OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sorry I Can´t Be Perfect (9)

Dálší kapča na světě... Prozatím nevím kdy bude dálší ale vím že bude delší než tahle předešlá! omlouvám se za chybyb nemám čas to opravit ve wordu!%D%P

08.09.2009 (16:00) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 890×

Nikdo:

Všichni jedli, zpívali, tančili, smáli se. Přetvářka zmizela, smutek odešel v tuhle chvíli všichni všechno zahodili za hlavu. Jen srdce Beck se stále třepatalo, nervózitou a při doteků u tance.

Beck:

Nikdy jsem nevěřila, že...

Nikdy jsem netušila, že...

Nikdy jsem nevěřila, že...

Nikdy jsem nechtěla...

Nikdy jsem nepochopila...

Zpívala jsem, křičela jsem v obyváku svoje slova, která nedávala smysl.

Nikdy by mě nenapadlo že by jsi byl schopný,

schopný tohle udělat,(Aha, Ha, Aha)

Znali jsme se jen krátce i tak jsem (ti) věřila,

a ty ses zjevil,

Stebe se stal, stal se z tebe..(jéééjéé)

Pro tebe šlo jen v té chvíli jen o jedno...(Hmmm)

Poslední slova jsem dále křičela a dálší slova jsem šeptala, s uzlem v krku ale úlevou, že se mohu vykřičet, svojí písní.

Z ošklivého kačátka se vyklubala labuť...(Hmmm)

Tak proč nevyužít tu šanci poznat ji blíž?

Tančila jsem kolem gauče a televize. Nevnímala jsem nikoho jen svoji bolest i úlevu.

Pomoct ji od nevinosti?(oh..lala,llaa)

Od touhy a vzrušení že , před tebou stojí ladná postava

špatně si to pochopil, neklamu tělem, aby sis všimls...mě.

Naopak....

Nikdy jsem nevěřila,že...by jsi zašel tak daleko

Nikdy jsem netušila, že by jsi byl schopný

Nikdy jsem nevěřila, že...já budu oběť

Nikdy jsem nechtěla, ... poznat tě, tu bolest

Nikdy jsem nepochopila,...Proč?

Daleko, poznat ji blíž...(óóó jéé)

Nevědomky o tom jak se bude cítit

Tobě nešlo o city, nevíš co jsou...

Kačátko ležíc večer doma...

Neschopná usnout, sen , ten sen

Na ten den...

Ano ten sen, na ty dny, nechutné dny, i sem tam by se našla jen jeden dobrý obrázek a to asi jen vysvobození, díky Juliánovi, díky mé rodině, díky mým bratrům.

Nikdy jsem nesnila že já...

budu ta tvá oběť...

Zašeptala jsem, nadechla jsem se čerstvého vzduchu, který stále proudil do místnosti, do očí se mi drali slzy. Sedla jsem si do prostřed obýváku na zem, nohy jsem si přitiskla ke svému tělu a pořádně jsem se objala. Vzpomínky, proč jsou tak bolestné, proč nejdou smazat?

Proč?Ptala jsem se stále sebe. Proč? Všechno tohle je tak těžké, proč je těžké žít?

,, Beck?" Zašeptal až moc blízko u mě známí hlas. Peter, nepohlédla jsem na něho, nevím co se stalo ale utekla jsem. Přesně tak, začala jsem couvat do zadu na zahradu. Ven na terasu.

,, Ne!" Zakřičela jsem s plných plic, tohle jsem teď potřebovala. Potřebovala jsem se vykřičet, tu bolest dát pryč ze mě.

,, Nééééé!" Můj hlas zněl... strašně, smutně, bolestně a uvzlykaně. Couvala jsem dál do zadu, schody jsem zvládla na zpaměť. Ruce jsem měla podél těle zaťaté v pěst. Naposledy jsem zakřičela, tentokrát nebyl tak hlasitý a nucený jako předešlí. Pohlédla jsem do plačícího nebe a nechala jsem děšť aby mě smáčel. Aby smáčel můj probrečený obličej. Podlomili se mi nohy, spadla jsem na kolena na promáčený trávník, do bahna, nezájimalo mě nic jen moje bolest, kterou jsem musela dát pryč.

Nevnímala jsem čas, hlas který se ozýval, kroky, které šli ke mě. Pohlédla jsem do tváře. Do ustarané tváře plné bolesti.

,, Nechci jít k cvokařovi." Zašeptala jsem. Stoupla jsem si na rozechvělé nohy, stále jsem sledovala jeho tvář.,, Joshi, prosím." Nevím o co jsem ho prosila. Dotkl se mé tváře.

,, Žádný nebude." Zavrtěl hlavou.,, Budu tady, stebou. My všichni." Přikývla jsem a objala jsem ho. Pevně jsem ho k sobě tiskla a nechala jsem své proudy slz promáčet jeho tričko.

,, U mě, prosím...Já se omlouvám...promiň mi to...to všechno.." šeptala jsem skrz vzlyky.

,, Neomlouvej se nemáš se za co omlouvat." Mluvil smutným hlasem, určitě měl co dělat aby udržel svoje city na uzdě.

,,Mám, neměla jsem se hádat, jsem blbá.." Namítala jsem.

,,Dost Labes!" utnul mě přísným pohledem a hlasem.... ,,čas od nás dostáváš." Pohlédla jsem mu do očí a přikývla.

,, Já vím..promiň." Zašeptala jsem.

,,Půjdeme dovnitř chtěli bychom si o něčem promluvit."

,, O co jde?" Zeptala jsem se ho, když jsem si sedla na pohovku.

,, Jde o to že jsem se rozhodl se odstěhovat." Promluvil a díval se mi do očí, začala jsem panikařit, sám?

,, odstěhovat...?"Zopakovala jsem znovu.

,,Samozřejmě že s tebou, tady zůstat nemůžeš, blízko Římu." Pohladil mě po tváři, uklidnila jsem se.

,,A kam pojedeme?" Zajímalo mě.

,,Bud Sicilie nebo Turín." Pokrčil rameny.

,, To je ale..."Namítla jsem při předtavě té vzdálenosti od svých známích.

,, Já vím." Hlesl smutně

,,a Kdy? Kdy jsi tohle?" Zařídil jsem se chtěla zeptat ale skočil mi do řeči.

,, Když jsme se pohádali." Pohlédl na krb.

,, Ale to budeme...kluci."

,, Jůlián se stěhuje s Alexem na Sicilii, kvůli otci, Peter studuje, pak bude bydlet snáma, Robert dostuduje pak se uvidí a Dimitri znovu odjíždí Do Paříže."

,, Eh..." zmohla jsem se jen.

,, Nechci zde už zůstat, Beck. ty se zde trápíš a já už nemám sílu se na tohle dívat. Vím že tímto nic nevyřeším ale ..." Nadechla jsem se. nechtěla jsem znovu poslouchat ty stejná slova...

,, Beru Sicílii." Vyhrkla jsem. Pohlédl na mě.

,, Kdy vyjíždíme?" Chtěla jsem hned odtud, začít znovu od začátku, nebyvilo mě to, dál trpět ale musela jsem žít, mám před sebou budoucnost vedle Joshe a hlavně chci kreslit a jezdit na koních, tohle je aspoň pro mě teď jediná cesta k tomu aby sem začala znovu žít, tímhle tím snad přestanu myslet na ně.

,, Kdykoliv budeš chtít." A dál ne mě neveřícně zíral.

,, Dobře co nejdříve co takhle přísští sobotu?" Zeptala jsem se ho s úsměvem na rtech.

,, Beck..."

,, Nepoznáváš mě? Já sama sebe taky ne ale teď jsem se rozhodla, půjdu na uměleckou školu na zaměření kreslení a ve volném čase budu u koní tam kde jsem šťastná. Chci zapomenout myslím si že tahle cesta bude ta správná." Rozhodla jsem se a zdělila jsem mu své plány. Povzdychl si a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a objala.,, Mám tě ráda, více než tohle slovo nestačí, Miluji tě, ty víš jak to myslím."Zašeptala jsem mu. Více jsem se k němu přitiskla, obětí mi věnoval.

,,Vm já taky." Odpoveděl mi. Usmála jsem se a v duchu jsem nadávala ať už nikdy nic nevyvedu v podobě hádky a mých nálad.

,, Slibuji ti že už nikdy nebudu protivná, i když to dá práci budu se snažit nehádat se."

,, Beck, nemusíš, mám tě rád jaká jsi. Buď taková jaká jsi." Pinkl mi do nosu a zasmáli jsme se všichni kolem nás. Zapomněla jsem na ně že jsou zde i kluci.

,, Júliane, díky." Zašeptala jsem a stoupla s gauče. Objala jsem ho a dala mu pusu na čelo. Milovala jsem je. Zde já budu se snažit být se svojí rodinou. Nemusím se stýkat s cizími lidmi stačí mi oni. Petera jsem objala kolem ramen, který seděl v křesle. Sedla jsem si na opěradlo.

,, Takže budeme stále spolu?" Zeptala jsem se a pohlédla na všechny. Přikývli.,, Dobře takových sedm let bez vás vydržím." Zasmála jsem se a kluci se přidali.

Nikdo:

Nikdo netušil co se stane, co se může stát. V pátek si zabalili potřebné věci. Nastal den D, odjeli k večeru cesta v autě jim trvala do ranních hodin. Beck prospala celou cestu v autě a Joshovi jízda nedělala problémi. Přijeli na místo. Joshovi se nechtelo probouzet Beck, proto ji vzal do náruče a odnesl ji do nevého domu.

Dům byl menší ale zase větší. Větší místnosti v přízemí byla předsíň na pravo obyvák v levo kuchyň s jídelnou.Pod schodištěm koupelna se záchodem. Na hoře byli čtyři místnosti. Koupena, ložnice, pokoj a pokoj pro hosty s koupenou. Zde byl i třetí patro, kde byli jen dvě místnosti. Pokoj pro Beck a koupelna, která sídlila na patře naproti jejího pokoje. Josh Beck uložil do její postele. Za deset minut odešel z místnosti, při pohledu na její usměvající tvář.

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Sorry I Can´t Be Perfect (9):

zpráva lidi je tahle zkusím přes příští týden napsat dvě kapitolky a v něděli je sem dát ale nic neslibuji asi to už nechám zatím takhle ...%P%D

to jako mam vidržet do tý doby než bude další díl??? Ne ne ne neeeee to neni možný já se zblázním chci další je to strašně zajímavý a napínavý pls. nekonči nebo spáchám sebevraždu ( no já nevim )

super honem další dílek prosím

místo odkazu jsem ti vložila video snad ti to nevadí a pro zmenšení obrázku stačí vždycky dát mezi gallery a název obrázku vsuvku thumbs/ v přesném znění

Zmenši si obrázek perexu, máš ho moc velký.

čeo! za dva dny jsem stihla napsat dálší ale asi stím zatím seknu..tak si přečtěte...zatím bay!ky!%D...

Přidat komentář:

Nick:

Text: