OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 73. kapitola

11.01.2015 (18:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1458×

73. Kapitola

Chester

„Chestere? Jste tady?“ ozve se z chodby.

Protáhnu se a zadívám se ke dveřím ložnice.

„Tady Zachary!“

„Hned jsem u tebe, Zacku,“ řeknu a Di mě obejme kolem krku.

„Jdu s tebou, abys trefil. Někdo tě musí vést,“ uchechtne se Di a slepě zapátrá kolem sebe.

Vezmu ji do náruče a usmívám se. Ta její ironie… Pomůžu jí ze schodů, aby nespadla. „Něco se stalo?" ptám se, protože jsme se domluvili, že sem nikdo z nich létat nebude.

Zachariáš zavrtí hlavou a fialový oči mu bloudí po celým spodku domu. „Dick mě vyslal s knížkou pro Di. Moc vás oba pozdravuje a prý máš hlídat dvojčátko jako oko v hlavě... Copak nějaký špatný nápady, Di?"

Diana se mírně zamračí a odfrkne.

„Tady má tu knížku..." podá mi ji.

Nemusím se ani dívat dovnitř, abych podle desek poznal Oskarovu návštěvní knihu. „Proč to Dick posílá?" nechápu.

„Protože jsem to chtěla a Zack je můj kurýr expres,“ uchechtne se, když se posadíme na gauč. Otevře knihu a slepě zírá na stránky.

„Co to dělá?“ Mrká nechápavě Zack. Moc dobře si oba uvědomujeme, že Di je slepá, ale on na rozdíl ode mě je trochu suchar a humor je mu cizí.

„Psst!“ zavrčí Di a otočí další stránku. „Sakra! Vypadá to, že nejenomže nevidím, ale dokonce jsem zapomněla i číst!“ pronese sarkasticky. „Mohl by mi to laskavě někdo přelouskat?“

„Co chceš vědět?“ řekne vážným hlasem bez úsměvu. Pořád tak klidný a soustředěný, ale na druhou stranu on musí být, jinak by nás sejmul svými schopnostmi a to nic příjemnýho není. Přebere si od Di knihu a celý ztuhne.

Nakloním se blíž, abych zahlédl, co ho tak vzalo.

EXPERIMENTY

Studovaný objekt – Zachariáš Rescuer, muž, 29. let

„Pane Bože! Cos mi to dala!“ Zaklapne knihu tak prudce, že Di zavlají vlasy.

Sehnu se pro knížku. „To jsi ty?" zvednu hlavu k Zacharymu bledšímu než kdy jindy. Ostatně moje otázka je zbytečná. Jeho výraz mluví za vše. Dýchá těžce a tiskne se k pohovce, jako by se do ní chtěl schovat.

„Zacku…“ natáhne Di ruku na úplně jinou stranu.

„Proč?! Kdo. Kdo mi to udělal a proč?!“ Zírá před sebe a celej se chvěje. Fialový oči se náhle zdaj o tolik větší, když je vyděšenej.

„Počkej, nech ho..." chytím Di za paži a donutím ji, aby přestala tápat kolem. Nerad bych, aby se nějak zranila, kdyby to Zachary nezvládnul a vypálil na nás ten svůj znehybňovák. „Zacku, uklidni se. Probereme to," řeknu klidně, protože i když jsem netušil, že si něčím takovým prošel, na druhou stranu mě nepřekvapuje, že i on se dostal na Oskarův seznam.

Začne zhluboka dýchat. Několik minut je úplně nehybnej, oči má pevně zavřený a přestává se chvět. Dávám mu čas, aby se z toho dostal a jen přinesu Di její oblíbenou mrkev a jemu panáka, protože to potřebuje.

Hodí ho do sebe a rozevře oči, který mu svítěj. „Chci vědět všechno.“

„Je to kniha upíra, který... mě stvořil, a zjistili jsme, že si vedl evidenci všech, které kdy týral. Mrzí mě, že ses tam našel taky. Ale byl to dost velký bastard. Hádám správně, pokud říkám, že s tím souvisí ta tvoje schopnost a fialové oči?" zajímám se a znovu mu naleju.

„Není to schopnost,“ usměje se hořce. „Jen důsledek experimentu. Pamatuju se na upíra s podivnou tepající aurou, ze který jsem byl tak vyděšenej, že jsem se nemohl ani pohnout. Zářivý zelený oči, díky kterým jsem měl pocit, že mi vidí až do hlouby duše. Víc si nepamatuju. Byl jsem dlouho slepý. Kapal mi do očí nějaké kapky. Ale byla s ním žena… Milovala sex a mučení. Praktikovala…“ odkašle si a znovu do sebe hodí skleničku tvrdýho chlastu. „Praktikovala na mně hrůzný sexuální praktiky a bravurně mě mučila. Byl jsem hračkou. A cítil po celém těle injekce, kterými mi do těla bodali nějaká séra.“ Hlava mu klesne mezi ramena. „Díky tomu jsem se stal upírem a moje emoce jsou spjaté s tím prokletím, které znehybní každého, kdo je v mé blízkosti. Jednoho dne zmizeli a já se osvobodil. Hledal jsem nespočet let upíra, který ze mě udělal tuto zrůdu, ale nenašel jsem ho. Jeho, natož tu ženu, protože ani netuším, jak vypadala.“

Chvíli jsme všichni tiše a vstřebáváme jeho přiznání. Vrtá mi jen hlavou jedno – ta ženská. Mohla by ona být tím třetím žákem? „Ten upír byl Oskar... to je on. Ona nevím... Ale je možný, že třeba něco najdeme v tý knížce..." zadívám se zamyšleně zpátky do knihy a začnu listovat. Nikdy jsem tu knihu neprohlížel celou, takže když narazím na stranu, kde spatřím svoje jméno, zarazím se.

Oskárkovi drazí studentíci:

Chester Rotten-Bestial –

dětské oběti, sklon k sadismu a pedofilii, zaslíbený Neomezené moci

Monickel – zaslíben Eleanor

Neomezená moc jedince – Chester, Návrat Lilie

Monickel neboli Nick Wicked a... „Neomezená moc jedince?" opakuju nahlas. „Co to je do hajzlu za jméno?" koušu se do rtu, zatímco projíždím poznámky, které si k nám psal. Tak ten bastard si nás i hodnotil! Pro každýho z nás měl určitou roli. Když se zadívám ke svému jménu, je mi ta role jasná. Znechuceně polknu. Ten zmrd! Oči mi mimoděk zrudnout a já pevně semknu víčka, abych se mohl uklidnit a pokračovat ve čtení.

„Půjč mi ji..." Hlas se mu ještě trochu chvěje, když ji ode mě bere. „Kdyby něco, tak mě uzemníš svými feromony.“ Zhluboka se nadechne, jako by se nořil pod hladinu. „Monickel byl zaslíbený Eleanor?“ zadívá se na mě nechápavě.

„To byla mamča,“ řekne hrubým ironickým hlasem Di, až z ní jde chlad.

Zack polkne. „Podle všeho jsi svého stvořitele velmi zklamal, Chestere, protože zatímco Neomezená moc si na tebe dělala nárok, on tě vyškrtl.“ Odmlčí se a vážně si všechno prohlíží. Prstem přejíždí po stránkách. „Kdo je Lilie? Možná, kdybychom ji našli…“

„Kdybychom ji našli, tak co?“ skočím mu do řeči, protože mě zajímá, k čemu by to vlastně bylo. Vůbec jsem netušil, že Nick chtěl Eleanor. Do hajzlu, je možný, že vždycky ti největší zmrdi chtěj to, co je moje?! Takže Nick v tom jel už od začátku. A pokračoval v tom i potom, co Oskar zařval. Věrní žáci. Ušklíbnu se v duchu. Až na mě teda. "Jistě, že zklamal. Trhnul jsem se," ušklíbnu se.

„Počkej, to vypadá, žes nezklamal. Tady je pod tím dovětek.“ Odkašle si a skoro zarecituje: „Chester Rotten Bestial získal vyšší cíl, než je pouhé zabití dvojniček. Využil jednu dívku, Dianne, pro svůj prospěch – Šťastná krev, sex, následovníci a mučení. Má to své mínusy ovšem: Musí hrát podružného upíra, který svou kořist miluje. Opečovává ji a chrání. Dianne je labilní jedinec, neschopná samostatného myšlení. Velmi naivní, proto ji využil pro svůj prospěch...“ Zarazí se, když vedle nás Di prudce vydechne. „To jsem asi číst neměl.“

Chvíli je ticho. Všichni mlčíme a já si mnu čelo, jak se snažím vymyslet, co říct.

„Je to připsané čerstvě na zažloutlé listy, takže je možné, že to tam připsal ten, kdo po tobě stále jde, Di. Věděl, že si to přečteš a chtěl mezi vás zanést nejistotu.“

„Není nad upíří dedukce," odfrknu a posadím se ke své ženě. „Di, víš přece, že to všechno je lež. Co si myslíš, že by tam asi tak napsali? Je vlastně dobře, že to takhle vnímají. Pomáhá to našemu plánu..." snažím se to zase všechno rovnat.

„Skutečně jsem nechtěl,“ začne Zack, ale já mávnu rukou. „A co najít tu Lilii?“ Snaží se změnit téma.

„To nebude třeba. Sedí tu totiž s námi..." odpovím a Zachariáš si poposedne a vytřeští oči.

„Ach, Di? Tak potom už chápu tu nenávist, která k tobě sílí mezi ostatními upíry. Tenkrát, když jsem ještě posedával s ostatními upíry, ačkoliv jsem se nijak neprojevoval, zaslechl jsem je hovořit o Lilii, o nenávisti k ní. Protože Lilie má něco, co oni chtějí. Teď je to jasné. Chtějí tebe. V tom případě nám celou dobu dává silně zabrat žena,“ semkne rty.

„Nebo nadrženej buzík,“ ozve se Di.

„To je nepravděpodobné,“ zamumlá Zack.

„Nebuď prudérní, Zachary, i teploumilný chlapi maj svý chutě!“ prohlásí vážně Di a znovu se zakaboní, ruce křížem přes hrudník.

„Nejspíš to bude žena,“ i když jistota není nikdy, dodám v duchu pro sebe. „A nic bych nedal za to, že to byla ta, co sekundovala Oskarovi, když... tě týrali..." vyslovím svoji myšlenku. „Jenže to nám nijak nepomáhá. Je zapsána pod přezdívkou, ze které nemáme šanci vydedukovat, kdo to je, a pokud jsi ji ty nikdy nezahlédl, tak..." pokrčím rameny, ale pak mě něco napadne. „Sice jsi jí neviděl, ale... nevšiml sis něčeho zvláštního? Něčeho, co dělala, říkala nebo co já vím..."

„Jediné, co vím jistě je, že ji neskutečně vzrušovalo znásilňování a týrání. Povětšinou jsem byl poblouzněný, prožíval jsem to nanejvýš hrůzně. Nerad na to vzpomínám.“ Je na něm vidět, že ho překvapilo, že jsem se znal s Oskarem – že jsem byl jeho žák. „Kde je nyní Oskar?“

„Teď je z něj kupa prachu poletující u nás po domě," ušklíbnu se a pohladím Di po vlasech.

„Hodně se o tobě mezi upíry mluvilo... Chtělo by toho nějak využít a konečně chytit Neomezenou moc..." vdechne vůni krve a jeho pohled se okamžitě zaměří na ranku na Diině krku. Hypnotizuje ten proužek krve a olízne si rty.

Střelím k němu pohledem, ale dá mi najevo, že je plně soustředěný. Palcem jí krev setřu. „Uklidni se..." Hladím ji a potom se jí k otevřené ráně jemně přitisknu rty, abych jí ranku zahojil. „Zacku, asi bude lepší, když toho pro dnešek necháme," podívám se na něho. Zatím se zdá být pořád v klidu, ale Di si potřebuje odpočinout.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 73. kapitola: