OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 71. kapitola

01.12.2014 (18:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1051×

71. kapitola

Chester

Sedíme v našem domě a já jsem musel na Diino naléhání zapnout televizi, a ona pobaveně dělá, že se dívá a ještě u toho chroupe svou oblíbenou mrkev jako králík a občas něco okomentuje. Bavil bych se, kdybych neslyšel pouhým dotekem, co si myslí…

Takže oni jdou po Lilii... Teda po mně, jasně, že po mně. Jsem hvězda. Ale jdou po mně jenom proto, že mám něco, co oni chtěj. Ultra super nový Lewisky? To sotva, ty si můžou taky koupit. Nebo ukrást, zlodějský krvesajové. Parádně okopaný conversky? Pěknej zadek a sexy tělo? Oči, kterýma vidím kulový, i když si rozsvítím?

Co sakra vlastním tak důležitýho, že to chtěj?!

Moje děti? Ale po těch nikdy nešli, neběželi, ani neslintali. Takže to je nepravděpodoný. Můj život? Kuchnout mě mohli už dávno, ale neudělali to. Páč se báli, potvory zubatý, nebo na to byli moc líní.

Ne, ne, sakra, v tom je něco jinýho. Něco, z čeho mi přechází mráz až po zadku. Začalo to už v tu dobu, kdy byl Chester s mou maminkou. Chester a Eleanor. Těžce polkne, jak ji tyhle nebezpečný myšlenky bolí. Jasně, on miloval mou maminku… Miloval mou maminku! A teď miluje mě! Proto já musím umřít, protože jim nejde o mě, ale o to, co vlastním!

Já. Mám. Jeho. Srdce!

Sakra, že mě to nenapadlo dřív! Stačilo si vzít mrkev, čumět na telku a hned mi to myslí, jako tomu klukovi z naší třídy, co věčně trpěl na breberky ve vlasech. Chester je nejsilnější a nejdrsnější týpek v okolí. Je to Nad-upírák! A to možná jedinej na světě! Každá upíří baba po něm pase. Chce ho. Tekla by blahem, kdyby ho měla. Protože upírky jdou po genech nejlepších sadistů v okolí! Chtějí ho!

Jenže nikdo nepočítá s tím, že on má duši. Upír by neměl mít duši, je to neestetický! Uchechtne se. „Ta reklama je ták nudná!“ pronese a ukousne si další kousek mrkve. Takže pokud po Chesterovi nepase upír-milovník-pánskejch-prdelek neboli zubybrousící si gaye, tak to musí být ženská, co po mně jde!

Dá si ruce do dlaní a já už to nevydržím, abych se nezeptal. „Děje se něco, Di?“

„Až na ty blbý reklamy je všechno fajn,“ zakření se. Co budu dělat? Dřív nebo později ho stejně obrátí na svou stranu a já se buďto stanu popelem, kterej smetou do popelníku, nebo domácím mazlíčkem! Nesnáším, když musím chodit čůrat ven a nosit obojek! Už jednou jsem byla domácím mazlíčkem… Nechci. Znova ne! Sáhne si pro další zeleninu do misky na svým klíně a dlaň se jí celá chvěje. Z ničeho nic se její myšlenky odeberou jiným směrem.

Kytka. Skleníková Kytka, Chazzyho obr kamarádka… Co když nespáchala sebevraždu? Jestli Chazzyho nějaká fešanda chce, může ho pozorovat už pěkně dlouho. Nesnáší, když se k němu vinu, tak jak asi reagovala na Chrisante… Protože já jsem její zamilovanost nenáviděla, tak jak se asi musela cejtit upírka, která k Chazzymu neměla přístup a byla až další na řadě po romantický Kytce a chorým poloupírovi – mně? Byla jako další ve frontě za lidským póvlem. Takže možná oddělala Kytku. A já teď skončím jako ona nebo hůř?

Těžko říct, co ji vyděsilo víc. Jestli pochopení, že Chrisante byla zavražděná – což na chvíli vyrvalo dech i mně. Měl jsem ji rád, opravdu měl. Byla to moje skutečná kamarádka. První lidská. A nebo ji vyděsila myšlenka, že už konečně ví, kdo po nás může jít.

Nepřemýšlej nad tím - Ozve se mi v hlavě Dickův hlas.

Tys to věděl, že jo! Tušil jsi to! Obviní ho znechuceně.

Myslel jsem si to... Musíš Chesterovi věřit.

Di znechuceně prskne. „Zase reklama?!“

Po tom všem? On je upír, vždycky bude, i když má duši... Třeba je mým osudem takhle umřít. Třeba to všechno je jenom o tom, že mě nakonec zabije on sám! Konečně by takhle celá hnusná ironická doba skončila! Pořád mi můj život někdo ovlivňuje... Ne, někdo, ale on!

Dick se na chvíli přemýšlivě odmlčí. To proto, že tě miluje... hlesne a Di se ironicky ušklíbne.

Ne, to proto, že je vrah.

Bodne mě v hrudi, když jí hlavou prolétne ta poslední věta. Sundám ruku, kterou jí objímám kolem ramen, protože víc už slyšet nechci. Je mi z těch její myšlenek na nic. Každá její myšlenka je jako další stříbrý křížek přitisknutý k mýmu hrudníku. „Už mi konečně řekneš, co se děje?" zopakuju otázku. Nechci jí pořád lézt do hlavy, i když o to zrovna nestojím. Chtěl bych to vyřešit a ne před ní pořád dělat, že nic nevím, když... vím všechno.

„Vztekám se na sebe, sakra. Měl bys mě praštit lopatou po hlavě a zahrabat pod zem. Mám setsakra humusný myšlenky, protože… no, mám trošilinku staženej zadek.“

„Přestaň s trestáním a radši mi řekni, čeho se bojíš," pobídnu ji.

„Tmy. Toho, že zabiju Dicka, až ho jednoho krásnýho dne uvidím. Bolesti. A násilí. Toho, že přijdeš o duši, kterou jsem ti dala…“

„Proč bys zabíjela Dicka?" pousměju se.

„Protože je zase pánova vlezprdelka jenom na tvojí straně. Vždycky fandí jenom tobě! I při blbým Člověče, nezlob se držel palce tobě a ne mně! Víš, on k tobě jako svýmu stvořiteli hrozně vzhlíží.“

„Di, ty přece znáš Dicka líp než já. Mnohem líp. A je blbost, že vždycky stojí na mé straně. Nikdy by si nevybral vzhlížení, kdyby věděl, že by ti tím nějak ublížil..." Pohladím ji po vlasech.

„No, jasně, protože mě…“ Umlkne a pohlédne kajícně tam, kde si myslí, že jsem – takže úplně na druhou stranu.

„Přesně tak. Protože tě miluje," doplním za ni. „Tak nevím, čeho se pořád tak strachuješ..."

„I když jste mě oba milovali, stejně jste mi nedokázali v některých situacích pomoct,“ pokrčí rameny.

„Například ve kterých?" zajímám se se staženým hrudníkem.

„Ve všech, který mě bolely a zabíjely?“ pozvedne ironicky obočí. „Ať už jsi mi ubližoval ty nebo nějakej cizí šmejd, Dick mi pomoct nedokázal. Nemá šanci mě před tebou uchránit. Nikdo nemá.“

„Tak buď s ním a já ti dám už jednou provždy pokoj," zavrčím, aniž bych si rozmyslel, co vlastně říkám, jenže... do hajzlu! Je to pořád dokola. Ať udělám cokoliv, ať řeknu cokoliv, bude to pořád stejný a já s tím nic nenadělám. Výčitky mě užíraj, jenže i když mi to bude líto sebevíc, nemůžu to nijak změnit. „To jsem nechtěl říct... Zapomeň na to..." vzdychnu. Už mi to leze na mozek.

Di se uchechtne. „Už jsem se viděla s Dickem v posteli!" rozesměje se a vykřikne bolestí, kterou jí naše dítě uštědří. „Dost! Jauvajs! Sakra, zastav to!“

Přitáhnu si ji k sobě a rukou jí zajedu na podbřišek, kde se zase vzteká naše dítě. „Musíme s tím něco udělat," dívám se na ni vážně, zatímco se to malý snažím uklidnit. „Mysli na nás dva..." hladím ji volnou rukou po vlasech a doufám, že tyhle myšlenky ho donutí, aby se zklidnil. Ale i přesto už uvažuju o tom, jak tuhle situaci vyřešit. Takhle to dál nejde.

Di má křečovitě zavřený oči, těžce dýchá a zarývá si drápy do dlaní. „Zabij mě, prosím tě!“ zasténá bolestí.

Držím Di pod svými feromony po celou dobu než se probere. Hladím jí podbřišek a zároveň listuju knížkou lektvarů, kterou jsem si sem přibalil spolu s knížkou o tomhle druhu potomcích. Měl jsem se do toho začíst už dávno a ne až ve chvíli, kdy nám naše drahé dítko přerůstá přes hlavu.

„Stáhni… feromony,“ dostane ze sebe těžce a snaží se mátožně si protřít uslzený oči.

„Nejspíš je čas, abychom mu jeho schopnosti dočasně vzali…“ začnu s myšlenkou, kterou jsem chtěl uskutečnit už dávno, ale Samantha to celý zhatila. „A ještě něco. Týká se to toho, jak moc tě okrádá o živiny – to taky může být důvod, proč se ti ty oči nelepší, i když z tebe piju. Budu ti dělat tři lektvary. Jeden na posilnění organismu, jeden n aoči a třetí na zklidnění mrněte, souhlasíš?“

„Jasně, vypiju, sním a pozřu cokoliv, co maličkýmu zabrání nakopat mi zadek!“ prohlásí a protáhne se. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 71. kapitola: