jen dohlížet,“ povytáhl obočí.

„Udolal mě ten tvůj sladkej bezradnej pohled,“ zapředla. Ani se na něj nepodívala. Sledovala soustředěně tekutinu v baňce a kroužila s ní nad plamenem.

Překvapeně zamrkal a otevíral už pusu. Raději ho zarazila, než plácne kravinu.

„Klid, to byl vtip, jsi mi úplně volnej.“

Překvapeně sklapl. Po chvíli se ale začal pobaveně culit.

„Au, to bolelo.

„Ty to přežiješ,“ odsekla. „Tady to máš,“ postavila baňku do stojanu před ním.

Překvapeně se podíval na baňku s bílou sraženinou u dna. Sendy se s ním už dál nezdržovala. Sebrala ze stolu svoje věci a obešla ho. Byla na půl cesty ke dveřím, když se ozval zvonek ukončující hodinu a Michael se za ní konečně otočil.

> Dámská jízda >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šedá myška 8: