OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 1. kapitola - Migréna

02.01.2013 (19:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1554×

„Idiote!“ vřískla Xer a zaryla mu prst do rány, kterou měl na rameni. Carter nezasyčel bolestí, nýbrž zavrčel zlostí, nikdo mu nebude nadávat.

„Jste v pořádku, pane?“ přidal se k hysterii Xer i Javier, což nutilo Cartera protočit oči. Sakra, hlava ho bolí. Instinktivně si sáhnul na centrum bolesti.

„Jo, brácho, to byla pořádná rána. Příště si raději vezmi cyklistickou přilbu nebo řekni borcům ze speciální jednotky,“ dobíral si ho Peter, který řídil a jednoznačně se s tím nepáral.

Carter raději polkl poznámku, odtrhl Xer od svého ramene a snažil se přijít na to, proč má okno. Vždyť přece byli na stopě tomu překupníkovi. Vpadli k němu do doupěte. On byl první a pak…

Střelba, nasraný Číňan, hodně ohebný nasraný Číňan. Ještě že existuje něco jako je střelná zbraň. Pak si vzpomíná, že šel do schodů, nebo spíše je vyběhl, a pak okno. Rozhlédl se po svých parťácích. Krom pár šrámů byli v pohodě.

„Co je to za auto?“ otázku mířil na Javiera, s Peterem se nechtěl bavit, když řídí. Je schopen se na něj otočit a kecat s ním, přitom ignorovat silnici. Riskovat smrt dvakrát za den? Ne, děkuji pěkně.

Javier se opět otočil na zadní sedadla, kde seděl Carter s Xer, která už vzdala snahu pomoci Carterovi. Nedivil se jí, taky by to brzo zabalil. S tím bručounem to stejně nemá cenu a vypadá celkem v pohodě.

„Mno, naše nám rozstříleli. To víte, přece jenom jsme policajti. No, tak jsme si vzali jejich – říkejte tomu klidně výměna,“ mrkl na něj a obrátil se čelem vpřed.

„Já si říkal, že tak pohodlný sedačky nemáme,“ pronesl Carter a pohlédl na Xer. Snažil se odlehčit situaci.

„Přestaň si hrát na sestřičku,“ poradil jí, protože si opět usmyslela, že ho obalí obvazem a šoupne na nějakou karnevalovou párty, kde to všem natře jako mumie.

Xer už toho měla taky plné zuby. Opravdu se snažila být milá a dokonce se tu o něj stará, a ten hulvát jen mručí a odmítá její pomoc. Prudce zabouchla lékárničku a šoupla ji dozadu.

„Taky jsem tě tam mohla nechat chcípnout, ale neudělala jsem to. Měl bys mi líbat nohy!“

„Až mi zpřeráží nohy, tak snad,“ prohodil a znovu si přejel po hlavě. Kruci, to ale bolí. Xer si všimnula jeho bolestivého zajíknutí a bouchla Petera do ramene.

„Nevíš, kde je nejblíže nemocnice? Potřebuje ošetřit, ta jeho hlava se mi nějak nezdá,“ požádala ho. Peter se zadíval do zpětného zrcátka a usmál se.

„Já mu říkal, že ženské moc nerajcuje, ale plastika mu nevoní.“

Xer měla chuť sejmout toho zrzka, ale nechtěla riskovat bouračku. Čekala, že se aspoň jednou zachová rozumně. Jenže to dříve budou z nebe padat kameny, než on bude dospělý.

„Nedaleko bydlí má holka, vezmu tě tam, šéfe,“ řekl Peter a mrkl na Cartera skrz zrcátko.

Carter mohl pokývat hlavou, ale raději by si uřízl koule, než by tak učinil. Myslel si, že jeho hlavu okupuje tak deset skřítků a každý mu buší do lebky a přitom se hlasitě řehotají jako psychotici. Kdyby jednoho sejmul, pět dalších by mu šlo na funus. Možná to s tou nemocnicí nebyl špatný nápad. Pojistku má. Ale kdo mu zaručí, že tam budou pěkný sestřičky a vlídní doktoři?

Najednou se prudce přesunul ke Xer, když Peter zběsile vybíral zatáčku.

„Máme vás nechat o samotě, hrdličky?“ zajíkal se smíchy ten idiot.

„Nechtěl jsem,“ omlouval se Carter Xer. Ta si nijak nebrala osobně jeho náhlé natisknutí na ni a dál se dívala z okna.

„Zato já ano,“ pokračoval Peter a nepřestal se smát. Carter absolutně nechápal, že ho ještě nesejmul. Určitě mu jedna či dvě kulky zbyly. Mohl by to svést na sebeobranu. Ale bez Petera by bylo na stanici nějak ticho, klid. Povšimnul si, že opět otáčí prudce volantem, takže se zachytil o opěrku předního sedadla. Nechtěl opakovat trapnou situaci. Ne že by Xer byla nějaké ošklivka. Kterýkoliv jiný chlápek by si rád hrál na jojo, kdyby vždy skončil na ní. Jenže tady šlo o dvě věci: zaprvé – je jeho parťačka, už nikdy víc zaplétání s policajtkami. Nechce přijít opět o rozum. A za druhé – ten, kdo ji zná, dobře ví, co by následovalo. Minimálně zlomení nosu – jemu prominula, asi skrz dobrotu srdce, vidí, že je zraněný.

„Jsme tady,“ zvolal Peter, vypnul motor a vytáhnul klíčky. Carter se opatrně vyštrachal ze zadního sedadla a to, co spatřil, mu nepřišlo nijak neobvyklé. Dříve, než byl policajtem, by ho graffity pomalované zdi, neuklizené ulice, bezdomovci a šlapky na rozích pohoršovali, teď ale ne. Je zvyklý. Odvrátil pohled a zařadil se za Peterem vedle Javiera, Xer šla za nimi. Vedl je k velkému komplexu panelákových budov, ne zrovna čistotných. Teda, co se může hodnotit venek, uvnitř to bylo lepší. Sice žádný luxus, ale nesmrdělo to močí či zvratky.

Peter zmáčknul tlačítko na přivolání výtahu a zběžně zkontroloval Carterovu palici. Sice to u něj vyvolalo zběsilé nadávání, ale Peterovi to bylo jedno. Byla to pořádná rána, když ho skopnul ten maník ze schodů. Všichni si v ten moment mysleli, že je tuhý. Když za chvilku vstal, všem v partě se nehorázně ulevilo.

Opřel se o stěnu výtahu a jeho zrak spočinul na pevném zadečku Xer – ráj pro chlapy. Nikdy nepochopil, proč ho odmítá. Věděl, že policajti ze stejného mraveniště nesmí navazovat intimní vztahy, pokud to nemyslí vážně – takže chomout. Ale i přesto to policajtky rády porušovaly, hlavně s ním. Teda pokud šlo o ty mladé a sexy. U ženských opravdu nepraktikuje teorii vína – čím starší, tím lepší.

Xer byla prostě jeho typ, víc než to. Často se mu o ní zdálo a nebyly to sny vhodné pro děti. Ze zadečku jeho zrak putoval nahoru. Měla na sobě upnuté triko šedé barvy s krátkým rukávem, na levém rameni až do půlky předloktí se jí táhlo tetování. Většinou ho zakrývá bundou, kterou má v autě. Na okamžik se zastavil na jejích prsech. Nebyly obrovské a ani malé, prostě průměrné a zároveň neodolatelné. Její obličej z profilu vypadal děsně nevině. Ale jakmile stočila svůj pohled k němu, nevinnost se vytratila. Chlad z jejích očí ho nutil uhnout očima a modlit se, aby ho nesejmula. Je malá, sexy a taky hodně nebezpečná. Na vlastní oči viděl, co dokáže holýma rukama. Je to vraždící mašinka s ohebností, kterou by jí záviděla každá gymnastka.

Výtah se otevřel a Peter vystoupil jako první, musel, nikdo neví, kde Kristie bydlí. Ještě že tu včera byl. Určitě by mu jinak trvalo vzpomenout si, jaké číslo má její byt, ale díky včerejšku si ho pamatuje.

Hlasitě zaklepal a čekal, až mu otevře. Doufal, že nebude dělat unáhlené závěry, jak to mají ženské ve zvyku. Něco v tom smyslu – on mě představil jeho kolegům, tím pádem to se mnou myslí vážně.

Otevřely se dveře a v nich se zjevila vysoká blondýnka.

„Petere?“ nevěřila svým očím Kristie, stejně tak jako Peter. Dneska vypadala obzvlášť k nakousnutí a on měl obrovský hlad a zájem. Nicméně teď jde o partu, sex prozatím odloží.

„Ahoj, krásko, jdeme na návštěvu,“ oznámil jí. Nečekal, až ho vyzve dál, doslova ji zavalil svým tělem. Ostatní stáli na prahu, přece jen mají slušné vychování a nebudou se cpát jak děcka o Halloweenu. Kristie se zachichotala, když jí Peter šeptal nějaké svůdné řečičky do ucha, a pokynula zbytku, ať vstoupí.

Carter počkal, až vejdou Xer a Javier, poté veplul do toho pidi bytečku i on. Rozhlédl se dokola a jediné, co chtěl, byla židle, aby si mohl sednout. Měl totiž hodně slabé ovládání, co se týká jeho temperamentu, a dneska už toho měl až po krk.

„Páni, ty vypadáš, donesu lékárničku a ošetřím ti to,“ zvolala ta holka a odběhla někam pryč. Carter si povšimnul výrazu, který se objevil na tváři Xer, a musel se zasmát. Sice ho hlava rozbolela ještě víc, ale musel. Xer raději mlčela a nechala ho, ať se směje. Je to známka života, takže se jim tu nezhroutí. Žduchla do Petera, který stále sledoval místo, kam bloncka zalezla. Peter se ujal iniciativy a zavedl je do kuchyně nebo spíš kuchyňky. Možná je Carter v takových věcech malicherný, ale on miluje prostor a tady by nedokázal žít sám se sebou.

„Jak se ta buchta jmenuje?“ zamručel Carter, když se usazoval na svou vysněnou židli. Dělal, že přeslechl Peterovi poznámky na téma ženy. Možná je neoslovuje paničko či dámo, ale aspoň je neojíždí jak naspeedovaný japonský rychlík, což se o Peterovi říct nedalo. Nechápal, co to s ním je. Odjakživa, co ho Carter zná, se chová jak holkař a zřejmě mu to vyhovuje.

Aniž by mu Peter odpověděl, vešla do kuchyňky blondýna a v rukou měla přesně tu samou lékárničku, se kterou před chvílí čarovala Xer. Peter okamžitě přešel k ní a všichni přítomní si museli povšimnout jeho rostoucí brambory v kalhotách. Naštěstí byli tolik taktní a ignorovali to.

„Kristie, ta holka, co vypadá, že je vosková figurína, je Xer. Vedle ní je Javier a vedle něj je Carter, asi by potřeboval i nějaké triko, nemáš nějaké?“ zaševelil vesele Peter, když si prohlédl Carterovu hruď, to samé učinila i Kristie. Kus hadru, co byl dříve černým bavlněným trikem, tak tak držel na Carterových pevných svalech. Kristie by nevadilo, kdy by tu byl polonahý, ale nechtěla vzpouzet ve svém miláčkovi žárlivost. Proto jen pokývala hlavou, vytáhla Cartera na nohy a odvlékla ho pryč.

Ve skutečnosti ji zajímalo, jak Carter vypadal. Každá ženská při smyslech by to chtěla vědět. Byl vysoký, široká ramena, která se jí vždy na mužích líbila, a doufala, že jednou takového pořádného chlapa mít bude, i kdyby to bylo jen na jednu noc. Jenže jako by výška a mohutné vypracované tělo nestačilo. Carter, jak ho představil Peter, byl navíc hodně pohledný. Oči tmavě modré barvy byly bystré a připravené na cokoliv, rty sice byly nesouměrné, spodní ret měl větší než horní, ale to jim dodávalo určitou dávku dokonalosti. Krátce střižené tmavě hnědé vlasy zpřísňovaly jeho obličej, který už tak měl dost tvrdé rysy, ale i přesto si Kristie myslela, že je perfektní.

Zavedla ho do své ložnice a otevřela skříň. Prohrabala pár hromádek oblečení, až našla to, co chtěla. Vytáhla pečlivě uloženou košili a otočila se na Cartera, který v rukou svíral lékárničku, jenž mu podala Kristie před vstupem do ložnice.

„Na, tady máš a to hodím do koše. Pokud ti to nevadí,“ pronesla mírně pobaveným hlasem Kristie a podala Carterovi košili. Ten si ji s prostým díky převzal a rozložil ji před svým zrakem. Sakra, nejen že ho bolí hlava, navíc oslepne. Košile byla z nějakého nezjistitelného materiálu, ale to mu zas tak nevadilo. Horší byl vzor. Růže různých barev byly propleteny obrovskými slunečnicemi. Chvíli se sebou bojoval a chtěl zůstat ve svém kusu hadru, ale nakonec se podvolil. Přece jen nebude urážet hostitele.

Za posměchu svých kolegů, kdy přecházel přes kuchyň, se Carter odebral do koupelny. Potřeboval trochu studené vody na tu svou tvrdou palici a to hned. Jinak se mu rozskočí na kousky, jako když rozdrtíte kostku cukru. Až na to, že jeho mozek není hranatej a má tvrdší konzistenci. Sakra, jeho myšlenkové pochody jsou pěkně střelené. Párkrát zběsile zamrkal, třepat hlavou nemělo smysl, víc bolesti nepotřeboval.

Říkala třetí dveře, že? ujišťoval se v duchu, když vzápětí uchopil kliku a vešel, byl si jist. Sprchový kout, vana, která svou velikostí mohla vydat i za dvě. Kuchyň je prťavá, ale vana je větší než King Kongova prdel. Došel k umyvadlu a prohlédl si svůj obličej v zrcadle, které bylo nad ním.

Vypadal už hůř, ale dneska to ksicht výjimečně neschytal, jen rameno a pár odřenin na pěstních kloubech. Jakmile na ně pohlédl, pichlavá bolest a zarudlá kůže mu připomněla, že je to více než pár odřenin. Kruci, a chlápci ve filmech nikdy nemyslí na bolest nebo se aspoň tváří, že ji necítí, což Carter dělá taky, ale i přesto ta bolest tu stále je. 

Odfrkl si a přesně mířenou ránou do kohoutku pustil vodu. V ten samý moment se otevřely dveře od koupelny. Mrskl pohledem k prahu a jeho tmavě modré oči se setkaly s očima Xer.

„Jsem v cajku, nemusíš mi dělat chůvu,“ zamručel otráveně. Svůj zrak stočil k tekutému mýdlu, co bylo položeno vedle umývadla, a trochu si ho vymáčkl do pravé dlaně.

Během mydlení rukou uslyšel bouchnutí. Doufal, že se Xer vypařila a nechala ho o samotě. Doufal špatně, jako obvykle, když měl nějaké naděje skrz tuhle ženskou. Vždy ho překvapila a pokud nepřekvapila, tak aspoň nasrala.

„Běž k ostatním, nechci tě tu. Pět minut, pak mi stůj za prdelí, jak je ti libo,“ pronesl ne zrovna milým tónem, ale nemohl se ovládat. Byl vytočený a ona mohla být výjimečně taktní, jenže Xer má zajímavé koníčky. Například ráda kope do vosího hnízda.

„Jasně, šéfe, jen jednu věc mi dovol provést,“ řekla a učinila několik kroků k němu. Loktem zastavil vodu a natáhl se pro ručník. Xer ho v půlce cesty zastavila. Stáhl obličej do naštvané grimasy a zadíval se na ni. Byla smrtonosně klidná, jako po většinu času, co ji zná.

„Co to…“ nedořekl. Popadla ho za límec košile z obou stran a strhla mu ji z těla. Takže před ní stál jen v kalhotách. Něco mu to připomíná, že by takhle nalehko byl už před pár minutami?!

„Sorry, Cartere, ale ta košile byla děsná. Raději z tohoto bytu vylez do půl těla obnažený. Nemíním se na tu příšernost dívat celou cestu zpátky na stanici.“ Ke své stížnosti ještě dodala mrknutí a poklepání na rameno.

„Xer!“ zakřičel, kypěl v něm vztek. Bylo mu jedno, že ho bolest v hlavě zabije. Nejdřív sejme tuhle sebevědomou ženskou! Zvedl své obrovské pracky a chtěl ji uzemnit ve svém železném stisku.

Xer věděla, že vybuchne, ale nechtěla se prát. Dneska už toho měla dost, a navíc. Šéf dostal slušnou pecku do té své kebule. Vzhlédla k němu a její oči zajely k jeho rtům. Hm, nevypadají špatně, kdo ví, jak chutnají.

Předtím, než ji přirazil do země jako stovku hřebík, se elegantně vyhnula jeho velkým dlaním a natiskla se na něj. Svými pěstmi zatlačila do jeho hrudníku a natlačila ho na zeď koupelny. Nešlo by to tak snadno, kdyby nebyl konsternován. Vyhoupla se na špičky a prudce zaútočila na jeho rty. Nestihl absolutně zareagovat, krom jednoho prostého pohybu. Dolní ret odtrhl od horního, takže Xeřina okupace neskončila jen u rtů, ale pokračovala dál v podání žhavého tance jazyků, jenž se směle nazývá francouzské líbání.

Jakmile si Carter uvědomil, co dělá jeho pusa s pusou jeho parťačky, bylo už po všem. Xer se od něj odlepila tak rychle, jak se k němu přilepila, a poplácala ho po tváři.

„V pohodě?“ optala se ho. Carter zamžikal očima, proč je zas tak klidná?!

„Hm, co?“ dostal ze sebe a osobně by si za to dal i medaili. Pro něj to byl zaručeně nadlidský úkol vysekat ze sebe tahle čtyři písmenka a zformulovat je do otázky - práce navíc.

„Takže jo, jsi v pohodě. Jdu ke zbytku, za pět minut tě půjdu zkontrolovat, jak jsi žádal,“ její hlas nenesl žádné následky rozrušení. Opět důrazný, bez citového zabarvení, jako by podávala hlášení či četla patologickou zprávu.

Carter se podrbal na hlavě a kývl.

„Jasně, dík, Xer.“ Znovu na něj mrknula a odebrala se pryč z koupelny. Carter ještě chvíli sledoval místo, kde před několika vteřinami stála.

Opravdu si testovali umění líbání toho druhého? Pokud šlo o Cartera, nikdy si žádná nestěžovala, naopak. Nemůže soudit, že je skvělý, taky se svých přítelkyň neptal, zda by pro jeho políbení zabíjely, ale taky ví, že se neřadí do zástupu slintáků.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 1. kapitola - Migréna: