OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 12. kapitola

30.04.2014 (19:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 489×

                                                        ~~Amorina~~                                     

Byla jsem ve tmě.

Nevnímala jsem, ani nemyslela.

Nic jsem necítila.

Když jsem se konečně začala probírat, upadla jsem zpět do temnoty, nicoty. Tak to šlo za sebou několikrát.

Zdály se mi krásné sny. O Joshovi. O mém životě za pár let. O mně a o Joshovi jako o páru. Zrovna teď byla ta chvíle, kdy se mi zdálo o nás jako o páru za pár let.

„No tak, tati!“ žadonila nějaká dívka, zřejmě naše dcerka.

„Zeptej se maminky, beruško,“ řekl odněkud Joshův hlas. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla ho sedět u laptopu, který ležel na stole přeplněném různými papíry a knihami. Josh vypadal jak za jeho mladých let. Měl krátké blonďaté vlasy, krásné modré oči a pár vrásek, které mu jen přidávaly na kráse.

„Když tě tak poslouchám, Natalí, tak ti to tedy dovoluju. Můžeš jít s Kat nakupovat a pak u ní přespat,“ vyšlo z mých úst. Měli jsme dceru Natálii.

„Já teda chci jít taky k Lukasovi!“ vykřikl další dětský hlas. Otočila jsem se a uviděla malého hnědovlasého klučíka s modrýma očima.

„Ethane, nekřič tady! A za tvé rvačky ve škole nikam nesmíš! Víš, že máš domácí vězení na dva měsíce!“ rozčílil se Josh.

„Joshi!“ napomenula jsem svého manžela. „Ethan je ještě malej kluk. Taky jsi byl takovej, nebo už jsi na to zapomněl?“

„Fajn,“ frustrovaně vydechl. „Ethane, můžeš jít, ale nesmíš udělat žádnej průšvih, jasný?“

„Jasný!“ řekl nadšeně náš synek. „Díky, mami, seš nejlepší!“

Děti spokojeně odskákaly do svých pokojíčků a my s Joshem jsme zůstali sami.

Josh vstal a šel mým směrem. Postavil se za mě, ruce mi omotal kolem pasu a jeho hlava spočinula na mém rameni. Dal mi lehký polibek na tvář. Moje ruce se přesunuly na ty Joshovy.

„Miluju tě!“ zašeptal mi do ucha. „Tak moc tě miluju, až to bolí. Pamatuješ, jak ses bála, když jsi otěhotněla, že budeš špatnou matkou?“

„Hmm,“ přikývla jsem.

„Říkal jsem ti, že budeš tou nejlepší. A vidíš? Seš ta nejlepší na celém světě.“

Cítila jsem se tak šťastně, milovaně, a to nejdůležitější, cítila jsem se jako normální člověk.

***

Slyšla jsem hlasy.

Probírala jsem se.

„Myslíte, že se sem dost dostanou brzy?“ zeptal se známý hlas.

„Doufám, že ano,“ odpověděl ještě známější hlas.

O čem to mluví?

„Zůstaň tady!“ řekl ten známější hlas, který jsem nedokázala zařadit jako ten hlas předtím. „Kdyby se probrala, zavolej mě!“

„Dobře!“

A pak si mě znovu přivlastnila temnota. Snažila jsem se proti ní bojovat. Chtěla jsem se probudit.

Probudilo mě nesnesitelné horko.

Můj krk byl jako vyprahlá poušť.

S námahou jsem zvedla těžká víčka. V místnosti byla tma.

Něco zašustilo.

V mém zorném poli se objevila klučičí hlava.

„Bál jsem se o tebe, Am!“ řekl ten známý hlas. Už jsem ho dokázala přiřadit. Byl Joshův.

„Joshi,“ zašeptala jsem.

„Počkej minutku, dojdu pro Bena!“ řekl ustaraně. „Vydrž!“

Moje oči se znovu zavřely. Snažila jsem se je otevřít, nešlo to.

Temnota si mě znovu vzala, i přes mé protesty. 

Byla jsem na pláži. Ležela jsem na horkém písku, ale ne sama. Vedle mě ležel Josh. Drželi jsme se za ruce a pozorovali černé nebe. Byla noc.

Leželi jsme v tichosti a užívali si jeden druhého. Bylo to tak krásné.

„Nechci se tam vracet!“ prolomil ticho Josh.

Nevím jak, ale věděla jsem, o čem mluví.

„Tak utečeme!“ navrhla jsem.

Nechtěl se vracet do Thotyfox. Jeho táta byl mrtvý a jeho bratr miloval mě.

Milovala jsem ho, a proto bych pro něj udělala cokoliv.

„Nemůžeme,“ řekl. „Musíme počkat na tvou proměnu. Rád počkám.“

No jo, moje proměna. Člověk na ni úplně zapomene, když se kolem něj děje tolik závažných věcí.

„Myslíš, že se pak něco změní?“ zeptala jsem se. „Že třeba na tebe zapomenu?“

„Nikdy na mě nezapomeneš, protože jsem tak úžasný a miluješ mě!“ řekl sebejistě.

„Máš pravdu, miluju tě!“

„A já zase miluju tebe!“ 

„Bene, fakt už byla vzhůru!“ zaslechla jsem Joshův hlas. „Zašeptala moje jméno!“

„Joshi, už máš halucinace! Říkám ti, jdi se konečně vyspat! Nemůžeš tady bejt celý týden beze spánku!“

Byl to opravdu strejda Ben?

Tak usilovně jsem se snažila otevřít oči, ale temnota mě ještě pořád nechtěla propustit.

„Já tady pro ní budu vždycky a navždycky!“ řekl rázně a odhodlaně Josh.

„Joshi,“ podařilo se mi zašeptat. 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 12. kapitola: