OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrťák 3 (4. část)

19.11.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 22×

Vstup do nebe je hlídán anděly. Dnes jsou na stráži Donachiel a Rathiel. Nevyužiju vchod přes ústředí, využiju jeden z mnoha, které se nacházejí různě po světě. Jsou chráněné magickými runami a vejít dovnitř se smí pouze po zaplacení krví. Můj vchod, který chci využít, se nachází, a teď se prosím nedivte, ve strip klubu v Rusku. Ano, slyšíte dobře, kdo by hledal vchod do nebe v ruském strip baru? No, nikdo. Má to ale něco do sebe, vchody do nebe situovat na taková místa. Vím třeba, že jeden z vchodů do pekla se nachází v kostele. Strategicky se asi jedná o dobrý tah pro případné nepřátele.

Oba andělé na mě překvapeně hledí, proč zrovna smrt chce navštívit Lucifera v nebeském vězení. O našem vztahu ví jen Riley a Morana. Veřejně se neprojevujeme a jestli si nás někdo všiml, zatím si to nechal pro sebe, protože se to nerozkřiklo. A tyhle věci se vždy šíří jako mor. Asi máme štěstí, že nejsem předmětem klepů.

Vypůjčeným nožem od Rathiela si rozříznu dlaň a přiložím ji na magickou runu vedle vchodu. Přede mnou se objeví brána, jejíž zářící bílé světlo mi propaluje sítnici. Donachiel a Rathiel však po mně vyžadují ještě heslo. Tady v Rusku vše chodí trochu jinak.

„Cкажи пароль,“ řekne hrubým hlasem Donachiel. Zakoulím očima a prokážu se heslem. Velmi stupidním heslem, avšak na toto místo příhodným.

„Tанцы на пилоне,“ odpovím mu. Pustí mě vchodem a rázem se ocitnu v těch bílých, sterilních chodbách páchnoucích po dezinfekci. Jediný černý prvek jsem já. Jako Jin v Jangu. Ukazatel mě nasměruje k recepci.

Tam už na mě čeká Yashiel a zavede mě bludištěm chodeb k sestupu do nebeského žaláře. Nechají nám s Luciferem půl hodiny času, ale čekám, že to bude monitorováno. Proto s ním raději budu mluvit nejen reálně, ale i skrze myšlenky.

„Co tu děláš?“ zeptá se mě překvapeně, asi nečekal, že ho navštívím.

„Musel jsem tě vidět,“ odpovím mu nahlas.

„Neměl bys tu být. Běž pryč.“ V hlavě mi však posílá slova díků, že jsem se za ním stavil. Hned na to navážu. Co jsi sakra udělal, že ses sem dostal? promluvím mu v hlavě. Nahlas však řeknu, že nemám v plánu nikam jít.

„Prostě jsem obešel systém.“

„Dobře, to teď není důležité. Myslím, že jsem našel způsob, jak pomoci Riley. Bohužel to bude stát pár obětí a nebude se ti to líbit,“ mluvím k němu v duchu.

„Kyle, co se chystáš udělat?“ Nahlas dodá, že mě tam nechce mít a znovu zažádá, ať odejdu. Zakroutím hlavou, aby to vypadalo, že reaguji na jeho prosbu.

V mysli pokračuju v soukromém dialogu. „Našel jsem v jednom magickém koránu informace o cestování časem.“

„Ne, ani náhodou! Nemůžeš si zahrávat s něčím takovým, nikdy nevíš, jaké důsledky to může mít.“

„Musím to udělat pro její záchranu.“ Prudce vstane a pomalu se přibližuje k mřížím.

„Když změníš minulost, výrazně to ovlivní budoucnost. V budoucnosti byste se nemuseli vůbec znát nebo naopak být spolu jako pár. My dva bychom nemuseli být spolu, nebo bychom byli nepřátelé. Mohl bys být mrtvý, prostě je spousta variant. Vytvoříš tak několik samostatných časových linií. Kyle, tohle nemůžeš. Nedovolím ti to.“

„Štěstí, že jsi zavřený.“ Zavrčí mým směrem, moje konstatování jeho situace se mu příčí.

„Máš v plánu se mnou vyjebat, Kyle?“ Od konečků prstů mu začnou šlehat slabé plamínky. Zatne je v pěst a zrychleným, hlubokým dýcháním se snaží uklidnit emoce.

„Mám, ale ne v tom slova smyslu, který máš teď na mysli. Riley je jako moje sestra. Ty ten pocit neznáš, svou rodinu jsi zavrhl.“ To jsem posral. Vystartuje proti mně k mřížím, chtěl mě chytnout pod krkem, ale sotva se jich dotkne, už byl zády na protější zdi. Magická rána ho odmrštila vzad, Lucifer se postaví a vrací si zpět rameno do kloubní jamky.

„Neser mě, kurva!“

„Lucifere, pochop to, chápu, co je v sázce. Ale já musím.“ Hledí mi přes mříže do očí a já cítím, že hněv pomalu opouští tuhle místnost. Dojde mi, že jsme tím rozruchem určitě přitáhli nechtěnou pozornost. Někdo si bude říkat, co se stalo. Pěknou chvíli jsme už reálně nemluvili a pak se proti mně Lucifer nabručeně vyřítil.

„Řekl jsem ti, ať kurva vypadneš,“ vyjede hlasitě, ruce zaťaté v pěsti, nejspíš odhadl mé myšlenky. V hlavně mi ale zazněla jiná slova. „Když si nedáš říct, jdu do minulosti s tebou.“ Nad čímž zakroutím hlavou.

„Nemůžeš,“ řeknu prostě a on to ví. „Pokud to tak opravdu chceš, odejdu.“ Stejně si myslím, že jsme tady skončili. Bolí mě ho tak vidět, bolí mě to, že jsem vůbec přišel s takovým nápadem, ale jsem zoufalý. A zoufalí lidi dělají zoufalé činy. Mozek mám momentálně zatemněn jen záchranou Riley.

„Kyle, jsi si plně vědom toho, co dáváš v sázku?“ Jeho pohled se mlží, nemůžu ho takhle vidět. Brečel bych.

„Ano. Ale jsem optimista. Věřím, že vše dopadne tak, jak to dopadnout má.“ Snažím se ho přimět také myslet pozitivně. Snažím se přesvědčit se, že vše bude dobré.

„Ale já nejsem, vím, jak tyhle věci fungují. Nechci o tebe přijít, miluju tě.“ Trhnu sebou. Bodne mě u srdce, prvně od něj slyším tato slova a zrovna za takových okolností. „Ano, chci abys odešel a nevracel se. Já se odtud dostanu. Doufám, že včas.“ Včas, aby se mě pokusil zastavit.

„Taky tě miluju,“ řeknu mu a on se usměje. „Ale Riley je rodina.“

„Já vím, je i moje rodina. Bojím se jen toho, že se vrátíš a bude to mezi námi, jako bychom se neznali.“ Taky se toho obávám, ale musím si vybrat. Obětovat vztah s Luciferem nebo vztah s Riley. Tak trochu Sophiina volba. Hyperstresující rozhodnutí.

„Věř trochu.“ Snažím se na něj tlačit. „V tom případě se uvidíme později.“

„A ty věříš?“ Věřil jsem? Nevěřil, ale to mu říct nemůžu. Nechci, aby se cítil špatně, aby měl pocit, že pro mě není dost dobrý, a proto ho opouštím. Ale tak to není, chci ho nadevše na světě. Stejně tak chci ale zachránit Riley. Sám jsem ve stresové situaci. Věřím ale, že ať už se rozhodnu jakkoliv, bude to správná volba.

„Ano,“ zalžu mu, ale cítím, že to poznal.

„Dobře. Teď jdi, chci být sám,“ řekne už normálně, otočím se tedy a dám se k odchodu. Za sebou ho slyším řvát a mlátit pěstí do zdi. Ublížil jsem mu a cítím se hrozně provinile. Po tvářích mi tečou slzy a nejdou zastavit. Riskuju náš vztah, plně si vědom toho, že je tu šance devadesáti procent, že po změně minulosti žádné já a Lucifer existovat nebude.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrťák 3 (4. část):