OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Školní loser - 7. kapitola

26.04.2013 (18:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 864×

http://www.youtube.com/watch?v=2pMM4iwC-ag

Kate:

Mám prý být za deset minut osm před domem. Chystala jsem se jako každé ráno. Jenom lehce řasenku, tvářím dodat barvu a lesk na rty. Nechápu ty holky, co se ráno líčí hodinu a pak vypadají, jako kdyby jim někdo jednu vrazil.

Hodila jsem na sebe ještě lehké oblečení a může se vyrazit. Těšila jsem se na Freda. Ani nevím proč. Brala jsem ho jako kamaráda.

„Ahoj, Kate, můžeme?“ zeptal se mě můj nový a jediný kamarád a já s nadšením kývla. Sedla jsem si na místo spolujezdce a obdivovala to, jak se Fred pořád usmívá.

„Nějaký usměvavý dneska?“ nemohla jsem si odpustit.

„Proč by ne?“ oplatil mi a usmál se tak nejkrásněji, jak jen dovedl. To mě doslova položilo na ramena. Musela jsem se opřít a oddechovat.

Ve škole na nás každý koukal jako na něco, co do společnosti nepatří. Holky záviděly a kluci se divili. Ježíši, tak mě vezl autem. To je to tak hrozný?

„Musím jít, tak ahoj a díky za svezení!“ Vadily mi ty pohledy. Musela jsem rychle pryč a tak jsem šla na hodinu matematiky.

Nevím proč, ale poslední dobou jsem ve škole nedávala pozor. Učitelé mě ale naštěstí nevyvolávali. Bylo to Fredem. Byl mi blízko sice jen pár dní, ale byl to dobrý přítel.

Pořád jsme si psali v hodinách. Ptal se mě, co budeme dělat v pátek, protože s rodiči se mi u stolu sedět teda nechce, a naštěstí ani jemu. Dohodli jsme se na nějakém filmu.

Dny šly tam a ubíhaly docela rychle, až nadešel pátek a my s tátou chystali večeři. Já ani táta vařit neumíme, takže jsme si dovezli něco z restaurace.

Během dne se zde stavila matka a odvezla si nějaké další věci. Rozvod prý bude trvat dlouho, kvůli majetkovému vyrovnání.

„Jdu se nachystat,“ usmála jsem na tátu a kulhala do svého pokoje. Byla hodina do příchodu Freda a jeho rodičů. Akorát.

Fred:

„Zlato, pohni, ať přijdeme včas,“ křičela na mě matka z ložnice a já na sebe hodil tričko. Doteď jsem spal. Ještě jsem čapl nějaké filmy a vydal jsem se za našima.

Venku bylo teplo a u Kate doma se svítilo. Táta zazvonil a my stáli před dveřmi jako prasátka na pochodu.

„Dobrý den, jsme rádi, že jste přišli,“ otevřel nám Katein otec a Kate už kulhala za ním. Noha se jí asi ještě nezahojila.

„Dobrý večer, donesli jsme lehké vínko k večeři,“ řekl otec jako vždy s odlehčením a pobídl matku, ať jde první.

Vstoupili jsme do jídelny, bylo už prostřeno. Akorát paradox byl, že v krabičkách. Takže si to koupili v restauraci, super. Nesnáším ty lidi, co mají vše do puntíku a ještě si stěžují.

„Tak my si to vezmeme nahoru, tati,“ vzala Kate talíře s krabičkami a šinula si to do svého pokoje.

„Ale Frede, jsme přece na návštěvě,“ mračila se trochu matka a otec jen přikyvoval. Ach jo.

„To je v pořádku, co si budou povídat s námi?“ zažertoval Katein otec a já věděl, že je to OK.

Šel jsem za Kate, až jsme vešli do jejího pokoje. Nebyl to takový ten typicky růžový jako ve filmech. Připadal mi takový normální. Převládaly zde hnědé barvy. Asi měla hnědou ráda.

„Sedni si na gauč a podej mi ty filmy,“ natáhla se pro filmy v mé ruce, a když se dotkla mých prstů, rozehřálo se mi celé tělo.

Pozoroval jsem její pohyby. Šaty, které měla volně rozvláté na svém těle, vířily a já málem začal slintat. To je bohyně.

„Co tam mám pustit?“ otočila se na mě a čekala, co řeknu.

„To je bohyně,“ řekl jsem to nahlas a hned se začal červenat. Ježíši.

„To tady nemáš,“ prohazovala CD a hledala bohyni.

Zvedl jsem se a vzal náhodné CD a vložil do DVD přehrávače. Snad to nebude nějaká blbost.

Kate si sedla vedle mě a pořád hledala CD, kde by bylo napsáno něco o bohyni.

Musel jsem jí to vzít z rukou a položit daleko od ní. To byl zase jednou trapas.

Najednou se začaly po obrazovce pohybovat obrázky polonahých chlapů. Film se jmenoval Bez kalhot. Snad si nebude myslet, že jsem to tam dal schválně.

Kate se vždycky při nějaké lechtivé scéně ošila a schovávala se za polštář.

„Ty děláš, jako bys to nikdy neviděla,“ smál jsem se tomu, že se stydí, a ona mě zpražila chladným pohledem.

„Počkej, ty si s nikým...“ otočil jsem se na ni.

„Mlč!“ vykřikla a přešla k DVD přehrávači. Vypnula film a vyndala CD.

„Teď vybírám já,“ zasmála se až moc podezřele a já se začal bát.

Hned po úvodní znělce jsem pochopil, o co jde. Stmívání. No, pane jo.

Kate se tvářila jako naprostá pubertální školačka, když se tam objevil ten chlapík s diamantem na břiše. Aby se náhodou...

Tohle jsem musel trpět do doby, než přišla matka a oznámila mi, že musíme jít. Celkem jsem to přivítal a rozloučil se s Kate. Tak to jí nedaruju. Polonazí chlápci jí dělají problém, ale polonahý upír asi ne. No, to je teda skvělý.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Školní loser - 7. kapitola :