OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá realita - 6. kapitola

23.12.2010 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1260×

6. KAPITOLA

„Cože? To jako o té pomstě?“ vyštěkla jsem. Chtěla jsem to slyšet, co nejdříve, ale přesto jsem k Mikovi necítila nenávist.

„Stalo se to už hodně dávno, ještě před tvým narozením. Vyšel jsem se podívat na svůj starý svět, měl jsem zrovna za úkol někoho nového přivést. První, koho jsem spatřil, byla Andrea, tvoje babička. V té chvíli jsem věřil na lásku na první pohled. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Rozhodl jsem se, že jí ten svět ukážu. Byla tím světem okouzlená a chtěla v něm žít také.

Myslel jsem si, že mě miluje. Chovala se tak, vypadali jsme, jako nejdokonalejší pár na obou světech.

Připravil jsem všechno tak, abychom spolu v tomhle světě mohli žít. Když s tím souhlasila, byl jsem nejšťastnější na světě. Všechno mi připadalo tak krásné, barevné a měl jsem pro co žít.

Po pár dnech, co jsme spolu bydleli mi oznámila, že mě nemiluje, a že se ode mě stěhuje pryč. V tu chvíli, jako by mi zmizela zem pod nohama. Nemohl jsem a taky nechtěl jsem snášet samotu. Přiznávám, trochu jsem to přehnal, když jsem ji zamkl, ale bylo to z lásky k ní.

Byl jsem sobec, nestaral jsem se o to, jak se cítí. Nestaral jsem se o to, že tak nemůže žít.

Vydrželi jsme takhle pár dnů. Stále jsem byl zamilovaný.

Když mi řekla, že si uvědomila, že mě miluje, váhal jsem, ale nakonec mě přesvědčila. Odemkl jsem to vězení. Slíbila mi, že se mnou bude žít.

Vlastně mě přesvědčila tím, že mi řekla, že je těhotná. Znovu se mi vrátila chuť žít. Těšil jsem se, že budu otec. Těšil jsem se na to, že spolu s tvojí babičkou zestárneme a bude hlídat vnoučata.

Jenže jednou jsem se vrátil z práce domů a doma bylo prázdno. Na stole byl lísteček, že šla na nákup. Sedl jsem si k televizi a čekal až se vrátí, ale ona se dlouho nevracela. Začalo mi to být divné. Vydal jsem se do obchodu ji hledat, ale potkal jsem její nejlepší kamarádku Danielu. Ten den se chovala divně.

Okamžitě jsem se jí ptal, kde je Andrea. Chvíli se mi to snažila zatajit, ale pak mi to prozradila. Pomohla Andree k útěku. Zlomila mi srdce.

Neudržel jsem se a přinutil Danu, aby mi pomohla Andreu najít. Sice nerada a souhlasila. Trvalo nám hrozně dlouho než jsme ji našli. Bohužel, naposled, když jsem Andreu viděl, bylo, jak prochází průchodem zpět do svého světa. Věděla, že tam nemůžu. Věděla, že se můžu vrátit až za 50 let.

Zlomila mi srdce, moje láska se proměnila v nenávist. Začal jsem se mstít. První byla Daniela, která pomohla Andree utéct. Zabil jsem ji, musela hodně trpět, za to co mi provedly. Usmyslel jsem si, že další na řadě bude tvoje matka, moje dcera. Chtěl jsem, aby Andrea trpěla, ale neměl jsem tu odvahu zabít svoji dceru, proto jsem ji poslal pryč, ale v tu dobu už měla tebe. Andrea si myslela, že tvoje matka je mrtvá. Líbilo se mi, jak trpí. Připomínalo mi to, co udělala mně.

Další na řadu jsem si vybral tebe, chtěl jsem tě taky zabít, ale pak jsem tě poznal a rozhodl se, přivést tě sem.

Další na řadě byla ona, byla poslední, přišlo mi fér, abys ji zabila ty. Ještě jsem ti nepoděkoval za tvoji pomoc. Děkuji, že jsi mi pomohla pomstít se.“ Ukončil svoje vyprávění.