OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 8. kapitola - Jsem prý blázen

29.04.2013 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1248×

Nechtěl si moc fandit nebo vyvozovat špatné závěry, ale dělala mu hodně dobře nynější situace. Jakmile si vše řádně promyslel a vstřebal, začal přemýšlet nad jinými věcmi. Klást si otázky.

Proč se svěřila mně?

Proč má u ní zůstat?

Chce přímo mě, nebo by žádala tu samou laskavost i u Petera?

Sledoval její uvolněnou tvář oddávající se spánku. Podlehla únavě několik minut poté, co se usadil vedle ní.

Nejdůležitější otázka, která mu běžela stále dokola v hlavě, byla: „Co se, kurva, stalo?“

Dveře od pokoje se otevřely a vešla vysoká, štíhlá žena v doktorském plášti. Carter nevěřil na náhody, ale v momentě, kdy spatřil tuto ženu, začal o své víře pochybovat.

„Olive?“ vyslovil její jméno a dával si pozor, aby nebyl moc hlasitý. Žena strnula v půlce pohybu. Hleděla na Cartera, pak na Xer. Znovu na Cartera.

„Jak jsi to udělal?“ zeptala se místo pozdravu. Narážela samozřejmě na klidně spící Xer v jeho náručí. Carter se chtěl dostat z dosahu Xer a vše vysvětlit, ale Xer se ho držela jako klíště. Shledával to roztomilé, ale taky absolutně nepraktické.

„Jsme přátelé,“ odvětil. Jako by toto označení stačilo pro vysvětlení. Olive pozdvihla tázavě obočí.

„Přátelé,“ zopakovala po svém starším bratrovi nevěřícně. Carter nebyl zrovna typ chlapa, který se kamarádil se ženami. Poslední „kamarádka“ byla Trish. Pokud ji paměť neklame. Přesto byla ráda, že její pacientka odpočívá. Díky jejímu bratrovi. Zajímavé.

„Olive,“ oslovil ji Carter. Věnovala mu plnou pozornost.

„Potřeboval bych od tebe laskavost.“ Olive nikdy nečekala, že bude tolikrát během pěti minut překvapená. Carter a laskavost? To ona vždy chodila za ním pro pomoc, radu.

„Co potřebuješ?“ optala se tišším hlasem a přesunula se blíž k nemocničnímu lůžku.

„Jaká je diagnóza Xer?“

„Xer?“ Olive se zadívala do papírů. „Její jméno je Alexandria…“

„Xer je přezdívka,“ osvětlil rychle.

„Aha, no, utrpěla dost povrchových zranění, pohmožděniny. Obličej je hodně potlučený, ale nic, co by vyvolávalo zbytečnou paniku. Pak jsme jí museli zašít ránu na paži, pravděpodobně na ni zaútočili nožem, a taky jsme zašili ránu po kulce, kterou jsme vytáhli ze stehna. Není to opravdu nic děsivého. Pár dní si ji tu necháme a pak může být propuštěna do domácí léčby.“ Olive se zhluboka nadechla a zadívala na Cartera. Nepatrně se i usmála, aby dodala svým slovům váhu. Opravdu ji spíše trápil psychický stav, než fyzická zranění. O ty se postarala, jak nejlépe uměla.

„Bezva, takže jde se mnou,“ oznámil jí Carter přímo a pokoušel se dostat ze sevření.

„Cože?“ vyjekla Olive. Dělá si z ní srandu?

„Má paranoidní strach z nemocnic. Nenechám ji tady. Vezmu ji k sobě. Bude pod dohledem. Kdyby něco, zavolám ti,“ nedohadoval se. Bral to za hotovou věc. Olive zalapala po dechu. Když viděla, jak se Carter konečně vykroutil z postele. Sundal si černou koženou bundu a opatrně do ní navlékl Alexandrii, nebo jak se vlastně jmenovala. Jemně si ji vyšvihl do náruče a mířil si to ke vchodu.

„Co si myslíš, že děláš?“ obořila se na něj naštvaně. Carter zkontroloval Xer. Stále spala.

„Chráním ji. Není v ohrožení života, sama jsi to řekla. Kdyby něco, zavolám,“ opakoval podruhé.

„To nejde!“

Carterovi docházela trpělivost. Když si něco vzal do hlavy, nešel přes to ani Yetti.

„Věř mi, Olive. Nic se jí nestane. Tady by se těžko zotavila…“

„Ale...“

„Žádné ale.“

„Co její rodina? Budou ji hledat!“ Věděla, že svého bratra nepřesvědčí. Buď mu dá svolení, nebo ne. Tu ženu vezme sebou, konec, tečka. Proto se chytla posledního stébla.

„Jedinou rodinu, kterou ve Státech má, jsem já.“

„Sakra, Cartere! Tohle přátelé pro sebe nedělají. Riskuješ mou kariéru!“

„Krucinál, Olive, její hlava nezvládne delší pobyt zde. Zmlátili ji, jako by byla boxovací pytel. A já nevím, kdo a proč! Místo aby ji odnesli do bezpečí, se probrala ve svém osobním pekle. Nedovolím ti, abys ji nadopovala nějakými drogami. Takže mi laskavě uhni z cesty, sestro.“

Bedlivě ho pozorovala po celou dobu, kdy mluvil. Nyní její pohled sklouzl k ženě. Vypadala klidně v Carterově náručí.

„Po práci k tobě zajedu a zkontroluji ji. Pojď se mnou, dám ti nějaké léky a věci, co budou potřeba.“

„Sejmul jsi ji kyslíkovou bombou, nebo po kapsách nosíš sedativa pro koně?“ pronesl Peter překvapeně. Xer pochrupující v obrovské náruči jeho nejlepší přítele, to bylo dost podezřelý.

„Ne, stačila pohádka a M&M.“

Peter se zamračil. „Vážně?“

„Ne. Je úplně jedno, co zabralo.“ Potřeboval se co nejrychleji dostat k autu. Xer byla lehoučká, ale držel ji už delší dobu.

„No, to nemáš jedno. Chci to vědět.“

Není nad to obklopit se tvrdohlavci.

„Já! Stačí? Ukojil jsem tvou zvědavost?“ zamručel podrážděně Carter. Peter vykulil své zelené oči. Raději bude věřit pohádce a lentilkám. Jenže Carter vypadal vážně a vražedně. Nabručený výraz a naběhlé bicepsy, které v jeho případě byly obrovské a vyrýsované. Respekt jak prase.

„Kam ji neseš?“ změnil téma a zadíval se na Xer. Její zbitý obličej byl více napuchlý než předtím. Měl nutkání najít toho hajzla, co jí to provedl, a zabít ho. Nesnášel násilí konané na ženách. Chtěl vědět, jak reagoval Carter v momentě, kdy ji poprvé spatřil. Sto pro už v hlavě střádá plány, jak je najde, zmlátí a potom možná předá spravedlivosti.

„Beru ji k sobě,“ odvětil mu Carter a obešel ho. Peter zalapal po dechu a vydal se za ním.

„Zbláznil ses?“ obořil se na něj.

Carter zastavil a propálil Petera vražedným pohledem.

„Zbláznil. Chceš, abych se nasral? Pokračuj směle v otravování!“ zavrčel hlasitěji, než chtěl. Xer se zavrtěla v jeho náručí.

„Co se děje?“ zamumlala rozespale. Úplně zapomněla, co se jí před pár hodinami stalo. Carter naklonil k ní hlavu.

„Vše je v pořádku, prospi se.“ Xer, aniž by otevřela oči, nepatrně pokývala hlavou a zabořila obličej hlouběji do jeho hrudi. Carter si oddechl, nechtěl, aby hysterie propukla nanovo. Vzhlédl k Peterovi, který je mlčky pozoroval.

„Promluvíš si s poldy, jež je našli. Projedeš záznamy z kamer. Poptáš se poručíka, na jakém případě Xer s Javierem pracovali. Projeď databází toho mrtvého chlápka, co byl s nimi. Až to uděláš, stav se u mě. Nemohu ji nechat bez dozoru.“

Peter věděl, kde přesně má Carter svou hranici. Stačilo už jen trošku a vybuchne. Xer by oproti němu byla ubohá parodie. Nechce nic říct? Fajn. Chová se jak totální cvok? Samozřejmě. Podá si ho, jakmile vychladne? To si, kurva, piš.

Nyní ale poslechl jeho příkazy a vydal se opačným směrem.

Holky, znovu Vám moc děkuji za krásné komentáře. Cením si toho. 
Poisson - jsem ti vděčná za korekturu a jsem ráda, že tě můj příběh baví, snad nezklamu.
Simones a TeresaK - děkuji moc za komentáře, jste zlatíčka. :-D :-)
Maryes - po dnešku se ti líbí Carter víc, či míň? :-D Co se týče Trish, zatím bude dělat mrtvého brouka, zatím!
Ještě jednou díky, holky!!! 

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 8. kapitola - Jsem prý blázen: