OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Song of best love - 16. kapitola

05.09.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 728×

„Chceš si poslechnout novou písničku?“ zeptal se mě Nathan a sednul si vedle mě. Poposedla jsem si nenápadně co nejdál od něj.

„Jasně,“ zasmála jsem se falešně a postavila se. Byli jsme právě v nahrávacím studiu, kde kluci natáčeli jejich cédéčko. Byla to taková omluva za zrušené turné. Jsou to právě dva týdny od pohřbu Nathanova otce a od doby, co mi lhal. Po celou dobu jsem si od něj držela odstup a falešně se na něj usmívala. Když jsme šli ven, nikdy jsem nestála vedle nebo blízko něho. 

Bolelo to. Všechno. Co udělal, i to, že za roky nepozná můj falešný úsměv.

Přešla jsem z místnosti, kde byla skupina, do místnosti s mixážním pultem a sedla si na jednu židli opřenou o stěnu. Nathan se na mě usmál, dal si sluchátka a ukázal na chlapa u pultu palcem nahoru. Kluci se přestěhovali ke svým nástrojům a začali hrát. Marcus začal hrát na elektrickou kytaru a rozhlížel se po klucích, jako by čekal, který se chytne a začne hrát. Phil čtyřikrát bouchnul do činelu a Nathan začal zpívat.

Hey, slow it down
What do you want from me
What do you want from me
Yeah, I'm afraid
What do you want from me
What do you want from me

There might have been a time
When I would give myself away
(Ooh) Once upon a time
I didn't give a damn
But now here we are
So what do you want from me
What do you want from me

Pak se přidali i ostatní kluci.

Just don't give up
I'm workin' it out
Please don't give in
I won't let you down
It messed me up, need a second to breathe
Just keep coming around
Hey! What do you want from me
What do you want from me
What do you want from me

Yeah, it's plain to see
That baby you're beautiful
And there's nothing wrong with you
It's me... I'm a freak, yeah
But thanks for lovin' me
Cause you're doing it perfectly
(Jak to pokračuje, všichni víme. Pokud ne. Poslechněte si.)

Nathan přestal zpívat a podíval se na mě. Zakývala jsem hlavou na znamení, že je to dobré a zvedla se. Otevřela jsem dveře do místnosti a Nathan se mě hned zeptal.

„Bylo to dobré?“

„Jo, bylo. To byla ta písnička, co jsi psal v Paříži?“ zeptala jsem se ho.

„Ne. Ta ještě není dodělaná. Tahle mě napadla před dvěma týdny. Vždyť víš. Jednou večer jsem nemohl spát, a tak jsem psal. S klukama jsme to před pár dny dopilovali, tak jsme to chtěli nahrát,“ vysvětloval.

„Aha. Tak ty slova tě napadla jenom tak? Bez důvodu?“ nemohla jsem si odpustit, rýpnout si. Vždyť ten text. To mi nemůže říct, že to napsal jen tak.

„Ano,“ odpověděl a podal si pití.

Dobře. Zakývala jsem hlavou a kousla se do rtu. Zase mě začal popadat ten smutný pocit. Musím jít pryč. Vzala jsem si tašku, která ležela na židli vedle stojanu na kytary, a vyšla ze dveří.

„Já musím jít, na něco jsem zapomněla,“ zařvala jsem na ně a ani se neotočila.

Procházela jsem se ulicemi a nevnímala, kam jdu. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat. Vytáhla jsem mobil z kabelky a vytočila číslo.

„Ahoj, Wer. Máš čas?“

„Pamatuješ, jak jsi mi dala před tím, než jsem odjela do Paříže, tu nabídku?“

„Máte ještě zájem?“

„Opravdu? Tak bych pro tebe teda něco měla.“

„Co v pondělí? Dobře. Vím, kde to je. Ahoj,“ zavěsila jsem.

Než jsem dala mobil do kabelky, podívala jsem se na hodiny. 15:50

Přešla jsem přes ulici a otevřela dveře do jediné otevřené hospody, kterou jsem tady viděla.

Uvnitř byl puch, nakouřeno a ztlumené světlo. Něco si objednám a půjdu. Posadila jsem se za bar a hned ke mně došla docela vyvinutá blondýna v upnutém tričku, že jsem se bála, aby jí nevypadly. 

„Co si dáš?“ zeptala se mě.

„Něco tvrdého,“ odpověděla jsem jí. Bylo mi jedno, že jsou čtyři hodiny. Právě jsem kývla na něco, co mi změní život. Nebo tak mi to alespoň slibovali.

„To je nový styl objednávání pití? Jsi druhý člověk za tento měsíc, co si takhle objednává,“ informovala mě a postavila skleničku s jantarovou barvou na stůl.

„To se ani tomu chudákovi nedivím,“ mrmlala jsem. 

„Co se stalo?“ zeptala se. Povzdechla jsem si. Když to nemůžu říct nikomu, koho znám, tak proč to neříct barmance, kterou už v životě neuvidím.

„Můj přítel mě podvedl, lhal mi, že se nic nestalo. Já to ale vím. Viděla jsem je. Mám ho ale ráda a chci, aby se to vyřešilo. Klidně bych mu tu nevěru odpustila, ale to, že mi lhal, mě bolí. Byli jsme nejlepší kamarádi, předtím, a on si myslí, že mi může lhát do očí,“ vychrlila jsem ze sebe a podívala se na ni. Tvářila se zamyšleně, jako by přemýšlela, co mi říct.

„Takže pokud to chápu, tebe nebolí ten jeho čin ale jeho reakce. Alias to, že ti lhal,“ konstatovala. Kývla jsem na znamení, že ano, a hrkla do sebe celou sklenici. Barmanka mi nalila hned druhou.

„Asi ano. Já nevím,“ zašeptala jsem.

„Tak to máš, holka, blbé,“ zasmála se a odešla na druhou stranu baru. Kráva. Dopila jsem i druhou sklenici a zvedla se ze židle. Zakopla jsem o židli a začala padat. Chytly mě dvě ruce poměrně tlustého chlapa.

„Pozor, princezničko,“ zasmál se a zavolal na barmanku, „hej, Kattie, dones mi jedno pivo.“

Když jsem zavřela dveře do bytu, začal mi zvonit mobil.

„Tero. Ahoj. Řekla jsem o tom, že máš zájem, Ingrit. V pondělí okolo deváté hodiny tě čeká v kanceláři,“ ozvala se z mobilu Weronika.

„Dobře. Vytisknu si začátek, aby měla co číst, a přinesu to,“ odpověděla jsem jí a vzala si do ruky notebook.

„Okey. Uvidíme se. Potom bychom mohly zajít na kafe ne? Dlouho jsme se neviděly a já četla docela dost věcí o tobě,“ zasmála se. Souhlasila jsem a položila mobil. Pořád jsem uvažovala, jestli dělám dobře. 

Vím, že je tato kapitola extra krátká, ale mám rozvržené, co do každé kapitoly napíšu. A pokud mi to vyjde, tak by to bylo fajn. Ale zbývají už jenom tři kapitoly a epilog. Doufám, že povídku dokončím do konce září. Uvidíme. Doufám, že i tato kapitola se vám líbila a zanecháte komentář. 

TheSinna.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Song of best love - 16. kapitola: