OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sex ve městě po česku - 1.díl

29.08.2014 (16:00) • Thetis • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1882×

Tento text bych chtěla věnovat mé opravdové kamarádce, protože i přes její intenzivní povahu, je jedna z mála lidí, který svůj mozek opravdu zapnou, když se zeptám na jejich názor. A jestli si tohle čteš, tak bych ti chtěla poděkovat. Nikdy jsi to se mnou nevzdala a vždycky jsi mi řekla svůj názor, nikdy si mě nekrmila lží, která by vypadala jako krásná pravda. Vždycky jsi udělala všechno proto, abys mi zlepšila náladu. A bylo jedno, co se stalo. Byla jsi se mnou, když jsem měla „trable“ s láskou; byla jsi se mnou, když jsem chtěla podniknout něco jiného zvláštního; byla jsi u toho, kdy jsem nevěděla, co dělat se vším, co se děje kolem mě;  byla jsi se mnou vždy, když jsem potřebovala pomoc. Za to ti budu vždycky vděčná.

Teď už bych se měla přesunout k mému článku. Přeji krásné čtení.

A ještě jedna věc, myslím, že moje zmiňovaná kamarádka a její úžasné a inspirující nápady a myšlenky se tu budou objevovat častěji, měla bych jí dát nějaké jméno. Samozřejmě, že chci taky ochránit její soukromí, proto zde o ní budu psát jako o El.

Představme si vztah jako věc, jako vázu. VĚTŠINOU váza slouží k jednomu jedinému důvodu. Naplníme ji něčím nesmírně důležitým - vodou, abychom poté do ní mohli dát něco výjimečného - květinu. Na stejný princip funguje i vztah. Vkládáme do něj naději, vzpomínky, zážitky, které nikdy nezapomeneme, a mnoho dalšího. A poté získáme něco úžasného - lásku. Ale nebudeme si nic nalhávat. Každá řezaná květina má určitou trvanlivost.

Takže má i vztah určitou trvanlivost? To mě přivádí na myšlenku, že některé vztahy jsou opravdu jako váza s řezanou květinou a některé jsou jako květináč s trvalkou, tedy s květinou, která je tu s námi několik let. A pak jsou některé květiny, o kterých se domníváme, že jsou věčné, ale po odkvětu prostě zmizí (tím si nejsem až tak jistá, přece jen nejsem botanik nebo rostlinofil, nebo jak se tomu říká). Na internetové stránce blesk.cz jsem se dočetla, že existuje celá řada rostlin, především balkonových, které se využívají jako jednoletky, i když jsou vytrvalé. Znovu se tedy ptám: Můžeme vztah, který je odsouzený k rychlému konci, přetransformovat na náš osudový a vytrvalý?

Mé kamarádce El se to povedlo (i když ji a její „trvalku“ podezřívám z toho, že si jsou „souzení“, tudíž nebyla potřeba žádná velká transformační akce). Rozešli se, a po menší pauze se k sobě opět vrátili.

Tehdy jsem jí řekla: „Buď to bude o 100% lepší, nebo to půjde do háje.“

Jak se mají teď? Doufám, že skvěle. Samozřejmě, že každý vztah má nějaké chyby. Což mě opět přivedlo k té věci s vázou a květináčem. Můžete obě dvě věci rozbít a opět zalepit. Záleží pak už jen na vás, jak moc jste si se zalepováním dali záležet. A taky bych chtěla podotknout, že slepený květináč vypadá lépe než slepená váza. Proto, dámy a pánové, vás prosím, když máte podezření, že držíte v rukou spíše řezanou květinu, nepřikrmujte ji, mnohdy nemůžete tolik zamávat s osudem.

Jsou ale i další případy, kdy opravdu můžeme srovnat vztahy s květináčem. Tenhle případ se spíše týká těch vážnějších vztahů, proto jsem nezmiňovala i tu naši skvostnou a často zmiňovanou vázu. Mnohdy se stane, že je květina příliš velká a květináč jednoduše malý. Někdy je láska větší než váš vztah. Neplýtvejte silami, protože… Zní to možná hloupě, ale ten, kdo miluje víc, je na tom vždycky nejhůř. Bohužel láska má něco kouzelného v sobě, co vás omámí, stejně jako vůně květin, a proto si často ani neuvědomíme, že tu vůni cítí jen jeden.

Když jsem si psala s El, zeptala jsem se jí na dost zapeklitou otázku. „Myslíš si, že vždycky může vztah fungovat? Jako… Jestli jde i ze vztahu, o kterém si myslíš, že bude trvat nejdéle měsíc, udělat vztah na roky… A obráceně.“

Odpověděla mi skoro až slohovou prací, kde vysvětlila hned několik důvodů, kdy vztah fungovat může a kdy ne. Myslím, že nejlepší bude, když sem vložím celou její odpověď, už jen z toho důvodu, že se chci vyvarovat toho, že bych špatně přepsala její věty. A taky je tady ta věc s autorskými právy.

„Všechno je to o povaze lidí a o citech, když se do toho člověka postupně zamiluješ, tak ano, jsi pak ochotný se změnit, ustupovat apod., nebo pokud máš povahu flegmatika, tak ti je vlastně jedno, co se kolem tebe děje, takže ti může být i jedno, že máš vztah s dovolením na hovno. To funguje i obráceně, nikdy nevíš, jak se vztah vyvine a jak se vyvine povaha člověka a city, proto ti vztah může ztroskotat na dvou týdnech, i když všichni očekávají dlouhá léta. Je to jako já a **** (Nemohu zmínit jméno, ale myslí sebe a její trvalku) v zimě, kdo by kdy řekl, že jednou si budeme dělat tak hnusné věci, jaké se děly, a kdo by si kdy řekl, že se zase umoudříme, všechno je to dá se říct o náhodě, city kolikrát neovlivníš, a myslím, že jde kolikrát i těžce ovlivnit naše chování a přístup k vztahu, každý je nějak přirozený a je často dost obtížný regulovat svoje emoce a chování. Což zase závisí na povaze člověka, jak schopný je ovlivnit sám sebe jak v normálním životě, tak ve vztahu.“

Tak to vidíte. Každý má nějaký názor a já děkuji za ten její, i když mi to trochu rozvrátilo moji teorii o květinách, ale na tom se dá zapracovat.

Nakonec bych vám ráda sdělila jednu větu, kterou mohu jen z poloviny považovat za svou (první polovina z té věty je totiž ze seriálu Pretty Little Liars).

„Naděje plodí věčné utrpení, ale někdy je naděje to jediné, co máme.“

Myslím, že je to pravda. Mnohdy máme naději a nakonec jsme celí zklamaní, že se nesplnily naše touhy a sny. Ale jsou chvíle, kdy je naděje vážně to jediné, co v daný čas máme. 

Autor: Thetis, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sex ve městě po česku - 1.díl: