OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrťák 2 (3. část)

23.08.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 146×

Když konečně Lucifer prolomil naše několika minutové ticho, vypustil ze svých úst něco, co jsem nechtěl slyšet. Bohužel já s jiným nápadem nepřišel a Riley taky neměla, co by k tomu dodala. Vyslechli jsme si tedy to, co měl na srdci.

„Můžu zavolat Moraně a říct jí, že jí předám viníka. Taky zavolám Jeromovi a řeknu mu, že s jeho původním návrhem spojit se s ním souhlasím. Nebude vědět, že tu na něj čekají z velitelství a připravíme tak pro něj past.“ Okamžitě jsem se napřímil.

„To ti nedovolím, je to riskantní,“ řekl jsem rázně.

„Já se tě na svolení neptal, smrťáku.“ Smrťáku? Zase s tím začíná? Nehodlám přihlížet tomu, že se mu může něco stát.

„Řekl jsem, že to nedovolím.“ Stál jsem si za svým. Ať se se mnou hádá, jak chce. „Co když se něco pokazí a Jerome ti ublíží?“ Měřili jsme se očima. Riley nás zpovzdálí sledovala.

„Nic se mi nemůže stát, navíc Jerome je tuctový. Donutím ho říct pravdu, aniž by měl tušení, že tam jsou lidi z velitelství.“ Tuctový, nebo ne, na nás taky poslal skupinu elitních nadpřirozených zabijáků, aby nás sundali a jednomu se povedlo mě otrávit.

„Nikdo není nesmrtelný, Lucifere, všichni jdou zabít.“ Tohoto jsme si všichni moc dobře vědomi. Ne vždy je to snadné, rozhodně ne v případě mocných nadpřirozených, jako je Lucifer. Jsem na světě už hodně dlouho, byl jsem jednou z prvních smrtek. Ale Lucifer tu pořád byl několik stovek tisíc let přede mnou.

„Kyle,“ oslovil mě s přísným tónem.

„Lucifere,“ oplatil jsem mu to. V myšlenkách se ke mně napojil.

„Pokud nechceš vidět, co dokážu, tak mě to nech udělat.“

„Nikdy,“ odpověděl jsem mu.

„Já se s tebou hádat nemíním.“

„Já s tebou ano, dokud tě nepřiměju změnit názor.“

„Já názor nezměním.“

„To jsem říkal taky, vzpomínáš?“ Na rtech mu hrál úsměv.

 „Co se to mezi vámi dvěma děje?“ Oba nás z magické komunikace vytrhal Riley, která se založenýma rukama na prsou seděla na posteli a pokradmu po nás pokukovala. Lucifer se okamžitě přestal usmívat a já bych v tuhle chvíli raději byl kdekoliv jinde, klidně zpět ve svém deliriu, než tady a teď.

„Nic, jen jsem se ho snažil přemluvit," utrousil Lucifer.

„Vy dva mi něco tajíte a až tohle ukončíme, tak se po tom začnu pídit.“ V hlavě jsem ucítil slabé šimrání, jak se na mě Riley snažila napojit. Postavil jsem si bariéru. „Vážně, Kyle, přede mnou se budeš chránit?“

„Teď to ještě nepochopíš, řeknu ti to, až bude ta pravá chvíle.“ Lucifer na mě vyvalil své modré oči a opět promluvil v mé mysli.

„Děláš si ze mě srandu?“

„Musím jí to pak říct, je jako moje sestra.“

„Fajn. Když to musí být, ale budu u toho taky.“

„Samozřejmě, však se to týká…“

„Už zase si povídáte mezi sebou?“ vyjela po nás.

„Promiň, už to nebudeme dělat.“ V hlavě mi naposledy zazněla jeho myšlenka. Ale budeme.

„Dobře, takže jsme dohodnutí. Domluvím to s Moranou i Jeromem. Vy dva se dejte do kupy, zítra to spustíme. Což mi připomíná, budu muset nějak schovat vaši auru, takže kontaktuju Utchu a nechám pro vás vyrobit talismany na zakrytí vaší moci.“

„Kdo je Utchu?“ zeptal jsem se zmateně. On se na mě podíval stejným výrazem.

„Utchu je ten šaman, za kterým jsem tě poslal.“ Vytřeštil jsem oči. On to ještě neví. Otočil jsem se směrem k Riley, teď jsem telepaticky komunikoval s ní.

„Ty jsi mu to neřekla?“

„Nebyl čas, měla jsem o tebe strach.“

„Co jsi mu vlastně stihla říct?“

„Že na nás zaútočili ti lidi v maskách.“

„Hej, já jsem vedle vás," upozornil na sebe.

„Já nevím, jak ti to mám říct. Když jsme se k němu dostali, čekali tam na nás lovci a…“

Přerušil moje blekotání: „Kyle, já nejsem Riley, abys na mě šel opatrně. Utchu je mrtvý, že je to tak?“

Překvapila mě jeho bystrost. Riley nám oběma zakřičela v hlavě. Byla naštvaná z Luciferovy poznámky, vzala si jeho slova osobně a cítila z nich, že si myslí, že je slabá.

„Zabili ho lovci dřív, než jsme dorazili,“ řekl jsem smutně.

„Dobře, tak je vyrobím sám. Stavím se u něj pro nějaké jeho přísady. Tak si zatím odpočiňte.“ Chystal se přenést, tak jsem ho popadl za ruku a zastavil ho. Riley se na mě zvláštně podívala, tak jsem jeho ruku zase pustil.

„Ještě jedna drobnost, on tam stále leží. Je rozříznutý vejpůl, tak jen abys věděl, do čeho jdeš.“ Kývl hlavou na souhlas a zmizel. V hlavě mi ještě zazněla slova díků. Otočil jsem se k Riley.

„Tak to vyklop, co se tu děje?“ Nadechl jsem se k protestu, místo toho jsem však vypustil jiná slova. Z jejího urputného pohledu jsem se začal znovu potit.

„Měla by ses ještě prospat. Jdu se vykoupat.“ Otočil jsem se a odcházel. Slyšel jsem, že se hrabe ven z postele.

„Kyle!“ zakřičela za mnou, ale nereagoval jsem. „Kyle!“ Otevřel jsem dveře a najednou stála přede mnou. Zastavil jsem se, taky jsem měl chuť se přenést do Luciferovy ložnice, ale neudělal jsem to. Nemůžu se jí vyhýbat věčně, navíc není místo, kde bych se před ní mohl schovat.

„Slibuju, že ti vše povím. Ale Lucifer by u toho měl být taky.“ Přimhouřila na mě oči, chvílí se na mě tak dívala a pak jí obličejem blesklo pochopení. Zvedla ruce do vzduchu dlaněmi směrem ke mně a dala mi tak najevo, že to pro tuhle chvíli vzdává. Myslím však, že dávno věděla, oč tu běží.

„Už nic říkat nemusíš.“ Protáhla se dveřmi a kolem mě zpět do pokoje. „A mimochodem, dobře jsi udělal. Mám z tebe radost.“ Otočil jsem oči vzhůru. Rozloučili jsme se a Riley si šla ještě odpočinout. Já zalezl zpět do Luciferovy ložnice a zamířil rovnou do koupelny. Pořád jsem byl od krve, která se díky dešti rozpila po celém mém těle a která již byla dávno zaschlá, ale přesto mě stále štípala v očích. Pustil jsem vařicí vodu a třikrát si umyl vlasy i tělo, abych ze sebe dostal ten puch, což se mi nakonec podařilo. V noci jsem nezamhouřil oči, převaloval jsem se v posteli a nervózně čekal na ráno, kdy se rozjede náš plán.

Seděli jsme s Riley mlčky na židlích v Luciferově kanceláři. Oba jsme v rukou dřímali amulet, který tlumil naši magickou auru, a jelikož dokážeme být neviditelní pouze pro svět lidí, ne pro svět nadpřirozena, každý jsme měli ještě v kapse schovaný prsten, který nás bude halit před zraky nadpřirozených bytostí, až si jej nasadíme. Lucifer zrovna volal s Jeromem a domlouval si s ním schůzku na dnešní šestou hodinu.

„Přemýšlel jsem nad tvojí nabídkou, kterou jsi mi dal, než jsi mě začal vydírat. Mám informace, které by se ti hodily ohledně té holky a toho jejího smrťáka. Pokud máš zájem, přijď do mého paláce v šest večer.“ Na chvíli se odmlčel a poslouchal Jeroma na druhé straně telefonu. Zaposlouchal jsem se, abych slyšel, co mu leze z úst.

„Jak ti můžu věřit? Na poprvé jsi mi dal dost jasně najevo tvoje pocity a navíc vím to vaše tajemství. Myslíš, že jsem úplně blbej?“

„Už jsem ti řekl, že to nebyla naše iniciativa, ale pokus jedné z mých Sukub, která ti to může dokázat, když jí přivedu z pekelného ohně, ve kterém od té doby trpí.“ Na druhé straně zaznělo pouze zamručení. „Pokud o ty informace nemáš zájem, dám je velitelství. Najdou ty dva dřív jak ty a udělají s nimi to, co oni budou chtít.“ Pořád bylo na druhé straně ticho. „Dobře, jak chceš.“ Chystal se zavěsit.

„Počkej,“ ozvalo se najednou. „Dorazím, ale nepřijdu sám, vezmu své Gargoyly. Tak hloupý vážně nejsem.“ Kde sakra on vzal Gargoyly?

„Můžeš si vzít své Gargoyly, ale zůstanou u dveří. Promluvíme si jen mezi čtyřma očima.“ Telefon položil. Teď je řada na telefonát s Moranou. Vytočil vzápětí její číslo a čekal na spojení.

„Čemu vděčím za tak brzký telefonát, Lucifere?“

„Mám pro tebe nabídku. Můžu ti dát toho, kdo je zodpovědný za celou tu situaci s tím chlapcem z nemocnice.“

„Ty víš, kde se nacházejí Riley a Kyle.“ Hodil po nás očkem.

„A i kdybych to věděl, oni nejsou ti, které hledáš. Mám informace, které tě možná překvapí.“ Opět bylo chvíli na druhé straně ticho. Víc jsem nastražil uši a přišlo mi, že na druhé straně Morana s někým komunikuje.

„Řekni mi, co víš, a já se potom rozhodnu.“ Museli jsme zariskovat, i na tom jsme se před tím dohodli. Bohužel to, že je Riley Nefilim, už neutajíme, teď se to všeobecně ví. A budou tu lidi, možná už jsou, kteří se jí budou chtít zbavit. Vyšší síly, Osud, Lovci, prostě kdokoliv. Tak jsme se domluvili, že Moraně prozradíme pár informací.

„Vím, kdo je Jeromův andělský otec. Je to Michael a shodou okolností je otcem i Riley, to znamená, že jsou s Jeromem sourozenci. Pojí je nejen původ a moc, ale především stejná krev.“

„Kyle se to taky pokoušel hodin na Jeroma.“ Počítal jsem s tím, že mi stále nebude věřit. Proto je tak důležité ji přesvědčit, že Jerome je pravý pachatel. Mě by Morana v téhle situaci, ve které se nacházím, nikdy neposlouchala. Ale vládce pekel, to je něco jiného.

„Ověřil jsem si to kapkou jeho krve u věštkyně. To Jerome to chce hodit na ně. Domnívám se, že to on je původce všeho. Má stejnou moc jako Riley, která ji má jen krátce, a doposud sama neví, co přesně obsahují její schopnosti. Jerome tu moc piloval minimálně tři a půl tisíce let. Vážně myslíš, že by byla schopná probudit někoho z kómatu? Oba dobře víme, že co můj otec nechce, se taky nestane.“

„Proč ne, už jednou někoho zachránila.“

„To ale nepoužila svou moc, a v té době si myslela, že je ještě člověkem, že?“

„Když jsi mluvil o svém otci, myslíš, že v tom má namočené prsty?“

„To jsem neřekl, jen říkám to, že je tu někdo s obrovskou mocí, kdo tohle nejspíš dokáže. A Nefilim, který žije dost dlouho na to, aby se s ní naučil zacházet, je dobré vodítko. Nikdy jsme nevěděli, čeho jsou tihle tvorové schopní. Nikdy jsme je nenechali žít dost dlouho, proto jsme tenkrát přeci schválili ten zákon.“ Myslí tím zákon zabít každého Nefilim? Lucifer byl jedním z těch, kteří to schválili? Co ještě o něm nevím?

„Co tedy po mně chceš?“ ozvalo se na druhé straně. Přišlo mi, že začala být tomuhle všemu otevřenější.

„Přijď ke mně v půl šesté večer. Na šestou má přijít Jerome, vytáhnu z něj informace a budeš je mít na stříbrném podnose. Mám tu sadu amuletů, které zakryjí tvoji magickou auru, a prsten, co tě schová před zraky ostatních. Můžeš si tak vyslechnout Jeroma z první ruky.“

„Uvidíme se v půl šesté.“ Hovor utichl. To byla ta snazší část, ta těžší teprve přijde. A ta úplně nejtěžší je čekat do večera, až to celé začne. Do té doby si z nervů vyškubu vlasy. Musel jsem si půjčit jednu z Luciferových knížek, abych zabil čas. Ovšem jsem z ní nebyl schopný přečíst ani slovo. Z nudy jsem si začal procházet palác a přišel jsem na to, že má Lucifer dost slušnou sbírku velmi starých artefaktů. Jidášův kalich, svatý grál, Pandořina skříňka, kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš, i trnová koruna, která mu byla při ukřižování položená na hlavu, nebo třeba Kronovu truhlu. Velmi nebezpečné předměty a skrývá se jich tu mnohem víc.

Na stěně nad krbem jsem našel dva meče, jeden patřil Goliášovi, s nímž David, král Izraele, dekapitoval halvu padlého obra. A Thuận Thiên, neboli nebeská vůle, meč vietnamského krále, který díky meči osvobodil Vietnam z okupace Mingů. Průzkum těchto vzácných relikvií mi zabral dost času, abych tím zabil celou tu dobu čekání. Když se blížila půl šestá, vrátil jsem se do hlavního sálu. Lucifer už seděl ve svém trůně.

„Jednou mi budeš muset povyprávět, kde jsi získal všechny ty relikvie.“ Pousmál se. „Některé z nich jsou velmi nebezpečně, ale předpokládám, že sám moc dobře víš, co dřímá v útrobách tvého paláce.“

„Ty jsi slídil?“

„Zabíjel jsem čas.“ Od ucha k uchu se mi táhl široký úsměv. Jsem od přírody zvědavá smrtka. „Je čas, kde je Riley?“

„Jsem tady.“ Vynořila se z poza dveří a šla k nám. „Jsem připravená.“ Nasadili jsme si amulet a zakryli tak naši magickou stopu, potom následovaly prsteny. „Vidíš nás?“ zeptala se ho.

„Nevidím. Tyhle věci fungují fakt dobře.“

„Neuvidí nás Morana, až si nasadí taky jeden z prstenů?“ Ta otázka mě zajímala.

„Ne, kryje to každého z vás zvlášť.“ Otočil jsem se po Riley a uvědomil si, že má pravdu. Nikde jsem ji neviděl.

„Riley?“ oslovil jsem ji.

 „Ano?“ odpověděla.

„Jen jsem zkoušel, kde asi jsi. Nevidím tě.“

„Dobře, teď buďte potichu a pojďte si stoupnout k mému trůnu.“ To myslí jako vedle těch jeho Kerberů?

„Ano, myslím,“ ozvalo se mi v hlavě. Vydal jsem se k jeho pravé straně, ale vrazil jsem do Riley a ta zaúpěla. Šel jsem tedy nalevo. Oba jsme tam poslušně stáli, stejně jako jeho věrní Kerberové. Asi po dvou minutách jsem ucítil Moraninu energii a vzápětí prošla přední branou. Byla sama.

„Zdravím, Morano,“ spustil Lucifer.

„Lucifere,“ odvětila mu ostražitě. „Cestou sem jsem přemýšlela, proč zrovna ty pomáháš Kylovi. Proč si jen myslím, že to, co mi nabízíš, nebude zadarmo?“ Koutek úst mu vyjel do úsměvu.

„Žádám jen o zproštění obvinění proti Kylovi a Riley, když dostaneš, co chceš.“

„To myslíš vážně? Podívej…“ odmlčela se. „Snažila jsem se to na jeho žádost pozdržet, co to šlo. Mám ho ráda, je jako můj syn, ale tady to nezávisí na mně. Pořád kryl Rileyno tajemství, rada bude trvat na tom, aby šli před soud.“ Vypadá to, že dopadením Jeroma se k naší svobodě nepřiblížíme ani o krůček.

„V radě sedí celkem sedm lidí. Dva z toho jsme my dva, to jsou dva hlasy pro zproštění obvinění. Stačí další dva hlasy a máme vyhráno.“ Něco mi říkalo, že tak snadné to nebude.

„Bude to chtít víc než jen jeho přiznání, pokud ho ovšem dostanu, aby nevznesli proti Kylovi vážnější obvinění. A kdo ví, co budou chtít udělat s Nefilim. Pořád platí ten zákon.“ Rukou jsem se opřel o Luciferův trůn. Zkameněl jsem. Nemůžu dovolit, aby rada schválila Rileynu smrt. Zkusil jsem se napojit na jeho myšlenky a poslal mu vzkaz. Řekni jí o Utchu.

„A co když k tomu přidám smrt šamana, který nebyl na seznamu smrti?“

„Tím chceš říct, že Jerome zabil někoho, jehož čas ještě nepřišel?“

„On sám přímo ne, ale poslal lovce, kteří ho zabili, když šli po Kylovi a Riley.“

„To mi ale nestačí, Lucifere. Byl to člověk, ne nadpřirozená bytost.“ Měl jsem sto chutí kopnout do jeho trůnu. Byl jsem plný vzteku, od prstů na ruce mi odletovaly slabé jiskřičky, a tak jsem ruku schoval za opěradlo trůnu, aby si toho Morana nevšimla.

„Víc ti asi dát nemůžu.“ Sáhl do kapsy a vytáhl amulet s prstenem. „Měla by sis to vzít a nasadit, je skoro šest.“ Natáhl ruku a ona si převzala ochranu.

„Taky je chci zachránit,“ hlesla. „Kyle je můj nejlepší.“ Její slova zmírnila můj vztek, který se mnou cloumal, a od rukou mi přestaly létat jiskry. Díky bohu, že necítí mou moc. Nasadila si amulet a v tu chvíli jsem přestal cítiti i já tu její. Než si nasadila prsten, Lucifer jí ještě pokynul, aby si šla stoupnout k hořícímu svícnu na pravé straně u zdi. Aby se náhodou nerozhodla stoupnout k jeho trůnu.

Přesně v šest se Jerome přenesl do sálu. Po boku mu stáli jako hlídací psi dva Gargoylové. Nedbal na Luciferovu žádost, aby je nechal u vchodu. Gargoylové jsou okřídlení tvorové, kteří v obličeji vypadají jako mops se špičatýma ušima a jimž od čenichu stoupá pára. Gargoylové jsou věrní svému pánu a vždy splní jeho rozkazy. U lidí ztratily tyto magické bytosti během tisíce let svůj respekt a od dob gotické architektury, jsou nedílnou součástí historických staveb, především katedrál, kdy slouží pouze jen jako odvod dešťové vody.

„Dorazil jsi na čas. I se svými pejsky,“ utrousil Lucifer. „Jasně jsem žádal, abys je nechal u dveří.“

„Tví věrní psi ti také sedí po boku jako ti moji." Na jeho souhlas zabručel jeden z Kerberů. „Snad abychom začali. Jaké informace pro mě máš?“ Ten se s ničím nepáře, jde rovnou na věc.

„Vím, kde se nacházejí. Byl jsem za věštkyní a potvrdila mi jejich zradu a odhalila místo jejich úkrytu.“

„No, já čekám. Řekni mi to,“ dožadoval se.

„Nejdřív chci na oplátku informace od tebe, a ty mi řekneš, co chci vědět. Proč jsi to hodil zrovna na ně dva.“ Jeromovy oči se rozšířily, plál v nich hněv. Nenechal se však zahnat do kouta.

„Nic jsem na nikoho nehodil. Pokud nemáš nic, co bys mi mohl nabídnout, ztrácíš můj čas.“ Otočil se a chystal se odejít. Jen tím dával Luciferovi šanci prozradit mu, co chce slyšet, jinak by se zase přenesl.

„Stůj, synu Michaelův.“ Při vyřčení těch slov se napjal, byl připraven na jakoukoliv Jeromovu reakci.

„Cos to řekl?“ vyprskl.

„Vím, co jsi zač. Syn Michaela. Rileyn bratr. Odpověz na mou otázku, proč jsi to na ně hodil?“ Jerome kypěl vzteky, prudce se otočil a namířil na Lucifera prstem.

„Řekni mi, kde ti dva jsou, nebo ji zabiju.“ Oba jsme se na něj nechápavě podívali. Jerome jen luskl prsty a u jeho nohou se objevila svázaná Serena. Proč zrovna ona? Co ona má s tím společného? „Myslíš si, že jsem úplný debil? Moc dobře vím, že ho kryješ a že víš, kde jsou, proto jsem si vzal pojistku. Vím, že si jsou se Serenou blízcí, pokud nepromluvíš, vylákám ho sám.“ Lucifer otevřel pusu a chtěl něco namítnout, Jerome ho nenechal. „Ne, počkej, nech mě hádat. Budeš mi tvrdit, že nevíš, o čem mluvím, tak já ti to vyjasním.“ U jeho nohou kvílela Serena a mně ten zvuk drásal nervy, začínal jsem se bát toho, co by jí mohl udělat. „Nejsem tak hloupý, abych se sem vydal neozbrojený, a tak jsem se chtěl vydat na poslední místo, kde byl Kyle s tou svou děvkou viděni. K tomu mrtvému šamanovi, potřeboval jsem nějaké ingredience na výrobu obraných amuletů. Když platíš elitní zabijáky, jako jsou lovci, můžou být tvým přítelem v nouzi. A co nezjistím, když tam přijdu. Všude to páchlo tvojí magickou aurou a šaman nebyl tam, kde můj lovec, který jako jediný utekl, řekl, že ho najdu. Takže jsem si to domyslel. Museli ti o tom říct, jinak by ses to nedozvěděl.“ Lucifer si zuby kousal vnitřek tváře. Moc dobře věděl, že Jerome uhodil hřebík na hlavičku, co ale nevěděl, je to, že je tu s námi schovaná Morana, a to nám hrálo do karet. Jeho přiznání, i když nebude stačit pro naši záchranu, může stačit na jeho dopadení.

„Uznávám, že to byla ode mě chyba,“ přiznal Lucifer. Utchu byl ale jeho přítel, i když lidský, a zasloužil si řádně pohřbít.

„Takže se tě ptám naposledy, řekni mi, kde jsou.“ Luciferovi se honila hlavou spousta myšlenek, tak jako mně. Zaměřil jsem se na Riley, ale její myšlenky jsem neslyšel. Jak je tohle možné? Ten amulet nás musí chránit příliš dobře. Lucifer přemýšlel, co se stane, když mu řekne, že jsme tam s nimi, že je tam i Morana. Přemýšlel taky nad tím, že mu neřekne nic, ale obával se toho samého, co já. Mohl by ublížit Sereně. Jeroma již nebavilo dlouho čekat, a tak Lucifera popohnal. „Dobře, když nepromluvíš, vylákám ho sám.“ Vše se seběhlo strašně rychle. Jerome vyvolal svou kosu a jedním čistým máchnutím sťal Sereně hlavu.

„Serenooo!“ Halou se rozlehl můj křik. Okamžitě jsem si strhl amulet z krku a sundal prsten. Riley mě následovala. Tohle si Serena nezasloužila, nikdo si nezaslouží být jen nechtěným pěšákem ve hře. Rozeběhl jsem se k Serenině tělu. Její hlava ležela opodál a na tváři se jí stále leskly kapky slz. Vzhlédl jsem k Jeromovi, zapřísáhl jsem se, že ho zabiju, až jej znovu uvidím. „Ty,“ utrousil jsem směrem k němu.

„A hele, kdo se objevil.“ Vzhlédl k Luciferovi, který již dávno neseděl. Stál a v ruce dřímal své magické kopí. Byl připraven k boji. „Lháři.“ Mrkl na něj Jerome. Pokusil se po mně máchnout kosou, ale stačil jsem včas uhnout. „Vy tři proti mně a mé armádě?“ vysmíval se nám a za ním se postupně začali objevovat lovci, hezky jeden po druhém. Nyní to bylo tři, proti patnáctičlennému týmu. Nebude to férový boj. Riley i já jsme přivolali své kosy. Morana vylezla, již se svojí kosou v ruce ze stínu a Jeromovi spadl úsměv z tváře.

„Jerome, to stačí. Vše jsem slyšela, na velitelství už vědí, kdo za tím stojí. Jsou na cestě sem.“ Než se sem dostanou ozbrojené síly z ředitelství musíme udržet Jeroma tady. Jedná se o pár minut, než se hledači ozbrojí a identifikují u východu. Rozeběhl jsem se první přímo proti Jeromovi. Ostatní šli po lovcích. Jerome vyslal do boje i své Gargoyly, ale ti v souboji s Luciferovými Kerbery neměli šanci. Během vteřiny bylo po nich.

Sejmul jsem prvního lovce, který mi vstoupil do cesty. Po něm další dva, jeden z nich mi uděl šrám na tváři. Pak jsem stanul tváři tvář Jeromovi. Naše kosy se do sebe zasekly a odskočily jiskry. Když jsem po něm švihl, uskočil a udělal přemet. Úder kosou mi oplatil, a tak jsem se překulil za něj. Měl jsem výhled na ostatní. Lucifer jako jediný bojoval s ostatními ve své pravé podobě. Následoval jsem jeho vzoru a převtělil jsem se do své pravé, tří a půl metrové podoby. Jerome mě napodobil, asi ze mě měl Napoleonský komplex.

Riley zasadila jednomu lovci ránu do hrudi a šikmo jej přepůlila. Morana dalšímu z nich usekala končetiny a nakonec si nechala jeho hlavu. Znovu jsme s Jeromem do sebe zaklesli kosy a halou se rozlehla rána jako hrom. Udělal jsem otočku a máchl po něm. Roztrhl jsem mu plášť, ale stihl uskočit včas a masa jsem se nedotkl. Zato on mě zasáhl kosou v oblasti hrudníku a přes prsa mi tkvěla krvácející rána. Snažil jsem se nevnímat bolest a bojovat dál. Moji pozornost však upoutal rozruch za Jeromovými zády. Riley ležela na zemi, její kosa o kus dál za ní a nad ní se skláněl lovec se svou zbraní. Polil mě pocit hrůzy, chtěl jsem jí pomoci, ale do obličeje mě uhodil Jerome s druhým koncem svojí kosy a odletěl jsem na stěnu poblíž. Silně jsem se hlavou udeřil o zeď a v mrákotách jsem se svezl na zem. Balancoval jsem na hranici mdloby a vědomí. Jerome přistoupil blíž ke mně a zastínil mi tak výhled na Riley. Nevěděl jsem, co se s ní stalo, a drásalo mi to nervy.

„Rozluč se se životem,“ vyprskl. Pořád mi padala hlava, nebyl jsem schopný ji udržet rovně. Rukou jsem se snažil nahmatat svou kosu, ale ležela někde v nedohlednu. Když se mi podařilo vzhlédnout vzhůru, Jerome se už rozpřahoval kosou proti mému krku. Zavřel jsem oči a čekal na to, co přijde. Bolest, kterou jsem očekával, se však nedostavila.

„Do prdele,“ uslyšel jsem Lucifera. „Kyle?“ Vnímal jsem kroky, které se přibližovaly. Pak se mnou kdosi zacloumal. „Ne, ne, ne. Prober se." Hysterie v jeho hlase se nedala přeslechnout. Otevřel jsem jedno oko. Jerome klečel přede mnou a v jeho těle tkvělo Luciferovo kopí, jehož hrot končil přímo před mým okem.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Morana. Riley klečela vedle mě na druhé straně a držela mě za ruku.

„Žiju,“ odvětil jsem. V puse sice cítím kovovou pachuť krve, bolí mě hlava a je mi trochu na zvracení, ale dá se to ustát. Lucifer mi sáhl zezadu na hlavu a vytáhl prsty od krve. To se zahojí, pomyslel jsem si.

„Hrozně jsem se vyděsil, že jsem tě zabodl spolu s ním.“ Jeho výraz napovídal, že to myslí vážně. Uklidnil jsem ho.

„Jsem v pořádku, zmatený a bolí mě hlava, ale jinak v pořádku.“

„Kurva,“ ulevil si. Vzal mi tváře do dlaně a políbil mě na rty, hned se neodtáhl a zůstal opřený čelem o to mé.

„Ehm… kluci?“ zeptala se Morana. „O co tu sakra jde?“ Uvědomil jsem si, že jsou tam s námi. Lucifer mě políbil přímo před svědky. Nyní vylezlo na povrch tajemství, které jsem celou dobu tajil. Kdo je tím, kdo mi obrátil život vzhůru nohama. A pokud vás stále zajímá, jak k tomu došlo a kdy jsem mu podlehl, povyprávím vám i tu verzi příběhu, kterou zatím neznáte.

„Na to si zvykneš,“ řekla jí Riley. Lucifer se na ni podíval a pak na mě.

„Ona už to ví?“ otázal se se zvednutým obočím.

„Přišla jsem na to sama, Kyle mi nic nemusel říkat. Prozradil to výraz jeho tváře.“ Začala se smát, Lucifer ji následoval a mě také tato situace přiměla se smát, záhy jsem se ale rozkašlal. Ještě pořád jsem měl v puse pachuť krve a hlava mě bolela víc, než kdyby mi do ní někdo vrtal vrtačkou. V sále se objevily ozbrojené síly ředitelství a začala čistka. Morana všem vysvětlila, čeho byla dneska svědkem. Jerome shodou okolností přežil zásah Luciferovým kopím. Byl postaven před soud, který ho odsoudil k uvěznění v magicky střežené kleci v nejhlubší propasti pekla. S Riley jsme díky Luciferovi a Moraně byli zproštěni všech obvinění. Spolu s nimi hlasovali pro zproštění viny další dva členové rady, které jsem neznal. Riley byl odejmut status smrtky a bylo jí dovoleno nadále setrvat v našich řadách, musela však před zproštěním viny splnit jednu důležitou věc a ještě ten den se stavila zpět v nemocnici pro duši Olivera Magnuse. I po prohlášení za nevinné je dost pravděpodobné, že je pořád v nebezpečí. Teď se ví, co je zač a vždy tu budou ti, co dodržují zákony, jako je sám Michael, a budou ji chtít zabít. Morana jí nabídla Serenino místo. Potřebovala novou sekretářku a Riley její nabídku přijala.

Stál jsem ve své ložnici a koukal do zrcadla, připravoval jsem se zrovna k odchodu do práce. Od rozhodnutí rady uběhl skoro celý měsíc a vše se vrátilo do normálu. Koukal jsem na svůj pergamen a zkoumal, jaké duše dnes budu sbírat. Snažil jsem se v tom udělat pořádek.

„Doufám, že jsi nezapomněl na ten dárek,“ křikl na mě Lucifer z koupelny.

„Mám ho sebou.“ Riley má dneska narozeniny, za pár stovek let to sice sama už přestane počítat, jako my ostatní, ale po tom, čím jsme zas prošli, má právo na menší oslavu. Připravil jsme pro ni malé překvapení v práci, se kterým mi pomáhal Lucifer i Morana. Riley o tom nemá ani tušení. „Myslíš, že se jí to bude líbit?“ Vyšel z koupelny ve světle modrém obleku a vypadal v něm fakt dobře. Když teď Riley přišla o status smrtky, sebrali jí i kosu. Byla tedy nechráněná, a když jsem předtím procházel Luciferovým palácem a zjistil, že má dost slušnou sbírku artefaktů, vzpomněl jsem si na jeden, který byl magický, avšak ne nebezpečný. Freyrův meč, jedna z mála magických zbraní, která dokázala bojovat sama o sobě. Pokud by se stalo, a já doufám, že nestane, že by se Riley dostala do maléru, kdy by sama s mečem nemohla stanout tváří tvář zlu, meč bude bojovat za ni. Když jsem za Luciferem přišel s touhle žádostí, předpokládal jsem, že mě odmítne. Náš podivný vztah byl teprve v začátcích a sám jsem si říkal, že žádat po něm tak moc mi bude odepřeno. Mýlil jsem se, souhlasil s mým nápadem a meč mi pro ni daroval.

„Myslím, že bude nadšená. A když přemluvím Freddieho, aby jí k tomu zazpíval Happy Birthday, bude skákat radostí.“ Ano, mluví o Freddiem Mercurym. Riley zbožňuje skupinu Queen, a kdyby měla tu možnost, přála by si být na jejich koncertě živě. Po tom, co Freddie umřel, rozhodly váhy nakonec ve prospěch pekla. Ve skutečnosti si tím Freddie vysloužil hodně dlouhou dovolenou. Jeho trestem je pořád dokola zpívat své písničky se svou skupinou a jezdit po turné. Tento trest dostal za to, že se dal na sólovou dráhu a opustil je. A Lucifer s ním dnes domluvil kšeft.

„Musíš ho ale upozornit, aby zpíval Happy Birthday to you a ne Happy Birthday to me.“ Rozesmál se, když jsem se snažil napodobit Freddieho hlas a chytl mě za ruku.

„Tak jo, můžeme vyrazit?“

„Já jsem připraven.“ Sklonil jsem hlavu zpět ke svému seznamu a chystal jsem se ho magicky odvolat, když se mi seznam jmen přetvořil před očima. Tohle se děje často, občas se dostávají do popředí urgentní případy. Úplně dole nyní tkvělo jméno, které jsem tam nikdy nechtěl vidět. „Děje se něco? Jsi bledý.“ Vzhlédl jsem k němu a snažil se schovat svůj vystrašený výraz, což se mi nepodařilo tak, jak jsem zamýšlel. „Hej, co se děje?“ konejšil mě.

„Ale nic, já jen…“

Přerušil mě: „Kyle, víš, že nemá smysl mi lhát.“ Povzdechl jsem si a ukázal mu seznam. Od shora dolů si ho přečetl a pak si všiml toho samého, co já. Zbledl úplně stejně. „Kurva,“ řekl a podíval se mi zpět do očí.

Naspodu pergamenu bylo Rileyno jméno.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrťák 2 (3. část):