OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrt s.r.o. - 19. kapitola

11.03.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2393×

Můj spolubydlící se odhodlaně vrhl za mnou. Kecl si hned vedle mě. Seděli jsme tam vedle sebe a ni ani se nehli.

„Pořád tam ještě je?“ šeptla jsem.

„Asi jo.“

Netuším, jak dlouho to trvalo, než se ozvaly kroky mířící pryč. Pak už jen vrzly dveře od hlavního vchodu. Sklopila jsem hlavu a opřela si ji o láhev. Nevyznala jsem se v sobě. Nechtěla jsem už Gregoryho ani vidět a zároveň jsem toužila, aby zůstal a už nikdy nikam nešel.

Trevor mě objal okolo ramen. Chtěl mi pomoct. Vděčně jsem se na něj usmála. Nemohl to sice vidět, ale já se alespoň cítila trochu líp. A doufala jsem, že za chvíli mi bude ještě líp.

Zubama jsem se zahryzla do korkové zátky a začala ji rvát z hrdla láhve. V tichu sklepa to luplo, když zátka povolila. Pořádně jsem si lokla.

19.

Položila jsem prázdnou láhev vedle sebe. Cítila jsem se unavená a otupělá. Hlava se mi motala, že jsem si ji raději opřela o Trevorovo rameno. Přivinul si mě blíž a druhou ruku mi podsunul pod koleny.

Zatuchlý vzduch se okolo mě rozvířil, když mě zvedl ze země. Neomylně zamířil ke dveřím a pak po schodišti nahoru. Položil mě až do mojí postele. Stulila jsem se do klubíčka. Trevor na mě ještě chvíli hleděl a pak se obrátil, aby vyšel na chodbu. Na místo toho ale zařval, až jsem poskočila.

„Ahoj tati,“ hlesla jsem.

„Ahoj.“ Prošel okolo Trevora, který se držel za srdce a snažil se ten šok nějak rozdýchat. „Jak ti je?“

Do očí se mi začaly hrnout slzy. Nikdy dřív se o mě tak moc nestaral. Vděčně jsem se na něj usmála, ale odpovědět jsem nedokázala. Cítila jsem se hrozně a podle jeho výrazu to na mě bylo poznat.

„Byl tu Gregory,“ ozval se Trevor. Stulila jsem se ještě víc. „Viděl všechny ty duše, chtěl vědět co se děje.“

Táta jen přikývl. Ve tváři se mu nepohnul ani jediný sval. Sklonil se ke mně.

„Vím o jednom způsobu, jak ti pomoct,“ zašeptal. Vzhlédla jsem k němu. „Jak na všechno zapomenout.“

* * *

Trevor přecházel po hale sem a tam. Byl nervózní, ale nemohl nic dělat. Její táta s ní chtěl mluvit osamotě. Jemu se to ale ani za mák nelíbilo. Když se ozvalo vrznutí dveří, prudce sebou trhl. Na prahu se objevil Gregory. Vlasy měl rozevláté, jako by celou noc chodil po okolí.

„Co tu chceš?“ zavrčel na něj Trevor. Jeho původní bojovnost ale byla už pryč.

„Mluvit s ní.“

Zavrtěl hlavu.

„Já se tě neptal o dovolení!“ zavrčel Gregor.

„Právě je u ní její táta.“

To ho zchladilo. Dosedl ztěžka do křesla. Celou noc přemýšlel co má dělat. Netušil, že odpověď je tak snadná. Lhala mu, a trochu se jí děsil, toho co dokáže... Když si ale představil, že by měl být bez ní, už nikdy ji nevidět, jako by mu někdo dal ránu pěstí do břicha. Potřeboval ji.

„Mohl bys s tím přestat,“ zavrčel.

Trevor se zastavil.

„Tohle je náš dům a můžu si dělat co chci!“

„Znervózňuješ mě tím!“

„Tak to mě mrzí, ale já už nervní jsem!“

Gregory vyskočil na nohy.

„O čem tam tak dlouho mluví?“

Trevor začal zase přecházet.

„Měl pro ni nějaký návrh,“ hlesl potichu a s přidušeným hlasem, až Gregoryho zamrazilo.

„Jaký návrh?“

Trevor se nadechl a podíval se na něj, jako by uvažoval, jestli mu na to vůbec chce a může odpovědět.

„Prý zná způsob, jak jí pomoct a zapomenout.“

„Zapomenout na co?!“ Gregorymu zaskřípal hlas.

Rozhostilo se ticho. Gregoryho polil děs. Vzhlédl nahoru. Neozývalo se nic, ani slovíčko nebo šramot.

Vyrazil po schodech nahoru. Rozrazil dveře pokoje. Závěsy u otevřeného okna se divoce rozevlály. Pokoj byl úplně prázdný. Zůstal stát ve dveřích. Byla pryč.

„Myslíš...“ zadrhl se mu hlas. „Myslíš, že by jí dokázal vymazat... vymazat paměť? Dokázal by to?“

Trevor hleděl na jeho ztuhlá záda.

„Jo.“

Gregory odjel chvíli před svítáním. Netušil, kdy se Violet vrátí a pochyboval, že by ho chtěla vidět. Nebude si ho pamatovat. Zapomene na všechny ty noci, které strávili společně. Pokud ho znovu uvidí, bude se ho znovu bát. Bude pro ni jen dalším upírem, pro kterého si přijde, až nadejde jeho čas.

Bolestně se usmál. Smrt pro něj najednou nabrala úplně jiný význam.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt s.r.o. - 19. kapitola: