OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Song of best love - 9. kapitola

05.06.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 680×

„Pamatuju si všechno,“ šeptnul kousek od mých úst. Moment? Co všechno? Co myslí? Dívala jsem se na něj zmateně. On se jenom zasmál a obešel mě, aby se dostal ze sprchy.

„Všechno z klubu,“ odpověděl na moji nevyslovenou otázku. Zaklela jsem. Nechtěla jsem, aby si to pamatoval. Anebo chtěla? Nevím, jsem zmatená. Projela jsem si rukou podrážděně vlasy a chtěla jsem okolo něho projít, ale on mě zastavil.

„Ty na to nic neřekneš?“ zeptal se mě.

„Co chceš, abych řekla?“ odpověděla jsem mu otázkou. Naštvaně si povzdechl.

„Já nevím, ale čekal jsem něco jiného než to, že si to vyslechneš a pak se půjdeš převléct,“ začal zvyšovat hlas.

„Promiň, ale já jsem nebyla ta, co nás hodila do sprchy. Možná tebe, ale ty jsi mě tam stáhnul,“ obvinila jsem ho.

„Chceš teď řešit, kdo koho dostal do sprchy?“ zařval na mě. Leknutím jsem uskočila a koukala na něj.

„Fajn. Co chceš?“ zařvala jsem na něj zase já. Něco zamumlal a v další sekundě jsem byla přitisknutá ke zdi.

„Musíš se tak blbě ptát?“ zašeptal mi Nathan do ucha a trochu se odtáhnul. Jenom jsem na něj koukala a neodpovídala. Nathan si povzdechnul a chtěl se odtáhnout.

Ale kašlat na to, řekla jsem si a chytla ho za košili, kterou měl na sobě, a přitáhla ho blíž ke mně. Zmateně se na mě zahleděl a já mu nabídla vražedný úsměv a stoupla si na špičky.

„Nebudu se ptát,“ zašeptala jsem mu do ucha a kousla ho do ušního lalůčku. Vydal zvuk, který jsem nemohla identifikovat, a v sekundě jsem byla znovu na stěně a tentokrát s jeho rty na mých. Nemusel čekat, protože jsem reagovala okamžitě. V rukách jsem držela jeho košili a tlačila ho k sobě, on mě chytnul jednou rukou kolem pasu, druhou mi chytnul hlavu a trochu mi ji zaklonil.

Z nedostatku vzduchu jsem se od něj odtrhla a lapala po dechu, on toho využil a začal mě postupně kousat na krku a šel níž. Zavzdychla jsem a jednu ruku jsem mu zabořila do vlasů. Když se dostal k mému dekoltu, zatahala jsem ho za vlasy, zvedla mu hlavu a znovu jsem se vrhla na jeho rty. Ruku, kterou jsem měla ve vlasech, přestěhoval na bok, potom na moji nohu, kterou trhnutím donutil zvednout, a dal si ji kolem boku. Tentokrát z nedostatku kyslíku přerušil naši činnost on. V celé místnosti byl klid a šel slyšet jenom náš přerývavý dech a díky dobré akustice v koupelně to šlo slyšet i s ozvěnou.

„Jsi studený,“ poznamenala jsem vzhledem k jeho mokrému oblečení. Jenom se zasmál a odstoupil.

„Pro suché oblečení si musím zajít do pokoje,“ oznámil mi. „A myslím, že je to dobrý nápad, protože zítra vstáváme brzo a jedeme na letiště a potom Německo,“ řekl nadšeně a poskočil si.

Zadívala jsem se na něj pohledem, který se ptal, jestli má všech pět pohromadě, když si poskočil, a on se jenom omluvně usmál, dal mi pusu na čelo a s obřím úsměvem odešel k sobě na pokoj. Já se jenom odrazila od stěny a šla se převléct taky.

Kolem půlnoci jsem pořád nemohla usnout. Přemítala jsem co teď? Začnu si něco s Nathanem, který mě očividně chce, nebo s Dylanem, který mě taky chce. Musím uznat, že to, co se stalo v koupelně, byl zkrat. Dobrý zkrat, ale ne vzhledem k mojí situaci. Vypustila jsem poraženecký povzdech a sedla si do křesla v ložnici. Na nohy jsem si položila počítač a připojila jsem se k internetu. První jsem udělala to, co jsem dělala vždycky. Prolistovala jsem stránky bulváru, jestli tam není zmínka o Nathanovi nebo Soupriz. Nic. Když jsem vypnula prohlížeč, koukala jsem na svoji plochu, na které byla moje a Nathanova fotka u Buckinghamského paláce. Znuděně jsem se přihlásila na skype a zjistila, že moje spolužačka ze střední Sofie je online. S úsměvem jsem jí napsala.

Po hodině psaní jsme si vyměnily informace o tom, co se stalo po střední a různé další informace.  Když se musela odhlásit, tak jsem jí byla vděčná za to, že mě na chvíli odreagovala a donutila zapomenout na to, co se děje. Spát se mi pořád nechtělo, tak jsem si otevřela textový dokument a začala psát. Psala jsem asi dvě hodiny, než jsem usnula za počítačem.

Probudila jsem se na zvonění budíku. S překvapením jsem zjistila, že nespím v posteli, ale na křesle a s počítačem na zemi. Zvedla jsem ho a modlila se, ať je v pořádku. Byl. S námahou jsem se postavila a začala si balit. Mám dvě hodiny, než dojede auto a pojedeme na letiště.

Když auto dojelo, tak jsme se tam všichni naskládali. Jela jsem jenom se skupinou, protože Dylan a zbytek za námi dojede až za dva dny. Proč? To nevím. Celou cestu na letiště se na mě „nenápadně“ díval Nathan a vždy, když jsem ho při tom přistihla, jenom se usmál a podíval se z okna. Na letiště jsme přijeli včas a hned jsme vjeli na dráhu, kde čekalo letadlo. Tentokrát jsme letěli soukromým letadlem nahrávací společnosti. V letadle jsem si vytáhla počítač a pokračovala v psaní povídky, kterou jsem začala psát včera. Docela mě to chytlo.

Musím se omluvit, že je tato kapitola krátká. :( Teď toho mám hodně. Praxe, zápisky, učení, klavír… Ale chtěla jsem napsat aspoň něco. Příště se vám to pokusím vynahradit. ;)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Song of best love - 9. kapitola: