OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Song of best love - 11. kapitola

29.07.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 642×

„Ty hnusný, nevychovaný imbecile,“ vypálila jsem mu do obličeje hned, jak otevřel dveře. Ráznými kroky jsem vešla do jeho pokoje. „Dojít, říct mi něco takového a potom utéct jako malý dítě? Co si mám počnout? Co čekáš, že teď budu dělat?“ řvala jsem na něj.

„Nečekám nic,“ zamumlal si pod vousy. S pohledem sklopeným k zemi si sedl do křesla a na nohy si dal kytaru.

„Nic? Děláš si srandu? Vážně?“ ptala jsem se ho s nevěřícným tónem. To mi dělá naschvál. Brnkal si na kytaru a vyloženě mě ignoroval. „Nathane. Proč jsi mi to řekl?“ zeptala jsem se ho.

„Protože bys to měla vědět. A já to chtěl vědět. Prostě nelíbí se mi, že okolo sebe takhle nenápadně chodíme. A pokud mě nechceš. Chci to vědět,“ mluvil na mě a díval se mi přímo do očí. Svalila jsem se do křesla a dala si hlavu do rukou.

„Proč mi to ale říkáš teď? A z ničeho nic?“ zeptala jsem se ho s trošku káravým tónem.

„Z ničeho nic? Jako vážně?“ podíval se na mě a začal se smát.

„Snažím se ti to už posledních pár měsíců říct. Znáš to. Náznaky a takové blbosti. Nechtěl jsem to na tebe vyvalit, protože bys reagovala…. Reagovala bys takhle,“ řekl.

„Hele, nemluv se mnou jako s děckem. Pro mě je to sakra šok!“ zvyšovala jsem na něj hlas.

„Šok? Vážně? Tero! Řekl jsem ti, že tě miluju, ne že mi uříznou nohu,“ mluvil teď už i on hlasitěji.

„Řekni mi pravdu. Přišla jsi sem, abys mě seřvala, jaký jsem vůl, nebo jsi mi došla říct tvůj názor?“ zeptal se mě.

Koukala jsem na něj a pořád si říkala: Tohle je jenom zatracený vtip. Tohle se neděje. Ne teď. Proč teď? Kdyby před roky.

„Odpověz mi. Miluješ mě nebo ne?“ zeptal se a odložil kytaru vedle sebe. Zvedla jsem k němu zrak a viděla jsem, že mě upřeně sleduje.

„Nathane. To není tak lehké,“ začala jsem.

„Tak ano, nebo ne?“ utnul mě. Co mu mám na to říct? Dobře, řeknu pravdu.

„Já…“ začala jsem, ale někdo silou rozrazil dveře. Marcus.

„Bože, Nathane. To jsi měl vidět. Jé, ahoj, Tero,“ zvolal hned u dveří, asi si nevšiml, jaká je tady atmosféra a sedl si do křesla.

„Vyšel jsem na balkon a všude okolo fanynky. Nekecám, a všechny řvaly. Chceme tě, Marcusi. Já jsem samozřejmě gentleman, tak jsem jim zamával, ale měl si to vidět. Byly tam takové opravdu, ehm, vyvinuté fanynky. A co vy? Co řešíte?“ zeptal se nás a my jsme na něj jenom nechápavě hleděli. Jako vážně?

„Být vámi tak to tady už rozpustím, zítra nás čeká koncert,“ nadšeně poskočil a vyřítil se z místnosti stejnou rychlostí, jako do ní vletěl.

„Asi bys měla jít,“ zakuňkal Nathan. Vážně chce, abych šla pryč?

„Ale my…“ začala jsem, ale on mě přerušil.

„Jdi,“ řekl, zvedl se a odešel do ložnice. Stála jsem tam a dívala se, jak odchází. Proč mi připadá, že jsem něco podělala? Vyšla jsem z místnosti a zamířila k sobě na pokoj.

Opřela jsem se o zavřené dveře od mého pokoje a pomalu po nich sjela. Co se právě odehrálo? Celou místnost osvětlovala jenom slabým světlem lampička na stolku vedle gauče. Proč mám ten blbý pocit? Bože už upadám do deprese. Dobře. Klid. Přestanu na to myslet, dneska se už stejně nic nevyřeší. Ráno moudřejší večera. Stoupla jsem si a zhasla lampičku. A najednou mi to všechno došlo. A já věděla, co chci a co zítra udělám.

Ráno jsem se oblékla a taxíkem vyrazila za skupinou na stadion. Všude se hrnuly davy lidí. Fanoušci stáli před stadionem a křičeli z plných plic. Abych se dostala dovnitř, musela jsem všechny předběhnout, a to se slovy, která na mě volali, nebylo vůbec příjemné. S radostí jsem si oddychla, když jsem se dostala dovnitř. Tady to vypadalo jako před každým velkým koncertem. Lidé pobíhají z jedné strany na druhou, řvou na sebe a něco sem tam spadne. Motala jsem se, jak nejlépe jsem mohla, směrem ke skupině, která seděla v zákulisí.  

Phil seděl na schodech s paličkami v ruce a bouchal si do vzduchu. Dneska se oblékl do černého trička s černými riflemi a vlasy si stáhl dozadu gumičkou. Marcus se pokoušel flirtovat s novinářkou, která se ho očividně snažila zbavit. Ethan někde lítal a Trevor si ladil housle. Rozhlížela jsem se po Nathanovi, ale nikde jsem ho neviděla.

„Tak co, kluci? Nervy?“ zeptala jsem se jich. Marcus se otočil od novinářky, která toho hned využila a zmizela mezi davem.

„Ty víš, že ne. Ale, Tero, sluší ti to. Můžu ti věnovat sólo?“ zamrkal na mě Marcus.

„Nech si to pro někoho jiného,“ odpověděla jsem mu a rozhlédla se po Nathanovi. Ráda bych s ním mluvila, než půjde na podium.

„Pět minut a pouštíme lidi,“ řekla žena za mnou. Byla to ta, co se mnou mluvila v Londýně. Kluci jenom zakývali hlavou a dál se věnovali tomu, co dělali.

„Neviděli jste někde Nathana?“ zeptala jsem se jich.

„Vyvádí vzadu. Nic nového. Kluci, neviděli jste někde moji kytaru?“ ozval se za mnou Ethan. Vypadal velice vyděšeně.

„Ethane, nevím, řekli jsme ti to už jednou,“ přestal ladit housle Trevor a promluvil.

„Aha, fajn,“ pronesl Ethan a rozeběhl se mezi lidi. Otočila jsem se zpátky na kluky, že se s nimi rozloučím, ale každý byl duchem mimo a dělal si svoje. Tak jsem se otočila na podpatku a šla najít Nathana.

Hledala jsem ho snad všude, až když sem procházela okolo podia, všimla jsem si, že stojí uprostřed s kytarou v ruce. Zamyšleně se díval na oponu, která byla zatáhnutá a dělila ho od milionového davu. Šla jsem za ním a kousek za jeho zády se zastavila.

„Nathane?“ ozvala jsem se. S trhnutím poskočil a kytaru zvedl nad hlavu, jako by se bránil.

„To jsi ty! Promiň, já se lekl. Znáš to, nervy,“ usmál se na mě nervózně. 

„Hraješ roky a pořád jsi z každého vystoupení nervózní,“ pronesla jsem a dívala se na jeho úsměv, který se pomalu proměnil z křečovitého na uvolněný. Omluvně pokrčil rameny a roztáhl ruce. S menším poskočením jsem se mu vrhla do rukou a objala ho kolem krku.

„Zvládneš to. Jako vždy,“ políbila jsem ho na tvář. Zaskočeně se na mě podíval a pak, jako by pochopil, mě chytnul za vlasy, pustil kytaru, která s duněním dopadla na podlahu, a políbil mě.

S radostí jsem oplácela, až do té doby, než se za námi ozval křik a záblesky fotoaparátů nás oba oslepily. 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Song of best love - 11. kapitola: