Skrytá realita - 10. kapitola + Epilog • OurStories.cz ~ naše povídky

Věřili byste tomu, že existuje svět, kde se zdá všechno dokonalé? Ne. Jistě, že ne. Taky bych tomu nevěřila, kdyby mi o něm někdo pověděl, ale když mi ho ukázal, myslela jsem, že sním. Pochopila jsem, že nechci žít nikde jinde, jen tam.
A však po čase se tenhle svět začal měnit. Chtěla jsem zpět domů, Jenže… Nevarovali mě, že když jednou vstoupím, už není cesty zpět...

27.12.2010 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1881×

10. KAPITOLA

Blížil se můj konec, věděla jsem to. Byla jsem s tím naprosto smířená. Cítila jsem ostří nože na krku. Už jsem jen čekala, kdy ucítím ránu. Zavřela jsem oči a vyčkávala.

Dlouho se nic nedělo. Mike si musel tu chvíli užívat, jinak by už dávno bylo po mně.

Pomalu jsem otevřela oči. Překvapilo mě, když jsem viděla, jak se Galzra zakusuje do Mike, ale Mike se mu vykroutil.

Chtěl utéct, ale Galzra na něho shodil skříň. Ta skříň byla obrovská, musela Mikovi zpřelámat kosti. Potvrdilo to Mikovo zaskučení. Musela to být ohromná bolest.

Galzra byl asi hodně naštvaný, protože Mikovi začal párat břicho a trhat části jeho těla. Všude se objevovaly kaluže krve. Tentokrát jsem k Mikovi něco cítila. Byla to nenávist.

Galzra ke mně vzhlédnul: „Běž, utíkej.“

Nenechala jsem se přemlouvat a vyběhla z domu. Ozvala se rána. Otočila jsem se, viděla jsem, jak dům začíná padat. Galzra musel ocasem srazit nějaký sloup.

Neváhala jsem, začala jsem Galzru hledat v troskách. Netrvalo mi to dlouho, zahlédla jsem jeho modré tělo. Okamžitě jsem k němu přiběhla a začala odendávat trosky. Chtěla jsem mu vysvobodit hlavu.

„Galzro, jsi v pořádku?“ volala jsem, ještě než jsem mu vytáhla hlavu. Galzra mrknul.

„Galzro?“ vzlykala jsem.

„Jdi, uteč odsud.“ Mluvil z posledních sil. Nechtěla jsem ho tam nechávat, ale Galzr vydechl naposledy. Nemohla jsem nic dělat.

Rozeběhla jsem se k průchodu a doufala, že mě nedostihne žádný z Mikových draků. Doufala jsem ve správnou věc, žádný drak se ke mně ani nepřiblížil, zato ta chlupatá obluda se mě držela, musela jsem parkrát změnit směr, abych ji setřásla, ale ta obluda se mě stále držela, musela jsem něco rychle vymyslet.

Zahlédla jsem blízký strom. Rychle jsem na něj vyšplhala a doufala, že ta obluda neumí šplhat po stromech.

Mýlila jsem se. Obluda pomalu lezla za mnou. Znovu jsem začala mít pocit, že se z toho nedostanu živá. Nechtěla jsem to vidět, proto jsem zavřela oči.

Otevřela jsem je, když se strom na kterém jsem se schovávala otřásl. Podívala jsem se dolů. Byla tam Pandora a bojovala s tou příšerou.

„Uteč, dlouho ji neudržím,“ přikázala mi. Už teď bylo jasné, že Pandora prohrává, ale rozhodla jsem se poslechnout ji, když se za mě obětovala.

Doufala jsem, že už mě po cestě k průchodu nic nezastaví.

EPILOG

Viděla jsem, jak se bortí budovy. Ze všech sil jsem se rozeběhla k průchodu. Bylo to buď a nebo.

Buď bych zemřela tady nebo se mohu pokusit utéct. Sice nevím, jestli ten způsob, co mi řekla Pandora je správný, ale musela jsem to risknout. Nejhorší, co se může stát je to, že zemřu.

Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Přišel závěrečný skok. Odrazila jsem se a skočila, nic mě nezadrželo. Prolétla jsem průchodem. Dopadla jsem na tvrdou zem.

Měla jsem křeče po celém těle, ale i přes to jsem se zvedla. Koukala jsem se na průchod, asi za 5 min. po mém skoku se uzavřel.

„Konečně doma.“ Usmála jsem se a šla směrem k babiččině domu.

Měla jsem svobodu a nezávislost, ale za jakou cenu? Stálo to vůbec za to?

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá realita - 10. kapitola + Epilog:

16. martinexa přispěvatel

11.07.2012 [12:55]

Každým dílem jsme se víc a víc děsila, co ten pošuk Mike zase udělá. Fuj to byl teda, ale řádnej magor. Nevim příjde mi, že se v těch magorech vyžíváš do sytosti. To bylo něco:D

15. SafiraDarkfire přispěvatel

26.01.2011 [18:54]

Barrys: Ale to je tvůj problém, že nemáš rád tyhle konce, tak bud te lasky a neřikej Elis, že je to blbej konec! Protože znám mnohem horší a BLBĚJŠÍ příběhy nebo konce! Jo díky!