OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Song of best love - 15. kapitola

03.09.2014 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 644×

Zaskočeně jsem udělala dva kroky dozadu a dívala se přes škvíru na jejich ležící zapletená těla. Trhaně jsem se nadechovala. Rukou jsem se přidržela zdi a druhou si položila na srdce, které mi díky bušením připadalo, že chce vyskočit z hrudi.

Nathan se začal pomalu v posteli míchat a já v záchvatu šoku jsem se schovala do nejbližších dveří. Do špíže. Nechala jsem kousek pootevřené dveře a naslouchala, co se děje dál.

Nathan:

Hlava mi třeštila a tělo jako bych měl v jednom ohni. Bylo mi strašné vedro a na pravé straně mého těla jsem cítil docela veliký tlak. Pomalu jsem začal otevírat oči a rozkoukávat se po místnosti. Pokusil jsem se posadit, ale něco mě zaráželo hlouběji do postele. Otočil jsem hlavou na stranu a div nezakřičel. Proč se na mě lepí nahá žena? A proč jsem nahý? Já jsem debil, proběhlo mi hlavou. Prosím, ať jsem neudělal to, co si myslím.

Pomalu jsem sundával ruku, kterou měla přehozenou přes moje břicho. Dívka něco zamumlala a otočila se na druhý bok. Opatrně jsem se posadil a popadl spodní prádlo, které leželo vedle postele.

Potichu jsem našlapoval, ze skříně jsem si vzal tričko a vyšel z pokoje. S menším cvaknutím jsem zavřel dveře. Odešel jsem do kuchyně a tam si nalil sklenici vody. Sakra. Tohle nebude dobré. Co řeknu Teře? Tohle mi neopustí.

Z kalhot, které byly přehozené přes křeslo, jsem vylovil mobil. Dvacet zmeškaných hovorů od Tery a asi padesát esemesek.

„Sakra,“ zaklel jsem.

„Pojď do postele, zlato,“ ozvalo se za mnou a já se otočil. Tam, opřená o zeď, nejspíš to mělo být sexy, byla Kami nebo Katlyn. Nepamatuju si ani její jméno. Jediné oblečení, co měla na sobě, byla moje kdysi bílá košile. Teď byla celá od hlíny, alkoholu a prachu.

Opřel jsem se o pult v kuchyni.

„Musíš zmizet,“ řekl jsem jí a začal sbírat oblečení po zemi. Vždy, když jsem se sehnul, tak mi hlava začala šíleně bolet, jako by mi do ní někdo zapíchával jehlice.

„Kam ten spěch? Pojďte, pane, budeme si hrát,“ snažila se říct, nejspíš sexy. I když mě to tak vůbec nepřišlo.

„Musíš zmizet, jestli tě tady někdo najde, budou z toho problémy,“ vzal jsem poslední kousek oblečení a položil ho na stůl v kuchyni. Pokud se mi Tera pokoušela dovolat a nepovedlo se jí to, je jen otázkou času, než sem dojde, a pokud tady tuhle holku najde, budu mít problém. Byl bych rád, kdyby se mnou ještě někdy promluvila.

„A kdo by ti problémy dělal? Nedělej nedostupného. Včera jsme si to užili, tak proč nepokračovat?“ zeptala se a začala se ke mně přibližovat. Znechuceně jsem zakroutil hlavou nad jejím pokusem sbalit mě. Chová se jako levná šlapka. Jak jsem si toho nemohl všimnout.

„Nevím, třeba moje přítelkyně?“ nadhodil jsem s nadějí, že ji to odradí.

„Tak najednou máš přítelkyni. Včera jsi mi říkal, že žádnou nemáš. To mi chceš říct, že v době, kdy sis se mnou krátil čas, jsi začal chodit s nějakou holkou? Nedělej blbosti a pojď,“ přejela mi rukou přes hruď. Jednou rukou jsem ji odrazil. Vešel jsem do ložnice, tam jsem vybral nějaké tričko a tepláky, které jsem jí následně zanesl do kuchyně, aby se oblékla.

„Pokud jsem si ji vymyslel, tak kdo mi potom celý den volá a shání mě?“ řekl jsem už znechuceně a odvrátil se, když si přetáhla moji košili přes hlavu.

„Takže ty máš opravdu přítelkyni? Bože. Se zadanýma si nic nezačínám. Už jsem měla něco s pár ženáčema a vím svoje. Jestli sis myslel, že si se mnou jenom užiješ a potom se vrátíš za svojí milou dívenkou, tak jsi na omylu. Za tohle budeš pykat,“ začala mi vyhrožovat.

Když jsem uslyšel, jak se rozchází směrem ke dveřím, tak jsem se otočil s čistým svědomím, že je oblečená.

Kattie, jak jsem si vzpomněl, se natahovala po klice a dramaticky to prodlužovala. Chytla kliku a pomalu otevírala dveře.

„Počkej,“ zavolal jsem na ni. Kattie se otočila a s nechutně vědoucím úsměvem mě sledovala.

„Ano?“ zapředla.

„To jsou dveře do spíže. Vchodové dveře jsou tam,“ ukázal jsem jí správné dveře. Nevím, co by dělala ve spíži.

Vzdorovitě vystrčila spodní ret a prásknutím zavřela dveře do spíže. Slyšel jsem, jak se začaly pomalu z police sypat plechovky a povzdechl si.

Uslyšel jsem bouchnutí vchodových dveří a s hlavou v rukách jsem sjel podél zdi. Co jsem to provedl? Tohle mi nikdy neodpustí. Bude zraněná. Nikdy jsem Teře ani nelhal, a teď udělám tohle. Cítím se jak zmetek. Ona si to nezaslouží. Kdybych se tak neopil. Až jí to řeknu, už se mnou nikdy nepromluví.

Ale možná se to nikdy nedozví. Najednou mě napadl nápad. Když jí to neřeknu, tak nemá možnost to zjistit. Ale náhoda je mrcha. Co když se to dozví? Sakra

Bouchl jsem rukou do zdi. Co budu dělat? Buď budu žít do smrti bez Ester, protože tohle mi neodpustí, nebo jí to neřeknu a celý život se bát, že to zjistí. Musím to jít vyřešit. Hned.

Šel jsem do ložnice, kde jsem se  oblékl, vzal si bundu u dveří a vešel ven z bytu směr Ester a můj osud.

Ester:

S otevřenou pusou jsem se snažila zpracovat, co se právě stalo. Málem mě načapala holka, se kterou se vyspal. A já potom vrazila do poličky a rozsypala všechny plechovky, co na ní byly.

On mě podvedl. Nebolí to ale tak jako vědomí, že jí řekl, že přítelkyni nemá. To bolelo nejvíc. To si se mnou jenom zahrával? Jenom mě využil? Nemohla jsem tyto myšlenky vydržet a rychle vyšla ze spíže a z bytu.

Scházela jsem už ke vchodovým dveřím, když se dveře otevřely a dovnitř vešel Nathan.

„Tero. Ahoj. Co tady děláš?“ zeptal se a prsty si projel vlasy. To dělá, jenom když něco skrývá, nebo je nervózní.

„Došla jsem se na tebe podívat. Nebral jsi telefon, tak jestli se ti něco nestalo,“ vyhrkla jsem první věc, co mě napadla.

„Já se byl zase podívat k tobě, jestli jsi doma, ale zapomněl jsem mobil. Tak jsem se vracel. Chceš jít nahoru? Potřebuju ti něco říct,“ lhal a přitom se díval všude, jenom ne na mě. Nuceně jsem se usmála a snažila se udusit pocit, který mi říkal, ať na něj řvu, a ještě horší věci. Já zpátky do toho bytu nejdu. Tam, kde se to stalo.

„Nechceš jít radši někam na kafe?“ zeptala jsem se ho a jeho to očividně zaskočilo.

„J… Jo… Jasně,“ zakoktal a otočil se. Podržel mi dveře a já si dávala dobrý pozor, abych se ho nedotkla.

Vešli jsme do malé kavárny asi dva bloky od jeho bytu. Kromě číšnice a jednoho důchodce to tady bylo prázdné. Sedli jsme si ke stolu a objednali si.

„Tak co se děje?“ zeptala jsem se. Dívala jsem se mu upřeně do očí. Ať to má těžší. Ať se mi přizná do očí a vidí, jak mě to zlomilo, jak to bolí. Ať vidí smutek, šok, zmatenost, ublížení, naštvanost. Všechny emoce, které se ve mně právě bouří.

Nathan polknul, až mu ohryzek poskočil, a s proviněním se mi podíval do očí.

„Tero. Já… Já jsem. Nechtěl. Já… Víš… Ono… Bože,“ koktal a mával jednou rukou nad stolem.  Naklonila jsem hlavu na stranu a zadržovala slzy.

„Co ty?“ zeptala jsem se. Nathan se začal dívat po místnost, jako by hledal inspiraci, co mi říct, a jeho oči nakonec přistály na hodinách pověšených na zdi.

„Já jsem ztratil hodinky mého otce,“ vyhrkl a já se zarazila. Už se mi nechtělo brečet. Tohle mi chce nakukat?

„To je všechno?“ zeptala jsem se ho opatrně.

„Ano. Co sis myslela? Že jsem se opil a něco provedl? To není můj styl,“ zasmál se nuceně a koukal z okna. V jeho očích byla vidět jenom vina.

On mi lhal. On mi to neřekne. Opřela jsem se o židli a s prázdným výrazem jsem se podívala do kafe, které nám právě donesli. Nezbyla žádná bolest, žádný vztek, žádné slzy. Můj nejlepší přítel mě podvedl a lže mi. Cítila jsem se prázdná. Co bude dál? Bude hrát, že se to nikdy nestalo, a já, že o tom nevím? Ale jedno jsem věděla určitě. Tohle není konec. Toto bude mít ještě dohru.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Song of best love - 15. kapitola: