Skrytá v krvi 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Samuel se snaží, aby se Bonie co nejrychleji vyrovnala se změnami a začlenila se. Je mu za to vděčná. To Henry je jiný případ. Buď se jí vyhne, nebo se tváří jako by mu celý mu celý svět lezl na nervy. A ji přitom tak moc baví ho provokovat.

26.10.2012 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2384×

Ležela s pažemi založenýma za hlavou a zírala do stropu. Představa, že se Henrymu líbí jí nejprve připadala jako pitomost, ale když se ho na to zeptala...

Kdyby to byly kravina, vmetl by jí to do tváře. Jenže on mlčel. Mlčel a zuby měl zaťaté.

Byl to zvláštní pocit. Líbilo se jí to vědomí. Nikdy se nikomu nelíbila. Vlastně ani sama sobě. Jenže se toho tolik změnilo.

Přetočila se na břicho a polštář zmuchlala pod bradu. Snažila se přijít na to, proč je z toho tak nadšená. Jestli proto, aby mohla Henrymu oplatit všechny ty podrazy a bezohledné chování, nebo v tom bylo něco víc. Netušila. Ale hřálo to. Opájela se tím pocitem.

10.

Když dalšího dne sešla dolů, našla v kuchyni jen Samuela a Margaret. Jen co se objevila ve dveřích ho Margaret odstrčila a začala jí dělat rychle jídlo. Až příliš rychle. Samuel mezi tím popíjel pomalu kafe.

„Tak mě napadlo,“ broukl k Bonie, „že když máš takový zájem, být nám užitečná, tak bych tě mohl něco naučit.“

„To mi to šlo včera až tak mizerně?“

Samuel se rozpačitě usmál.

„Snaha se ale taky cení. Henry by to asi nepřiznal, ale možná by nám ten šmejd nadělal trochu nepříjemností.“

„Díky.“

Bylo to první hezký, co jí o včerejšku někdo řekl.

Po jídle na ni kývl aby šla za ním dolů.

„Samueli?“

„Hm,“ brouknul zády k ní a začal rozbalovat na zemi v tělocvičně žíněnku.

„Co je mezi tebou a Margaret?“

Klekl si a zvedl k ní pohled.

„Neber si to osobně,“ dodala rychle, „ale někdy okolo sebe projdete a nic a jindy vrkáte, že se člověk bojí vlízt do místnosti.“

Samuel se pousmál a potřásl hlavou.

„S Margaret je to těžký. Neměla lehký život. Jenže je to ženská, za kterou stojí bojovat.“

Přikývla, že rozumí, ale nechápala to. Znali se tak dlouho a on se pořád snažil. Nevzdával to.

„Jdeme na to?“

„Jasně,“ zazubila se.

„Tak se sem postav.“

Stoupla si na místo, kam jí ukázal a on jí začal šoupat nohy víc od sebe a vytáčet nohu.

„Dobrý?“

„Jo.“

Pak do ní strčil. Překvapeně spadla na zadek.

„Nesmíš spadnout.“

„Tak do mě nestrkej!“ zaprskala.

„Nemůžeš se pořádně bránit a ani bojovat, když tě k zemi pošle malej dloubanec.“

Znovu ji nastavil nohy do správné polohy. Čekala, než dojde zase před ni...

V příštím okamžiku rukama plácala vzduchem a plácla sebou dopředu.

„Tak se zvedej.“

Poslechla. Sama se postavila jak měla. Jen ji pak ještě trochu šťouchl do nohy, aby ji dala dál.

„Musíš pořádně využívat těžiště.“

Zlehka ji šťouchl zprava do ramene. Pak ji začal obcházet a vždy si počkal na moment, kdy to nečekala a snažil se ji strčit, aby spadla. Párkrát ztratila rovnováhu a zachytila se dlaní země, ale jinak už jí to začínalo jít.

„Bezva, tak to by jsme už měli. Teď, když už ti jde pracovat s vlastním tělem, tak na tebe zkusím útočit. Jen se braň. Uhýbej nebo vykrývej moje útoky. To už záleží na tobě.“

Samuel pomalu vykopl nohu. Vykryla ji předloktím.

„Dobrý,“ pochválil ji. Komentoval každou její reakci. Nekritizoval ji. Když se jí to povedlo, řekl jí to, když to zmrvila, poradil jí, jak by to bylo lepší. Postupně zrychloval.

Vykopl nohu a Bonie se sklonila, aby uhnula. Samuelovi potutelně blýsklo v očích a nohu nepoložil. Na místo toho ji pokrčil a místo aby se Bonie narovnala, poslalo ji jeho šťouchnutí do vystrčenýho zadku k zemi.

„Tak to bylo zákeřný,“ osočila ho a odfoukla si pramen vlasů z čela.

„To bylo, ale tomu nešlo odolat.“

Podal jí ruku a pomohl jí zpátky na nohy. Celou dobu mu cukalo v koutcích. Jo, bylo to legrační. Rozhodila ruce, protože se na něj nedalo koukat. Samuel se rozchechtal.

„Příště už ti tu radost neudělám.“

„Hodná holka,“ pochválil a postavil se zase kousek před ni.

„Co to tu vyvádíte?“

Dobrá nálada byla najednou v čudu.

„Nazdar, Henry, učím Bonie základy sebeobrany.“

„Jde jí to?“

„Učí se rychle,“ pokývl k ní povzbudivě. „Potřebovals něco?“

„Margaret se po tobě ptala, prý jsi jí slíbil dovézt nějaký věci z města.“

Samuel se natáhl pro hodinky, které měl odložené u zdi.

„Sakra. Budu muset letět.“ Ohlídl se po Bonie. „Budeme to muset odložit.“ Pak se nečekaně ohlídl po Henrym. „Nebo můžeš pokračovat místo mě.“

„Pochybuju, že by...“

„Klidně,“ odfrkla si Bonie s větší jistotou, než opravdu cítila. Líbilo se jí ale, jak on z toho chtěl vycouvat. A to mu nehodlala dopřát.