OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2

08.09.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 74×

Seděl jsem ve své kanceláři a sepisoval denní hlášení o mém postupu se sbíráním duší. Hodiny ukazovaly za deset minut tři čtvrtě na devět večer a já se už těšil domů. Za dnešek jsem měl hodně lítání a v Amazonii jsem musel posbírat duše jednoho tamního kmene, jehož členové hromadně umřeli na pozření jedovatých bobulí. Odeslal jsem report Moraně, vypnul počítač a chystal jsem se zrovna k odchodu, když mi na stole vzplál pekelný ohníček po kterém zůstala na desce ležet obálka s mým jménem. Co zas chce? blesklo mi hlavou. V první chvíli jsem uvažoval, že budu obálku ignorovat, ale pekelný ohníček znovu zaplál a signalizoval mi tak, že mám "příchozí zprávu", podobně jako vám znovu zazvoní budík, když na první zvonění nejste schopni vylézt z postele. Posadil jsem se znovu na židli a obálku otevřel. Zela v ní pozvánka s nápisem Hell Ball In Hell. Pekelný ples v pekle? To myslí vážně? Četl jsem dál.

Nesrdečně vás zveme na sto třicátý devátý pekelný maškarní ples, který se bude konat zítra, tedy v pátek třináctého října od páté hodiny odpolední. Je nutný slavnostní dress code. Účast je povinná.

PS: Hlavně pro tebe Kyle.

Netěšíme se na vaši přítomnost.

Lucifer

Pod podpisem tkvěla jedna jediná věta: Potvrď svou účast. A na výběr bylo pouze políčko pro: Účastním se. Potvrzení účasti muselo být stvrzeno krví. Ani omylem nemám v plánu jít na nějaký maškarní večírek, chtěl jsem obálku roztrhnout a vyhodit do koše. Nepřekvapilo mě, že to nejde. Musí jí bránit nějaké kouzlo. Povzdechl jsem si a odhodil ji zpět na stůl. Vedle se znovu objevil malý ohníček a zanechal po sobě škrabošku. Jestli mi ten osel pošle ještě kytku, tak se vážně naštvu. Moje úvahy přerušila Riley, která vrazila do dveří.

„Taky ti přišla pozvánka od Lucifera?“ pronesla a na tváři jí hrál úsměv.

„Co bys řekla?“ řekl jsem otráveným způsobem.

„Nebuď tak otrávený, může to být sranda. S Akane a Yone jsme už účast potvrdili, tak nedělej drahoty a pojď taky.“ Vytřeštěně jsem se na ni zadíval.

„To myslíš vážně?“

„Ano. Bude sranda. Nemyslíš, že je čas s Luciferem zakopat válečnou sekeru?“

„Neprovokuj mě, víš, že ho nesnáším.“

„Protiklady se přitahují."

„Co s tím pořád máš, nejsem na chlapy, děkuju pěkně. Poslal ti taky škrabošku?“ Riley se na mě divně zadívala.

„Nic jiného mi nepřišlo.“

„Divné,“ pronesl jsem zachmuřeně.

„Vidíš, to je akorát znamení toho…“ Okamžitě jsem ji přerušil tím, že jsem jí skočil do řeči.

„Riley, někdy je v životě velmi důležité nedokončit větu.“ Zírala na mě s otevřenou pusou, z toho jak byla zaražená z mého přerušení, ale ihned se vzpamatovala. Kývla na souhlas a již nic nedodala. Nahlas. Myšlenkou mi poslala zbytek jejího nevyřčeného výroku.

„Že jsi jeho oblíbenec.“ Tak a dost, řekl jsem si v duchu.

„Chtěla jsi něco důležitého než ten hloupý ples?“ optal jsem se možná až moc drsně.

„Vlastně ano, půjdeš se mnou pro duši jistého…“ Koukla se do pergamenu, který si vyčarovala v ruce. „Olivera Magnuse?“ Přišel jsem k ní a nakoukl do pergamenu, jeho jméno nebylo psáno červeně, to znamená, že má pár hodin ještě čas.

„Však to nespěchá, můžeme to nechat na zítra.“

„Já vím, potřebovala jsem se jen k tobě dostat blíž.“ Nestihl jsem se ani optat proč. Na ruce jsem ucítil slabé štípnutí, Riley držela v ruce brk, na jehož hrotu se zaleskla kapka mé krve. Uculila se mi do obličeje a v mžiku se přenesla ode dveří k mému stolu, kde v rychlosti udělala fajfku na pozvánce, která po odsouhlasení účasti opět zmizela v plamínkách. „Jdeš s námi. Uvidíme se zítra, Kyle.“ Vzduchem mi poslala pusu a přenesla se. Bestie. Takhle mě obelhat. Sice ve mně vřela krev, ale musel jsem se pousmát nad její mazaností. Své schopnosti již nějaký čas plně ovládá a ovládá je dobře. Dneska jsem se tím už nemínil zabývat, raději jsem si šel domu odpočinout.

Následující den mi poklidné ráno překazil sám Lucifer, který na mě čekal v kanceláři. Seděl na mé židli, nohy hozené na stole a s hlavou zakloněnou koukal do stropu.

„To je dost, že jdeš,“ utrousil.

„Co tu děláš? A dej ty nohy z mého stolu.“ Jen ke mně stočil svůj pohled, ale nohy nechal tam, kde jsou.

„Potěšilo mě, když mi přišlo potvrzení tvé účasti na ples. Chtěl jsem ti to říct osobně. A taky jsem ti přinesl ty vyplněné stavy pro Moranu, co chtěla mít už včera večer.“

„Jako by si ty někdy dodal něco zavčasu a navíc si je mohl poslat tím svým pekelným ohníčkem jako tu včerejší pozvánku,“ odbyl jsem ho sarkasticky.

„Nemůžu si pomoct, posledních pár let jsem vždycky rád, když tě vidím. Od doby, co se tu objevil ten tvůj malý pejsek Kelly, jsi nějaký jiný. Na smrtku až moc plný života, a to mě přitahuje.“

„Je to Riley a absolutně nerozumím těm sračkám, co vychází z tvých úst.“

„Vzrušuje mě, to, jak se mnou jednáš, Kyle.“ Krčil u toho rameny a na tváři mu hrál plamenný výraz.

„Prosím tě, nech už toho. Říkal jsem ti to už několikrát, nejsem na chlapy a na tebe už vůbec ne.“

„Všechno se časem mění.“ Přejel si jazykem po přední straně horních zubů.

„Je to všechno? Mám dost práce, tak kdybys mohl vypadnout, měl bych hned hezčí ráno.“

„Se mnou bys měl každé ráno hezké.“ Můj pohár trpělivosti právě přetekl. Už mě to nebaví, nevím, jak jinak mu to mám říct. Když procházel kolem mě ke dveřím, u kterých jsem celou dobu stál, rukou položenou na jeho rameno jsem ho zastavil.

„Vážně, kámo, dej si pohov. Já názor nezměním.“ Pohled upíral na mou ruku na svém rameni, chvíli mlčel a pak jsem postřehl, že se mu zvedl koutek úst. Ovanul mě závan jeho magické energie, a než jsem stihl jakkoliv zareagovat, chytl mě za ruku a rychlým chvatem mě k sobě otočil zády. Nalepil se na mé tělo a já zkameněl. Doslova se mi svým rozkrokem tlačil na zadek. Tak mě to překvapilo, že jsem skoro nedýchal, ne, že bych to zrovna potřeboval. Jeho blízkost mi vadila a zároveň se mi líbila, za což jsem se nenáviděl. Vyvolalo to ve mně pocity, které jsem cítit nechtěl.

„Nikdy neříkej nikdy, Kyle. Jsem znepokojivě cílevědomý. Já vždycky dostanu to, co chci. Označkoval jsem si tě,“ pošeptal mi do ucha a s těmi slovy zmizel. Zůstal za ním jen pach kouře z plamenů, které ho obestírají při každém přenosu. Co to mělo znamenat, označkoval jsem si tě. Copak je pes? Otočil jsem se a zády se opřel o zeď. Z toho blba se mi zvedá teplota v krvi, jak mě vytáčí. Bohužel jsem si pevně uvědomil, že to není ta jediná věc, která se mi z něj postavila. Kouknul jsem směrem dolů.

„Kurva, to ne.“ Okamžitě jsem začal myslet na Riley, která je pro mě jako mladší sestra a po chvíli jsem už necítil žádné pnutí v kalhotách. Po tomhle fiasku se na jeho plese rozhodně ukázat nechci. Bohužel jsem neměl zbytí, Riley s dvojčaty mě prakticky nespustili z dohledu. A když jsem se pokoušel tajně vypařit, hned se u mě objevila Yone.

„Dobře, vzdávám to. Půjdu,“ řekl jsem Riley u sebe v bytě toho dne později odpoledne. „Tví hlídací psi mě nespustí ani na chvíli z dohledu.“

„Ber to takhle, taky jsem na začátku odmítala, kdo jsem. A pak jsem to přijala."

„Tohle je zcela něco jiného. Zjistit, že jsi nadpřirozená bytost se od zjištění, že bych byl na chlapy dost liší.“

„Musíš uznat, že je to pohledný sexy chlap.“

„Možná je pro někoho pohledný. Já nechci být na chlapy, tak to všichni už pochopte.“ Raději mlčela, ale je mi jasné, že si myslela své. Magicky jsem jsem si pozměnil oblečení na slavnostní oblek a škrabošku. Musel jsem uznat, že můj odraz v zrcadle vypadá fakt dobře.

„Páni, sekne ti to.“ Rileyna poznámka mě potěšila.

„Díky, tobě taky v těch zelených šatech. Hodí se ti k očím.“

„Škoda, že mě chlapy neberou.“ Zmateně jsem se otočil čelem k ní, akorát si nazouvala páskové boty.

„Od kdy prosím tě tebe nezajímá mužská rasa?“ S rukama založenýma na hrudi jsem čekal na její odpověď.

„Od kdy?“ Přiložila si ukazováček ke rtům a naoko přemýšlela. „Asi od minulé zimy, kdy jsem se poprvé vyspala se Serenou.“ V krku mi zaskočila neexistující slina.

„Cože?“ vyjekl jsem. Se Serenou spím přeci já. Věděl jsem, že asi nejsem jediný, ale uniklo mi, že by byla taky na ženský.

„No tak, vím o vás i o ní a spoustě dalších. Má celkem nenechavé ruce, ale to ty jistě sám dobře víš. Prostě se to stalo, nějak jsem si uvědomila, že mě tvoje plémě už tolik neláká. Raději budu objevovat krásy na svém vlastním břehu.“

„Já tě nesoudím, jen mě to upřímně překvapilo.“ Víc už na to neřekla. U východu jsme měli sraz s Akane a Yone a společně jsme se přenesli do hlubin pekla na ples. Sál v Luciferově paláci byl vyzdoben do odstínů barev ohně. U vchodu do sálu nás vítaly sukuby s tácy plných šampaňského s krvavou barvou. Každý jsme si vzali skleničku. Po ochutnání jsem zjistil, že ta přeslazená břečka se nedá pít. Mezi všemi přítomnými jsem si všiml spousty lidí od nás z velitelství i pár nebeských magických bytostí, především andělů, netušil jsem, že jsou zvaní také.

Po hodině společného tlachání se u naší skupinky objevil Lucifer, stoupl si přímo vedle mě. Hned mě popadl zvláštní pocit. Vyzařovala z něj dost silná energie, na kterou jsem svým způsobem reagoval.

„Bavíte se dobře?“ pronesl se zářivým úsměvem na tváři.

„Ta akce je fakt skvělá, musím to pochválit," řekla Riley. Všiml jsem si, že se s dvojčaty baví mnohem víc než já, ale nechtěl jsem trhat partu odchodem domů a nechat je tu samotné. Raději jsem je nechal tlachat a odebral se na záchody. Potřeboval jsem se dostat dál od Luciferovy energie. Na záchodech jsem si opláchl obličej studenou vodou. Zíral jsem na svůj odraz v zrcadle. Co se to s tebou děje, Kyle? Proč má ten vocas na tebe takový vliv? Přitahují tě ženy. Spíš jenom s holkami. Nedokázal jsem si sám sebe představit s chlapem. Prostě to nejde přes mou podstatu. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem nezpozoroval, kdy přišel. Stál tam opřený o sloupek a pozoroval mě. Všiml jsem si ho, až když promluvil.

„Nad čím přemýšlíš, smrťáku?“

„Vážně mi nemůžeš dát pokoj ani na záchodech?“ obořil jsem se na Lucifera a bouchl rukou do pultu. Jeho drzost je tak vehementní, že mu nepřijde blbé konfrontovat někoho na záchodech.

„Ne, prostě z tebe šílím. A sám si to nedokážu vysvětlit.“ Koukal jsem na jeho odraz v zrcadle a nechápavě na něj zvedl obočí. Poté jsem se k němu otočil čelem.

„Tak se toho pocitu zbav,“ snažil jsem se říct co nejklidnějším hlasem. Jako mrknutím oka překlenul prostor mezi námi a stanul mi tváří v tvář.

„Děláš, jako by to bylo něco lehkého.“ Chtěl jsem ustoupit do pozadí, ale byl jsem zadkem opřený o pult s umyvadly. „Když jsi na blízku, tak se neovládám.“ Jeho slova mi rezonovala v hlavě. Znělo mi to skoro jako vyznání lásky. Vím, že Lucifer je proslulý tím, že vždy dostane, po čem touží, sám mi to řekl. A svým způsobem někde uvnitř mě mi lichotilo, že jsem to zrovna já. „Zkrátka na tebe velmi reaguju, Kyle.“ A podíval se dolů, raději jsem jeho pohled nenásledoval.

„Nemůžu říct to samé.“ Snažil jsem se koukat kamkoliv, jen ne na něj.

„Ne, a co je tohle?“ zeptal se mě a rukou se dotkl na místě, kde se mě zatím dotýkalo jen ženské pohlaví. Opět mi byly těsné kalhoty, a když měl Lucifer položenou dlaň tam, kde ji mít neměl, cítil jsem, že jsou mi kalhoty čím dál tím víc těsnější. Ztuhl jsem a nebyl schopný se pohnout. Tváře mi hořely, i když na nich nepůjde vidět, že se červenají. Absolutně mě odrovnal. Zkameněl jsem, stejně tak jako ti, co se podívají Medúze do očí. „Cítíš to, to vypovídá o něčem jiném.“

Vyděšeně jsem mu koukal do očí, jeho ruka trochu víc zmáčkla můj rozkrok a já protočil panenky a vydal skoro neslyšitelný sten. Nelíbilo se mi to, ale bylo to příjemné. Možná pro to, že je to muž a ví jak na to. Nevědomky jsem si olízl spodní ret, asi to byl pro něj signál. Když jsem otevřel oči, měl svůj obličej těsně u toho mého tak blízko, že jsme se téměř dotýkali nosem. A pak se to stalo. Ucítil jsem teplo jeho rtů na těch svých. Pořád v šoku a pořád ztuhlý jsem zprvu nereagoval, ale potom jsem začal hýbat rty ve stejném rytmu. Překvapil mě, když k líbání připojil i jazyk, vsunul ho mezi mé rty a přiměl mě tak otevřít ústa. Jako lusknutím prstu ve mně přepnulo, oběma rukama jsem ho chytl za tváře a opřel se do něj. Natlačil jsem ho zpět na sloupek, o který se před tím opíral, a začal jsem se na něj tlačit spodní polovinou svého těla. Vášnivě jsme se líbali a oba u toho těžce oddechovali. Ve vzduchu se pralo mezi sebou naše společné vzrušení. Doslova nad námi odletovaly jiskřičky, jelikož oba vládneme ohnivou mocí. Najednou se ode mě odtrhl.

„Věděl jsem, že to uvnitř sebe cítíš stejně,“ vysoukal ze sebe udýchaně.

„Sklapni a líbej mě,“ štěkl jsem na něj a znovu přilepil svá ústa na ta jeho. Rukou mě chytl za zadek a natlačil si mě víc na sebe. Nerozumím tomu, ale neskutečně mě to vzrušovalo. A chtěl jsem víc a zároveň jsem se tomu bránil. Najednou se mi v hlavě rozsvítilo a odskočil jsem od něj. Zmatený z toho co se stalo jsem nebyl schopný mluvit. Do dveří vstoupila Cordelie, jedna z jeho sukub.

„Bavili jste se, chlapci?“ optala se a mně došlo, proč jsem byl po Luciferovi tak lačný. Za to může ona. Jakožto sukuba vládne mocí si pohrávat s city ostatních a krom toho, že dokáže kohokoliv přimět se do ní zamilovat, dokáže takto ovládat i pocity mezi ostatními navzájem. A to i mezi magickými bytostmi. Začala ve mně vřít krev a už jsem se chystal se do ní slovně pustit, ale Lucifer mě předběhl.

„Za to můžeš ty?“ vyjel po ní. „Jasně jsem řekl, že s mými city si hrát nemáš. Takhle jsem svého dosáhnout nechtěl, nebylo to skutečné.“

„Přišlo mi to jako zábava,“ hlesla radostně.

„Pěkně blbá zábava,“ utrousil jsem. „Padám odtud.“

„Kyle, počkej, mrzí mě to. Nevěděl jsem to.“ Gestem ruky jsem mu naznačil, že se má jít vycpat a naštvaně jsem vykráčel ze záchodů. Proběhl jsem kolem naší skupinky, Riley se na mě zmateně podívala a řekla něco, čemu jsem v zápalu hněvu nerozuměl. Cestou k bráně jsem po cestě potkal další sukubu s tácem toho odporného červeného hnusu. Vzal jsem si skleničku, kopl do sebe celý její obsah a následně ji rozdrtil v ruce. Střepy se mi zařezaly do dlaně a po prstech mi začala stékat krev. Před palácem jsem z ruky vytáhl zaražené střepy a teleportoval se domu, rány se zahojily dřív, než jsem se objevil ve svém obýváku. Magicky jsem ze sebe odejmul oblečení a chystal se zalézt do koupelny.

„Kyle?“ ozvala se Riley za mnou, otočil jsem se k ní s nakvašeným výrazem. „Co se sta…, sakra ty jsi nahý.“

„Děláš, jako by tě pohled na nahého chlapa ještě vzrušoval, nejsi náhodou na ženský, a vůbec, co tu děláš?“ Zmateně na mě koukala, těžko říct zda z toho, že jsem pořad dole nažhavený a nebo, že jsem po ní tak vyjel.

„Jen jsem chtěla vědět, co se stalo?“ koukala na mě soucitně. Trochu jsem vychladl.

„Lucifer se stal.“ Neměl jsem náladu to víc rozvádět. Jednou se jí možná svěřím, ale dnes to nebude.

„Co tím přesně myslíš?“

„Raději bych neodpovídal.“

„Stalo se něco mezi vámi?“ zeptala se opatrně.

„Raději bych neodpovídal,“ odpověděl jsem znovu. Asi pochopila, o co tu jde, a znovu se na něj nevyptávala.

„Mám tu zůstat?“

„Ne, to je dobrý, běž si užít zbytek večera. Vážně, je mi fajn. Jen mě naštval, jak to ostatně umí jen on.“ Snažil jsem se o úsměv, který jistě nepůsobil věrohodně.

„Dobře, kdyby něco, tak mě kontaktuj. Víš, že jsem tu pro tebe.“ Ano, věděl jsem to a vážil jsem si toho. Tohle si ale musím vyřešit sám.

„Vím a děkuji. Tak už běž.“ Podruhé jsem se usmál a tentokrát to bylo upřímné. Přišla ke mně, dala mi pusu na tvář a řekla mi, že vše bude dobré. Teleportovala se zpátky a zůstal jsem v ložnici sám. Skočil jsem si do sprchy smýt ze sebe veškeré ty zmatené pocity. Pořád jsem byl nabuzený, a tak jsem se o to postaral, protože jinak mi to nedá spát. Urputně jsem se snažil myslet na Serenu, Moraninu recepční, se kterou udržuju několik tisíc let takový zvláštní sexuální vztah, jenže mi to při myšlenkách na ni nešlo, nejspíš kvůli tomu, co se stalo mezi ní a Riley. Na konci mé ruční práce mi hlavou problesklo to, co se stalo mezi mnou a Luciferem na záchodech a uvolnil jsem se s myšlenkami upnutými na něj. Kohoutek jsem raději otočil směrem na studenou vodu a zchladil jsem si celé tělo. Dalo mi to nepatrný pocit úlevy.

Jako smrtka si na spánek nepotrpím, a tak jsem ležel v posteli s rukama za hlavou a se zavřenýma očima odpočíval. Přikrývku jsem měl hozenou jen přes jednu nohu, dnešní noc byla jedna z těch teplejších. Před chvílí jsem koukal na hodiny, které ukazovaly něco lehce po třetí hodně ranní. Hlavou mi vířila spousta myšlenek, lítaly jedna přes druhou. Najednou jsem uslyšel praskání ohně a nahé tělo mi pokryl teplý vzduch. Otevřel jsem jedno oko. Můžete třikrát hádat, kdo stál u mé postele. Okamžitě jsem se posadil a stáhl si přikrývku přes druhou nohu.

„Co tu sakra děláš uprostřed noci?“

„Musel jsem se přijít omluvit osobně. Před tím jsi mi nedal možnost. Kdybych věděl, že to Cordelie chystá, tak bych něco udělal.“

„A co? Přestal bys na mě naléhat a dal mi konečně pokoj?“

„To nejspíš ne. Ale chtěl jsem se k tobě dostat sám, podle vlastních pravidel. Myslel jsem, že je to opravdové.“

„Jo, to já v jednu chvíli taky.“ Obočí mu vyjelo nahoru, sám jsem nevěděl, co jsem touto větou myslel. Že mě to mrzí? Že jsem chtěl, aby to skutečné bylo?

„No…“ začal nervózně, až mě překvapilo, že Lucifer dokáže být nervózní. „Asi bych měl jít. Co jsem chtěl, jsem řekl.“ Nic jsem neříkal, jen ho pozoroval, a tak jen pokynul hlavou, kolem něj se začaly rozprostírat plameny a tak jsem vyhrkl první věc, co mě napadla.

„Nechceš pivo?“ zeptal jsem se. Kdysi taky přišel s nápadem, že můžeme zajít na pivo a tenkrát jsem ho odbyl. Teď mi pivo přišlo jako dobrý nápad.

„Jo, pivo bych si dal.“ Vstal jsem tedy z postele a chtěl zamířit do kuchyně. Pozdě mi došlo, že jsem nahý. Jeho pohled sklouzl z mého obličeje dolů a udeřila na mě silná energie doprovázená chtíčem. Místnost zaplavil testosteron. Můj i jeho. Najednou mě začalo strašně vzrušovat, když si mě prohlížel. Cítil jsem, že se dole něco děje. Jako bych jednal naprosto automaticky. Pozoroval jsem ho a magicky mu odstranil oblečení, které se z něj přesunulo na křeslo.

„Co to děláš?“ promluvil opatrně.

„Sám nevím,“ odpověděl jsem mu. Prohlédl jsem si ho a zjistil, že je na tom obdobně jako já. Hluboce jsme oddechovali a ani jeden z nás nevěděl, co přijde. Lucifer udělal krok mým směrem a v tu chvíli nebylo cesty zpět. Znovu jsme se začali vášnivě líbat, nalepili jsme se na sebe a zavrčel jsem vzrušením. Po chvíli líbání se Lucifer odtáhl.

„Kyle, já nemůžu, dokud nebudu vědět, že to tak opravdu chceš. Nechci, aby se to v tobě zase přepnulo a zmizel jsi.“ Plně jsem chápal jeho obavy a jediné, co jsem mu mohl říct, je to, že teď v tuto chvíli, i když sám nevím proč, to tak prostě cítím.

„Nikam se nechystám.“ Kývl na mě hlavou a opět se zmocnil mých úst. V očích mi zaplálo. Opřel se do mě a natlačil mě na stěnu stejně, jako já jeho na těch záchodech. Přestal mi líbat ústa a od brady přes krk postupně pokrýval polibky mé tělo. Nervozitou jsem skoro nedýchal. Chtěl jsem, aby mi ukázal, co dokáže pán pekel. A taky mi to ukázal. Přivedl mě na pokraj slasti.

„Kurva,“ ulevil jsem si. Když bylo po všem, pustil jsem ruku z jeho vlasů a uvědomil jsem si, že mám mezi prsty pár pramínků. Strčil jsem do něj, až se posadil do mé postele a vášnivě ho líbal. Ovládal mě chtíč. Chtěl jsem vyzkoušet, jaký je to pocit.

„Nemusíš to dělat, pokud se ti nechce,“ řekl Lucifer. Hluboce a zrychleně jsem dýchal. Přelo se to ve mně. Ale už tak jsme zašli dost daleko. Nic jsem mu na to neodpověděl, prostě jsem to udělal. Cítil jsem se skvěle. Ani jeden z nás už nic neříkal, pokojem se rozléhalo jen naše oddechování. Snažil jsem se nechat nervozitu odplout a soustředit se jen na ten příjemný pocit. Stáhl jsem si ho k ústům a líbal ho. Od konečků prstů se mi po těle rozprostírala záře mé moci. Za nedlouho jsem ohnivě zářil. Když jsem otevřel oči, Lucifer zářil stejně plamenně jako já. Takové splynutí duší jsem zažil poprvé. Splynula i naše magie. Vyčerpaně jsme padli vedle sebe do postele a za nedlouho mi Lucifer usnul v náručí.

Ráno mě probudil pocit, že v posteli nejsem sám. Myslel jsem, že jsem měl žhavý sen o Luciferovi, ale když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že to nebyl sen. Ležel vedle mě, oba jsme byli nazí. Vypadal tak nevinně, když spal. Jestli spal. Chvíli jsem ho pozoroval. Co jsem to sakra udělal? Vyspal jsem se s Luciferem. Co teď budu dělat? Moje úvahy přerušil jeho hlas.

„Budeš mě pozorovat ještě dlouho?“ Otevřel oči. Zlatá záře se pomalu vybarvovala do zářivé modři.

„Já, promiň,“ řekl jsem. Byl jsem zaražený a ještě jsem se nevzpamatoval z toho, co se mezi námi stalo.

„Mně to nevadí, přijde mi to roztomilé.“ Usmál se. Rukou mi přejel po tváři. Nechal jsem ho. „Máš tu něco, z čeho můžu udělat snídani?“ Vyjeveně jsem na něj zíral, nevěděl jsem co říct. Lucifer mi chce udělat snídani?

„Já nevím. Víš, že si ji můžeme vyčarovat? Navíc jíst nepotřebujeme,“ řekl jsem místo toho.

„Vím, ale rád bych něco připravil sám, přijde mi to jako romantické gesto. Jsem dobrý kuchař.“

„Budu se muset podívat.“ Byl jsem zmatený.

„Nech to na mně. Ty tu zůstaň.“ Odkryl přikrývku a vstal z postele. Vydal se do kuchyně, ani jsem mu nemusel říkat, kde se nachází. Pozoroval jsem jeho pevný zadek mizející ve dveřích. Sexy blesklo mi hlavou.

„Já to slyšel,“ ozvalo se z kuchyně po otevření dveří od lednice. Kurva. Kouknul jsem na hodiny, spali jsme celé dopoledne. „Něco se tu najde, zůstaň v posteli, pak ti to donesu.“ V posteli jsem nezůstal. Odskočil jsem si do koupelny vyčistit zuby. Pořád nahý jsem si stoupl mezi dveře do kuchyně a opřel se o futro. Pozoroval jsem Lucifera při vaření. Vzduchem se nesla vůně palačinek a smažených vajec se slaninou. Nedokázal jsem zcela pochopit, o co tu jde. Jak to teď bude mezi námi. Tohle normálně dělají páry ve vztahu. Snídaně do postele po vydatném sexu.

„Nemáš být v posteli?“

„Musel jsem se ujistit, že se mi to nezdá. Lucifer v kuchyni? To se opravdu nevidí každý den.“

„Důkaz toho, že nevíš, jaký doopravdy jsem. V mileneckém vztahu se chovám úplně jinak než v pracovním životě. Tam se mě každý musí bát, ale taky chci milovat a být milován.“ Milenecký vztah? Jsme teď milenci? „To záleží čistě na tobě, Kyle. Víš, jak to cítím já, nějakou dobu ti to už dávám najevo. Pochopím, když to pro tebe znamenalo pouze jednorázovou záležitost. Bude mě to mrzet, ale budu to muset přijmout.“ Hlavně, že do teď jsi moje odmítání přijímal.

„Víš, tohle celé je pro mě zcela nové. Potřebuju čas.“

„Já vím. A dám ti ho, kolik potřebuješ. A teď pojď zpátky do postele, snídaně je hotová.“ Následoval jsem ho zpět do ložnice, zavrtali jsme se do postele a dopřáli si snídani. Ani nevím, jestli palačinky a vejce se slaninou mají chutnat tak, jak chutnají. Magické bytosti, kromě Riley jako jediného žijícího Nefilim, která lidskou potravu potřebuje k životu, nemají vyvinuté chuťové pohárky, abychom si mohli jídlo pořádně vychutnat. Jíme jídlo spíš pro efekt.

Na stole mi zavibroval telefon, příchozí esemeska od Morany. Už osmá. Ve všech se psalo to samé, proč nejsem v práci a ať jí okamžitě odpovím. Docela se divím, že se sem dávno nepřenesla, aby zjistila, co se děje. Byl jsem za to rád, nerad bych, aby mě šéfová načapala v tomhle stavu s Luciferem v posteli. Odepsal jsem jí, že si beru narychlo den volna a omlouvám se, že jsem jí nedal vědět dříve. Jedinou její odpovědí byl palec nahoru a já věděl, že je bouře zažehnána.

„Co máš dneska v plánu?“ zeptal se mě Lucifer.

„Vlastně jsem si vzal právě den volna, takže pokud tě něco napadá, sem s tím.“

„Jeden nápad bych měl.“ Odložil zbytky snídaně na komodu vedle mé postele a doslova se na mě vrhl. „Pojďme se vykoupat,“ prohlásil. Následoval jsem ho z postele do koupelny. Zapnul sprchu a vlezli jsme pod proud vařicí vody. Opřel jsem se zády o studené dlaždice a přitáhl si Lucifera k sobě. Natlačil jsem si ho na sebe a rukou ho chytl za zadek. Zaplálo mu v očích. Teď ti ukážu, kdo je tady pánem, pomyslel jsem si...

Natáhl jsem se pro houbičku a sprchový gel. Nakapal jsem na ni pár kapek a pořádně ji namydlil. Umyl jsem mu záda. Po sprše jsme si ještě mokří lehli zpět do postele, kde se kapičky vody z našich mokrých těl okamžitě začaly vsakovat do povlečení.

Když jsme odpočívali v mé posteli, přemýšlel jsem nad tím, že bych to s ním rád zkusil. Myslel jsem si, že by se můj život mohl teď odvíjet i trochu osobním směrem. To jsem ale nevěděl, jaký průser mě zase čeká. Co se ještě ten den večer posere, když jsme šli s Riley pro duši Olivera Magnuse. Vážně nemocného chlapce, který ležel v místní nemocnici s diagnostikovanou leukémií.

V nemocnici se situace ale odvíjela jinak, než jsme předpokládali. Chlapec byl v kómatu napojený na přístroje a během několika minut měla jeho duše opustit jeho tělo. Avšak Riley zasáhla opět v pravou chvíli a z kómatu ho probrala pomocí své magické síly. Že je něco takového možné jsem se divil i já. Protože to možné není, oživovat mrtvé nebo ty, kteří leží v kómatu, může jen sám Bůh. A ten v tomto případě rozhodně nezasáhl. Domníval jsem se, že je to mocí Nefilim, která vlastně není zcela prozkoumána, protože devadesát devět procent Nefilim se nikdy nedožilo pár let po svém narození. Riley je výjimka, o které nikdo nevěděl. Až do teď, což nám sám řekl jiný smrťák, který měl jisto jistě tohle na svědomí. Udal nás na velitelství, prozradil informace o Riley, které jsme tak dlouho dokázali tajit a posadil nás tak v žebříčku nejhledanějších magických bytostí na první místo. Utekli jsme spolu do Tokya. Od této chvíle jsme museli riskovat, zavolal jsem o pomoc Moraně, ale náš hovor byl přerušen. Nabízená pomoc mi přišla od někoho, od koho jsem ji nečekal. Od Lucifera, ale i tak jsem ji odmítl. Náš vztah byl na úplném začátku, nevěděl jsem, co od něj můžu čekat, a nechtěl jsem ho do toho zatahovat. Rozbil jsem svůj vlastní telefon a ukradl pár jednorázových, ze kterých se dalo komunikovat.

Museli jsme se odkázat na život bez magie, což znamenalo cestovat jako smrtelníci. Kromě jednorázových telefonů jsem ukradl ještě počítač s nabíječkou, na tržišti batohy a nějaké kusy oblečení a vydali jsme se tokijským rychlovlakem na letiště, kde jsme tři hodiny čekali na odbavení cestujících a následně nás čekal sedmnáctihodinový let do Řecka. Jeli jsme za věštkyní, která nám před pěti a půl lety pomohla ohledně prvního průseru s Edgarem Grahamem a navíc nám objasnila, kdo je Rileyn nebeský otec. Celou cestu jsem přemýšlel nad tím, kde začít hledat důkazy, které by ukázaly, že za vším stojí Jerome. Nakonec jsem se rozhodl taky na chvíli zavřít oči, a přesto, že jsem nespal, prožíval jsem stav stejný jako kdyby ano.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2: