Dálší kapitolka..je rozdělená na dvě části..no doufám že trošku líbí ..mno za chyby se omlouvám jinak dálší nevím kdy bude..;)=)
17.08.2009 (17:00) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 906×
Jeho úsměv a ten jeho pohled.,,Ahoj zase se vidíme."Pozdravil mě. Přistoupil ke mě. Udělala jsem krok do zadu. Neschopná něco říct a dalšího pohybu. Jen jsem stála před ním a zírala na zem.,,Ty ji znáš?Dane?"Zeptal se kluk za náma, který stál u tyče.,,Jasně Mare."Přikývl a dotkl se mé tváře. Srdce mi bylo jak na závod, před sebou jsem spatřila ten den. Osudný den že jsem naskočila neznámému klukovy na blbý obraz. Jak já jsem blbá. Měla jsem poslechnout bratra. Teď jsem mohla být sním, s naší partou, místo toho jsme se zamilovala do nepravého a Peterovi jsem nedávala šance. Měla jsem být sním a ne se bavit s tím to netvorem. Jo ho ruka mi počínala na tváři, která zabloudila ke krku. Odtáhla jsem se. Zasmál se, ještě že jsem ho pobavila.
,,No tak, zlato bráška ti nic neříkal? Myslím že jsi ho měla poslechnout. " Znovu ke mě natáhl ruku a mluvil něžným tónem v hlasu? Ne spíš klidným hlasem, který mě rozčiloval.,,Joshe sem netahej." Zavrčela jsem na něho skrz zaťaté zuby a odtáhla jsem se od něho.,,Ale no tak zlato." Zašvitořil. Rychlím pohybem, kterým mě vyvedl z míry mě popadl za zápěstí a otočil si mě k sobě zády. Ruce mi dal za záda.,,Teď půjdeš tančit." Táhl mě k tyči kde stál Mara asi přezdívka kluka, který mi dával pití. Jen jsem doufala že v tom nebyla žádná látka, pokut jo tak se cítím normálně, možná něco na uklidnění? Sama jsem už tohle neřešila. Dan mě táhl k tyči, která byla na stupínku. Zasyčením bolestí jsem se posadila. Mara slezl dolů a sledoval nás, s pobaveným úsměvem na rtech.
,,Proč já?" Vyslovila jsem svoji myšlenku nahlas. Dan ji zaslechl.
,,No to je jednoduché v posteli jsi skvělá, tančit umíš a jsi bohatá. "
,,Peníze?"
,,No říkali jsme si že tohle bude lepší než únos. " Zasmál se. letmo mi dal polibek na krk. Znovu mě popadl za zápěstí a vtáhl mě nahoru k tyči.
,,Teď zatancuješ." Zašeptal mi do ucha rozkazem?Se uvidí. Seskočil dolů a pustili hudbu.
,,Tohle nikam nevede. " Luskl prstama jeden z nich a Mara vypl muziku. Měla jsem je poslouchat ale na tohle já nemám. Zvedal se mi žaludek jen z té představi že budu muset uspokojit muže.
,,Poslední šance Beck!" Zazněl výhružně Mara. Znovu pustil hudbu. Na co čekají? Až já začnu tančit u tyče na hudbu v tom to obleku, neobleku? Prodávat své tělo? Ukazovat ho sápajícím mužům? Já peníze nepotřebuji, můžete jim to vysvětlit? Sem přece chodí jen ti, kteří jsou na tom na dně. Hudba hrála a já neschopná pohybu. Pohlédla jsem do jejich tváří. Dvě mi nic neřekli jen tři byli naštvané a jeden vrtící a možná šeptajíc ať poslechnu. Byl to Sam. Zavrtěla jsem hlavou a snesla jsem se k tyči.
,,Maro.." Zaslechla jsem, asi Samův hlas.,, Je ti Beck jasný že ty peníze vydělávat budeš!?" Zakřičel. Popadl mě surově za loket a stáhl mě na zem. Podlomili se mi kolena strachem. Maro mě i tak násilným stiskem postavil na nohy.,,Nebo snad chceš aby Samovi zemřela sestra?" Nechápavě jsem se mu podívala do tváře. Otočila jsem se k Samovi.,,Pokut jde o peníze stačí říct..."Zašeptala jsem skrz vzlyky.,,Ne! My jsme si tě vybrali. Teď patříš k nám. "Zavrčel mi do ucha.,,Takže tanec?"Zavrtěla jsem hlavou.,,Dobře." Odsekl. Uchopil mě za loket a táhl mě ven. Pryč z místnosti do pokoje ve sklepě.
Zabouchl dveře za sebou, když semnou švihl o zem. Udeřila jsem se do kolena, nemluvně o bolesti na hlavě, která propukla. Vytáhl pásek z kalhot.,,Ne..."Zašeptala jsem.,,Prosím...můžu zpívat,i zkusit tančit, jen ne sex..." Doplazila jsem se k rohu místnosti. Jen zavrtěl hlavou.,, To by bylo až moc jednoduché."Pronesl. Napřáhl ruku s opaskem a udeřil mě přes stehno, pak i přes zadek a záda. ,,Tři rány pro dnešek stačí. " Zvolal a odešel z pokoje.Snesla jsem se na postel a dala jsem se do pláče.
,,Mobil."Zašeptala jsem. Oblečení, které jsem měla na sobě bylo zde. Kamera...skousla jsem se do rtu. Oblečení jsem vzala do ruky a pod dekou jsem ho vytáhla.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
,,Beck?"Zvolal Josh, když se toho dne vrátil domů k večeru. Všude bylo ticho a ni pes zde nebyl.,,Beck?"Znovu zvolal. Nikdo se neozval. Vešel do kuchyně, kde našel vzkaz na dveří u ledničky.
,,Odešla jsem, je mi to líto. Nehledej mě. Jess je u rodičů postarej se oni. Miluji tě, vás všechny. Tohle je na mě moc,nezvládnu to. Nic mi nejde jak bych si přála je mi to líto a to moc.Jsem v Londýně, víc nevím a neřeknu.
Nevolej mi a nepiš mi a nehledej mě. Možná se (ne)vrátím.."
,,Beck?" Hlesl a snesl se podél ledničky na zem. ,,Tohle Beck ne."Zašeptal.Každý jim záviděl jaký mají přátelský vztah, každý si myslel že nejsou sourozenci a teď? Teď jen kvůli blbému klukovy se pohádali a ona odešla. On jen chtěl aby byla šťastná po dlouhé době zažít štěstí...rodinu a přátelé o nic víc se nesnažil. Miloval ji. Měl o ni starost a to velkou, nechtěl jen aby ji do něčeho zatáhl. Měl ji říct pravdu. Měl,teď s výčitkami odešel do jejího pokoje. Na stole ležela otevřená knížka s poznámkami.,,To písmo..."Zašeptal a prozkoumával její písmo v knížce a na papíře. ,,Je jiné." Zavrtěl omámeně hlavou. Vzal do ruky mobil a zavolal klukům, kteří přijeli ani ne do hodiny.
,,Co se stalo?" Chrlil ze sebe Robert a pohlédl na dopis. ,,To nemyslíš vážně."Zavrčel naštvaně. Každý ji měl rád za to jaká je a byla. A teď, každý přemýšlí nad tím co tohle znamená.,,Měl jsem ji říct pravdu, neměl jsem na ni křičet."Máchl rukou kolem sebe a tím rozbil sklenici na jídelním stole, střepy se rozlítli po podlaze.,,Počky o čem to tu mluvíš?"Zeptal se ho nechápavě Dimitri, zbytek kluků na něho pohlédlo a čekali na vysvětlení.,,Pohádali jsme se kvůli Dimimu a Dana, ti kluci jak zde byli na večírku."Objasnil jim trochu, když nechápavě pohlédli na sebe. Jen přikývli a Josh pokračoval dál,,Dimitriho znám od vidění, dva měsíce na brigádě v Londýně jsem ho vždy zahlédl u silnice s polonahými ženami. Ptal jsem se na něho, je to pasák a prodává drogy." Znovu udeřil do stolu.
,,Neřekl jsem ji pravdu, že ho znám jen ve zkratce "Ženy,krádeže a drogy."Pokrčil rameny.
,,Ten dopis nepsala ona, proto jsem vám volal." Hlesl podal jim knížku s poznámkami a dopis na srovnání.
,,Máš pravdu její písmo není moc psané dohromady než na tom dopisu."Přikývl Dimitri.
,,Juliane mohl bys to dát otci?"Julian přikývl. Vzal si od něho dopis a knížku.
,,Díky."Zašeptal a posadil se do křesla.
,,Najdeme ji."Promluvil do ticha Jůlian a odešel domů k otci aby prozkoumal písmo.
Kluci jen v tichosti seděli, každý ve svým myšlenkách.
,,Doufám že nebude pozdě.."Povzdechl si Josh a vstal z křesla.,, Jestli ji dá nějaký svinstvo."Zabručel naštvaně a pohlédl do zahrady, kde pronikavě skrz stromy zazářilo Slunce.
"Zabiju ho."Pomyslel si.
,,Peterovi nic neříkejte."Poprosil je a odešel do pokoje.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Můj mobil byl dost tenký na to aby nešlo poznat že je v skryté kapsy mích kraťasech. S třesoucí se rukou jsem ho vytáhla, jenže zaslechla jsem šmátrání na dveřích, odemykání.,,Sakra."Zabručela jsem si potichu a znovu jsem ho vrátila na místo. Oblečení jsem švihla na zem. Do pokoje vešel Sam s tácem jídla a pití. Rozsvítil v místnosti. Tác položil do rohu místnosti na stůl. Něco vzal do ruky. Náplast? Přistoupil ke mě bez řečí mi ošetřil zakrvácené rány na zádech a stehně.,,Příště poslechni, Mara je krutější než Dimitri a Dan."Z vážným tónem mě informoval jen jsem se ušklíbla.,,Dan? A´t se jde vycpat nejsem vaše hračka." Zabručela jsem a sykla bolestí, když mi ošetřoval ranu na zadní straně stehna.
,,Ty slova ohledně tvé sestry jsou pravdivé nebo to byla jen flinta?" Hloupá až tak nejsem chlapečkové.,,Pravda." Hlesl a vstal z postele, když byl hotový s ošetřováním. Podal mi tác s jídlem. S chutí jsem se do něho pustila. Jen u pití jsem začala váhat.,,A co ji je?" Skousla jsem se do rtu.,,Mozková obrna, potřebuji peníze na domek a ošetřovatele...a druhá sestra potřebuje nové srdce."Pokrčil rameny.,,Dvě sestry?" Zašeptala jsem.
,,Bohužel, jsem jejich nevlastní brácha a hlavně jejich poslední žijící člen rodiny." Povzdychl si.,,V tom pití nic není , dělal jsem ho sám." Usmál se na mě, když spatřil jak váhám nad sklenicí džusu. Jen jsem přikývla a napila se a pěkně do dna.
,,Takže co teď bude?" Nejistě jsme se skousla do rtu při otázce co mě čeká.,,Kluci tě chtějí za bar pak se uvidí." Vstal z postele vzal můj tác s dojezením jídlem a odešel z místnosti. Váhavě jsem chvíli čekala až zaklapnou dveře na zámek. Sehnula jsme se pro oblečení. Vyslékla jsem si růžové neoblečení a oblékla jsem se do svého pohodlného a obyčejného oblečení. Vlezla jsem si pod deku. Světlo v místnosti svítilo, takže žádný problém že by spatřili světlo pod dekou. Vytáhla jsem mobil a zaplaho. Baterka byla plná a signál zde byl. S pocitem že budu brzo volná jsem našla Peterovo číslo. Joshovi jsem nechtěla psát, říkal že sním nemám počítat.
,, Unesli mě.. Jsem zde jako prostitutka...jsem v Londýně...nevolej mi..myslím že je to bar u tří hadů...nic víc nevím... "
Ve zkratce a v rychlosti jsem u poslala SmS. mobil jsem vypla a schovala do kapse. Čas mi vyšel jen tak tak. Do místnosti vešel Sam a já jsem se ponořila do temnoty, spánku.
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
Peter, který byl na škole měl mobil celou dobu u svého pobytu vypnutý mobil. Zapínal ho jen o výkendu. Nechtěl být rušen.
Bude muset Beck dlouho čekat na záchranu nebo bude už pozdě? Aby se ze všeho dostala?
************************
Druhý den aspoň myslím že už byl den. zde kde jsme byla zavřená byla tma. Sam ležel poklidně vedle mě a zíral do stropu, mě to tak připadalo, možná spal jenže neviděla jsme mu do obličeje. Vylezla jsem z postele a rozvítila jsem místnost. Nespal díval se na mě s pokřiveným úsměvem na rtech.
,,Už jsem si myslel že nejsi mezi náma."Promluvil do ticha. Sedla jsem si ke stolu kde byla sklenice vody a jídlo.
,,Proč?"
,,No podle hodin bude půl třetí odpoledne."Pokrčil rameny a přisedl si ke mě.,,Neboj pití stále dělám já." S umučeným úšklebkem jsem dojedla jídlo a napila se vody. Chutnala divně tak i voněla. Vůně mi byla povědomá jako u Dana. Vypila jsem jen půlku a zbytek jsem hodila o zeď.
,,Nejsem blbá." Rozkřikla jsem se, než se obsah věci ve vodě mohla dostat do mého oběhu v těle jsem strčila prst do krku a vyzvracela jsem se. S pocitem úlevy a znechucení jsem se posadila na kraj postele.
,,Možná nejsi blbá ale v tom to jo." Ukázal na rozbitou sklenici a na mé zvratky. Jen jsem se ušklíbla.
,,Celou dobu se snažím aby jsi poslechla..aby tě nezabili....a ty?"Zavrtěl hlavou. Jo jasně já jen tu sedím zírám do stropu a mám dělat vaše rozkazy. Jistě. Zabít? Poslužte si zachvili tu bude Peter a hlavně otec Jůliana. Aspoň doufám. Zabořila jsem hlavu do ruk a dala jsem se po dlouhé době znovu do pláče.
°°
Nevím jak dlouho jsem seděla a poslouchala ticho. Sam odešel z místnosti a přišel s hadrou a skýblem. S klidným srdcem jsem si povzdychla, když nechtěl abych to uklízela já. Znovu odešel a po dlouhé době, mě to tak připadalo asi
hodina se znovu otevřeli dveře, ve kterých stál Dan.Při pohledu na něho mi začalo srdce pelášit o závod.
,,Hmmm, jsi o něco více hezčí než sem si myslel." Přistoupil ke mé posteli, z které jsem vylezla na zem a couvala ke zdi.,,Když myslíš."Zašeptala jsem a skousla jsem se do rtu.,,Vidíme že nechceš poslouchat, takže jsme se rozhodli pro tu horší věc, když tě ani nepřemluví Sam. Měla by si ho poslouchat ani nevíš jak." Přilepená na stěně mi vzal do své ruky moji tvář a pohlédl mi do očí. Jen se usmál a chytl mě za loket a táhl mě ven ze sklepa do jiné místnosti než jsme šli minule. Sakra pomyslela jsem si, proč prostě nedělám co chtějí? Už vím nechci být závislá.
,, Sedni si." Nařídil mi a pokynul hlavou ke křeslu. Místnost byla světlá a do místnosti proudilo venkovní paprsky slunce. Poslechla jsem a sedla jsem si do křesla. Dan mezitím odešel všimla jsem si kamer takže jsem raději zůstala sedět. Za deset minut podle hodin na stěně bylo půl šesté do místnosti vešel Mara s Danem. Mara nesl tácek, který byl skrytí ručníkem, takže jsem obsah neviděla. Dan mě uchopil za ruku.Vstala jsem a položil mě na lehátko kde byla pouta.,,Co je to?" Začala jsem sebou házet, když se mě snažil zavázat ruku k posteli.,,Uvidíš..."Zašeptal a políbil mě na ústa, když byl hotový se svázáním. Jen jednu ruku jsem měla volněji utáhnutou teď jsem pochopila proč. Dan mi držel volnější ruku a začal mi sní pumpovat aby mi vyšli žile. Spatřila jsem Mara jak v ruce drží injekční stříkačku.
,,Ne.."Zašeptala jsem a začala jsem sebou házet a dostat se z Danového sevření, které bylo čím dál tím víc silnější.Přes slzy jsem spatřila jak jde ke mě. Ohlédla jsem se na druhou stranu pak jsem pocítila jemné štípnutí ve své ruce. Zaslechla jsem smích. Chvíli mě nechali v klidu ležet pak mě pustili.Omámeně jsem vstala. Motala se mi hlava a bylo mlo. Droga rychle působila. Nechtěla jsem vědět co mi dali ale následovala jsem je na zpět do svého pokoje kde jsem ulehla. Teď jsem se cítila o něco volnější, neunavená a elánu.
°°
Jediné co vím je že jsem usnula. Probudil mě něčí dotek na rameni jak semnou bloumá. Otevřela jsem oči. Cítila jsem se divně ale uvolnější hlavně jsem okolo sebe všechno vnímala vesele. Sam odešel a znovu vešel do pokoje s Marem ten mě popadl za ruku a vedl mě pryč.,,Dnes půjdeš za bar."Zabručel si pod nos.Hodil po mě oblečení a sedl si na stůl v šatně.,,Obleč se."Pokynul mi. Před ním? To nemyslí vážně ne? No nic udělala jsem oč žádal oblékla jsem se znovu do růžového oblečku. Odskočila jsem si i na záchod a zkontrolovala mobil. Žádná zpráva. Sakra.Mara byl spokojený že jsem začala trochu poslouchat. Zašla jsem za bar.
Mara seděl za barem a celou hodinu mě sledoval a popíjel džus? Asi chtěl být střízlivý. Markus jeden barman mě zde zaučoval. Choval se normálně a pobízel mě do práce. Štěstí že jsem zatím nedělala číšnici. Dívky které zde chodili mezi hosty měli jen spodní prádlo dvě byli bez vrhu. Dělala jsem svoji práci rychle a dobře. Začalo mě to bavit, prozatím.
,,Vodka, cola a rum?" Zeptala jsem se znovu Mara, ten jen přikývl.,, Dohromady?" Ujistila jsem se. Znovu jen přikývl. Podala jsem mu sklenici s nechutným obsahem. Dál jsem obsloužila dva mladíky, kteří se nad něčím domlouvali s Marem. Spatřila jsem jak Mara si dává nějaký prášek do pití a obsah vypil. Znechuceně jsem se odvrátila a dál jsem se věnovala práce. Tohle jsem brala ale to co mě čekalo jsem opravdu nečekala. Kdo by vnímal zdraví dívky? Nikdo, proč by se namáhali? Šlo jim a jde jim jen o jedno přeci...
Josh celé dva dny co Beck nebyla doma nemohl spát. těží jedl a myslel. Odbýval svoje kámoše, proč by se namáhal se snima bavit? on přeci se nemusel přetvařovat že se baví. O půl jedenácté večer co Beck ještě pracovala v baru se vydal do hospody. Neměl se sní hádat, měl ji vše říct. Vždyť před ní tajil hodně věcí. Teď se s lítostí a bolestí na srdci upíjel do zavíráčky. Domů se doplazil s pomocí Roberta, okamžitě ulehl do postele a před ním se objevila jen temnota.
Bylo něco kolem jedné. Nohy mě boleli ale i ruce. Začala jsem být unavená, utahaná.,,Beck.."Luskl prstama Mara, který mě stále sledoval s dvouma mladíkama, kteří se na mě usmáli.,,Ano? To stejné?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři. Unaveným úsměvem. Zavrtěl hlavou.,,Tihle ti dva by si tě dneska vzali." Při jeho slovech se mi srdce rozuteklo jak o závod. Zavrtěla jsem hlavou a objala jsem si břicho kde teď mohlo být dítě a možná by se tohle nemuselo stát.,,Samovy by se peníze hodili." Sakra. Jak to dělají že ví do čeho musí udeřit. Znovu jsem zavrtěla hlavou ale bylo to zbytečné. Mara mě uchopil za loket a vytáhl mě do sklepa do mého pokoje. Dva kluci šli za náma a smáli se.,, Dejte ji co proto." Prohlásil k ním a odešel z pokoje.
°°
,,Niku..." Promluvil jeden znich na kluka menšího srůstu ale zato s odpornýma zubama se na mě usmál, podal svému kámošovy lano a nějakou krabičku. Ten druhý ji otevřel. Vzal si jednu tabletu a nabídl Nikovy i on si vzal jednu. Nechápavě jsem je sledovala. Nik ke mě přistoupil a nabídl mi dvě tablety, odmítla jsem. Zbytečné měli přece svoje taktiky. Uchopil moji bradu do svých dlaní a nasypal mi obsah tablet do úst. Snažila jsem se je nespolknout ale bohužel nešlo to. Spolkla jsem to. Nevím co to bylo,drogy jsem neznala a neřešila. Jen jsem se cítila být o něco veselejší a taky vím že jsem se jim podala.Teď jsem byla po druhé znásilněná a já jsem upadla znovu do spánku a němoty.
Uplynul dálší den. Kdy nikdo z jeji blízkých přátel netušil že znovu musela čelit, i když pod vlivem látek, tomu co už zažila. Žádná láska, žádný cit tohle není a nebyl a nebude. Je to jen znechucená věc aby se "utěšil"i na nevinné dívce, tváři.
Proč? Se někdy ptají nevinné dívky...Zkuste si sami odpovědět .
Peter, který Páteční den usnul hned co přišel ze škole stále nezapl mobil. Netušil nic o tom že se v tom to přístroji nachází smska od Beck, nad kterou celou dobu jen myslel.
Josh s Jůlianovím otcem dělali a dělají vše aby ji našli. Písmo bylo klučičí teď jen přemýšleli a čekali co bude dál.
Nevnímám dny, čas, hodiny a ani minuty jen pohledy jednoho staršího muže, který se na mě lysá. Jsme ve svém pokoji, hned co jsem se probudila s penězi vedle sebe ke mě poslali další moji oběť. Znechucená při představě že stím to něco mám mít se mi zvedal žaludek.
Mara než odešel mi dal sklenici vody a čekal až ji vypiji. znovu jsem pocítila změnu. Tělo se mu chtělo podat jen moje mysl bojovala. Seděla jsem na posteli, muž po mě šmátral a líbal po celém těle. Třásla jsem se odporem a hlavně jsem vzlykala a slzy tekly proudem. Chlápek si dělal s mím tělem a se svým bůhví co a já jsem jen myslela na Joshe na milující ho bratra, kterého jsem neposlechla.
Neposlechla jsem ho. Naletěla jsem ubožákovy. Měla jsem více se věnovat lidem kolem sebe a né se hned spřátelit na potkaní. Ale moje slova tu teď nemají žádnou cenu.
Mezitím u Petera na pokoji.
Bylo něco kolem desáté hodiny ráno, když se probudil. Otevřel okno a nadechl se čerstvého vzduchu. Pohled mu sklouzl na malou dívku, která se rozčilovala a hádala se s nějakým klukem.
,,Labes."Zašeptal. Musel se usmát nad tou dívkou, kterou ji připomínal její Labes.
,,Sakra."Hlesl na hodiny. Bylo něco po půl jedenácté rodiče už určitě volali. Vytáhl mobil z jedných kalhot a zapl ho. Jistě tři zprávy od rodičů za dnešek. Hlasová schránka, zmeškané hovory. Vše přečetl po jednom, odpovídal a volal. Pak jeho pohled ukončil na sms od Beck.
Otevřel ji. S třesoucíma rukama a tlukoucím srdcem znechuceným pohledem mu upadl mobil. Jen zíral před sebe, když se dal dohromady zvedl ho ze země a zavolal Joshovi.
Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Sorry,I can´t be Perfect! (6):
skvělé honem další kapitoklu prosím
Chudák holka, ta taky z toho srabu nikdy nevyjde. Myslím, že nakonec bude tak akorát zralá pro psychiatra
Protože z tohohle se už jen těžko vzpamatuje
waw...skvělé!....jen tak dál a honem další kapču
Je to drsne! Pises to fakt verohodne.
super super uz sa tesim na dalsie pokracovanie a este jedno RýCHLO!!!
Nááááááááááááádhera.A je to strašně napínavé.Prosím,dej nám sem rychle další 
Ahoj Lidi dálší! dílek snažila jsem se ho včera dopsat takže je tu§=)..i za ty nadávky od tatky jsem přežila..
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!