OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 18. kapitola - Misaki

26.12.2013 (20:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1061×

„Xer, co se děje?“ vyhrkl ze sebe Carter, když spatřil Xer, jak sedí na zemi opřená o zeď chodby. Vypadala, jako by viděla ducha. Poklekl vedle ní a opatrně se dotkl jejího ramene. Konečně získal oční kontakt.

„Otōsan,“ zašeptala sotva slyšitelně a utřela si slzy, které se tvořily v koutcích. Nesměla brečet, nesmí projevit slabost.

„Co? Nevím, co to znamená,“ pronesl Carter.

„Otec,“ nadechla se a zároveň vstala. „Můj otec tu byl.“

Vzpomněla si na jedno přísloví, které jí otec jednou řekl.

„Misaki, lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit.“

Věřila, že může žít svobodně. Zapomněla, kdo je a odkud pochází. Co otci slíbila. Její povinnosti vůči rodině. Carter ji přinutil zapomenout a zamilovat se. Neodvratně a trvale.

„Tvůj otec, to je špatně?“ Myslel, že má s ním dobrý vztah. Matka ji přece opustila, ne otec. Proč se tedy klepe jak ratlík a má na krajíčku?

Carter si stoupl a přistoupil ke Xer.

„Vracím se do Japonska, Cartere,“ vydechla a potlačila vzlyk. Nemohla se mu podívat do očí, nesnesla by ten pohled.

„Vždyť na tom není nic špatného, na jak dlouho?“ vzhlédla a musela se nešťastně usmát. Špatně si to vysvětlil. Nejede proto, že by se otci stýskalo.

„Navždy.“

Carter se zamračil. Co to právě řekla? Dělala si z něj legraci?

Vážnost v jejím obličeji mluvila o opaku.

Ne, nemohla ho opustit, a pokud bude muset, půjde s ní, protože ji miluje. Ví to, sice jí to nikdy neřekl, ale...

„Ale…“ ohradil se, jenže Xer ho zastavila.

„Musím ti říct pravdu,“ uchopila ho za ruku a odvedla ho do obývací místnosti, kde se usadil na pohovku a ona na konferenční stolek. „Pocházím z bohaté rodiny, hodně bohaté. Už víš, jak má matka otce opustila a vzala s sebou mého bratra. Mě zanechala u otce, aniž by se kdy obtěžovala ozvat se nebo mě navštívit, vymazala mě ze svého života. Jako bych mě nikdy neporodila.“ I když je Xer dospělá, stále bolí matčino odmítnutí, stejně jako když byla dítě. „Otec se znovu neoženil, má dost milenek, ale to není podstatné,“ mávla rukou a hořce se usmála. „Většina sňatků je u nás doposud domluvena mezi rodiči ženicha a nevěsty. A otec mě chce provdat velice dobře. Výhodně pro něj, samozřejmě.“ Nikdo se jí nikdy neptal na to, co cítí, co si myslí. „Před šesti lety mě měl provdat za syna svého společníka, ale nakonec z toho sešlo, provalil se skandál. Můj nastávající měl radši muže než ženy. Na chvíli mě otec odklidil z Japonska. Po dlouhé době jsem se viděla se svým bratrem a doufala, že se můj život změnil. Otec mi dovolil studovat, žít mimo rodnou zem. Bohužel jsem se zmýlila.“ Xer si stoupla, rozhodnuta zatnout zuby, vyrvat si srdce z hrudi a nadobro opustit Cartera.

Pevně ji uchopil za zápěstí, když kolem něj procházela, a zastavil ji.

„Tvůj otec tě má v úmyslu prodat?“

Nedokázal pochopit, proč by tohle někdo dělal. Nechápal, proč se Xer chová jako loutka. Otec pískne a ona skočí. Takovou ji neznal. Nepoznával ženu naproti sobě. Tohle nebyla nezávislá, svéhlavá, odvážná Xer. Před ním stála vyděšená holčička smířená se svým osudem.

„Nechápeš to, je to můj otec.“

„Máš pravdu, nechápu to. Vždyť to není normální!“ křikl rozčileně.

Xer vyškubla ruku z jeho sevření.

„Nemohu pošpinit čest své rodiny tím, že se vzepřu, a navíc nemohu ztratit i svého otce. Mé srdce by to neuneslo, dokážeš vůbec pochopit, jaké to je? Žít bez matky s vědomím, že tě nechce? Celý život jsem se pokoušela být nejlepší, aby mě otec miloval, ale nejsem muž! Jestli po mně chce, abych se provdala, tak to udělám. I kdyby…“

„Co, Xer?“

Všechno byla noční můra a on se probere. Xer nebude blbnout a bude to přesně jako předtím. V práci se budou lehce škorpit, pak se sejdou u něj doma a on bude vrnět blahem, protože je to skvělý pocit, žít s někým, kdo k vám patří, kdo vám rozumí a kdo je vaše druhá půlka.

Stoupla si na špičky, vyhledala jeho rty a jemně ho políbila. Pak ho objala kolem krku a něco mu zašeptala do ucha. Nerozuměl slovům, nemluvila anglicky, ale svou rodnou řečí. Musela vědět, že jí nerozumí, proto to řekla. Přesto mu neunikl význam těch slov. Doufal, že si jejich smysl vykládá správně. Omotal ruce kolem její drobné hrudi a pevně ji sevřel.

„Nikdy tě nenechám jít, Xer,“ pronesl tvrdě a nekompromisně.

„Jsem Misaki, ne Xer. Neptala jsem se o tvé svolení, nepatřím ti, Cartere, nech mě jít.“

Jeho ruce odmítaly pustit se jí. Mozek odmítal uvěřit v konec, a srdce? To nebilo. Krvácelo při pomyšlení, že odejde a už ji nikdy neuvidí. Přesto svaly na pažích povolily a Xer o krok odstoupila.

Chtěla mu toho tolik říct. Jak moc ho miluje, jak moc si přeje zůstat, ale nemohla. Byla vychovaná jinak než on. Měla jiná pravidla, která musela dodržovat. Pravidla, která se neptala, co srdce cítí.

Není pro Cartera dost dobrá. Zraňuje ho, ubližuje mu. Celý život toužila po někom, kdo jí bude rozumět, chápat ji. Carter takový byl a ona ho musí opustit, nechat ho jít.

Urychleně se přesunula ke vchodovým dveřím. Zklidnila svůj dech, tělo, které se do té doby třáslo. Otec nesmí poznat, jak moc ji zlomil odchod od Cartera. Pokud věděl, kde ji hledat, věděl taky, co se mezi ní a Carterem děje. Pokud by otec věděl, že ho miluje, udělá pro Cartera cokoliv, zabil by ho. Nikdo nebude stát v cestě jeho plánům. Natož Američan, který absolutně nechápe jejich život. Proto musí zatvrdit své srdce.

„Můžeme si vytvořit vlastní rodinu, domov. Otázka je, zda chceš nebo ne, Xer.“ Carter vpadl do jejího zorného úhlu. Jeho mohutná postava se tyčila nad ní, věděla, že kdyby souhlasila, udělal by pro ni cokoliv. Přesto zahodila šanci na štěstí v momentě, kdy se jí naskytla. Otec nenechá její štěstí žít, pokud to nebude pro něj výhodné. Což nebylo.

S vědomím, že líbá Carterovy rty naposled ve svém ubohém životě, sáhla po klice a otevřela dveře.

„Nikdy nešlo o to, co chci či nechci,“ pronesla tiše a letmo se usmála. „Jenže pak jsi přišel ty a viděl jsi mě jinak,“ dodala a utekla z bytu dřív, než mohl Carter za ní.

Bezmyšlenkovitě nastoupila do černé limuzíny. Nasadila chladnou masku, kterou se naučila používat už od dětství, a zdvořile odpovídala na otcovy dotazy.

V místě, kde měla srdce, bylo prázdno. Její srdce totiž zůstalo s Carterem. Navždy.

MaggieLove: Děkuji moc za tvůj krásný komentář, opravdu mě potěšil. :D 

Jsem ráda, že se scénka s Peterem a Carterem líbila v další kapitole se Peter objeví a bude bavit své okolí. :D

Ano, povídka se blíží konci. Ještě tři kapitoly a je konec. :D Jsem ráda, že sis povídku oblíbila, a ještě jednou ti děkuji za komentáře. Co se týče tvé povídky, už jsem prolog úspěšně dočetla a očekávám další díl. :D

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 18. kapitola - Misaki: