OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 11. kapitola

28.09.2010 (19:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1531×

Usoudila jsem, že se tohle odpoledne prostě nepovedlo. Začalo to Godrikem a pokračovalo to Michaelovou poznámkou o míru, doufám, že už to bude lepší. Nechci aby moje zásnubní hostina byla katastrofa a zítřejší svatba taky ne.

„Seleno, prosím, mohla by ses jít podívat do trůního sálu a zkontolovat jak pokračují přípravy na večer?“ zeptal se otec.

„Ano, jistě otče.“

Zvedla jsem se od stolu a šla jsem se podívat na přípravy na večer. Jak jsem se blížila k trůnímu sálu, cítila jsem pach několika vlkodalků, takže o přípravy se asi starají vlkodlaci. Doufám, že mě Godrik těmi balónky a krepákem strašil.

Vstoupila jsem do sálu. Čtyři vlkodlaci, ovšem v lidské podobě, tam pobíhali a zdobili stěny, díky bohu ne krepovým papírem, ani balónky. Sál se celý proměnil. Na zdech byly naaranžované pruhy fialové a černé látky. Výzdoba byla zvláštní, ale krásná. Náš trůní sál se moc vyzdobit nedá. Sál se používá na důležité upírské věci, jako třeba schůze a není na žadné oslavy, ale je to jediná vhodná místnost v našem domě, takže nedá se nic dělat.

Lykani mě spatřili, zastavili se a dívali se na mě, troufnu si říct, že nenávistně. Nedivím se jim, přece ženu do svatby jejich prince, ale nic jiného mi nezbývá.

Usmála jsem se a snažila jsem se vypadat mile, snad se mi to podařilo.

„Ta výzdoba je nádherná,“ řekla jsem vlídně.

„Díky, kdyby nebyla, tak by nás Lucian potrestal,“ řekl jeden z lykanů.

Zřejmě to teď nemají jednoduché. Lucian chce mír a udělá pro to všechno, ale tolik se snažit nemusí. Trestat vlkodlaky za špatnou výzdobu opravdu není nutné.

Pořádně jsem si lykany prohlédla. Byla tam i jedna lykanka. Je to poprvé, co jsem nějakou lykanku viděla. Ony do boje nechodily, takže jsem neměla možnost je vidět. Tahle lykanka byla moc krásná. Měla dlouhé černé vlasy a velké černé oči, které mě nenávistně propalovaly. Její pleť byla trošku snědší, připadala mi jako nějaká indiánka.

„Přejete si něco?“ zeptala se mě a přišla ke mě.

„Ne, jenom vás mám zkontolovat. Jsem ráda, že jsem mohla vypadnout od stolu. Ty Godrikovy vtípky mi vážně lezou krkem,“ řekla jsem a zasmála jsem se.

„Jo, mě taky,“ opověděla lykanka a usmála se, její pohled byl už trošku vlídnější.

„Jsem Selena.“ Podávala jsem ji ruku.

„Já jsem Nia.“ Nia mojí ruku přijala a usmála se. Možná budeme kamarádky, ale jenom možná.

„Chci vám všem říct, že vás chápu, pro mě to taky není lehká situace. Musím si vzít lykana a to jsem je vždy tak ráda zabíjela. Jeden z mých nepřátel bude teď můj manžel, prostě je to celé zvláštní, ale nemůžu s tím nic dělat, prostě je to tak.“

„My to chápeme. Pro nás to taky není lehká situace. Všechno se pro nás mění. Potkáme v noci upíra a už ho nebudeme muset zabít, budeme ho muset pozravit, no chápeš to?“ řekla Nia a zamála se. Ona je vážně fajn.

„Jo, je to špatný, já teď nemůžu zabít Godrika a to už jsem plánovala, jak ho zabiju. Teď jsou moje plány v háji a ten vlkouš mi stále poleze krkem.“

„Já jsem mu jednou zlomila ruku a víckrát si ke mě nic nedovolil,“ řekla Nia.

„No, já mu ji zlomila asi šestrát a pořád si dovoluje.“

„Máš smůlu, no.“

„Hm. To už vim dávno. Tak já už půjdu, nebo si budou myslet, že jste mě sežrali. Tak ahoj. Ráda jsem tě poznala, Nio, doufám, že se uvidíme večer.“

„Určitě se uvidíme, ahoj.“

Vyšla jsem ze sálu a šla jsem do jídelny. Nia je fajn, doufám, že jsou všichni lykani takoví a ne jenom hrstka z nich. Vím, že jsem jim zabila jejich druhy, jejich přátele, ale vyžadovalo se to po mě, byla jsem k tomu vedená už odmalička. Doufám, že mi to vlkodlaci odpustí a že já jim odpustím moje zabité přátelé.

Godrik

Nia

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 11. kapitola: