OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sedm hříchů - Prolog

20.04.2011 (15:00) • SwayCullen • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2619×

Tiše seděli okolo černého kulatého stolu. Seděli a neuvědomovali si vážnost situace - tedy až na jednoho. Těžké karmínově rudé závěsy zabraňovaly paprskům, aby se byť jen na okamžik dostaly do této místnosti. Světlo bylo to poslední, co by si tito lidé přáli. Musela zde být tma, jen mihotající se plameny svíček měly tu čest ozařovat pány temnot.
Tiše seděli okolo černého kulatého stolu. Věděli, že jsou všichni stejně důležití. Že jeden bez druhého by nebyli tak dobří, tak schopní. Nikdo z nich v tomhle dobře postaveném strojku nebyl navíc. Všichni měli svou úlohu. Tu, kterou museli dodržovat.  Nikdo se nad nikoho nepovyšoval, avšak jen jeden z nich věděl, co se musí stát, aby znovu nastala jejich doba. Doba temna.
„Náš rod upadá,” promluvil tlumeným hlasem Lucifer. „Zaséváte málo neshod,” podíval se na Leviatana a Satana. „Především vy dva.”
Oba páni temnot se ošili. Věděli, že Lucifer má pravdu. Od dob, co se světem šíří ctnosti, láska a mír, šlo všechno k čertu. V jejich případě spíše k nebi. Znechuceně si při té představě odplivli, až všude kolem létaly jiskry. Kotle, které měli připravené pro své hříšníky, neúprosně zely prázdnotou.
Kdy naposledy byly plné? Snad tehdy, kdysi dávno, co byly ty dvě slavné války, které měly změnit chod světa. Byl to sám Lucifer, který našeptával těm mužům - vůdcům, aby chtěli víc a víc. Jenže se jim to nepovedlo.  Svět opět zachvátila spravedlnost. I když i o té se říká, že je slepá.
Mammon si jen nešťastně povzdechl. Dobře si pamatoval na to, jak kotle přetékaly a on si jen spokojeně mnul ruce. Kde jsou ty časy, kdy chtěl vidět, jak se víc a víc lidí smaží v ohni pekelném?
„Co uděláme?” zeptal se Belfegor. Už jen ze své podstaty se mu příčilo vymýšlet nějaké řešení. Podle jeho názoru to bylo nejlepší nechat na Luciferovi, koneckonců ten z nich byl nejctižádostivější.
Belzebub se nevzrušeně napil ze svého poháru vína a čekal, co kdo vymyslí.
„Já bych věděl,” smyslně přivřel oči Asmodeus a představil si nahé chvějící se dívčí tělo na svém těle. Nikdy nepopíral, že čím víc dívek svedl, tím víc se mu chtělo mít další. Tak proč s tím přestal?
„A dost!” vykřikl vzteky Lucifer. Jste líní, nic neděláte. Jen pijete a smilníte s těmi, kdo už dávno propadli vaší moci!”
„Ale to je naše podstata, můj milý příteli.” Podíval se na něj Belfegor.
„Není! Idioti!” Postavil se Lucifer rychlostí blesku a netrvalo ani okamžik a zíral do Belfegorovi tváře ze vzdálenosti pouhých pár centimetrů. „Vaší podstatou je,” smyslně zapředl, „lákat k nám nové duše, smilnit, našeptávat a pomáhat těm nevinným červům v jejich neřestech!” zařval mu do tváře a Belfegor se zavrtal ještě hlouběji do podušek na svém pozlaceném trůnu. Nikdo se neopovažoval ani dýchat.
Tichost místnosti náhle prořízl Satanův smích. „Tak takhle se mi líbíš můj bratříčku,” zasmál se pán hněvu. Lucifer po něm jen loupl naštvaným pohledem a dál pokračoval ve svém monologu, který byl pro všechny zlomový.
„Takže teď se seberete a všichni,” podíval se významně na každého z nich, „se vydáte do světa hledat a pokoušet nové smrtelníky. Je mi jedno, jak to uděláte, ale každý z vás mi do zítřejší půlnoci zajistí duši, alespoň jednoho z nich.”
Všichni se po sobě podívali. Nechtěli se trmácet někam na svět hledat nové a nové hříšníky. Věděli ale, že pokud to neudělají dokud je čas, už nikdy na tom nebudou tak dobře jako kdysi.
A tak se těchto sedm pánů temnot vydalo znovu na svět, aby opět získali moc, kterou dříve měli.

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sedm hříchů - Prolog: