OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 72. kapitola

10.01.2015 (17:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1103×

72. kapitola - Slunce v žilách 

Upíří živly

Cristoball

Ležím na posteli, ruku pod hlavou a vejrám před sebe, i když každou chvíli usínám. Pořád se snažíme bejt ve střehu a je to zatraceně vysilující. Pozoruju Vinnie, jak si češe vlasy a snaží se přikrášlit. To má určitě od Angely, takový hovadiny jí cpe do hlavy! Je to ještě dítě! Vleze si ke mně do postele.

„Nespi…“ broukne. „Mám pro tebe překvapení,“ usměje se nevinně, až se mi skoro postaví.

Líně se na ni zaměřím. Protáhnu se a pohladím ji po vlasech, zatímco se snažím nevšímat tý protivný umělý vůně. Mám rád, když její pokožka voní přirozeně. „Jaký, holčičko moje?"

„Takové..." Vezme mě za ruku a přitiskne si mou dlaň s nadšeným výrazem k podbřišku.

Na chvíli mám pocit, že se zastavil čas. Moje dítě má dítě?! Se mnou?! Před očima se mi na okamžik zatmí a hrdlem mi vyjde přidušený zděšený výkřik. „Ty seš těhotná?!" hlesnu tiše a mám zeširoka otevřené oči, brada i ústa se mi chvějí, stejně jako paže, kterou mám nataženou k jejímu podbřišku. Asi mám infarkt.

„Ne,“ zasměje se. „Ale chtěla bych být.“

„Chceš mít dítě? Ale to nejde! Jsi ještě tak mladá a nevinná. Jsi moje dítě!" vyhrknu a chytím se za hlavu. „Tohle mi nemůžeš udělat..." zašeptám zoufale.

Moje reakce jí úplně vyvede z míry. No, není jediná vyděšená. Odtáhne se. „O čem to mluvíš? Já přece nejsem tvoje dítě? Jak to myslíš, že ti to nemůžu dělat?“ koktá a do očí se jí derou slzy.

Do prdele! „Jsme spolu přece teprve krátce a ty musíš dospět, lásko... Ještě jsme si ani pořádně nevyzkoušeli život v manželství. Neměli bychom chvíli počkat? Přece jsi chtěla být upírem..." usměju se na ni a snažím se vynahradit jí své první reakce. Špatné pedofilní reakce.

„Dospět? Ale já už přece jsem dospělá! Jenom mám pocit, že…“ slzy se jí kutálí po tvářích. „že ty mě takovou prostě nechceš,“ vzlykne a vstane z postele.

Do prdele po druhý! Po čtyřech se po posteli přesunu až k ní. „Chci tě. Hrozně moc tě chci!“

„Tak proč se takhle chováš?" Utírá si vlhký oči.

Proč? Protože jsem pedofil! „Protože jsem idiot,“ vezmu tu přijatelnější odpověď. „Omlouvám se, Vinnie.“ Vyhnu se oslovení holčičko, protože, no, jaksi je to v týhle chvíli nehodící. „Fakt chceš mít dítě? Se mnou?“

„Chtěla jsem, ale když ho nechceš tak…“ pokrčí rameny a otočí se ke mně zády. „Chtěla bych jít na chvíli za Ang.“ Když ji obejmu, snaží se mi vymanit a to se mi fakt nelíbí! Skoro si rvu vlasy, když ode mě moje holčička utíká. A zase utíká za tou … kurvou! Nemám proti Angele nic, dokud se mi nesere do mojí malý holčičky a neučí jí dospělý věci, na který má Vinnie ještě do prdele spousty času!

„Neřek jsem, že nechci. Jen si nejsem jistej, jestli je to dobrý tak brzo po svatbě… Měli bysme si užívat sami sebe. Ty by ses měla připravovat na proměnu. A možná bys to zvládla líp, kdybys byla upírka, pak je lepší mít dítě.“ Pletu pátý přes devátý, jenom abych ji uklidnil.

„Říkals, že nevíš, jaká budu jako upírka," zadívá se na mě překvapeně. „A teď bys mě klidně proměnil?“

Jo, radši ji mít upíří a dravou než do prdele těhotnou! Je to ještě dítě! „To jsem ještě nevěděl, že chceš mít dítě," usměju se. „Miu mateřství změnilo v laskavou upírku, která sice není až tak lidská, ale stále není brutální a dokonce dokáže bejt i občas milá. S mejma citlivejma genama, mateřstvím a naší touhou udělat z tebe zase citlivou bytost, se nám to podaří snadněji... Protože tě bude u mě držet naše dítě."

„A co, když s tebou už jako upírka nebudu chtít mít dítě?“ vyzvídá.

„Ale holčičko, budeš. Upírky chtěj následovníky s tím nejhorším upírem, kterýho k sobě najdou. A já přece vypadám jako pěknej zm…“ utnu to slovo. „Jako zlej,“ usměju se andělsky. „Navíc tě ke mně bude vázat pouto stvořitele. O to víc mě budeš chtít.“ Přejedu jí prstem opatrně po tváři, když natáhnu ruku.

„Jak to můžeš vědět? Nevěděl jsi, jaká budu, a najednou víš, že budu určitě chtít dítě?" Má v tom bordel a není sama.

„Je to v knihách... Jestli chceš, můžeš si to přečíst. Vždycky budeš tíhnout ke svýmu stvořiteli, tak je to dáno a dítě budeš chtít rozhodně, protože upíři prahnou po následovnících," usměju se. „Ale jestli mi nevěříš, můžeš si o tom promluvit s někým zkušenějším..." pokrčím rameny.

„Chtěla bych si promluvit s Ang,“ zadívá se mi do očí a čeká, co já na to.

A popravdě, mně se to do hajzlu vůbec nelíbí!

*** *** ***

Angela

Zrovna se vracím z koupelny, když na chodbě narazím na Vinnie. Na první pohled vypadá nějak přešle.

„Můžu s tebou mluvit? Máš čas?“ zvedne ke mně ubrečený oči.

Přikývnu a pozvu ji dál do podkroví. „Zack tu není, budeme mít klid,“ řeknu a začnu se převlíkat. „Tak o co se jedná?“ otočím se na ni, když se k ničemu nemá.

„Řekla jsem Ballůovi, že s ním chci mít dítě…“ vybalí na mě a já zůstanu stát jako přimražená v půli pohybu a první, co mi projede hlavou je – to to řekla tomu pravýmu.

„A… co on na to?“

„To je právě to…“ dostane ze sebe a oči se jí začnou lesknout. „Prý mu to nemůžu udělat. Prý jsem nedospělá… a pak mluvil něco o tom, že jsem jeho dítě a…“ místo pokračování se rozbrečí. „Já mu prostě nerozumím,“ rozeštká se.

Kdybych tvrdila, že mě jeho odpověď překvapila, lhala bych. Jak jinak by taky mohl reagovat pedofil, kterýmu chce jeho holčička dospět. „Posaď se…“ zatlačím ji na židli a sednu si k ní. „A nebreč. To on určitě jen tak plácal a…“ není mi dopřáno větu dokončit.

„Co se to s ním děje??“ zadívá se na mě. „A neříkej, že nic, protože…“

„Ale Vinnie, to se ti nejspíš jen zdá,“ pokouším se z toho vykroutit, protože… Do háje, co jí mám na to říct?!

„Co je to pedofil?“ vyhrkne najednou a tentokrát mě fakt zaskočí.

Do háje, jak na tohle přišla?! „Kdes… kdes to prosím tě slyšela?“ dostanu ze sebe.

„Dick tak jednou nazval Ballůa… Nevšímala jsem si toho, ale… Není to poprvé, co se chová takhle divně…“ utírá si slzy do rukávů a vypadá najednou vážně jako nešťastné dítě.

„Vinnie, Dick to jistě nemyslel vážně…“

„Řekni mi prosím, co to znamená!“ nenechá se odbýt.

Zhluboka se nadechnu, protože za tohle mě Cristoball nejspíš zabije, jenže… má snad právo na to jí pořád lhát? „Dřív než ti to řeknu, tak… bys měla vědět, že Cris tě má hrozně moc rád jenom… prostě má rád děti a díky tomu, že jsi na to byla tak, jak jsi byla, tak… v tobě viděl tu malou holčičku a…“ kousnu se do rtu.

„Jak rád? Chceš mi říct, že…“ zajíkne se, „… že mě začal mít rád jen proto, že… mně vidí jako dítě?!“

Ošiju, protože nevím, co na to říct. Snažila jsem se jí to vysvětlit tak, aby si o Cristoballovi nezačala myslet, že je to nějakej úchyl, ale nevím, jestli ten můj výklad zabral. „Vinnie, on tě má vážně rád…“ snažím se.

„Ne, on má rád děti! Proboha, koho jsem si to vzala?!“ zajíkne se znovu a celá se rozklepe. Do prdele! Nadávám v duchu, zatímco se jí snažím uklidnit, ale moc to nepomáhá. Nakonec jí donutím, aby si lehla, a zůstanu u ní, dokud vyčerpaná pláčem neusne. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 72. kapitola :