OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 8

23.10.2012 (11:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2459×

Vyšel s ní až nahoru a pomalu ji položil, aby ji nevzbudil. Její tělo se vyrovnávalo s tak dlouho postrádanými živinami, že prostě vyplo a ona tam omdlela. Bylo mu jasný, že toho na ni bylo moc. Bylo mu jí i skoro líto.

Otočil kohoutkem a vyrazil pryč.

Celým domem se ozvalo zaječení.

Na chodbu se vyřítil Samuel.

„Cos jí provedl?!“

„Ta má štěstí, že ji to nenechám celý uklidit,“ zavrčel. Z koupelny se ozývalo škrábání, jak se někdo snažil zuřivě vylízt z vany ledové vody.

8.

Bonie rozevřela oči. Něco bylo jinak. Dost jí to připomínalo pocit, jako když se tady probudila poprvé. Tentokrát za tu změnu nemohl pokoj okolo, ale ona sama. Leželo se jí pohodlně, nikde ji nic netlačilo. Nádech byl najednou tak lehký, jako by předtím měla na prsou kámen.

Šáhla si na hruď. Prudce se posadila a vytřeštila oči. Nešlo ani tak o to cizí triko co měla na sobě, ale spíše o to co bylo pod tím. Zachytila prsty o okraj okolo krku a odtáhla ho. Nevěřícně zírala sama na sebe. Ona měla prsa!

Strhla si triko a začala studovat zbytek svého těla. Vyčnívající kosti byly ty tam. Přejela si po žebrech, která šla už jen nahmatat a sjela níž. Dokonce měla i zadek! Rozrazila dveře a přeběhla do koupelny naproti. Zírala na sebe v zrcadle a měla potíže se vůbec poznat.

Konečně vypadala jako holka. Vlasy měla stále rozčepýřené a suché jako koudel, ale obemykaly oválnou tvář s velkýma modrýma očima, které jiskřily úžasem. Rty měla červené a plné. A když se podívala níž.

Pane Bože. Fakt tomu pořád ještě nevěřila. Nikdy prsa neměla. Ale byly tam. Boky se jí zužovaly a zase rozšiřovaly. Natočila se z boku...

„Změna, co?“ ozvala se za ní Margaret.

„Jak?“ hlesla Bonie ještě nevěřícně.

„Ty si to nepamatuješ?“

Bonie nakrčila čelo ve snaze si vzpomenout. Všechno jí tonulo v mlze. Čím více se snažila ale vzpomenout, tím se jí toho vynořovalo více. Útržky, které se skládaly dohromady.

„Do prdele!“ Ztěžka dosedla na okraj vany. „Já jsem...“

„Jedna z nás,“ dopověděla to za ni.

Chvíli zírala do prázdna.

„Ale jak?“

„Kluci nad tím taky přemýšleli, ale vzhledem k tomu, že nemáš žádné kousance po těle, tak jsi se tak musela narodit. To proto jsi pořád vypadala tak hrozně. Pohybovala ses celý život na hranici podvýživy. Je vůbec zázrak, že jsi to zvládla.“

S tímhle vědomím Bonie ale došlo i něco jiného. Teď bude závislá na krvi stejně jako oni. Ať už se upírem stala jakkoli, tohle už se nikdy nezmění.

V břiše jí zakručelo.

Vyděšeně se podívala dolů a položila dlaně na břicho. Ne, ona už nechtěla...

„Samotná krev ti ale stačit nebude. Pojď se najíst.“

Jídlo. Měla jen hlad. Pocítila úlevu.

Margaret jí ještě podala triko, co jí přinesla.

„Tohle si raději obleč. Další pohled na tebe už by náš puritánský Karl asi nerozdýchal.“

Když sešly dolů, ostatní tam už seděli a jedli. Všechny jejich pohledy se obrátily k ní.

„Jak je ti?“ zeptal se Samuel.

„Zvykám si,“ odpověděla po pravdě.

„Zvládáš to dobře,“ pokývl.

Bonie mu byla vděčná za podporu. Podle všeho tohle chápal ze všech nejlíp. Možná proto, čím si prošel s Margaret.

Zprava se ozvalo odfrknutí.

Nemusela se ani ohlížet, aby poznala Henryho.

„Víš, Samueli, některý věci jsou na téhle změně úžasný. Například, když zase zkusím nakopnout Henryho, tak neskončím s naraženým palcem, ale on se proletí pár metrů daleko!“

Ten zbytek už chrlila směrem k dotyčnému.

S tím to ani nehnulo. S ledovým klidem vstal a zvedl talíř, aby ho odnesl do dřezu.

„Zdá se, že má Bonie nějak moc energie, zkus jí prosím, Margaret, najít nějakou práci v domě, ať se zabaví.“

Než stihla najít něco, co by po něm mrskla, tak už vyšel ze dveří. Hrnek se tak roztříštil o dřevo.

„Henry má asi pravdu,“ ozval se Samuel, za což se na něj upřel pár vražedným očí. „Tvoje tělo si teprve zvyká na ty změny a ty taky. Měla bys tu energii ze sebe nějak vybít a zjistit svoje limity.“

„Proč to, co řekne Henry, zní jako urážka, zatím co od tebe to dává smysl?“

„Obávám se, že je to tím vlivem, co na sebe máte. Vlastně jsem Henryho za celou dobu neviděl tolikrát na hranici příčetnosti, jako za těch pár dní, co jsi tu ty.“

„To protože je to nafoukaný kretén,“ ukončila debatu na téma Henry. „Tak co si na mě vymyslíte?“

* * *

Henry se vrátil až o několik hodin později. Všude byl klid. Samuel pomáhal Margaret v kuchyni, takže je nikdo nechtěl rušit. Gregory s Karlem byli v obýváku a četli si. Po Bonie nebylo ani stopy.

Přidal se k té idylce a vzal si dnešní noviny ze stolu.

Prolétal jeden článek za druhým. Ani jeden z nich neřekl jediné slovo. A to bylo divný.

„OK, tak kde je,“ zavrčel rezignovaně a odhodil noviny.

„Dole v posilce, dle tvého příkazu.“

Vstal a vykročil ke dveřím.

„Ta holka má pěknou výdrž,“ ozval se za ním ještě Gregory.

Henry si nemohl pomoct. Potřeboval ji zkontrolovat a mít na očích. Ta holka byla jako odjištěnej granát.

Sešel dolů, kde si udělali posilovnu, aby tlustý zdi tlumily hluk. Otevřel dveře a uslyšel pravidelné údery. Stočil k nim pohled.

Bonie byla na běžícím pásu. Vůbec ho nezaregistrovala. Brzy přišel na to proč. Okolo boku se jí kmital drát od sluchátek. Neslyšela ho. Mohl ji tak v klidu pozorovat. Běžela dost rychle, ale přesto byla uvolněná. Jako by to byl její nejpřirozenější pohyb. Vykročil blíž. Sledoval její profil tváře. Usmívala se. Divný. Tenhle výraz u ní ještě neviděl. Vypadala najednou tak normálně a mile. Jako holka od vedle...

Trhla sebou a ohlídla se jeho směrem. Dobrá nálada ji okamžitě přešla. Na místo toho jí posměšně blýsklo v očích.

„Kontrola?“ odfrkla si a vypnula pás. Z běhu tak přešla do chůze, až se pás zastavil úplně. Vytáhla si sluchátka z uší.

„Divíš se?“

„Trocha důvěry by tě nezabila.“

„To říká ta pravá,“ uchechtl se.

S tím se otočil a vyřítil se ven. Odsud by stejně neměla jak utéct.

* * *

Další večer se nálada v domě změnila. Cítila to i Bonie.

„Co se děje?“ obrátila se k Margaret.

„Jdou zase na lov.“

Ta jediná věta vehnala Bonie adrenalin do žil. Napětí se přelilo i na ni. Už je jednou viděla bojovat, ale tenkrát vlastně netušila, na co se dívá. Možná to bylo zvrácené, ale chtěla to vidět znovu.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 8: