OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Song of best love - 17. kapitola

14.09.2014 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 655×

Bylo pondělí a já jsem klepala na dveře kanceláře.

„Dále,“ ozvalo se z druhé strany dveří. Chytla jsem kliku a otevřela dveře.

Místnost byla malá, ale útulná. Jedna stěna byla prosklená a ukazovala výhled na město. Před oknem stál gauč a křesla. Na druhé straně místnosti, byl stůl a z každé strany židle.

„Ester Johnson?“ zeptal se mě hlas přicházející z gauče. Přešla jsem k ženě oblečené v kostýmku a potřásla jí rukou.

„Těším mě,“ promluvila jsem.

„Mě taky. Jmenuju se Ingrit Konttrel, ale říkejte mi Ingrit,“ pronesla a znovu se posadila. Usedla jsem na křeslo naproti ní a položila si složku na stehna.

„Mluvila jsem o vás s Weronikou a četla jsem některé vaše práce pro školní časopis. Musím říct, že máte talent. Bylo mi líto, že jste naši první nabídku odmítnula, ale chápu vaše důvody. Ptát se vás, proč jste změnila názor, nebudu. Bylo mi řečeno, že na něčem pracujete. A Weronika řekla, že mi to donesete ukázat,“ řekla. Já jenom kývla hlavou a podala jí složku. Byly tam vytisknuté čtyři kapitoly z knížky, kterou jsem právě psala.

Ingrit sklonila hlavu a začetla se do prvních řádků.

„Pro jakou věkovou skupinu si tak představujete vaši knihu?“ zeptala se. Pokrčila jsem rameny. Nad tím jsem neuvažovala.

„Přečtu si to a dám vám vědět. Pokud to pošlu dál a bude se to líbit i jiným lidem z kanceláře, zaplatíme vám za dokončení. Všem spisovatelům doporučujeme, aby při psaní knihy odjeli někam z města. Pokud máte nějaké známé nebo rodiče na venkově, měla byste jim zavolat,“ naváděla mě a já jenom kývala hlavou.

Po chvíli mě vyhodila, doslova vyhodila, z kanceláře kvůli jinému spisovateli a já se ocitla v kavárně s Weronikou.

Weronika byla jedna z mála lidí, se kterými se bavím i po škole. Byly jsme spolu ve školních novinách. Ona jako hlavní redaktorka a já se jenom tak potulovala okolo a sem tam něco napsala. Jediná nevýhoda. Nemají se s Nathanem rádi. Nikdy jsem nezjistila proč, ale už to tak je.

„Jak se ti teda žije?“ zeptala se Wer.

„Dobře. Ale děkuji, že jsi mi tu práci dohodila,“ usmála jsem se na ni a napila se kafe.

„To je samozřejmý. A co Nathan?“ pronesla jeho jméno s odporem.

„Ale, docela fajn,“ zašeptala jsem. A sklopila hlavu.

„Ale, ale. Problémy v ráji? Všichni říkali, že vy dva skončíte spolu, a když jsem zjistila, že spolu jste, nemohla jsem tomu uvěřit. Nathan je ale vůl, takže co provedl?“ zeptala se a založila si ruce pod bradu.

„Nic vážného. To se vyřeší,“ usmála jsem se na ni slabě.

„Třesky plesky, Johnsonová. Znám tě. Co to pako udělalo?“ nenechala se napálit.

„Tak trochu. Spal s někým jiným a lhal mi,“ zašeptala jsem tak slabě, že jsem myslela, že to neuslyší.

„Cože udělal?“ zařvala přes celou kavárnu, až se na ni všichni otočili.

„Pardon.“ Zvedla ruce na omluvu a naklonila se blíž ke mně. „Cože udělal?“ zopakovala tentokrát potichu.

„Po pohřbu svého otce se opil a vyspal s nějakou ženskou. Druhý den jsem je našla, ale když se vzbudili, schovala jsem se do spíže. Tak jsem vyslechla jejich rozhovor,“ objasnila jsem jí zkráceně celou aférku.

„Ten...“

„Mlč!“ varovala jsem ji, protože právě přicházela servírka.

„Můžu vám ještě něco nabídnout?“ zeptala se.

„Ne, děkuji. Zaplatíme,“ odpověděla jsem jí.

„A ty jsi mu odpustila?“ vypálila na mě Weronika hned, jak odešla servírka.

„Je to mezi námi divné,“ odpověděla jsem ji neurčitě.

„Nathana nemám ráda. Víš to. Ale on není tento typ. Měla by sis s ním promluvit. Ty jsi vždy ten, co po sobě nechá šlapat. Ale tady ne. Řekni mu, že to víš,“ naléhala na mě. Chtěla jsem se s ní hádat, že on mi to určitě řekne. Nebo jsem v to doufala. Ale chyběla mi síla ho obhajovat. Obhajovala jsem ho sama pro sebe pořád, před cizím už to nešlo. Mobil mi v kapse zavibroval.

Nechceš se u mě stavit. Potřebuju ti něco říct. Nate.

Rozhodla jsem se.

„Dobře, řeknu mu to,“ ujistila jsem ji a zaplatila kafe servírce, která právě přišla.

Nathan mi otevřel dveře hned před nosem, jako by čekal u dveří.

„Mám pro tebe úžasnou zprávu,“ pronesl nadšeně, chytl mě za ruku a vtáhnul dovnitř.

„Z čeho máš takovou radost?“ zeptala jsem se ho a opřela se o pult v kuchyni.

„Obnovujeme zrušené turné,“ zařval nadšeně. Usmála jsem se na ně a jeho nadšení rázem opadlo.

„Co se stalo? Proč nejsi nadšená? Pojedeme zpátky do Evropy,“ snažil se mě navnadit. Do Evropy? Jako ano, zbývalo jim pouze pár měst. Ale nebude to zbytečně drahé. A ano, Ingrit mi říkala, ať někam odjedu, ale na tiché místo a ne do koncertní haly plné fanoušků.

„Já nepojedu,“ odpověděla jsem mu. Nemůžu. Ze dvou důvodů.

„Proč?“ zeptal se nechápavě. On se ještě ptá?

„Mám práci?“ odsekla jsem. Zmateně se na mě díval.

„Ty máš práci? To je úžasně,“ zasmál se.

„Kde pracuješ?“

„Není to ještě jisté, ale možná budu psát knihu pro nakladatelství Panlon,“ řekla jsem mu. 

Nathan pronesl něco o tom, že je na mě hrdý a že na to mám. Pak začal vyprávět nějakou historku z nahrávání. Neposlouchala jsem, dívala jsem se na něj, jak pohybuje rty a přemýšlela nad tím, jak jednoduše může člověku lhát. Dívala jsem se do jeho očí a snažila se najít i tu sebemenší vinu, když se mi díval do očí. Jeho postoj byl stejně uvolněný jak kdykoliv jindy. Nikdo by nepoznal, že mi lhal. Že mi něco tají. A tohle bych měla před očima pořád. V té chvíli jsem si uvědomila, že si nemůžu opravdu pořád hrát na chudinku, po které všichni šlapou. Nemůžu být ta, které všichni ubližují.

„A Trevor řekl, nesahej mi na housle-“

„Já to vím,“ zastavila jsem ho.

„Víš, co se potom stalo?“ zeptal se nechápavě.

„Ne. Já myslím, že vím, co jsi udělal. Vím, že jsi mě-“ Zastavilo mě klepání na dveře.

Nathan zvedl jeden prst, ať počkám, a přešel k nim. Otevřel je a já viděla od nově příchozího pouze blond vlasy.

„Ahoj, krasavče. Musíme si promluvit,“ pronesl přeslazený, ale povědomý hlas. Viděla jsem, jak se Nathan zhluboka nadechl a chtěl něco říct. Ale nově příchozí žena ho obešla a vešla tím pádem do mého zorného pole.

„To jsi ty?“ zeptala se mě znechuceně. A hned jsem věděla, kdo to je. To je ona.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Song of best love - 17. kapitola: