OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smečka Rudých pouští - 4. kapitola

18.03.2014 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 696×

~~Josh~~

Hned jak jsem vešel na balkón, věděl jsem, že je to ona. Ta holka z toho snu. Byla měnič. Tohle se táta nesmí dozvědět. To jako fakt ne. Prodal by ji a její rodinu do výzkumných center, a už by neviděli nikdy denní světlo.

Proč jsem se před ní musel hned ztrapnil? Bože! Proč jsem nevěděl hned, že mluví o savanách, když na ně zasněně koukala? Já jsem takovej idiot! 

Byla nádherná. Dlouhé rovné vlasy černé barvy. Rovnej nosík, plné smyslné červené rtíky, které si říkalyi o dlouhý, vášnivý polibek. Mohla bejt o pár centimetrů menší než já. Věkově vypadala na osmnáct až dvacet let. Její hrudník byl tak akorát. 

Jestli bude chtít, mohl bych jí ukázat okolí a trochu se s ní blíž seznámit. Skvělej plán a ještě lepší nápad.

Škola byla víc nudnější, než si pamatuju, a tak jsem se po třetí hodinė rozhodl jít domů. River byl nalepenej na Rose a tvořili oficiální pár. Ha! Já věděl, že spolu něco mají. Svýmu kámošovi jsem slíbil, že mu nedám žádnou ukázku toho, jak by to mohlo vypadat, až ublíží Rose. Popřál jsem jim hodně štěstí a odešel.

Opravdu mi nevadilo, že jsou spolu. Jen mi vadilo, že mi to neřekli. Mrzelo mě to. Byl jsem zklamán.

Padl jsem do postele a upadl do hlubokého spánku.

Ocitl jsem se znovu v suché trávě. Znovu jsem ležel v savaně a pozoroval mraky. Vedle mě ležela Amorina, kočkovitá šelma v kočičí podobě. Jednu tlapu měla předloženou přes můj hrudník. Já ji hladil na zádech. Naše pohledy se střetly a uzamkly. Její ametystové oči byly lidské. Měnila se. Pamatoval jsem si to z minulé noci. Husté havraní vlasy jí končily někde až pod lopatkama. Byla nahá jako v den, kdy se narodila.

„Miluji Tě!" řekla melodickým a svůdným hlasem, který jsem slyšel už i v realitě a byl opravdu totožný. Pak se její smyslné rty začaly přibližovat k těm mým. Dotkly se. Pasovaly k sobě jako dva kusy jedné sládanky. Její rty byly měkké, její chuť byla jako to nejsladší ovoce, jaké si dokážete představit. Naše jazyky se o sebe otíraly a proplétaly se. Prsty mi vjela do vlasů a já své ruce držel na jejích tvářích. Mým nitrem projížděla touha, láska a velikánská radost. Natáhla se pro lem mého trička a přetáhla mi ho přes hlavu. Své rty jsem přitiskl na její hrdlo. Zasténala. Bože můj! Hezčí zvuk jsem nikdy neslyšel. Své ruce přesunula na mé kalhoty a udělala s nimi to samé, co s mým tričkem. Zrovna prsty přejížděla po gumě mých boxerek, když se do mého snu začal ozývat zvuk budíku, kterej zněl jako umírající zvíře.

Tak intenzívní a živej sen jsem snad ještě nikdy neměl. Ještě teď můžu cítit měkkost jejích rtíků.

Zrovna v tom nejlepším musel zazvonit, krám jeden. Otevřu oči a první, čeho si všimnu a pocítím, je moje bolavá erekce. Budu to muset rozchodit nebo budu muset použít ve sprše velmi ledovou vodu. Jedno z toho mi musí stačit.

Seděl jsem ve svém Jeepu Cherokee grand 2014 už deset minut. Auto stálo na parkovišti před školou a já čekal, až uvidím přijet černé ferrari 558 a v něm okouzlující Amorinu. Už jen to neobvyklé jméno jí dávalo půvabnost. Když včera večer přijeli, ona z něj vystupovala z místa řidiče, a tak jsem usoudil, že je její.

Za pět minut zvoní, asi bych měl jít. Třeba ani do školy nepůjde, dnes.

Šel jsem ke své skříňce pro učebnice a pak se vydal do učebny profesora Lisentona, kterej učí přírodní vědy a dramaťák. Do třídy jsem přišel se zvoněním, pan L tam ještě nebyl. Sedl jsem si do své lavice úplně vzadu. Seděl jsem tam vždy sám. Vedlo mě bylo poslední volné místo.

Profesor vešel necelých deset minut po mně. Nesl sebou tác, na kterém byly kameny. Nezajímavé. Pan L vykládal něco o složení diamantu, když se ozvalo zaklepání na dveře. Dovnitř vešla ředitelka a za ní Amorina. Jupí! Je v mé třídě. Šla k profesorovi a předala mu nějaké papíry. On se usmál a něco jí pošeptal. Pan L nebyl zrovna nejmladší, ale na kolena z něj padaly i studentky. Byl vysoký, tmavovlasý a se zelenýma očima, a k tomu měl pořádné bicepsy. 

„Tak," začal, „Amorino, řekněte nám něco o sobě," řekl zcela klidným hlasem.

„Jsem Amorina Nicholasová. Přestěhovali jsme se z Dominikánské republiky. Narodila jsem se v Brazílii. Jsem z trojčat. Mám dva bratry. Marca a Erica. Mluvím španělsky, francouzky, portugalsky a itasky. Miluju fotbal a basketbal." 

„Dobře, Amorino, jděte si sednout, třeba vedle..." koukal se po nějakém volném místě. On i Am se koukli na místo vedle mě. „Vedle Joshe. Myslím, že ten vás ani moc nezkazí," dokončil nakonec větu.

„Příště stačí Am," řekla autoritativním hlasem, že se na n podívali úplně všichni, i ti, co jí svou pozornost do teď nevěnovali. Bez ohlédnutí šla k mé, teđ už naší lavici a sedla si na místo vedle mě.

„Tak se zase potkáváme, Joshi," řekla tím svým melodickým neodolatelným hlasem.

„Je to hezké setkání. Josh Smith," natáhl jsem k ní svou ruku. Přijala ji.

„Mé jméno jsi slyšel před malou chvilkou a dokonce i včera. Amorina Nicholsová. Těší mě!"

„Mě těší víc. Naše oficiální představení a seznámení."

Zbytek hodiny jsem strávil tím, že jsem koukal na její prsa. Chtěl bych cítit jejich tlak proti mému hrudníku.

Zvoní.

Rychle vyběhne že třídy a já jdu rychlým krokem za ní. Když vyjdu na chodbu, už ji nikde nevidím. Snad se ještě potkáme v nějaké jiné třídě.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smečka Rudých pouští - 4. kapitola: