OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 5. kapitola - Přitažlivost

26.03.2013 (16:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1286×

Věděla, koho se má na vraždách vyptávat. Nějak se vždycky najde macho, které se vytahuje svými úžasnými schopnostmi. Zde na oddělení vražd nesl tuto přezdívku Steven Adams. Už od první chvíle, kdy se s ním seznámila, ho Xer nemusela, ale on je pravý pro její otázky. Věděla, že je pěkná a že ho přitahuje. To se pak snadno vyslýchá.

Vzbudila menší rozruch, jakmile vstoupila na jejich půdu. Bratříčkování nepatří mezi zdejší tradice.

„Zakuro, konečně jsi podlehla mému kouzlu?“ otázal se jí Adams. Stanula před jeho kancelářskou buňkou. Na tváři neutrální výraz.

„Máš čas?“ odpověděla otázkou. Neměla chuť hrát si na štěkanou. A pokud by náhodou dostala, raději si ji zahraje s Peterem. V Adamsových očích se mihla zvědavost. Zakuro nechodí jen tak na pokec. Vstal ze židle a sebral sako.

„Znám dobrou kavárnu,“ řekl jí, když se kolem ní ochomýtl. Xer kývla a vydala se s ním pryč. Věděla, co bude následovat. Drby.

Adams a Zakuro spolu táhnou za jeden provaz. V posteli. I kdyby všem jednotlivě vysvětlila důvod její návštěvy, stejně by se pomluvy šířily a ona je nezastaví. Na co si ničit hlasivky.

Usadili se naproti sobě u prosklené části kavárny. Na oba dopadalo sluneční světlo, ale nepůsobilo nepříjemně. Naopak, sluneční dotyk v lehké míře shledávala Xer velice příjemným.

Steven Adams patřil mezi muže, kteří se nenarodili s perfektním ksichtíkem. Ani s krásným. Zato měl charisma. A když máte charisma, většina žen vám padá k nohám, ovšem musíte ho umět využít. Adams uměl. Možná by i Xer padla do jeho sítí. Jenže to by nesměl otevřít pusu. Neměla v lásce muže s extrémním sebevědomím a oblibou v chvástání. Adams v obou případech exceloval.

Oba si objednali obyčejnou černou kávu. Dřív než servírka přinesla objednávku, vytáhla Xer složku.

„Kdes ji sebrala?“ divil se Adams.

„Proč je případ uzavřen?“

Adams zakroutil hlavou, sebral z krabičky cigaretu a jednu si zapálil.

„Zabila se, sebevražda, konec, tečka. Co chceš dál řešit?“

Xer nevěřila vlastním uším. Ta dívka, stále bez jména, byla nalezena na skládce, pohozená, bez kousku oblečení, s rozbodaným hrudníkem. Sebevražda? Vážně?!

„Žádný sebevrah se dobrovolně nezabije na odpadní skládce, Adamsi! Navíc toxikologická zpráva potvrdila přítomnost methylenedioxypyrovaleronu, metamfetaminu a dalších chemických látek. Dobře víš, že je to složení syntetické drogy, které přezdívají Koupelová sůl!“

„Jsi krásná, Zakuro, prokaž svou chytrost a přestaň brát jasnou sebevraždu jako vraždu. Typický scénář. Holka z východu chce žít americký sen. Bohužel, skončí jako šlapka. Neunese to, sjede se koksem, na ten pak nemá prachy. Vezmi celkem populární náhražku, jak říkáš, Koupelovou sůl. Tyto drogy jsou nebezpečnější než běžné drogy.“

„Dobře, chceš říct, že se předávkovala, fajn, ale co, sakra, znamená rozsekanej hrudník!“

„Uklidni se, gejšo. Podle našich laboratorních krys si to provedla sama. Naznačuje to sklon držení nože. Nic neobvyklého. Jeden narkoman po použití Koupelové soli začal jíst na ulici bezdomovce. Chceš něco řešit? Jdi k protidrogovým.“

„Sám moc dobře víš, že syntetický drogy nejsou ilegální.“

„Vím,“ Adams típl cigaretu a usrkl trochu kávy. „Takže mě přestaň otravovat s nějakou štětkou, která si zasrala život.“ Z peněženky vytáhl pár bankovek a položil je na stůl. Xer nedokázala přijmout jeho postoj, prostě ho nechápala.

„Nemá jméno. Byla ponechána mezi odpadem, nahá, se zohaveným tělem. Jak můžeš být klidný?“ zadívala se mu do očí.

„Já ji tam nehodil. Nenutil ji brát drogy. Dělám svou práci a dělám ji dobře. Chceš se v tom dál vrtat? Neradil bych ti to.“

„Proč ne?“

„Ví Carter o tvých aktivitách?“

„Ví snad tvá matka o všem, co děláš?“

Adams se usmál a vstal. „Nahoď distanc. Pohybuješ se na tenkém ledě.“ Kývl na pozdrav a odešel.

Xer si prohlédla posté fotky z pitvy a z místa nalezení těla. Rozhodně to nebylo místo činu. Věděla, že Adams může mít pravdu, ale nemusí. Syntetické drogy jsou nebezpečné sračky vyvolávající psychózy, halucinace i paranoiu. Mohla se tedy po požití drogy zabít. Ale Xer nedokázala snést pocit, že jí nedá aspoň jméno. A musí najít toho, co ji pohodil na skládku jako kus odpadu.

…

Měla v plánu se pohodlně usadit do křesla a projet si složku. Pěkně si vše promyslet, roztřídit a rozhodnout se o dalším postupu.

Projela si vzkazy na záznamníku. Vesměs banality, krom jednoho. Přání k narozeninám od jejího bratra. Vždyť má narozeniny! A taky je domluvená s Amy.

Mrkla na hodiny, ještě má dostatek času, aby se vrátila na stanici a nebude obviněna z nedochvilnosti. Těsně u dveří se Xer zastavila.

Neměla by se převléci?

Jdou do nějakého baru. Nevěděla přesně kam. Místo vybírala Amy. Ale i tak, možná trochu formálnosti by neuškodilo. Vrátila se zpátky do ložnice a otevřela skříň. Prohrabala se několika věcmi. Nedokázala se rozhodnout - jak typické pro ženy. Proto zvolila vylučovací techniku. Určitě něco pohodlného, něco, k čemu nebude potřeba bot s vysokým podpatkem, a taky si bude muset stoprocentně vzít bundu. Nejsou puberťačky, aby měly večerku v deset, a později bývá chladno.

Nakonec vyhrál top s volánky. Přišel jí formální a antixerovský, takže ideální. Nechápala, kde ho vzala, ale nyní jí bodl. Oblékla se do bílých riflí, černých bot, ze šperkovnice vytáhl modrostříbrný náhrdelník a rychle si ho připnula. Popadla černou koženou bundu, klíče od auta, kabelku a vyrazila.

V jedné věci včera Carterovi nelhala. Opravdu měla dneska narozeniny. Její vztah s Amy by se nedal nazvat přátelským. Občas prohodily pár slov, zdravily se, to bylo vše. Nikdy si s nikým Xer nepřísahala stisknutím malíčků na věčné přátelství. A jelikož včera hodně kecala, musela to taky napravit. Proto pozvala Amy.

Chápala, proč se Amy vybavuje s Peterem, jsou sourozenci, vždy si mají co říct. Ale proč se kolem nich ochomýtají i Carter s Javierem a tváří se, jako by čekali právě na ni?

„Amy?“ zavolala Xer váhavě na ni. Všichni se otočili za zvukem jejího hlasu.

„Kdes byla?“ zamručel Carter a rentgenoval ji pohledem.

„Řešila jsem jednu osobní záležitost,“ odbyla ho. Ať se stará o někoho jiného, poslední dobou se cítí na jeho hledáčku neobvykle často. Není jeho děcko, aby se mu musela svěřovat.

„Copak, obdarovala jsi blonďatého Ramba kopačkami? A Pumy to rozhodně nebyly, co?“ přihřál si polívčičku Peter. Oba si změřila pohledem. Nedokázala pochopit, proč ještě z tohoto blázince neutekla. Mohla jít kamkoliv, dělat cokoliv, ale ona je tady. S nimi. Měli by si střihnout, kdo je její větší osina v zadku.

„Jaký blonďák?“ zeptala se Petera. Nikdo ji nenapadl. Pokud…

„Vysoká korba blonďatá, nevím, jak dál ho popsat. Já s ním necukroval, Xer.“ Peter se zazubil a lehce do ní žďuchl ve stylu Chápu tvé chutě a nutkání.

„Oni spolu cukrovali?“ přidal se Carter. Xer už trošku vytáčeli.

„Vy se spolu bavíte o mém soukromém životě?“ uhodila na ně. Peter okamžitě nasadil neviňoučký výraz a poukázal nenápadně prstem na Cartera.

„Nebudu to řešit,“ uzavřela jejich diskuzi a obrátila se na Amy. Ta je i s Javierem pobaveně sledovala. Kdo by se jim nesmál. Vypadali jak tři slepice na kurníku, hádající se o drobky.

„Jdeme?“ Amy přikývnula na souhlas. Proč se najednou všichni vydali směrem ke vchodu? Xer se k mužské části otočila čelem.

„Co je?“

„No, jdeme přece slavit tvé narozeniny,“ zaševelil vesele Peter a objal ji kolem ramen. „Nechat si ujít příležitost pěkně tě osahávat a přitom přát hodně sexu? Nejsem přece netvor.“ Chtěl Xer obdarovat pusou na tvář, ale ona se vysmýkla z objetí.

„Nechtěla jsi je zvát?“ položila jí Amy otázku. Stoprocentně nechtěla zvát Petera. Nikoho nechtěla zvát. Jenže se prostě všechno nějak zamotalo a jí nezbývalo nic jiného než plavat s proudem, než proti.

„Chtěla, já jen... Myslela jsem, že to bude čistě dámská jízda,“ nervózně se usmála. Přičemž se držela co nejdál od Petera. Věděla, že ho děsně baví otravovat ji, ale někdy na něj neměla náladu. Třeba teď. Sunula se dál a dál, dokud nenarazila na něco pevného. Pochybovala, že je to sloup, tak daleko nešla, ohlédla se, spatřila Cartera. Není vytesaný ze žuly? Prototyp ekologického Terminátora?

„Nechceme se vnucovat,“ řekl a krok odstoupil od ní. Není nad osobní prostor. Hlavně, když se snažíte nepřicházet do blízkého kontaktu s malou osůbkou.

„Nevnucujete se. Omlouvám se, měla jsem vás pozvat aspoň na pivo. Já… poslední dobou jsem trošku mimo,“ vysvětlovala spíš Carterovi než ostatním. Čímž ztratila kontrolu nad Peterovým pohybem. On, jakožto čipera, využil své situace a opět ji chňapl a táhl z policejní stanice.

„Neboj, trošku tě opijeme a tím vlastně navrátíme tvou rovnováhu, jsi v těch nejlepších rukou,“ oznámil jí Peter, přičemž se šibalsky zazubil.

…

„Setkal se s odmítnutím?“ zeptala se Xer Cartera, když oba pozorovali Petera, jak zkouší své nabalovací techniky. Zbyli už jen oni. Bylo něco málo před třetí ranní. Amy se chtěla jít prospat a Javier ji následoval. Navíc nechtěl, aby odjížděla domů samotná. Podle Xer se snažil s Amy sblížit. Viděla, jak na ní hleděl, a měla určité tušení, které potvrzoval Peterův vraždící pohled. Sama znala tyto pohledy. Její bratr ji vždy přehnaně chránil před muži. Musela se nad těmi vzpomínkami usmát. Moc jí chyběla bratrova přítomnost, i když přednášky na téma kluci ne.

„Pokud je mi známo, tak ne,“ odpověděl jí Carter. Lehce se usmál, zvedl pivo a napil se.

„Zřejmě u ženských vyvolává ten váš samaritánskej pud nebo co to vlastně máte. Nebo možná opravdu umí ženský okouzlit,“ dodal a zadíval se na Petera. Objímal brunetku kolem pasu a něco jí šeptal do ucha, přitom se oba usmívali.

„Tipla bych ta kouzla,“ pronesla Xer, její pohled směřoval ke dvojici.

„Ani miniaturní šanci by u tebe neměl?“ zeptal se jí Carter. Xer zakývala hlavou zleva doprava.

„Není můj typ.“

„A jaký máš typ?“ Jo, je polda. Zvědavej polda. Navíc ho velice zajímá její typ. Třeba se jí zamlouvají bručounské gorily, jako je on. Kdyby ne, tak by… kurva, nesnáší svůj mozek.

„Žádný polda. Peter je polda, automaticky vyloučen,“ odvětila mu Xer. Zadívala se mu do očí. Věděla, že lže. I když nelhala úplně. Nikdy se nechtěla zaplést s kolegy. Ale Carter ji přitahoval. Viděla ho jinak, vnímala ho jinak, a to ji děsilo. Síla, jakou byla k němu přitahována. Rozhodně by udělala výjimku, kdyby šlo o Cartera. Ale nemohla. Je policista, navíc s ním pracuje, a prostě ne. Svůj zrak upřela na pivo.

„Blonďák asi není polda, co?“ Bylo neslušné nedívat se na někoho, kdo se vás ptá. Proto se zhluboka nadechla a vzhlédla ke Carterovi.

„Námořnictvo,“ vyslovila. Viděla na Carterovi, jak mu ztuhly svaly. V očích měl něco, co nedokázala identifikovat. Měla nutkání říct mu celou pravdu. Peter je možná zahlédl a domyslel si svou verzi, ale rozhodně nebyla pravdivá. „Adam je můj kamarád z dětství. Pracuje u japonského námořnictva jako můj bratr.“

„Bloďák a u Japonců?“ vyhrkl ze sebe Carter. V ten moment si chtěl uříznout jazyk. Připadal si jak malé děcko. Debilní idiot.

Xer seskočila z barové židličky. „Myslíš, že u amerického námořnictva dělají jen Američané? To by potom měli být ale Indiáni, ne?“ zpražila ho naštvaným pohledem a rychlým krokem vyšla z baru. Bylo jí sakra zle! Nedokázala se nadechnout.

Opravdu řekl, co řekl? Bere ji taky jako jen Japonku? Ta, co přitáhla ze země vycházejícího slunce a snaží se udělat kariéru v Americe, zemi snů?

Hovno země snů, země imbecilů.

Uslyšela třísknutí vchodových dveří. Neohlížela se. Buď je to nějaký štamgast, který odchází, nebo…

„Xer,“ oslovil ji Carter, cítila z jeho hlasu omluvu. Uvědomila si, že svírá své dlaně v pěst, pociťovala, jak se jí nehty zarývají do kůže. Povolila stisk a otočila se na něj.

„Nemyslel jsem to tak, občas řeknu blbost, nevím, proč to ze mě vypadlo.“ Nevnímala jeho slova. Pozorovala ho, ale nevnímala, co říká. Připadal jí jiný. Sakra, od toho polibku ho brala jinak, ale teď byl odlišnější. Vypadal přístupně. Nebyl tou děsivou horou svalů, která na vás neustále mručela a dýchala vám na krk.

„Já se omlouvám za svou přehnanou reakci,“ přerušila jeho pokusy o omluvu. „Jsem trošku háklivější na toto téma,“ přiznala se. Neměla to doma jednoduché. Všichni spolužáci byli „čistokrevní“ Japonci. Ona ne. Je míšenka.

Carter viděl v jejích očích něco, co tam ještě neviděl. Bolest. Prakticky o sobě navzájem nevěděli nic. Mohl jen hádat, co asi způsobilo její rozpoložení. Věděl z její složky, že je dcerou japonského finančního magnáta a britské modelky. Ale nikdy se jí na to neptal. Je bohatá, krásná a tolik odlišná od ostatních. Navíc, Japonky vypadají všechny stejně a ona se světlýma modrýma očima, plnými růžovými rty a tak roztomilým, drobným nosem musela ve všech budit závist. Získala od svých rodičů to nejlepší.

„Xer, omlouvám se,“ řekl a víc se k ní přiblížil. Zatřepala hlavou, jako by chtěla odehnat špatné vzpomínky, a usmála se na něj.

„Nic se nestalo,“ pronesla vyrovnaným hlasem. „Všechno je fajn,“ dodala ještě a opět ho obdařila milým úsměvem.

Nevěřil jí, ale přistoupil na její hru. Nechce se zpovídat a on se nediví. Vrátí se zpátky, dopijí pivo a odjedou každý do svých domů. Až nyní si uvědomil, že nemá ponětí, kde Xer bydlí. Ona dobře ví, kde ukládá svůj zadek ke spánku. Několikrát mu pomáhala odtáhnout opilého Petera k němu do bytu. Což mu připomnělo, že dneska se bude dít s největší pravděpodobností to samé. Peter rád slaví narozeniny, ještě radši, když nejsou jeho.

V ten okamžik se Carter zarazil a málem si profackoval ksicht.

„Ještě jsem ti nestihl osobně popřát k narozeninám,“ pronesl a zadíval se na ni. Vždy ho zarážela její drobnost a křehkost. Byla zhruba o třicet centimetrů menší a o víc jak třicet kilo lehčí než on. Přesto stačil její jediný pohled a věděl, že se dokáže o sebe postarat. Xer vzhlédla ke Carterovi a zasmála se.

„Nečekala jsem, že se Peterovo ohmatávání stane skutečností.“

Carter se pousmál. Nemohl se smát naplno jako Xer. Protože něco v něm, nějaký skřítek nebo šotek nebo co to kurva bylo, s ním cukalo. Peter byl pro něj brácha, ale v moment, kdy se nevhodně sápal po Xer, měl sto chutí sejmout ho. Jediné, co ho na tom všem pobavilo, byla Xer a její reakce. Kdyby ji Javier včas neodtáhl, byl by Peter dávno na onom světě. Někdy se holt nevyplácí sahat na zakázané ovoce. I Peter se to musí naučit tolerovat.

„Podle mého názoru jsi mu dala dostatečně najevo, jak ho bereš.“

„Roky se snažím mu vysvětlit svůj nezájem vůči němu. Neposlouchá,“ řekla Xer a celá se zachvěla. Venku začínala být zima, měla si s sebou vzít bundu. „Dost o Peterovi, chtěl jsi popřát a já tě přerušila,“ dodala. Nepotřebovala dary nebo hloupé fráze. Spíš šlo o to, kdo jí chtěl popřát. Chtěla slyšet, jak jí přeje on. Dívá se na ni, pokud bude mít štěstí, usměje se na ni. Dotkne se její ruky a možná jí dá lehký polibek na tvář. Připadala si zoufale. Byla zoufalá, kvůli němu. Nevěděla, jak dál, co dělat. Proč se bránit.

Uchopil jemně její dlaň a sevřel ji do své. „Všechno nejlepší,“ řekl prostě. Žádné další povídačky kolem toho. Ani se nesnažil vařit z vody. Dvě slova to vystihla, tečka, konec. Cítil, jak se jí na pokožce tvoří husí kůže. Chtěl ji zahřát vlastním tělem, ale nevěděl, zda by mohl. Je něco jiného podat jí bundu a hrát si na gentlemana. Jenže nejdřív by bundu musel mít. U sebe. Ale neměl. Jediné, čím mohl Xer poskytnout teplo, bylo jeho tělo. Prahnoucí po dotyku její hebké kůže. Sklonil svou hlavu k jejímu obličeji a lehce se otřel rty o její tvář. Ústa ho přestala poslouchat a šla si svou vlastní cestou, putovala k jejím rtům. Musel ji políbit.

Mohla ho od sebe odtrhnout, ale neučinila tak. Carter už si pro jistotu připravil výmluvu. Kdyby jeho pokus ztroskotal. Ale Xer pootevřela rty a tím celá záležitost nabrala jiný směr. Natiskla se více na Cartera, který ji schoval ve svém mohutném náručí. Propletla ruce kolem jeho krku a tím ho k sobě dostala blíž. Jejich jazyky se vzájemně proplétaly. Vášeň a touha po blízkosti toho druhého neznaly mezí. Ať už je k sobě táhlo cokoliv, bylo to silné, spalující a nenávratně změnilo jejich vztah.

Vrznutí dveří, mužské hlasy a hudba je vyrušily. Oba se zmateně od sebe odtrhli a sledovali Petera, jak padá na zem. Carter byl příliš zabrán myšlenkami na Xer, aby ho stihl zachytit.

„Ještě jednou se dotkneš mý holky a chcípneš!“ zavrčel potetovaný chlápek na Petera. Zadíval se na Xer a Cartera. „Patří k vám?“

Oba přikývli.

„Příště si ho hlídejte!“

„Ty si hlídej svou holku. Evidentně jí nevadilo, jak s ní flirtuje,“ promluvil konečně Carter. Zhluboka se nadechl a připravoval se na rvačku. Dneska už je možný všechno.

Chlápek si přeměřil Cartera a raději zvolil klidnější variantu. Zašít se zpátky do baru. Nevěřil si natolik, aby vyvolal bitku. Byla tma, ale Carterovy svaly šly zřetelně vidět, jak se rýsují pod tmavě modrým trikem.

Xer přistoupila k Peterovi a snažila se ho zvednout. Jenže Peter jí vůbec nepomáhal, naopak. Byl dost opitý a těžký. Zadívala se na Cartera, pochopil a zvedl ho sám. Stále se na něj dívala a cítila, jak jí natékají rty, jak se jí horkost rozplývá po celém těle, přičemž nejintenzivnější byla v klíně.

„Mě…měl bys taxi?“ vysoukala ze sebe. Carter pozdvihl jedno obočí, přičemž si u těla přidržoval Petera. Vyhýbal se rozkroku, nemíní poslouchat Peterovy nejapné poznámky. Má více přihnuto, ale narážky by z něj lezly, i kdyby byl pod drnem.

„Zavolej taxíka. Oba jste pili a já taky,“ vysvětlila mu Xer.

„Tobě se to řekne. Nemáš na sobě přilepeného opilého zrzka, který se může kdykoliv skácet nebo pozvracet.“

Neměla by se smát, ale neodolala. Na rtech jí pohrával úsměv.

„Opravdu vtipný, mohla bys zavolat? Kriste, Petere, neslintej mi na rameno,“ vyjekl ze sebe Carter a instinktivně uhnul. Peter ale pozapomněl na něco takového jako držení rovnováhy a šinul si to k podlaze dnes minimálně podruhé. Tentokrát ho Carter zachytil včas.

„Měl jsem ji dobře nakřáplou, ještě trošku a dala by mi,“ svěřil se Peter nejlepšímu příteli.

„Kdy, krucinál, vyrosteš?“ zeptal se ho Carter. Peterovi dělalo obtíže zaostřit na jeho obličej. Proto vzdal veškerou snahu. Ani se nepokoušel odpovídat.

…

Carter donesl Miss Šavličce kýbl a položil ho ke gauči. Snad se Peter otočí na správnou stranu a bude zvracet do něj, a nezašpiní mu jeho krásnou pohovku. Ještě ho přikryl dekou a měl namířeno do koupelny. Potřeboval se akutně zbavit smradu, který z něho šel. Svět by byl o tolik krásnější a voňavější, kdyby se zakázalo v barech kouření.

V půlce cesty po chodbě ho zastavil zvuk zvonku.

Byly čtyři hodiny ráno. Pochybuje, že je to pošťák, ten přece zvoní dvakrát.

Předtím než se přesunul k vchodovým dveřím, zkontroloval Petera. Spal jak dřevo. Aspoň o jednu starost míň. Sebral ze stolu služební zbraň.

Přes kukátko nahlédl ven.

„Kruci!“ zanadával si sám pro sebe. Zbraň položil na komodu a otevřel dveře.

„Co tu pohledáváš?“ otázal se. Byl převelice zvědavý, jaký má důvod.

Xer vstoupila dovnitř a hodila mu bundu. Jeho reflexy vždy byly rychlé.

„Nechal jsi ji v baru. Napadlo mě ti ji dovézt. Jak se má Peter?“  

Oba se přesunuli do obyváku. Xer se musela usmát při pohledu na Petera a jeho slinu u pusy. Vypadal celkem dobře. Čekala, že bude zavěšený do záchodu a zvracet, ale on ne. Všechno zaspí. Jak pohodlné. Kdyby vypila tolik co on, určitě by ji museli odvést na záchytku nebo zavřít do cely, což je blíž a…

„Proč tu doopravdy jsi?“ vyrušil ji z myšlenek Carter. Otočila se na něj. Nepatrně se zachvěla. Neměla sem jezdit. Proboha, proč to udělala? Zbrkle sebou škubla směrem k chodbě. Chtěla utéct, ale Carterovo tělo jejímu útěku zabránilo.

„Xer?“ jeho prsty se lehce dotkly její tváře, jemně se přesunuly k bradě a zvedly ji, aby se dívali do očí.

„Proč?“ Jediné slovo a ona nedokázala ani polknout, natož odpovědět. Copak mu nedochází proč? Její oči sklouzly k jeho rtům, pak se vrátily k očím.

„Mohl by ses sklonit? Jsi děsně veliký a skákat v této situaci mi přijde trapné,“ promluvila konečně. Carter se pobaveně uculil a poslechl ji. Nejen to, v momentě, kdy se jejich rty spojily v toužebný polibek, ji zvedl a natiskl na své tělo. Oba přesunul do jeho ložnice, kde nebudou mít opilé, nic netušící publikum.

 Vím, že nepíšu dost rychle, ale snažím se, holky. Komentáře potěšily, jsem za ně vděčná. Snad jsem vás nezklamala. :-) 

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 5. kapitola - Přitažlivost: