OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 16. kapitola

13.05.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 527×

~~Amorina~~

O čtyři roky později.

Svou první proměnu si pamatuju, jako by se stala teprve včera.

Běhala jsem po čtyřech nohách po lesích. Za mnou v závěsu se drželi Marc s Ericem. Já byla jejich vůdce. A pak další ráno, když jsem se probudila, jsem byla strašně zmatená. V hlavě jsem měla velký bordel. Nevěděla jsem, kdo jsem, kam patřím, prostě nic. Nakonec jsem si vzpomněla jen na svou nejbližší rodinu (sourozence, mámu a tátu), ale pořád jsem měla pocit, jako kdybych zapomněla na někoho velmi důležitého, na někoho, kdo byl dříve důležitou součástí mého života.

Dnes jsou to už čtyři roky. Nikdo by tomu nevěřil, protože pořád vypadám na dvacet.

Věřili byste tomu, že jsem se vdala? Vdala jsem se za Ryana, se kterým jsem prý přišla o své panenství, nebo to alespoň říkají mamka s taťkou. Já si to bohužel nepamatuju a můj manžel taky ne. Ale jsme manželi jen v lidském světě, ve světě měničů netvoříme oficiální pár (druha + družka). Táta se Ryana párkrát ptal, proč ještě ze mě neudělal svou, ale on odpověděl, že je ještě moc brzy a s tím jsem naprosto souhlasila.

Přestěhovali jsme se společně do slunečné Kalifornie, do světoznámého Los Angeles. Byla jsem šťastná, ale k dokonalému štěstí mi ještě pořád něco chybělo.

Každej na světě si myslel, že žiju bezstarostnej život slavné a velmi prestižní fotbalistky, která patří mezi nejslavnější sportovce na světě a která se zná i se samotným Messim a Ronaldem. Všichni se tak moc mýlili. Všude byli paparazzi, novináři a reportéři. Po každém zápase, tréninku jsem i na svou měničskou sílu odrovnaná a unavená.

Marc našel svou pravou lásku hned na první pokus. Byla jí Charline, se kterou chodil prý od svých patnácti. Už spolu mají tříletou dcerku a pár měsíců starého synáčka. Začal se živit jako podnikatel a Charline se stala známou návrhářkou. Společně vlastní pár fotoateliérů, modelingových agentur a dokonce jednu automobilku.

Já ani Eric jsme takové štěstí neměli. Své pravé lásky ještě pořád hledáme. No, i když poslední dobou to vypadá, že on už tu pravou potkal. Začal před dvěma lety randit s jednou evropskou měničkou, která se mění do ryse. Je sice o pár let starší než brácha, ale hlavně, že jim to klape. Z něho se stal herec a zpěvák. Má opravdu talent. Někdy si říkám, že jsme taková super trojka.

Ptáte se, proč jsme všichni z vyšší společnosti? Odpověď je jednoduchá. Showbusiness ovládají měniči. Nejméně polovina politiků a celebrit je našeho druhu. Je to hrozné, ale je to tak...

Vemte si třeba Madonu. Proč vypadá pořád tak mladě? Protože je měnička. Nebo Tom Cruise je taky měnič. Pak taky hokejista Jágr je měnič a mnoho dalších. Měniči můžou být i vaši sousedi a vy to nemusíte ani tušit...

Lie, Mie a Zie už je patnáct. Na svůj věk jsou velmi vyspělé a často se chovají zodpovědněji než já. Zatím žijí s našima rodičema, kteří momentálně žijí v Thajsku. Byla jsem za nima jen o Vánocích. Chcete slyšet pravdu? Fajn, je to tam úžasný. Už jste někdy trávili Vánoce u moře? Já jen jednou a rozhodně bych chtěla i víckrát. Nedokážete si představit ten nádhernej pocit, když si rozbalujete dárky a před vašimi okny lítají rackové.

Nemůžu říct, že bych si na svůj život nějak stěžovala, ale cítila jsem, že v něm něco zásadního chybí.

Nevzpomínala jsem si na svůj život před proměnou a to mě sžíralo ze všeho nejvíc. Několikrát jsem měla chuť se na to někoho zeptat, ale pak se mi to zdálo jako špatný nápad. Vyptávali by se proč to chci vědět, ani já to nevěděla. Nemohla bych jim na tu otázku odpovědět. Teoreticky bych jim mohla říct, že jsem jen zvědavá, jenže oni ví, že já taková nejsem.

***

Dnes slavím svoje dvacáté čtvrté narozeniny. Je neuvěřitelné, kolik jsem toho za ty čtyři roky mého znovuzrození prožila, dosáhla a další ty bláboly.

Mamka s tátou přijet nemohli, ale poslali mi dárek, kterej přišel už včera. Dostala jsem od nich naši společnou fotku z Vánoc a kašmírovej svetřík barvy růžových perel, které jsou velmi vzácné.

S Ryanem a klukama jsme se domluvili, že se ve tři odpoledne sejdeme na pláži blízko promenády. Ve tři je taky jediná volná chvilku, kterou máme společně čas. Jindy se každej musíme věnovat svojí práci. Sice je v ten čas vždycky to největší horko, ale vlny nás ochladí, osvěží.

„Hele, támhle jsou!“ řeknu nadšeně svému manželovi, když uvidím, jak se k nám blíží Marcova rodinka. Hned za nima se táhne Eric s jeho přítelkyní Francescou, která je Italka. Začnu zběsile mávat rukama a oni si mě hned všimnou a zamávání mi oplatí.

Vydám se jejich směrem. Najednou do mě někdo narazí a já se v další vteřině ocitám na zemi pod mužským, vypracovaným a opáleným tělem. Hned se ze mě zvedne. Byl cítit jako měnič. Jeho vůně byla silná.

„Promiňte, slečno!“ omluví se asi tak stejně starý kluk jako já. Má krásné špinavě blonďaté vlasy a úžasné modré, pomněnkové oči, které mi jsou až nepříjemně povědomé.

Nevím, jak dlouho jsme se na sebe koukali, ale pak nás vyrušil Ryan.

„Seš v pořádku, zlato?“ zeptá se starostlivě a obejme mě majetnicky kolem pasu.

„V pohodě!“ řeknu přiškrceným hlasem. Nevím, co se to se mnou děje. Nikdy předtím jsem takhle nervózní před klukem nebyla. Uvolním se z manželova sevření a odstrčím ho.

Otočím se a vydám se taky zpátky.

Mezitím se na naší dece rozvalili moji sourozenci a smáli se mojí příhodě. Na všechny jsem se zamračila.

Měla jsem takovou chuť otočit se a podívat se, jestli tam ten kluk ještě pořád stojí. Nakonec podlehnu pokušení a opravdu se otočím.

Kluk mě pozoruje. Naše pohledy se opět střetnou. Cítím mezi námi takové silné pouto.

„Sakra! Am! Nečum na toho floutka furt!“ zavrčí na mě žárlivej Ryan. Odtrhnu pohled do toho týpka a plesknu svýho manžela po hlavě.

„Nežárli!“ řeknu sladce. On zavrčí. „Bože, Ryane! Chovej se normálně! Všude tady jsou novináři, paparazzi!“

„Jo, jasně! Už vidím ty titulky: Talentovaná Amorina Nicholasová má toho nejžárlivějšího manžela v celém světě celebrit!“ Zasměje se. Tentokrát mu zaryju loket do žeber a on zaskučí bolestí.

„Happy Birthday...“ začnou všichni moji příbuzní zpívat. Je to tak nádherný. Je nádherné vědět, že vás má někdo rád, že tady pro vás někdo je, že máte někoho, komu na vás záleží...!

Po předání dárků jsem se nabídla, že zajdu pro nějaké koktejly.

Hned, co jsem došla k plážovému baru, nahrnuli se kolem mě reportéři a novináři.

„Amorino, kdy se konečně rozvedete s Ryanem?“

„Slečno Nicholasová, je vám líto, že váš fotbalový klub prohrál minulý zápas? Myslíte, že na prohře máte podíl?“

„Slečno, kdy se konečně rozhodnete založit rodinu?“

„Am, těšíte se na setkání s Oprah?“

Ptali se jeden přes druhého. Oslnily mě blesky foťáků. Tohle se mi dělo každý den.

„Na žádný z těchhle dotazů nebudu odpovídat!“ řekla jsem rázně a razila si cestu pryč. Znovu jsem narazila do svalnatého mužského těla.

Byl to on. Poznala jsem jeho vůni.

„Ještě jednou se moc omlouvám!“ řekl tím jeho smetanovým a přitom trochu drsným hlasem. Usmála jsem se.

„To je přeci v pohodě,“ odpověděla jsem. Na tváři se mu objevil zmatek. Cítil to taky?

„Neznáme se náhodou?“ zeptal se.

„Taky mi připadáte povědomý, ale nedokážu vás zařadit.“

„Co kdybychom to teď napravili, teda pokud vám to nebude vadit!“ vyhrkl nadšeně.

„To by bylo fajn!“ Na jinou odpověď se nezmůžu. „Jsem Amorina Nicholasová!“ Natáhnu k němu ruku a on ji přijme.

„Josh Smith, těší mě!“

Tak další kapitcola je na světě! Blížíme ke konci jízdy a já jsem z toho smutná. Chtěla jsem se vás zeptat, nechtěli byste pokračování? Třeba o Liamovi a Becce nebo o Riverovi a Rose? Sice nás čeká ještě jedna nebo dvě kapitoly, ale už teď se mi po Smečce stýská. Budu ráda za každé komentáře :). 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 16. kapitola: