OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 15. kapitola - Volba

11.10.2013 (10:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1133×

„Už můžeš směle dělat krůčky i bez hole. Přesně jako malé dítě,“ oznámila Olive Xer a přívětivě se usmála.

„Konečně, musím se přiznat, že mi má neschopnost lezla na nervy.“ Pomalými a váhavými kroky se pokoušela přejít místnost na druhou stranu bez pomoci hole. Olive ji pozorovala, připravena kdykoliv poskytnout pomocnou ruku. Xer však pomoc nepotřebovala, zvládla to sama, i přes pár škobrtnutí, na výbornou.

„Carter se na tebe ptal,“ pronesla Olive, čekala, až se k ní otočí Xer čelem, když stále probodávala protější bílou stěnu pohledem, dala se do pohybu Olive.

„Co jsi mu řekla?“ zašeptala Xer. Neměla v plánu se otočit, přesto tak učinila. Nemůže vypadat slabě, nesmí. Zadívala se na Olive, tvář neutrální, emoce perfektně drženy pod pokličkou.

„Ať se ptá tebe a mě do toho netahá. A netvrď mi, že mezi vámi nic není.“ Olive nebyla hloupá. Není těžké domyslet si, co se mezi nimi odehrává. Jsou příliš nápadní, a pokud si myslí, že ne, tak jsou i naivní.

Xer věděla, že to nedělá kvůli ní. Prostě Olive vypadala na typ člověka, který se nerad vměšuje do vztahů druhých. Ať už je to její bratr, nebo ne.

„Děkuji ti za všechno. Co jsi pro mě udělala. Zavolám mu hned, jak budu moci. Dnes do práce stejně nejdu. Musím si pár věcí vyřídit a chci zneužít svého posledního dne pracovní neschopnosti.“ Mile se na Olive usmála. Bylo jí proti srsti lhát zrovna Olive, ale nemohla prozradit pravdu.

Zaprvé, nedokázala mluvit s Carterem. Bála se, co s ní provede pouhý zvuk jeho hlasu.

Zadruhé, nelže úplně. Jde za rodinou Javiera. Musí konečně čelit realitě a tuto návštěvu odkládat dlouho.

Bral půl hodiny zpoždění. Kulhá a řídit rozhodně nemůže, taxík rovná se zácpa. Metrem sto pro nejela, pokud ano, dostane na holou. Drobná žena, vypadající jak lolitka belhající se o holi, je nejlepší sen každého zloděje, vraha a úchyláka skrývající ho se v metru. Vyskočil ze své židle, jako by hořela. Potřeboval vzduch. Nebo nasednout do auta a jet přímo do hotelu Imperial. Vtrhnout do jejího pokoje a …

A co?

Dá jí ještě hodinku. Pokud se do té doby neobjeví, skočí do auta a zahraje si na rychle a zběsile bez Vina.

Do zorného úhlu mu vpadl protivný zrzek jménem Peter Burren.

„Co chceš?“ zamručel na něj Carter. Peter zakoulel očima a krok odstoupil.

„Dneska máme fakt skvělou náladu, co?“ zaševelil a pro jistotu odstoupil o další krok. Co kdyby si Carter usmyslel, že bude jeho novej boxovací pytel? Ne, s díky, musel odmítnout.

Carter ho probodl pohledem, který byl dosti výmluvný.

„Mluvil jsem s Amy, volala jí Xer.“ Jakmile zaslechl její jméno, zbystřil a dokonce už neměl chuť usadit Petera do kancelářské židle a přicvaknout ho tam sešívačkou.

„Dneska do práce nepřijde, takže máme na krku nováčka Colina. Napadlo mě, že bychom se zastavili u jednoho velice luxusního…“

„Žádný bordel!“ zavrčel Carter dopáleně. „Copak musíš furt myslet na ženský?“

To říká ten pravý, ozval se protivný hlásek v hlavě. Nevěděl, co ho štve víc. Fakt, že se mu Xer vyhýbá. Že se ovládá, aby nejel za ní, nebo že bude mít na krku Colina. Ohlédl se přes rameno na něj. Seděl u stolu, který měl nečekaně vedle Xer, a něco vypisoval. Ne, nedokáže být s ním v jedné místnosti, natož v autě.

„Každý má své koníčky, já rád obšťastňuji roztomilé ženské pohlaví, a ty rád bručíš.“

Carter se zpátky vrátil k Peterovi a pozdvihl jedno obočí.

„Cože?“

„Neboj, pojedeme pěkně tam, kam chce Peter, protože Petera máš velice rád, je důvod, proč každý den chodíš do práce a krásně se tak mračíš. Budeš se pěkně učit a za chvilku budeš super chlápek jako já.“ Sjel Cartera pohledem a spokojeně se zazubil. Ten si zas v hlavě skládal seznam důvodů, proč Petera nezabít. „I když,“ pronesl Peter hloubavě. „Možná to bude trvat pár let, než budeš tak dokonalý jako já. Pro začátek bys měl vypustit tu svou anakondu, dlouho nebyla v džungli, co?“

„A jak si ty, kurva, můžeš být jistý, že s nikým nespím?!“ vykřikl ze sebe Carter dopáleně.

 Hned nato se zarazil.

Jasně, nejsou sami.

Vůbec nejsou sami.

Mnoho spolupracovníků, dotěrný Peter a on.

Kruci.

Naštvaně obešel Petera a vyšel na chodbu. Místo výtahu použil schody. Pohyb mu udělá dobře a trochu ho zklidní.

Venku se opřel o zeď budovy a přivřel víčka. Měl by se, krucinál, ovládat. Takhle to dál nejde.

„Jsi pomalejší než výtah, asi jsi vyšel ze cviku, modrooký Rambo.“ Carter se otočil za zvukem Peterova hlasu a neochotně otevřel oči.

„Co chceš?“

Peter se připojil ke Carterovi a opřel se kousek od něj.

„Ty máš ženskou?“ Peterovi se rozzářily oči a dokonce se i zasmál.

„Ne, nemám.“

„Chlapa?“ nedal se Peter. Carter sebou polekaně škubl a málem spadl na zem.

„Ježíši, Petere, drž zobák!“

„Ty zas klátíš Trish? Mstíš se Rayovi?“

„Neklátím Trish. S ní jsem dávno skončil, a přestaň se do všeho srát!“ A bylo to tu zas. Carter doslova cítí, jak se mu vaří krev v těle. Nebylo to jím, ale Peterem. To on byl čertík, co přidával polínka do ohníčku.

Peter uznal nakonec, že Trish to asi nebude. Zapojil všechny mozkové buňky a přemýšlel, kdo by mohl být…

„Počkej, nespíš s chlapem ani ženskou. Ty spíš s Xer!“

Stoupla si před skříň a rozhodovala se, co si na večeři oblékne. Nechtěla působit příliš formálně a škrobeně. Scott a ona měli společnou minulost, to nepopírala. Jakožto žena chtěla zapůsobit, ale nebude si kvůli němu brát minišaty, aby z něj vytáhla vše, co potřebuje. Navíc, obvaz na stehně nevypadal zrovna jako nejnovější typ sexy prádla.

Nakonec se rozhodla pro bílo-zelenou kombinaci ve formě smaragdově zelené saténové halenky a bílých společenských kalhot s vysokým pasem. Znala Scotta a určitě objednal reservé v nejdražší restauraci. Takže z ramínka stáhla i vypasované sako bílé barvy. Musela zakrýt tetování, jež jí až okatě zdobilo paži a předloktí.

…

„Co takhle dát si dezert u mě?“ zapředl Scott, laškovný úsměv sotva zakrýval úmysly, které měl s Xer.

Ta si odkašlala a ignorovala jeho svlékací pohled. Nejlepší obrana je útok.

„Proč F.B.I. přebrala náš případ?“

Zarazil se, ale nevypadal překvapeně.

„Proto jsi se mnou šla dnes ven?“

Přikývla. Scott pohledem vyhledal číšníka, aby mohl zaplatit.

Jakmile byl účet vyrovnaný, poskytl jí rámě a společně se vydali ven.

Xer myslela, že si vezmou taxík a tam si promluví, nebo nakonec bude muset jet k němu. Avšak Scott ji převezl. Kráčeli po chodníku obklopeni temnotou noci.

„Mám tě rád, Xer,“ začal Scott a sevřel její ruku víc, než bylo obvyklé. „Ale existují určité věci, do kterých by tvůj roztomilý ksichtík neměl šťourat.“ Zastavil se a prudce k sobě Xer přitáhl čelem, aby jí viděl do očí. „Pokud bys ovšem, něco nenabídla na oplátku.“ Sklonil se k ní a málem ji políbil. Xer škubla hlavou na stranu. Prudce mu dupla na nohu a odstrčila ho od sebe.

„Co to, ke všem čertům, provádíš?“ vyhrkla ze sebe nevěřícně. Jasně, zná ho, občas řekne nějakou nestoudnost, ale tohle? Nabízí jí informace za sex? Měla sto chutí střelit ho mezi nohy. Scott spolkl pár peprných nadávek, pevně uchopil Xer za paže a tvrdě ji přirazil k chladné zdi.

„Víš moc dobře, kdo jsem,“ zašeptal jí do ucha. Xer se pokoušela dostat z jeho železného stisku, ale marně. Když mírně zvedla nohu, projela jí vlna bolesti. „Víš, čeho jsem schopný, drahoušku, mám kontakty, peníze a moc. Nechceš přistoupit na mou nabídku, fajn, ale zkus ještě jednou strkat nos do mých záležitostí, mého případu, a nebudeš jediná, komu skončí kariéra,“ zavrčel a pustil ji. O krok ustoupil dozadu, aby viděl její reakci.

Xer vytřeštila oči. Absolutně nepoznávala muže, co stál před ní. Tohle má být Scott, s nímž víc jak rok žila?

„No?“ dorážel na ni. Xer ho probodla nenávistným pohledem. To bylo totiž jediné, co mohla učinit. Měla svázané ruce. Na ní jí nezáleželo, její osud je pevně nalinkovaný, nikdo a nic to nezmění. Otec ji má ve své moci, je jeho loutkou, trpělivě čekající na deport domů. Ale to, co nemohla dopustit, bylo zničení kariéry jak Cartera, tak zbytku oddělení. Scott by se nespokojil jen s ní, šel by dál, přes mrtvoly. Ničil by jednoho po druhé a náramně se u toho bavil.

Takže…

„Dal jsi mi jasně najevo, co mám dělat. Jdu od toho, nikdo od nás už necekne ani slovíčko o Burmakinovi.“

Scott se spokojeně usmál a pohladil Xer po tváři. Ta znechuceně odstrčila jeho dlaň.

…

Kdyby byla robot, bez citů, Scott by s ní nic neprovedl, ale byla člověk. Bytost plná citů, bohužel, bála se je projevit, věřit jim.

Chtělo se jí brečet, slzy se pomalu tvořily a ona rychle zamrkala, aby je zahnala. Hodila kabelku na gauč a přistoupil k pevné lince. Aniž by si uvědomila, co vlastně provádí, vytočila číslo do Carterova bytu. Zoufale ho potřebovala u sebe. Stýkalo se jí po něm víc, než dokázala přiznat svému vlastnímu srdci.

Bože, ona se snad…?

„Jones, kdo volá?“ Xer zalapala po dechu. Několik vteřin uvažovala, že prostě zavěsí. Jeden z mnoha omylů, nic neobvyklého.

„Xer?“ vyslovil její jméno. Lehce se zamračila, jak poznala, že volá zrovna ona? Ani nepípla.

„Vidím číslo z hotelu,“ promluvil, jako by jí četl myšlenky. Xer si odkašlala.

„Asi s tebou potřebuji mluvit,“ vysoukala ze sebe pracně.

„Asi?“

„Určitě, jde o práci, o Scotta… Chci říct tedy o zvláštního agenta Murrayho. Mám novinky.“ Cítil z jejího hlas chlad, ale i těžce potlačovaný vztek smíchaný s něčím jiným. Nevěděl však s čím.

Jakmile si uvědomil její slova, projela jím vlna žárlivosti. Byla s arogantním kravaťákem. Před ním se zabarikáduje obrovskou zdí, ale na kravaťáka si čas udělá. Zrakem střelil po hodinách. Vždyť bylo jedenáct hodin. Určitě nebyli na pouhé kávě. Muselo v tom být něco jiného.

„Já a Scott máme společnou minulost,“ vzpomněl si na její slova. Proboha. V hlavě mu běžely všemožné scénáře jejich společné minulosti a dnešního setkání.

„Cartere?“ Uvědomil si, že spolu stále telefonují a on mlčí. Dlouho.

„Do hodiny jsem u tebe,“ řekl.

Xer zakroutila hlavou, což bylo zbytečné, nemohl ji vidět. „Ne, jedu k tobě já. Musím si vyzvednout těch pár věcí, co u tebe ještě mám.“

Jako by mu zabodla nůž do srdce. Nechce s ním nic společného, pálí mosty a chce je spálit ještě dnes. Setkala se s kravaťákem, přeskočila jiskra a odletí si zpátky do země vycházejícího slunce. Informace od kravaťáka jsou prostě kompetence za to, že jí pomohl, staral se o ni. Něco za něco. Zachránil jí zadek, ona mu dá informace o Burmakinovi.

„Dobře,“ jediné slovo, co řekl do telefonu a zavěsil.

Holky, děkuji moc za komentáře. Potěšily mě. :D
Simones: Carter je chlap, a i když je skoro dokonalý, i jemu dojde trpělivost. :D
MaggieLove: Doufám, že jsem tě nezklamala, tato kapitola mi dala zabrat. :D Co se týče Cartera, je už teď čistě na Xer, jak se postaví k jejich "vztahu". Doufám, že Peter potěšil. :D
Arminka: Sis, tááák, máš tam Petera, snad tě pobavil. :D Xer si je vědoma, jaká je Trish, ale už jaksi nedokázala zpracovat fakt, že žárlí na Cartera. :D  

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 15. kapitola - Volba: