OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 14. kapitola

08.05.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 523×

~~Amorina~~

Je to už několik dní, co se ze mě a Joshe stal oficiální pár.

Jeden den jsme celej strávili na pláži; a to byl ten nejvýznamnější. Řekla jsem mu, že ho miluju, poprvé za svůj život jsem to někomu řekla. Byla to pro mě i Joshe veliká událost. A pak tu noc se stalo naše společné poprvé. Víte, co tím myslím, ne? No, a to byla chvíle, kdy jsme se od sebe začali vzdalovat maximálně na pět metrů... Nebojte, nebyla jsem panna.

Moje poprvé se stalo s Ryanem. To byl Marcův a Ericův kamarád. Bylo mi pouhých sedmnáct a moji bráškové si mysleli, že mě znásilnil, protože si vsugerovali do svých tehdy tupých mozků, že jsem pro sex až po svatbě. Doufám, že si dokážete odvodit, co se stalo. Oni na mně ucítili jeho pach a pak ho zmlátili. Chudák se mi pak radši oklikou vyhejbal, celý naší rodině...

Musím uznat, že jsem se ještě nikdy necítila tak šťastná, ale znáte to, nic nemůže trvat věčně. To platilo i v naší lásce. První překážku (náš původ) jsme měli za sebou, ale ještě mnoho nás jich čekalo.

No, co vám budu povídat. Být zamilovaná je to nejkrásnější období v životě, ale pro obyčejné lidi. Pro měniče je to někdy nevýhoda, hlavně před jejich první proměnou. Já tu svou mám zažít někdy v tomhle týdnu. Dnes je pondělí a já mám s bráchama narozky v sobotu.

Měnič nikdy neví, kdy ho jeho první proměna zasáhne. Může to být pět dní před jeho dvacátýma narozeninama nebo pět dní po jeho narozeninách. Zdá se to složité, ale když v tom žijete celej život, ani se vám to nezdá.

„Am! Chce s tebou mluvit tvůj táta!“ zakřičí na mě Benova služebná Rebecca, která se posledních pár dní motá kolem Liama. Je hodně mladá, asi jí je, myslím, kolem osmnácti let.

Liam se po mém odmítnutí ani neurazil, ani se nesnažil nic udělat. Byla jsem ráda, že pochopil, že ne znamená ne.

„Jo, jasně! Už běžím!“ zavolám nazpátek. Vyhrabu se z postele, no, hlavně z Joshových končetin...

Natáhnu si na sebe saténovej župánek a vyběhnu z pokoje. Becca ještě pořád čeká před dveřmi. Čekali byste, že bude mít na sobě uniformu služky? Já ne, ale má ji na sobě a vynikají jí v tom její dlouhé opálené nohy. I ona patří mezi poloměniče, tak jako Josh a Liam. Možná proto si s oběma tak dobře rozumí, ale s Liamem víc.

Vejdu do obýváku, kde už sedí všichni Nicholasovi muži, včetně strýčka Bena a Nikolase, který dorazil včera, aby mohl sledovat naši proměnu. Jejich hlavy se otočí na mě.

„Dobré ráno,“ pozdravím je. Všichni mi to odkejvou a věnují se dál své diskuzi. Jen táta drží své oči pořád na mně.

„Amorino, potřebuji s tebou mluvit,“ začal. „Vím, že jsi nám už všechno řekla, ale opravdu nic jiného nevíš? Sice je už Marion zlikvidovaná, ale pořád je tady to riziko. Už dlouhá staletí se žádná z dívek nepřeměňovala. Nevíme, jak zareaguješ, nebo jak si budeš vzpomínat na svůj dosavadní život... Mám opravdu velké obavy, že se něco pokazí...“

„Jsem silná, tati! Já si věřím a věřím v to, že moje proměna bude stejná jako u Marca nebo Erica!“ zavrčím na něj. Tohle mi házel do obličeje pokaždé, když jsme se potkali. Už mi to fakt leze krkem.

„Tohle byla odpověď hodná alfy, Am!“ pochválí mě strejda Nikolas alias alfa smečky Rudých pouští. Otočím se na něj a mrknu.

Už je to pár minut, co jsem odešla z domu, dokonce i bez Joshe. Šla jsem k oceánu. Občas je tam k nevydržení. Chtěla jsem se už před pár dny vrátit domů do Tothyfox, ale táta s mamkou chtěli, abychom se proměnili tady.

Zničehonic se kolem mých ramen omotají dvě ruce.

„Chyběla jsi mi!“ zašeptá mi Josh do ucha. Položím svoje ruce na ty jeho a přitisknu se k němu, co nejvíc to jde.

Ta jeho vůně. Vanilka a pižmo. Netušila jsem, že tyhle věci jdou k sobě, ale jo jdou. Jsou spolu nadpozemské, dávají nadpozemskou vůni.

„Ty mně taky,“ šeptnu mu zpátky. Jako odměnu dostanu polibek na tvář. Přitulím se k němu.

Nevím, jak dlouho tam jen taky sedíme a díváme se na vlny.

„Proč mám pocit, že se něco v další chvíli pokazí?“ zeptám se ho. Ten pocit mám už od rána. Jak se blíží večer, je ten pocit silnější.

„Proč bys něco takového cítila? Všechno je perfektní, když jsem s tebou!“

Procházeli jsme domem a šli k našemu pokoji. Drželi jsme se pevně za ruce. Oba pevně ponořeni v našich myšlenkách.

Uslyšela jsem zachichotání a vzdech. Otočila jsem se ve stejnou chvíli jako Josh a viděla jsem Liama s Beccou.

Ona byla opřená o zeď, on měl ruce po stranách její hlavy a vášnivě se líbali. Ona měla omotané nohy kolem jeho pasu.

Koukla jsem se na svýho kluka a viděla v jeho tváři spokojenost. Vycítil můj pohled a otočil obličej ke mně. Na nos mi vlepil sladkou pusinku.

Byla ještě noc, když mě probudila šílená bolest hlavy. Okno v místnosti bylo ještě otevřené, což byla pozitivní věc. Vymotala jsem se z Joshových rukou a vstala s tím, že si půjdu do kuchyně pro sklenici vody.

Když jsem se zvedla z postele, hned jsem se svalila na zem. Najednou jsem cítila brnění po celém těle a bolest hlavy pomalu postupovala celým tělem. Zatmělo se mi před očima. Pak jsem už jen cítila, jak se mi prodlužují kosti, zuby a roste mi ocas. Slyšela jsem praskání kostí a oblečení. Nejdříve jsem nevěděla, co se děje, ale pak jsem to pochopila. Mou poslední myšlenkou bylo, že začala moje první proměna.

Najednou jsem stála na čtyřech nohách, divný pocit, ale mně to připadalo v tu chvíli přirozené. Rozhlédla jsem se po pokoji, viděla jsem černobíle.

Rozběhla jsem se k oknu a vyskočila do černé noci.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 14. kapitola: