OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 6. kapitola - Chtěla jsem tě, měla jsem tě

04.04.2013 (16:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1211×

Ruku položil na vedlejší polštář. Počítal s něčím jiným. Čekal dotek jemných, přitom hustých havraních vlasů. Jejichž vlastníkem byla Xer. Otevřel oči, aby se ujistil o její nepřítomnosti. Do zorného úhlu mu padl list papíru ležící na nočním stolku. Natáhl se pro něj přes celou postel.

„Zmizela jsem dřív, než se Peter vzbudil. Nic neví. Xer.“

Zmačkal papírek a nechal ho spadnout na zem. Opravdu si připadal jak největší idiot pod sluncem. Na malý okamžik si myslel, že nezmizí jak pára nad hrncem. Jenže ona se vypařila. Přemýšlel nad tím, zda by se zdejchla, i kdyby včerejší noc Peter nespal v obýváku. Přišla by na jinou výmluvu?

Měl dobrou náladu, dokud neotevřel oči. Odkopl přikrývku a šel do koupelny.

Oblékl si kostkovanou košili tmavě modré a zelené barvy. Tmavší džíny a sportovní černou obuv. Rukou si prohrábl vlasy a zadíval se na sebe do zrcadla. Měl slušné kruhy pod očima. Přesto se cítil nabitý energií. A vztekem. Ano, štvalo ho, jak se Xer chová, a měl sto chutí ji najít a …

„Krucinál!“ zakřičel na svůj odraz a odebral se z pokoje. Musí jít do práce, nebo se zblázní. Musí si s ní promluvit.

V obýváku byla pohozená přikrývka a těžký vydýchaný vzduch. Carter zaslechl nechutný zvuk dávení vycházející z koupelny. Takže Peter už je vzhůru. Přistoupil k oknu a otevřel ho, byt akutně škemral o trošku čerstvého vzduchu. Z ledničky sebral minerálku a šel zkontrolovat svého nejlepšího kamaráda a kouli u nohy zároveň.

„Asi si vezmu denní dovolenou,“ zamumlal do záchodové mísy Peter, jakmile se Carter objevil.

„Zapomeň, půjdeš pěkně do práce a budeš makat. Třeba se poučíš.“ Otevřel vodu a podal mu ji. Peter vzhlédl a sebral nabízenou záchranu. Byl dehydratovaný, bolela ho hlava a stále si jeho žaludek jezdil nahoru a dolů. Nikdy se takhle neopil. Neměl ani v plánu se opít, chtěl opít Xer. Jenže ona s ním vůbec nebyla, seděla vedle velké barikády svalů jménem Carter.

„Sápal jsem se včera moc po Xer?“ zeptal se Cartera a trochu upil. Přišlo mu to jako boží zázrak. Jak se spásně voda hrnula dolů do trávicího traktu.

„Řekněme, že se neumíš ovládat, ale ona tě usadila do patřičných mezí.“ Pokud by si dovoloval víc, určitě by ho usadil samotný Carter. Sral ho fakt teritoriálních nároků, které poslední dobou má ohledně slečny Zakuro.

„Jasně, jasně, chápu. Teď řekneš něco ve stylu: Petere, Xer je pro mě jako dcera. Dospěj trochu.“

Carter pozdvihl obočí, měl sto chutí omlátit Peterovi hlavu o kuchyňskou linku, pak ji vrazit do drtiče odpadků a zapnout ho.

„Vypadám snad jak šedesátiletý dědek s protézou a revmatem?!“ obořil se na něj. Peter ho chvilinku pozoroval, sjel několikrát pohledem nahoru a dolů. Viděl, jak to v Carterovi vře, a užíval si to. Proto svého kámoše měl rád, tu jeho cholerickou povahu, díky níž se vztekal jak malej, zakomplexovanej ratlík.

„No, v metru bych tě pustil sednout, jestli se ptáš na tohle.“

Carter zalapal po dechu a musel se hodně uklidňovat, aby mu ten jeho nevymáchaný čumák neponořil do záchodové mísy. Co si, krucinál, myslí?

„Možná bys měl zůstat tady. Jsi zelenější než Hulk když se naštve.“ Jo, bude hrát starostlivého kamaráda a nechá ho tady. Protože silně pochybuje, že jeho sebeovládání je natolik dobré, aby s ním přežil i cestu autem. Peter se usmál. Carter vtipkuje, takže to není zas tak zlé. Může si ještě trošku rýpnout.

„Jestli já jsem Hulk, tak jsi potom Kutil Tim s tou kostkovanou košilí a výrazem drsného muže stvořeného pro kdejaký problém v domácnosti. Myslíš, že si Javier bude hrát na Don Juana a Xer na Karate Kida? Mohli bychom společně na nějakou tématickou párty. Trosky z okrsku osm.“

„Opravdu jsem tě chtěl litovat, ale seru na tebe. Jedu do práce, jestli chceš jet taky, pojedeš na střeše, nebo v kufru!“

„A co kdybych si zahrál na Keanu Reeves v Nebezpečné rychlosti a přišpendlil se zespod?“

…

Stála na chodbě s Amy a společně diskutovaly. Pravděpodobně vzpomínaly na včerejšek. V černých upnutých kalhotách vypadala hubenější než obvykle. Nebyla vychrtlá, ale taky by mohla pár kilo přibrat. Aspoň podle Cartera. Bílá halenka jí dodávala na jemnosti, kterou ovšem nepodtrhovaly vysoké, tmavě hnědé kožené boty. Výjimečně měla rozpuštěné vlasy. Vlastně nikdy ji neviděl s rozpuštěnými vlasy. Pokud nepočítá včerejší noc. Doslova ho zahalila hustým závojem černých vlasů, když usínala v jeho objetí. Teď si nebyl jejím spánek jistý. Předstírala ho, aby i on usnul, a mohla tak nepozorovaně utéct?

Až příliš mnoho otázek a žádná zkurvená odpověď.

„Cartere,“ pozdravila ho vesele Amy.

„Ahoj,“ odpověděl jí. Nesnažil se vykouzlit úsměv, neměl na to náladu. Vlastně to spíš vypadalo tak, že zdraví Xer a ne Amy.

„Cartere,“ pronesla Xer o dost tišeji než Amy a vzhlédla k němu. Chlad, který k němu vysílala, ho obalil po celém těle. Cítil se, jako by právě vešel do mrazáku a nedokázal najít východ. Nebo jako by si dopřával přátelského objetí od Yettiho.  Ani jedna varianta se mu nelíbila. Komu jo, že?

„Dík, že jsi nechal Petera u sebe. Občas bych si přála, aby se můj bratr choval úměrně jeho věku, ale znáš ho.“ Vpadla do ledového království Amy. Carter přerušil oční kontakt a věnoval se Peterově sestře.

„Jo, no. Omluvíš nás na moment?“ uchopil Xer pevně za paži a přitáhl si ji k sobě. „Potřebuji prodiskutovat jeden případ.“ Usmál se na Amy a zatáhl Xer do nejbližší místnosti.

„Proč se chováš, jako by se nic nestalo?“ zeptal se jí. Včera v noci se spolu vyspali a to už není jen tak. Kdyby šlo o náhodné lidi, kteří se setkají v baru… Jenže tady šlo o ně. Vlastně Amy nelhal. Řešil s Xer případ. Týkající se pouze jich jako páru. Bohužel, zmatenější případ by si snad ani přát nemohl.

„Stalo se, ale přehlížím to,“ odvětila mu a škubla rukou tak, aby se dostala z jeho sevření. Carter nepovolil, naopak přitáhl si ji k sobě blíž. Sklonil hlavu, aby byl k její co nejblíže. Vpíjel se pohledem do jejích očí. Cítil její dech na svých tvářích. Viděl, jak se její rty přibližují k jeho.

„Chceš mě,“ odtáhl se od ní. „Toužíš po mně jako já po tobě, tak proč? Nechci vodění za ručičku, proboha! Chci jen vědět, proč se mnou vyjebáváš!“

„Nenuť mě, abych litovala.“

„Cože?“

Xer se zhluboka nadechla. „Doufala jsem, že když se s tebou vyspím, vyženu tě z hlavy. Stalo se. Teď se snaž ty.“ Tvářila se klidně a vyrovnaně. Nic se jí nesmí dostat pod kůži. Ani tento obrovský chlápek.

„Jedu s Javierem k jednomu případu, zatím,“ dodala. Chtěla zmizet co nejrychleji, napáchat minimální škody. Jenže Carter jí zatarasil vchod. Velice ho baví svým obrovským tělem kazit její únikové cesty.

„Včera ses chovala jinak, Xer,“ promluvil tichým hlasem. Vztáhl k její tváři ruku a lehce po ní přejel prsty.

„Chtěla jsem tě, měla jsem tě. Cartere, nejde o nic víc než o touhu, chtění a ukojení.“ Zadívala se mu do očí. Nespatřil v nich chlad, ale ani to, co hledal. Byly prázdné. Stáhl svou ruku a odstoupil od dveří.

„Neměl bych ti bránit v práci.“

Otevřela dveře, na malý moment se zastavila, zapochybovala. „Nechtěla jsem ti ublížit.“

„Neublížila jsi mi,“ vyvedl ji z omylu. Chtěl, aby to znělo pravdivě. Skutečnost byla jiná. Ale přiznat to. Jít se srdcem na podnose a doufat v opětování? Je debil. Co jiného na to povědět.

„Dobře, tak já jdu," ukázala směrem k chodbě. Kývl a zaplul hlouběji do laboratoře, kde je zavřel.

Holky, jsem vám všem opravdu moc vděčná za čtení a podporu. Hlavně těm, co komentují. Takže Poisson, Simones, BJaneVolturi, TeresaK, děkuji mnohokrát, cením si toho. :-)
Sis, B je B! No copyright! :-D Děkuji za koment :-*  

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 6. kapitola - Chtěla jsem tě, měla jsem tě: