OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrťák 3 (7. část)

04.01.2025 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 40×

Stojíme naproti sobě, Lucifer si mě prohlíží a pořád čeká na mou odpověď. Já už se ale k předešlému tématu vracet nehodlám. Když už ho nemůžu mít, musím aspoň zkusit získat střípky své neprožité minulosti. Nejprve otestuji, zda se mi moje cesta do minulosti vyplatila. „Neviděl jsi Riley?“ zkusím to tímhle směrem, musím to vědět.

„Kdo je Riley?“ Nevím, jestli mám být rád, nebo mě to má deprimovat. Nezná jí. Vlastně mě to potěšilo, znamená to, že to s Edgarem se nikdy nestalo a Riley nikdy nepoznala svět nadpřirozených. Aspoň pro zatím. Třeba to tak mělo být, třeba měla poznat tento svět, až na to přijde čas. Až si sama uvědomí, že je v jejím životě něco špatně.

„Nikdo. Opravdu nikdo.“ Sám ve svém hlase slyším stesk. Mávnu nad tím rukou, nechápavě na mě zírá. „Víš, kde jsem teď celou dobu byl?“ Zkusím ještě štěstí s tímhle, třeba by to mohl vědět. Mohl by mi nastínit, o co jsem přišel.

„Jak to mám vědět? Nezajímá mě, co kde s kým děláš a proč.“ Trhnu sebou, moje srdce pláče. Mám hroznou chuť ho vzít za ruku a pevně ji stisknout. Cítit jak mi stisk opětuje. Políbit ho a obejmout. Mám v budoucnu někdy šanci ho získat zpět?

„Dobře.“ Sklopím zrak, chce se mi brečet. Mně, smrtce. Silou se snažím slzy zadržet, přeci nebudu brečet před pánem pekla, ještě si o mně bude myslet, že jsem slaboch, ale jedna mi přeci jen unikne. Najednou se už nedívám do země, dívám se na Lucifera. Drží mě rukou za bradu a zvedne mi hlavu tak, abych viděl do jeho modrých očí, ve kterých se poslední dobou tak rád topím.

„Promiň mi to,“ hlesne. Nechápu, za co se omlouvá. To já to celé pokazil. Mým počínáním se to mezi námi zlomilo. 

„Je to moje vina,“ pronesu bez emocí, palcem mi utře stékající slzu. Pořádně si ani neuvědomuju, co se mezi námi děje. Jsem pořád zdrcený z toho, že jsem ztratil někoho, koho miluju.

„Není to tvá vina. Moudré rozhodnutí to nebylo, ale…“

„Počkej, cože?“ Svitne mi v hlavě, co tím celou dobu myslí. Zmateně na něj koukám. Lucifer protočí oči a skloní se k mým ústům. Za celou dobu mi nikdo nikdy nedal lepší polibek, než právě on teď a tady. A to včetně jeho samotného. Poddám se mu a nechám se jím unášet. Pak mě skutečnost znovu udeří, odtáhnu se od něj a zamračeně na něj hledím. „O co tu jde?“

Lucifer si odfrkne. „Nechápeš? Mezi námi se nic nezměnilo. Měl jsi neskutečné štěstí. Nevkládal jsem do tvého úspěchu tolik naděje, ale podařilo se ti zachránit Riley, nikdy nepoznala tento svět. A my dva? Jsme stále spolu. Oficiálně.“ Zírám na něj s otevřenou pusou, dneska nic jiného nedělám. Už mě bolí panty. Každý mě dnes připravuje o řeč. Psychicky už to opravdu nezvládám. To je moc i na nadpřirozenou bytost.

„Tys mi lhal!“ vyjedu po něm, ruce sevřené v pěst.

„Chtěl jsem tě v tom trochu vymáchat, aby sis uvědomil, jaký průser mohl nastat.“

„To ti pěkně děkuju.“ Pěstí ho bouchnu do ramene. „Takže všechno je v pořádku? Vše je jinak při starém?“

„Vše je v pořádku, dokonce v tom nejlepším.“ Nechápavě na něj zírám a čekám, jestli mi to nějak vysvětlí. Pořád mi tu dnes něco uniká. Tolik změn, nevím kolik toho ještě zvládnu pobrat. Lucifer si povzdechne a vztáhne ke mně svou levou ruku, drží mi ji před obličejem. Tomu gestu však nerozumím.

„Nechápu,“ hlesnu a přimhouřeně ho pozoruju.

„Kriste pane. Nechal jsi v minulosti mozek, nebo co?“ Pronese, vystrčí prst a rukou na mě ukáže gesto. Ne to, které si myslíte. Nevytasil na mě prostředníček a neukázal mi tak, že mám jít do háje. Ne. Ukázal mi prsteníček. Zkoumám jeho prst, v tu chvíli to nechápu a nevidím, i když to bije do očí. Pak se mi rozsvítí.

„Děláš si prdel?“ Zírám na jeho prst s otevřenou pusou. Jak se tohle mohlo stát? Nevím, jaké pocity teď u mě převládají. On je ženatý! Lucifer. Je. Kurva. Ženatý. S kým?!

„Ne nedělám. A vysvětluje to důvod, proč jsi byl teď nějakou dobu pryč. Byli jsme totiž pryč spolu.“ Cože? Polekaně se kouknu na vlastní ruku. Je tam. To. Snad. Není. Pravda. Kurva! Jsem to já. To se mnou je ženatý. Já jsem ženatý!

Zlatě zdobený prsten, na kterém jsou vyryty naše iniciály a datum svatby, měsíc staré, mi sedí na prsteníčku. „Už to tak bude,“ pronese Lucifer.

„My jsme manželé?“ vypísknu a můj hlas nezní jako můj hlas. Je o několik oktáv vyšší.

„Ano. Byli jsme na svatební cestě.“ Musím se posadit, tohle se mi hodně špatně rozdýchává. Jedna bomba za druhou. Jedna větší, než druhá. „Jsi v pohodě? Nevypadáš, že jsi nadšený.“ Jeho hlas posmutní.

„Co? Já? Ne, jsem, ale musím to zpracovat. Je to hodně velký krok a ani si to nepamatuju,“ vypísknu znovu. To mě na tom mrzí snad nejvíc. Vzít si muže, kterého miluju a ani si ten den se spoustou dalších dní nepamatuju. Ani naší svatební cestu nebo svatební noc. V tom, dneska už asi po deváté, mi došla další skutečnost.

„Počkej. Jak to, že ty si všechno pamatuješ? Jak víš, že jsem byl v minulosti zachraňovat Riley?“ Mozek mi už nepracuje tak dobře jako před skokem do minulosti. Asi jsem ho tam vážně nechal.

Lucifer se na mě šibalsky usměje. „To je jednoduché,“ začne mi vysvětlovat, rukou ho pobídnu, aby pokračoval. „Byl jsem zavřený v nebi, vzpomínáš?“ No jasně, na nebe a peklo se posuny času nevztahují. To bude kurva velký průser, až na to obě strany přijdou. Ale tím se budu zabývat, až nastane ten čas. Teď mám na práci jiné věci.

„A jak si pamatuješ tedy i to, co se nově stalo?“

„Protože na rozdíl od tebe jsem já nebyl s tebou v minulosti. V momentě, kdy mě pustili a já sestoupil z nebes se mi vybavilo všechno, co jsem „neprožil“, chápeš.“ Naznačil rukama uvozovky. Magický svět mě nikdy nepřestane udivovat. To, jak funguje.

„Kdy tě pustili?“

Lucifer se koukne na hodinky. „Asi před třemi hodinami. Od té doby jsem shromažďoval informace.“

„Tohle je na mě moc.“

„A to jsem ti zatím pověděl jen o nás dvou.“ Co ještě se stalo?!

„Taky mám novinky. Serena je živá a Morana chce, abych převzal oddělení smrtek jako vedoucí.“

„Ty vole. O Sereně vím, ale to s Moranou, to je silné kafe. A cos jí řekl?“ zajímá se můj manžel. To je tak hezké říkat: Můj manžel. Na to bych si dokázal zvyknout.

„Mám čas si to rozmyslet. Takže promýšlím možnosti. Raději mi pověz ty další novinky.“

„Ty si necháme na jindy, teď pojď ke mně.“ Přitáhne si mě k sobě a políbí mě. Nechám minulost minulostí, budoucnost budoucností a soustředím se jen na přítomnost. Vše vypustím a přenesu nás k němu do ložnice. Strháme ze sebe oblečení a následujících několik hodin trávíme spolu v posteli.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrťák 3 (7. část):