OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrťák 3 (2. část)

06.11.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 45×

Přenesu se k Luciferovi do paláce a zamířím rovnou do jeho pracovny. Sedí za stolem a hned jak si mě všimne, okamžitě se přestane věnovat své práci. V obličeji mu hraje výraz: Nemůžu se dočkat, až ti to povím. A dle jeho chování se domnívám správně.

„Kyle, posaď se, prosím.“ Uposlechnu jeho příkazu a posadím se do židle naproti jeho stolu. Opře se lokty o stůl a spojí si ruce pod bradu. „Mám dvě zprávy.“

Skočím mu do řeči: „Vsadím se, že jedna je dobrá a jedna špatná.“ Vezmu mu vítr z plachet, soudím jen dle jeho výrazu.

Začne se na mě usmívat. „Ano, přesně tak nějak. Takže jakou…“

Znovu mu skočím do řeči: „Tu špatnou pochopitelně.“ Zamračí se, nerad bývá přerušován. Což mi připomene slabým zavrčením. Miluju ten zvuk, vždycky mi tělem projede elektrizující a spalující touha, na kterou mé tělo reaguje tak, že se mi...

„Musím ti nejdřív říct tu dobrou,“ přeruší mé nadržené myšlenky. Pokynu mu tedy rukou, aby spustil. „Víš, co je to Necrona?“ zeptá se mě s vážnou tváří. Okamžitě se na židli napnu, myšlenky na sex jsou v tu ránu tytam. Necrona je velmi, ale opravdu velmi pradávná kniha samotné smrti. Nikdy mě nenapadlo, že ještě existuje, natož vůbec pomyslet, že se do ní někdy podívám. Údajně byla zničena před tisícovkami let, když se neodpovědná osoba snažila oživit mrtvého.

„Samozřejmě, že vím, co to je, Lucifere. Neříkej mi, že existuje.“

„Nejen to, já vím, kde ta kniha je.“ Jeho úsměv ochabne a dojde mi, že Necrona nebude jen tak ležet někde na poli.

„Kde?“ hlesnu tak potichu, že to ze mě vyjde jako šepot.

Zhluboka se nadechne a pak vydechne vzduch z plic. „Má jí můj otec.“ Skousne si ret a sexuální myšlenky se mi pomalu vrací, snažím se ale držet tématu.

„Kurva,“ hlesnu, tentokrát ale dost nahlas. Samozřejmě, že musí být na tom nejvíc nepřístupném místě.

„Chápu tvé rozpoložení, musíme se k ní dostat a přečíst si ji. Může obsahovat informace, které hledáme.“

„Jak to chceš udělat? Přeneseš se do nebe za tatíčkem a požádáš ho o Necronu?“

„To nech na mně.“ Nepatrně mě zamrazí v zádech. Nech to na mně. Ať to znamená cokoliv, skutečnost by se mi rozhodně nelíbila. Nebudu se do toho plést, věřím mu.

Lucifer mě donutil se s ním sejít jako normální člověk, v restauraci. Oba na sobě máme oblek a pro ostatní to vypadá jako obyčejné pracovní jednání. Chápu tu spoustu tajností kolem toho, řekl jsem mu, že ani nechci vědět, co musel udělat, aby se k té knize dostal.

Hodí ji přede mě na stůl. „Máš ani ne dvě hodiny nato, abys ji celou pročetl. Potom ji musím hned vrátit. Otec je prý pracovně pryč, bylo mi řečeno, že řeší nebeské záležitosti. Být tebou okamžitě se do toho pustím.“ Zvedne se a odejde k baru, oběma nám objedná sklenku whiskey a já se mezitím pouštím do čtení. Absolutně nemám šanci tu bichli přečíst za necelé dvě hodiny, ponořím se tedy do obsahu a hledám nejprve tam cokoli, co by připomínalo informace o sběru duší, posmrtném životě, jak se smrti vyhnout nebo někoho oživit, i když takovou pravomoc, vzkřísit lidi, má jen Bůh. Ale dříve zde byla skupina lidí, tak zvaných Nekromancerů, kteří dokázali oživovat mrtvé, bohužel obcházet smrt má vždy svou cenu. Lidé se nevraceli v takovém stavu, v jakém se čekalo, že se vrátí.

O nekromancii mám hodně načteno, ale tento oddíl není ten, který mě zajímá. Já se vůbec nechci dostat do fáze, kdy Riley umře. Pořád mám podezření, že se na seznam dostala záměrně kvůli jejímu původu. Bůh má tu moc ovlivnit něčí osud a pokud se s Rileyným osudem domluvil, aby ji zabili, budou se o to pokoušet. Celá tahle záležitost vznikla už kdysi dávno, už když jsme se prvně potkali a ona zachránila Edgara Grahama. Od té doby byla Riley v hledáčku vyšších sil. Vše pak vygradovalo, když Jerome – další Nefilim – odhalil svým počínáním pravdu o Rileyně původu. Nyní už každý ví, co je zač a jsou tu tací – včetně Boha – kteří stále zastávají zákon a jednají podle psaných pravidel. Sama Velvet řekla, že to bylo předpovězeno a mělo se to takto stát. A co víc, že v Rileyně osudu hraju větší roli, než si sám myslím. Myslela tím tuhle situaci? Že se budu snažit Riley zachránit život?

Listuji stránkami a zběžně čtu nadpisy jednotlivých kapitol. Neuvědomuju si, že uběhla již hodina času dokud na mě nepromluví Lucifer. „Doufám, že jsi našel něco užitečného.“ Vzhlédnu od stránky a povzdechnu si. Zakroutím hlavou ze strany na stranu. Nic, co by nám nějak výrazně pomohlo.

Pročítám dál, zaseknu se u sekce: Jak obelhat smrt? V jiné knížce jsem se dočetl, že to nejde. V tomto článku se píše především o tom, jak by si měla daná bytost uvědomit následky, které můžou na základě obelhání smrti vzniknout, že se jedná o proces zdlouhavý a náročný na čas. A ve finále vám stejně neporadí, jak to udělat, protože to údajně nejde. Jedno slovo mě tam ale zaujalo. Čas. Něco s tím spojené mě utkvělo v mysli, ale nemůžu si to teď vybavit. Naštvaně knihu zavřu a přesunu ji po stole zpět k Luciferovi. Ten si povzdechne, pochopí, že jsem nenašel nic, co by nám pomohlo.

„Je mi to líto, Kyle.“

„Lítost mi nepomůže Riley zachránit,“ odseknu a rýpnu si. Jednou kývne hlavou v pochopení mé narážky. Natáhnu se po jeho ruce položené na stole a uchopím ji v té své. Jeho prsty stisknou mou ruku, podívám se mu do tváře a vidím jeho zamlžený pohled. Díky této situaci jsme oba emočně vypjatí, často říkám věci, které tak nemyslím.

„Omlouvám se,“ snažím se, aby mi odpustil.

„Nemusíš se omlouvat, chápu to. Víc udělat nemůžu, myslel jsem, že v té posrané knize něco bude.“ Zvedne ruku a podívá se na hodinky, zamručí. „Je čas vrátit knihu.“ Vstane a upraví si sako, skloní se ke mně, vezme mi tváře do dlaní a vtiskne mi dlouhotrvající polibek. „Uvidíme se večer.“ Vezme knihu a odejde. Také se sbírám k odchodu, musím se vrátit do práce a splnit denní úkol ve sbírání duší.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrťák 3 (2. část):