OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrt s.r.o. - 8. kapitola

27.04.2010 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2280×

Mohla bys z něj alespoň slézt?!

Trevor se s mým nastěhováním smířil docela rychle a snadno. No, lepe řečeno. Ten zlom nastal v tom okamžiku, kdy mi vlezl do sprchy. V klídku jsem si zrovna patlala na nohy depilační krém, když se v rohu cosi zavlnilo.

„Aáááááá,“ zařvala jsem. „Ty úchyláku úchylácká!“

Okamžitě jsem zajela za závěs a odtud po něm začala mrskat co mi přišlo pod ruku.

„Co sem lezeš?! mrskla jsem po něm sprchový gel – naprosto bez účinku, když tedy nepočítám ten jeho přiblblej výraz.

Schovala jsem se celá za závěs a začala ze sebe rychle smývat pěnu.

„Klídek, už jsem viděl ošklivější,“ ozvalo se mi hned u ucha. Ucukla jsem stranou a zůstala pár vteřin hledět na jeho hlavu, co se na mě ksichtila ze závěsu. Další asi dvě vteřiny mi pak trvalo zhodnotit, zdá má ještě cenu nějak zachraňovat svou pochybnou ctnost.

Nemělo. Odhodila jsme tedy i ty její poslední zbytky a jala se jediného – zaškrtit ho.

Přeměnila jsem se a v momentě mu flákla pořádnou do oka.

„Hůůůůů,“ zahalekal Trevor, ale do toho strašidelného Huuu to mělo opravdu daleko. Borec nepočítal, že bych se po něm naprosto necudně bez kousku šatstva vydala. No co, vidět mě už viděl, tak čert to vem.

Dali jsme si další exkurzi po domě. Tentokrát však mnohem důkladnější. Naháněla jsem ho zuřivě po celém domě a slibovala mu tu nejkrutější pomstu. Najednou se však Trevor prudce šprajcl na místě. V rozběhu jsem to nečekala a oba jsme skončili v jednom chumlu na zemi.

Ještě trochu v šoku jsem se ho chtěla zeptat co se stalo, ale vzhledem k poloze v jaké jsem na něm zůstala ležet, byl naprosto konsternován a neschopen reakce.

Funěl mí přímo do výstřihu – pokud by tedy nějaký měla. Okamžitě jsem se z něj chtěla zvednout, když jsem zahlédla něco, co jsem moc dobře znala, ale sem to rozhodně nepatřilo. Kousek ode mě stály dvě hnědé boty a to i s vlastníkem.

Váhavě jsem pohledem stoupala vzhůru po šedivých kalhotech s puky, šedivém svetru až k hubené tváři, která na mě nevěřícně zírala.

„Ahoj tati,“ zasmála jsem se nervózně. Můj původní úmysl zvednout se byl okamžitě zavrhnut. Mladistvý úchyl co mě stejně už ve sprše bůh ví jak dlouho pozoroval byl něco jiného, než vlastní táta. Snažila jsem se zakrýt ze sebe co šlo. Což vlastně nešlo jinak, než se ještě více přicucnout k Trevorovi.

„Přišel jsem se podívat, kde teď bydlíš,“ zaskřípal pokojem tátův hlas.

„Je to tu hezký, že jo,“ zaskřehotala jsem.

Ani se nerozhlídl, jen stále sledoval nás dva ležící na zemi.

„Mohla bys z něj alespoň slézt?!“ zavrčel.

Jo a to s největší radostí.

„Mohl by ses otočit?“

Váhavě mě snad vteřinu pozoroval, jako bych snad měla mít v úmyslu spustit se mu za zády ještě víc. Pak se teprve prkenně obrátil zády k nám. Vzepřela jsem se na rukou a vyskočila na nohy. Trevor se ani nehnul. Stále ležel na zemi v nezměněné poloze a vykulenýma očima, které následovaly to místo, které mohl předchozí půl minuty zkoumat opravdu zblízka.

To teď bylo však vedlejší. Vyrazila jsem střelhbitě skrz zdi přímo do svého pokoje. Zpátky jsem se už vracela mnohem pomaleji a hlavně oblečená. Šourala jsem se ve svém hmotném stavu hezky oklikou dveřmi, abych to pokud možno co nejvíce oddálila.

Táta už mě netrpělivě očekával. Střídavě těkal pohledem mezi dveřmi do pokoje a Trevorem, který se konečně zvedl a zacouval od něj co nejdál to místnost dovolovala. Nedal mi možnost ani otevřít pusu.

„Co tu dělá?“ pokynul táta k Trevorovi.

„Můj nový spolubydlící,“ ošila jsem se.

„Nový?! Nikdy jsi žádného neměla.“

„Protože by si všimli, že jsem divná. Což u tohohle zrovna řešit nemusím.“

Sledoval mě pátravým pohledem. Na jeho tváři se však konečně opět rozhostil univerzální netečný výraz.

„Nelíbí se mi,“ zavrčel už o poznání klidnějším hlasem k Trevorovi.

„Mě taky ne, ale vybírat si moc nemůžu, hlídací poltergaisti s hezkým barákem jsou poněkud nedostatkové zboží.“

To musel uznat i on.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt s.r.o. - 8. kapitola: