OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 7

20.10.2012 (08:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2737×

Podívala se na svůj odraz. Zírala na svoji tvář. Po chvíli si stáhla i triko, ve kterém spala. Za poslední dva dny do ní cpala Margaret jedno jídlo za druhým. Snažila se, aby nevypadala jako smrtka. Jenže ona na sobě neviděla žádnou změnu. I to břicho měla pořád propadlé. Když toho totiž snědla víc, tak to šlo okamžitě ven. Jako by její tělo bylo zvyklé už jen na tu trochu jídla a víc ho prostě nezvládalo.

Vlastně takhle vypadla vždycky, ale myslela si, že je to jen z nedostatku jídla. Jenže i teď, když už ho měla dost, její tělo to odmítalo. Přesto hlad měla pořád. Byl to její neúnavný společník. I teď ho cítila...

Bonie se na sebe zahleděla a vzpomněla si na Margaretina slova. Mohla sníst cokoliv a přesto měla stále hlad...

7.

Možná s jejím tělem bylo něco v nepořádku... Hlavou jí probleskla bláznivá myšlenka. Bylo to směšné. Čím déle o tom ale uvažovala, tím více měla touhu to zkusit. Margaret už určitě spala a nikdo jiný tu nebyl. Nebudou mít ani tušení o téhle bláznivině.

Natáhla si triko a potichu otevřela dveře. Scházela krok za krokem dolů do přízemí. Netušila kam schovávají krev co jim Karl obstarával, ale nahoře určitě nebude. Tam jsou jen pokoje a koupelna.

Nahlédla do kuchyně. Bylo to nejpravděpodobnější místo. Rozhlédla se okolo. Museli to mít někde v chladnu, takže kuchyňské skříňky byl na to moc malé a v lednici to také nebylo. Obrátila pozornost ke dveřím do spižírny. Rožnula slabé světlo, které ozářilo jen regály se sklenicemi, balíky mouky a podobnými serepetičkami na vření. Vyšla tedy ven a natáhla se po vypínači. Ruka se jí ale zastavila. Znovu nakoukla zpátky. Ta spíž byla nějak moc krátká. Z chodby do těch míst žádné dveře nevedly, ale to by znamenalo, že by tam byl tak dvoumetrový volný prostor.

Znovu se vrátila dovnitř a prsty začala přejíždět po zadní stěně. Měla jiný povrch než zbývající zdi. Hladší. Jako by ta tapeta nebyla na zdi...

Pod prsty se jí něco pohnulo. Zatlačila více a odklopila tak otvor právě na prsty. Zabrala a část stěny se otevřela směrem k ní. Nebyl to žádný trezor, ale prostor šikovně schovaný, aby ukryl, co nemělo být moc na očích.

Ustoupila kousek dozadu, aby mohla otevřít stěnu a do tváře jí zavál studený vzduch.

„A kurva,“ ulítlo jí ze rtů. Před sebou měla několik regálů, kde byly naskládané pytlíky s krví. Každý nesl nemocniční razítko a nálepku s drobným písmem.

Stála tam nerozhodně pěkných pár minut, než se odhodlala po jednom z nich sáhnout. Chladil ji v prstech. Obrátila ho a zkoumala obal. Nakonec se vrátila do kuchyni pro nůž. Odřízla pomalu rožek. Dávala pozor, aby neudělala nepořádek a nenechala po sobě stopy.

Nervózně polkla a pak teprve přiložila sáček ke rtům a nasála obsah. Jen co ucítila chuť krve na jazyku, jak jí sklouzává do krku, rozprskala se. Rozkašlala se, až poprskala zeď před sebou a dopadla na kolena.

Sevřela sáček křečovitě do prstů a lapala po dechu. Ruce se jí rozklepaly. Znovu ho přiložila ke rtům a nasála další lok. Tentokrát to už nebyl takový šok. Stékal jí v hrdlem a ona cítila, jak putuje. Nechával za sebou rozpálenou cestičku. Nutilo ji to pít dál. Nemohla přestat. Svírala pytlík v prstech a drtila ho. Lačně hltala jeho obsah, dokud tam něco zbylo.

Nakonec odhodila prázdný obal a jako narkoman se vrhla k nejbližšímu regálu. Vyškubla ho tak prudce, že několik dalších sáčků dopadlo na zem. Nedokázala soudně myslet. Je se k tomu potřebovala dostat. Trhala obal zuby, dokud nevytryskla nová dávka krve, ke které se lačně přisála.

Samuel, Karl, Henry a Gregory vešli do ztichlého domu. Snažili se nedělat zbytečně hluk, protože obě ještě asi spaly. Gregory vyrazil ke schodišti jako první, ale tam ho přikovala známá vůně. Cítil krev. Lidskou krev. Měli tu ale jen jednoho člověka.

S nepříjemným tušením se vydal po její vůni. Linula se z kuchyně. Všude bylo ještě šero, jen ze spíže se táhl pruh světla.

Vyrazil k němu.

„Můj ty Bože,“ hlesl, když se ocitl uvnitř. Vůně krve mu plnila plíce, že musel vyběhnout zpátky do kuchyně, kde byla vůně slabší.

„Co se stalo?“ vyhrkl Samuel, když vrazil dovnitř s Henrym v patách.

„Bonie...“ nadechl se. „Zničila část našich zásob krve.“

Henry vyrazil dovnitř. Ale to co uviděl už na něj bylo moc. Bonie ležela v kaluži krve. Kus od ní ležel nůž a všude okolo prázdné obaly.

Překonal tu vzdálenost mezi nimi a hrubě ji vyvlekl ven. To ji teprve probralo. Oblak rudé mlhy zatlačil do pozadí drtivý stisk na jejím krku, když ji někdo prudce smýkl o zeď.

„Ty malá podlá mrcho...“ vyprskl s tváří kousek od té její.

Jako ji z temnoty někdo vykopl plnou parou do reality. Stačilo jí mrknout a byla naprosto ve střehu. Její mysl instinktivně reagovala na sevření okolo krku, na nebezpečí. Její tělo cítilo, že se musí bránit a ona měla sílu se bránit. Měla jí více jak parní vlak...

Nepřemýšlela.

Škubla hlavou a praštila ho čelem do nosu. Tlak okolo krku okamžitě povolil a ona sklouzla nohama na pevnou zem.

Překvapilo ho to tak, že udělal krok zpátky. Pak už jen stihl zaregistrovat rychlý pohyb a její koleno ho nabralo do břicha. Henry odletěl až na opačnou stranu kuchyně, kde narazil do zdi. Šokovaně zůstal ležet a zírat na Bonie.

Ona mu pohled vztekle oplácela. Byla jako divoká šelma, která byla zahnaná do kouta. Stála u zdi a prudce oddechovala. Její tělo se chvělo pod tou energií, která jí kolovala v žilách. Bylo jí tolik...

Sledovali ji, jak se jí pohled zamžil. Víčka se jí zavřela a ona se začala kácet k zemi. Nikdo ji nechytil. Nikdo se nedokázal pohnout.

„Ona je...“ začal Karl po chvíli naprostého ticha.

„Jo,“ odpověděl Samuel, když se neměl nikdo jiný k potvrzení toho, co se tady teď stalo. Konečně k ní vykročil a ostatní postupně taky. Zůstali nad ní stát jako zmutované sudičky.

Henry do ní strčil nohou a překulil ji na záda. Předtím, byl vzteky bez sebe, takže si toho nevšiml, ale vypadala jinak.

„Jak to, že jsem si toho nikdo nevšimli?“

„Podle mě to netušila ani ona sama, dokud se neocitla tady,“ odtušil Henry. „Navíc Margaret nenašla žádné kousnutí, takže se musela upírem už narodit.“

„To je pitomost. Nemohla by přežít bez krve,“ zakroutil hlavou Samuel.

„Myslím že přežívat je správný slovo pro to, jak předtím vypadala.“

Znovu se na ni zahleděl. Propadlé tváře zmizely, stejně jako tmavé kruhy okolo očí. Její kůže už nevypadla jako tenký pergamen obalující kosti a na pažích se rýsovaly slabé svaly.

„Radši ji odnesu nahoru a ty běž vzbudit Margaret ať jí donese něco čistýho na sebe,“ houkl po Samuelovi a sehnul se, aby ji zvedl do náruči.

Vyšel s ní až nahoru a pomalu ji položil, aby ji nevzbudil. Její tělo se vyrovnávalo s tak dlouho postrádanými živinami, že prostě vyplo a ona tam omdlela. Bylo mu jasný, že toho na ni bylo moc. Bylo mu jí i skoro líto.

Otočil kohoutkem a vyrazil pryč.

Celým domem se ozvalo zaječení.

Na chodbu se vyřítil Samuel.

„Cos jí provedl?!“

„Ta má štěstí, že ji to nenechám celý uklidit,“ zavrčel. Z koupelny se ozývalo škrábání, jak se někdo snažil zuřivě vylízt z vany ledové vody.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 7: