OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 24

21.09.2013 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2166×

Zastavila vidličku na půl cesty k puse.

„To jako, že si budeme muset vybrat strany?“

Přikývl a ona se zamračila.

„Já nebudu...“ rozčílila se.

„To je mi jasné, jen jsem chtěl, abys věděla, že to nebude nic lehkého.“ Zavřela pusu, ale mračit se nepřestala. „Nebyl jsem jediný, kdo se snažil znovu dostat město pod naši kontrolu. Není to totiž otázka ani tak peněz, co by z toho plynuly, ale spíše hrdosti. Budou si hájit to, co je jejich.“

Mlčela.

„Bonie?“ vybídl ji. Potřeboval vědět její názor. Protože jak se jednou rozhodla, byla jak beran.

„Líbilo se mi, jak jsi řekl jejich.“ Konečně si strčila vidličku s jídlem do pusy a uculila se. „Takže jim chceš naznačit, že tohle místo není jejich?“

„Zlatíčko, mohla bys nejprve dožvýkat a polknout?“ zabručel.

Poslušně to všechno nahnala do krku a zapila lokem vína, které bylo starší než její babička.

„Jsem pro,“ prohlásila odhodlaně a položila si lokty na stůl a bradu do dlaní.

24. kapitola

Karl si lokl kafe.

„Podařilo se ti zjistit něco dalšího?“ zeptal se Samuel, když vešel do dveří.

„Tohle, to ti nestačí?!“ odsekl a ukázal na hromadu složek na stole.

Jako by se celý město zbláznilo. Někdo likvidoval upíry ve velkým. Ne nějaký prašivý co se potulovaly ulicemi, ale hezky ty nahoře.

Samuel zakázal Margaret vycházet ven. Ani jeden z nich netušili, kdo a proč to dělá. A hlavně netušili, jestli je to zaměřeno jen na upíří síť ve městě, nebo někdo likviduje všechny a tím pádem by šel i po nich.

Karl sledoval snad všechny informace, které šly éterem.

Vyhledávač našel další shodu. Naboural se do vnitřní sítě Riegrova paláce. Byly tam i kamery...

„Tak to mě pos...“

„Co se děje?“

„Zavolej Henryho. Hned!“

Sám zatím zíral na zastavený obraz z černobílé kamery.

„Doufám, že máš něco pořádnýho,“ zavrčel Henry s ručníkem okolo pasu. Ještě z něj stékala voda.

Karl k němu jen natočil monitor. Henry zůstal zírat na Bonie.

„Kde to je?!“ vyštěkl na Karla.

„Riegrův palác. Tak nemáš šanci se dostat včas.“

„Máš ještě další záběry?“

Tenhle je z vnější kamery, ty z vnitřního okruhu ještě dešifruju. Trvalo to snad půl minuty, než se tam naboural. Henrymu se to zdálo jako věčnost.

„Co tam sakra dělá?“ hlesl nechápavě Samuel.

Henry mlčel. Sledoval ji. Byla v pořádku. Vlastně více než to. Proplétala se mezi ostatními, jako by tam patřila. Vlasy měla stažené dozadu a na sobě dlouhé šaty bez ramínek. Nikdy ji v šatech neviděl.

S nikým neprohodila ani slovo. Jen si vzala sklenku a sledovala to všechno, jako by se jí to netýkalo.

„Zdá se mi to, nebo na něco čeká?“ zamračil Karl čelo. Postávala kousek od terasy a pohrávala si se sklenkou v ruce. Náhle se pohyb její ruky zastavil. Sledovala skupinku čtyř osob, které vešly.

„Zaostři to,“ zavrčel Henry.

„Víc už to nejde.“

„Co jsou zač?“

„Lidi rozhodně ne,“ zamračil se Samuel.

Bonie je nikdy neviděla, ale přesto si byla jistá, že to jsou ti, na které čekala. Vzhledově na nich nebylo nic zas tak zvláštního. Vznášela se okolo nich ale ledová atmosféra a všichni jim uhýbali z cesty.

Šum okolo zesílil.

Naposledy upila ze sklenky a položila ji na stůl. Jako by v ozvěnu tichého cinknutí skla se ozval slabý výbuch a strop se mírně otřásl. Všichni vzhlédli. Na hlavu se jim snesly první kapky z požárních rozstřikovačů. Během pár vteřin se místnost naplnila řevem. Zavřela oči a nastavila tvář kapkám. Máčely jí tvář a několik jí přejelo po rtech. Chutnalo to slaně. Teprve po pár vteřinách Se znovu podívala před sebe a vykročila přes sál pryč. Nedívala se na ty, kteří se krčili u země. Prokličkovala ven ze sálu a sundala si pásek.

Zapnula ho pro jistotu okolo klik obou křídel dveří. Nechtěla, aby se kdokoliv dostal ještě ven. Během pár minut by však z těch uvnitř nemělo nic zbýt. Snad jen to, co měli na sobě.

Vyšla před budovu a nadechla se chladného nočního vzduchu. Pod schody zastavilo auto. Seběhla k němu a nasedla dozadu.

Malcolm se okamžitě rozjel a zkontroloval ji ve zpětném zrcátku.

„Jsi mokrá,“ zkonstatoval fakt, který se mu moc nezamlouval.

„Chtěla jsem mít jistotu,“ vysvětlila a vytáhla si sponky z vlasů, aby si je rozpustila.

„Co to ksakru bylo,“ polkl ztěžka Karl.

Sledoval, jak se těla, která zůstala v sále postupně rozpadají.

„Myslím že svěcená voda,“ hlesl přiškrceně Samuel.

„Ale co tam dělala Bonie? A jak to, že byla jediná, na koho ta voda neměla žádný účinek...“

„Mě by spíše zajímalo, kdo tohle celé organizuje,“ ozval se konečně Henry. Napřímil se a tvář měl jako neprostupnou masku.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 24: