Song of best love - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pozvání na rande a na filmový večer. Taky trochu ublížení.

14.05.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 725×

Zbytek Paříže už byl tak docela jednotvárný. Pořád jsem si byla před Nathanem nejistá, ale snažila jsem se nic nedat najevo. Nevím, jestli vycítil, že se mu snažím vyhýbat, ale vyhledával, vyloženě vyhledával moji společnost, ale potom už jsem to přestala řešit. Kluci svoji novou píseň předvedli na koncertě a v ranním pořadu francouzské televize. Samozřejmě sklidila veliký ohlas. Po koncertě už jsme měli docela čas na to, abychom si prošli město, protože do dalšího města jedeme až za týden.

Vyšla jsem z hotelu a nadýchala se čerstvého vzduchu. Konečně jsem se dostala z hotelu bez doprovodu kohokoliv. Poslední dobou jsem pod stálým dozorem. Zalovila jsem v kabelce a zkontrolovala, že mám hlasité vyzvánění a nabitý mobil. Po minulé zkušenosti to nechci pokoušet.

Vydala jsem se z hotelu směrem do města. Už jsem zahýbala za roh, když jsem slyšela, jak na mě někdo volá. Naštvaně jsem si povzdechla a otočila se. Dylan za mnou utíkal a divila jsem se, že nezakopnul. Nuceně jsem se usmála.

„Ahoj, Dylane. Co potřebuješ? Chtěla jsem jít do města,“ řekla jsem mu a pořád se nuceně usmívala. On se na mě jenom zářivě usmál a dal si ruce do kapes.

„Můžu jít s tebou?“ zeptal se.

„No víš,“ snažila jsem se vymyslet dobrou výmluvu. „Já jsem chtěla jít sama. Znáš to. Každý potřebuje čas pro sebe a mně už z těch lidí hrabe,“ řekla jsem mu. Úsměv se mu z veselého přeměnil na smutný.

„Aha. Dobře,“ řekl a zajel si rukou do vlasů. „Čekej. A co dnes večer máš čas?“

Zmateně jsem na něj koukla. To mě jako zve na rande? Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Teď mám to dilema s Nathanem a plést do toho Dylana není dobré. Zase na druhou stranu bych měla na Nathana zapomenout, přece jenom on je „známá rocková hvězda“ a já jen jeho nejlepší kamarádka.

A on si ani ten večer nepamatuje, i když je lepší, že si ho nepamatuje, kdyby si ho pamatoval tak… Uvažovala jsem a Dylan pořád stál naproti mně a čekal na odpověď.

„Promiň, přemýšlela jsem… Jasně. Ráda s tebou půjdu,“ řekla jsem a konečně jsem se opravdu usmála. On se na mě podíval, jako by v první sekundě tomu nemohl uvěřit a potom začal mluvit jedno přes druhé. Nakonec odběhl a mě tam nechal stát zmatenou. Jediné, co jsem pochytila, bylo to, že mě v sedm vyzvedne na pokoji a že jdeme do restaurace. Podívala jsem se na hodinky a vykuleně zjistila, že jsou tři hodiny. Měla bych vyrazit a koupit si nové šaty.

Když jsem se vracela na pokoj, bylo před pátou hodinou. Koupila jsem si nové šaty. Byly sice ve výprodeji, ale přitom opravdu pěkné. Fialové, s širokým ramínkem na jedno rameno. Okolo pasu byly bílé vzory a sukně mi sahala nad kolena. Rychle jsem šla pod sprchu a po sprše jsem si začala dělat make-up a vlasy. Kolem šesté hodiny mi začal někdo klepat na dveře. Šla jsem otevřít a ve dveřích stál Nathan. V jedné ruce filmy v druhé ruce popcorn. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Napadlo mě, že bychom si mohli udělat filmový večer jako za starých časů. Podívej se, mám tady romantické komedie, co se líbí tobě, jako například Na svatého Valentýna. Potom akční film pro mě, například Avengers, a něco, na co můžeme koukat oba dva, takže Kamarád taky rád nebo Zatím spolu, zatím živi. Co na to říkáš?“ zeptal se mě nadšeně a pak se na mě trochu pozorněji zadíval.

„Proč máš mokré vlasy? A proč jsi namalovaná? Ty se někam chystáš?“ začal se vyptávat. Jenom jsem si povzdechla a pozvala ho dovnitř. Položil filmy a popcorn na stůl a sednul si na gauč. Já jsem se mezitím předklonila a začala jsem si ručníkem sušit vlasy.

„Tak odpovíš mi?“

„Dylan mě pozval na rande,“ odpověděla jsem mu a stoupla si rovně. Nathan se na mě díval takovým zvláštním pohledem, skoro ublíženě.

„Aha,“ hlesnul a zadíval se na zem.

„Jen jsem si myslel, že bychom si mohli udělat večer jako za starých časů. Asi to už nepůjde. Co jsem si myslel. Nic není jako za starých časů. Vůbec nic.“ Zadíval se na mě. Potom se zvednul, vzal si věci a šel ke dveřím.

„Počkej,“ zavolala jsem na něj. Nathan se otočil a vyčkávavě na mě koukal.

„Můžeme si udělat filmový večer zítra. Povím ti všechno, co se dneska stane,“ snažila jsem se ho nalákat. Nathan se jenom smutně usmál a kývnul hlavou na znamení, že ano a odešel. Posadila jsem se a dala si hlavu do rukou. Poslední dobou je všechno úplně divné. Podívala jsem se na hodiny na stěně. Bylo půl sedmé. Tak to mám hodně co dělat, abych to stihla.

Dylan