OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrťák 3 (3. část)

12.11.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 54×

Večer se s Luciferem nevidím. Nemůžu ho nikde sehnat. Čekám u něj v paláci, sednu si zpět do kanceláře a řeknu si, že znovu zkusím projít ty knihy, které jsem za poslední tři měsíce četl asi pětkrát. Posadím se ke stolu a vezmu si do ruky červeně vázanou knížku velikosti tabletu. Oči mi bloudí po stránkách, prakticky si čtu jen nadpisy, vůbec mě to nebaví. Přeskočím třináctou kapitolu a chystám se otočit stránku, když mi to dojde. Čas. Pořád mi to vrtalo hlavou. Vrátím se zpátky na kapitolu třináct. Cestování časem. Bingo. Je to šílený a hrozně moc nebezpečný, ale vím, cítím, že tohle je to, co celou dobu hledám. Zazvoní mi telefon, na displeji se objeví Moranino číslo.

Zvednu hovor. „Morano, děje se něco?“ ptám se opatrně, Morana mi volá jen v naléhavých případech.

„Okamžitě sem přijď.“

„Co se děje?“ Polije mě zvláštní pocit nervozity. Zní naštvaně.

„Tvoje drahá polovička je ve vězení,“ zavrčí do telefonu, odmlčí se a slyším, že s někým na druhé straně mluví.

„Cože je?“ ptám se hloupě, i když jsem ji slyšel jasně a zřetelně. Odpovědi se ale nedočkám, hovor utichne. Prudce vstanu a překlopím židli.

Okamžitě se přenesu k Moraně. Zrovna telefonuje a ukáže na mě prstem: Dej mi minutku. Ve dveřích se objeví Riley a nese Moraně desky, položí jí je na stůl a vezme si mě stranou. Šťouchne mi prstem do hrudi. A jéje, kázání.

„Co to vy dva vyvádíte?“ procedí skrz sevřenou čelist, ale tichým hlasem. Zvednu ruce v obranném gestu.

„Nevím, o co jde. Čekám, až mi Morana řekne, co se stalo.“ Moc dobře vím, co se děje. Když jsem Luciferovi řekl, že nechci vědět, jak Necronu získal, bylo mi jasné, že to dobře nedopadne. Pravděpodobně ho zavřeli za krádež. Riley mě ale propaluje nevěřícným pohledem. Moc dobře ví, že jí kecám. Morana dohovoří a zachrání mě tak před Rileynými otázkami.

„Máš v tom prsty, Kyle?“ Udělám to samé, co před chvíli. Zvednu ruce do obranného gesta.

„Nemám ponětí, co Lucifer udělal. Řekni mi, co se stalo,“ pobídnu ji a posadím se na židli naproti jejímu stolu.

„Lucifer se vloupal do nebeských Božích archivů a ukradl otci nějakou knihu. Sice ji vrátil, ale chytili ho u toho. Je v nebi zavřený v cele.“ Musí být určitě nadšený, že trčí zavřený na místě, ze kterého ho svrhli.

„Bože, co ho to popadlo?“ zeptám se s šokovaným, hraným výrazem. Pokradmu kouknu po Riley, její propalující pohled mi napovídá, že moc dobře ví, že hraju šarádu. Moraně však neřekne jediné slovo. Je mi zle z toho, že jí stále lžu, ale je to tak lepší. Vím, jak se chovají lidé, když zjistí, že mají zemřít. Vídám to při své práci pořád.

„Doufala jsem, že to mi řekneš ty.“ Přemáhám se hrát hloupého.

„Dostanu to z něj. Můžu za ním?“ Prohlíží si mě se záludností v obličeji. Nakonec řekne, že to bude muset přes žádost z nebe. Hned ji jdu tedy sepsat do kanceláře a poslat. Odpověděli mi do hodiny. V mezičase se nevyhnu rozhovoru s Riley, která zašla za mnou do kanceláře.

„Kyle, proč mi zase lžeš?“ Co jí mám říct? Ach, Riley, dělám to nerad, ale blíží se tvá smrt. Jaký jsi měla den?

„Já ti v ničem nelžu.“ Lžu.

„Myslím, že moc dobře víš, proč je Lucifer zavřený. Něco se stalo a vy dva to spolu řešíte a nechcete mě u toho. Poslední tři měsíce, od doby, co už nepatřím pod tvá křídla, se mi vyhýbáš. Udělala jsem snad něco? Bolí mě to, že mě odstrkuješ, chápeš?“ Zaútočí na mě vina. Spousta viny. Cítím se špatně, protože ve všem, co řekla má pravdu. Do posledního puntíku. Musím ji přesvědčit, že to s ní nemá nic společného, i když to není pravda. Nechci, aby se stresovala. Nesmí vědět, že je na seznamu. Zase. Jenže tentokrát to může být fatální. A to bych sám neunesl. Mám ji rád.

„Přísahám ti, že tu nejde o tebe. Moc času teď nemám a je mi to líto, taky se mi po tobě stýská. Ale tohle jde zcela jen na jeho pěst. Ale zjistím, co udělal a slibuji, že tě o tom budu informovat. Riley, jsi jako moje sestra. Vždycky tu pro tebe budu a udělám pro tebe cokoliv, rozumíš?“ Opět mám slzy na krajíčku, musím je zadržet, jinak mi nebude věřit nic z toho, co slyšela. A slyšela jen pravdu, kromě té části, že o nic nejde.

„Dobře, Kyle. Víš ale, že za mnou vždycky můžeš přijít?“ Na monitoru mi přišla odpověď na mou žádost o návštěvu nebeské věznice.

„Vím, to samé platí pro tebe.“ Přejdu k ní a obejmu ji. „Riley, věz prosím, že ať se stane cokoliv, vždycky tě budu milovat. Jsi moje rodina. Vždycky na tebe budu dávat pozor a budu tě chránit před zlem.“

„Kyle, co se sakra děje? Děsíš mě.“ Já se děsím mnohem víc, holka.

„Nic, chci jen, abys to věděla.“ Koukám do jejích očí a přemýšlím, co když je vidím naposled? Takové myšlenky si nemůžu připouštět. Seberu se. „Teď, když mě omluvíš, musím zjistit, co ten můj blbec zase provedl.“ Povolí svůj pevný stisk a propustí mě ze svého objetí. Sleduju její záda, jak se mi vzdalují. To, co se chystám udělat, protože jiná možnost prostě není - Lucifer to sám řekl - změní životy nám všem. Ale zachraňuju jí tak život, a to je pro mě důležité.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrťák 3 (3. část):