OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sokolí dívka 14. kapitola

18.06.2013 (09:00) • aramka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 671×

Kapitola XIV.

Nakonec jsem se k tomu odhodlala po dvou hodinách přemlouvání se. Vzala jsem do ruky mobil a zapnula ho, jakmile naběhlo všechno, vytočila jsem jeho číslo, ruce se mi třásly. Zvedl to asi po dvou zazvoněních

„Prosím?“ 

„Ahoj, Chrisi, tady je Olívie.“ 

„Olívie,“ ozval se překvapeně.

„Já... ehm, já jsem se ti chtěla omluvit, teda pokud ještě není moc pozdě. Po tom všem, co jsem si prožila od smrti mých rodičů, přes Davidovu smrt až po zjištění, že moji rodiče nebyli mými opravdovými rodiči, jsem prostě zpanikařila, měla jsem ohromnou radost, když jsem zjistila, že čekám tvoje dítě, ale potom to s Isis mě velmi zranilo, a i když už vím, že jsi zasnoubení s ní jen předstíral, tak nevím, co s námi bude dál, protože jsi se s ní vyspal. Já nevím, zda ti budu schopná někdy odpustit, jediný, co teď vím, je, že se k tobě nemůžu hned vrátit, prostě to nedokážu. Jednou za pár dní se ti ozvu, abys věděl, že jsem v pořádku, ale to je prozatím všechno,“ domluvila jsem. V telefonu bylo chvíli úplné ticho a pak se ozval jeho smutný hlas.

„Já to chápu, Olívie, ublížil jsem ti, můžu si za to sám, budu doufat, že mi jednoho dne odpustíš a vrátíš se ke mně. To, že jsem Isis podlehl, si budu vyčítat do smrti, ale co se stalo, se stalo, a já doufám, že se mi jednou vrátíš. Pamatuj si ale jednu věc,“ odmlčel se.

„Jakou věc?“ zeptala jsem se tiše.

„To, že tě moc miluju a miluju i to malé, co čekáš, a budu na vás čekat třeba celý život. Měj se moc hezky a ozvi se mi, prosím.“

„Ozvu se ti.“

„Ahoj.“

„Ahoj.“ Položila jsem telefon na postel vedle sebe a jen chvíli koukala do prázdna. Před očima mi běžel celý můj příběh a to, kdy mi do života vstoupil Chris, jak jsem se do něj postupně zamilovala a uvědomila jsem si, že ho i přes to všechno pořád miluju, ale nemůžu s ním být, aspoň ne hned. Po chvíli jsem se zvedla a šla se převléci do plavek, rozešla jsem se na pláž, a když jsem tam došla, posadila jsem se k jednomu baru, co byl na pláži, objednala jsem si osvěžující ovocný koktejl, a jak jsem ho tak popíjela, rozhlížela jsem se po pláži.

Pak mi zrak padl na mladého muže, někoho mi připomínal, ale nemohla jsem si vzpomenout koho. Vycítil můj pohled, protože se otočil a podíval se na mě, chvíli se koukal zaraženě a pak ke mně přišel a řekl:

„Olívie, jsi to ty?“ Podle hlasu jsem ho hned poznala

„Mirku?“

„Ano, jsem to já,“ usmál se a popadl mě do náručí.

„Co tady děláš?“ ptala jsem se ho a nemohla uvěřit, že je to opravdu moje první dětská láska.

„Jsem tu plavčík, už rok tu bydlím, a co tu děláš ty?“

„Já jsem si pronajala byt na chvíli, potřebovala jsem se odreagovat a utřídit si myšlenky.“

„To chce panáka na oslavu, dáš si?“

„Promiň, ale nemůžu pít alkohol.“

„Odkdy ty nepiješ alkohol?“ podivil se

„Od té doby, co čekám miminko,“ řekla jsem. Byl velmi překvapený, ale gratuloval mi a hned se ptal, kde mám přítele, nechtěla jsem ho zatěžovat celou historii, tak jsem mu řekla, že pracuje a nemohl přijet se mnou. S Mirkem jsem si ještě chvíli povídala, nakonec musel jít, neboť mu začínala služba. Dopila jsem svůj koktejl a šla jsem si zaplavat. Po hodině strávené plaváním jsem se odebrala zpátky do bytu a šla jsem se osprchovat, poté jsem si zalezla do postele a usnula.

Zdálo se mi o Mirkovi a o tom, jak jsem ho poznala, když jsem se s rodiči stěhovala na farmu, která sousedila s farmou jeho rodičů, jak jsme se poznali a jak jsme se do sebe zamilovali, byla to krásná dětská láska, kterou jsme prožili pod baldachýnem, který tvořily větve lesa u našich farem, a jak jsme si ochočili sokola, kterého jsme jako malinkatého zachránili.

Probudila jsem se až druhý den ráno, byla jsem velmi odpočinutá. Rozhodla jsem se, že si prohlédnu ostrůvek, zavolala jsem do půjčovny aut a zarezervovala jsem si džíp. Pak jsem se osprchovala, udělala ranní hygienu, oblékla jsem si šortky a tričko, na hlavu jsem si dala klobouk, na oči sluneční brýle, vklouzla jsem do žabek. Přes rameno jsem si přehodil tašku, kde jsem měla pár drobností, a vydala jsem se do jedné restaurace na snídani. Po velmi vydatné snídani doplněné o velmi mnoho ovoce jsem si došla vyzvednout auto. Pak už jsem jezdila podle libosti.

Nakonec jsem zajela i do vnitrozemí a narazila na jednu malebnou vesničku s malým kostelíkem a jednou restaurací, jelikož jsem měla už docela hlad, tak jsem si řekla, že se tu najím. Dala jsem si lehký oběd a pak jsem se šla projít, vesnička byla opravdu kouzelná, měla svou atmosféru, po chvíli jsem narazila na stánek se suvenýry, nakonec jsem si koupila obraz, co namaloval místní umělec, a k tomu tři pohledy. Prohlédla jsem si i místní kostelík a pak jsem se vydala zpátky k autu.

Dojela jsem ke svému bytu a šla dovnitř, doma jsem si dala rychlou osvěžující sprchu a dala si svačinu v podobě pomela. Pak jsem nadepsala pohledy, jeden poputuje ke strýčkovi a tetě, druhý je pro Keira a mé nově objevené rodiče, a třetí je pro Chrise. Podepsala jsem je a šla jsem je hodit do schránky. Vrátila jsem se do bytu a pustila si televizi, zrovna dávali Titanic, takže i když jsem španělštině nerozuměla, věděla jsem, co se tam děje. Nakonec jsem asi v půlce filmu usnula. 

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sokolí dívka 14. kapitola: