Sorry, I Can´t Be Perfekt (10) • OurStories.cz ~ naše povídky

Dálší Kratčí kapitolka... Poslední.. konec...jo asi trochu nějak! No jediné vím že dálší díle budou ale kdy netuším!;)...

12.10.2009 (16:00) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 880×

,, No není nádherná?" Zašeptal jeden znich ke svému parťákovi po pravé straně. Jen přejel pohledem po mně a pokřiveně se usmál.

,, Ta růžová je boží.." olízl se, jako by sem byla k snědku.

,,Budeme pokračovat ne? Zahřívací kolo skončilo kočičko."

,, Už ne." Zašeptala jsem tak že mě neslyšeli. jejich zahřívající kolečko jak ho nazvali bylo..."sado maso." Na dlaních se mi vytvářeli modřiny od provazu. Ležela jsem v zářivě rudém pokoji kde byla dost velká postel nejen pro tři osoby. Tři chlápci, spíš ještě děti, tak na dvacet let vypadali. Chovali se krutě. Zavázali mě k posteli. Každý si mě pět minut prohlížel, kreslili po mě obrázky jak s fixí tak i s nožem. Šrámy na těle, krev proudící po mém těle jsem nevnímala. Můj pláč přestal, když se jeden znich posadil na kraj postele. Blonďák se zelenými oči.

,, Ale holčičko, nebude to bolet." Zašeptal a lehl si na mě. Na ústa mě nelíbal spíš ze mě sestříhal oblečení. Proč by se měl namáhat mě visléct?Když si semnou chtěli pohrát, když jsem těď byla jejich hračka? Zdál se mi že byl o něco uvolnější a nebyl tak krutý jako jeho parťáci. Všichni se na mě vystřídali a na závěr mi uvolnili ruky jen k jediné věci.

Pláč se nesl po pokoji. Krev na tváři se smísila se slzami. ,, Prosím ne." Zašeptala jsem. Cokoliv ale ne zrovna tohle. Orální sex byl na mě moc. Začala jsem odmítat, což je více povzbudilo a přidali rány s bičíkem a řezné rány na břiše.,, Ne, prosím." opakovala jsem. Marné...nechutné..kruté..

°°°

,,Beck, probuď se..." Zaslechla jsem hlas. Známí hlas a dotek na ramenou jak se mě snaží probudit.

°°°°

,,Beck...Probuď se."Nalehal jsem. Včera, když jsem večer od ní odcházel měla na rtech úsměv a dneska?

,, Labes, byl to jen sen, no tak holka probuď se." Nečekal jsem že hned první den bude na tom takhle špatně. Včerejší cesta proběhla v pořádku a teď? Teď se mi zde na posteli svírá a vykřikuje "prosím a ne." Ano trhá mě to. Koho by asi ne? Jenže nevím jak dál já už nevím... Nemohu to teď vzdát. Musím být teď její velkou podporou. Doufám že to zvládnu. Zvládnem.

,, Ššš, to bude dobrý." Zašeptal jsem, když konečně otevřela oči. Odhrnul jsem ji vlasy s pocené tváře.

,, Napi se." Podal jsem ji sklenici čisté vody. Zavrtěla hlavou.,, Beck.." Nalehál jsem šeptem. Celá se třásla. Zhluboka dýchala. Pomohl jsem ji do sedu a přiměl jsem ji aby se napila vody. Udělala jen dva loky, položil jsem sklenici na noční stolek a objal jsem ji kolem ramen. Vlepil jsem ji pusu na čelo a kolíbal jsem sní ze strany na stranu. Nemluvil jsem i ona celou dobu mlčela jen tiše vzlykala a tiskla se ke mě.

,, Byl to jen sen.." Zašeptal jsem.

,, Nejsem si jistá, byl tak skutečný, možná to byl sen..má fantazie...nebo se to opravdu stalo?" Odstrčila mě od sebe a vstala z postele. Přešla ke skříni kterou otevřela a hned ji zavřela. Rozhlédla se po pokoji.

,, Kde je zrcadlo?" Zeptala se mě a těkala po místnosti.

,, Na proti tvého pokoje je koupelna." Řekl jsem ji a vstal jsem z postele a šel jsem za ní. Vyslékla si tričko a pozorovala své tělo v odrazu v zrcadle.

,, Sen.." Zašeptala s povzdechnutím si oblékla triko. Nechápavě jsem ji pozoroval. Otočila se ke mě, přistoupila blíž a pohlédla mi do očí.

,, Zdálo se mi o tom...řezali mě nožem po mém těle, kreslili." Vysvětlila mi. Pohladil jsem ji po tváři. Věnovala mi nepovedený úsměv. Objala mě a políbila na tvář.

,, Přinesu ti jídlo." Zašeptal jsem a odešel jsem z jejího patra.

°°°°

Aby sem na ten sen nemyslela prohlížela jsem si koupelnu i pokoj. Byl útulný a přijemně prosvětlený s velkým střešním oknem a oknem na pravé straně stěny, pod kterým visela polička s fotkami. Fotky kde jsem byla jako malá. Já, Josh, Peter a ostatní lidi na kterých mi zaleželo. Usmála jsem se a dál jsem se věnovala pohledu do zahrady. Mé oči zaujali houpačku, starou houpačku pověšenou na stromě, která se ve větru pohupovala. Zrak mi spadl na psí boudu pod oknem a na střeše boudě seděla kočka, která chytaal poslední paprsky dne. Zaselchla jsem zaklepaní. Otočila jsem se kde stál Josh a za ním v závěsu Peter a Jess.

,, Jess..." Udělala jsem krok dopředu. Jako by mě slišela. Sama ke mě přiběhla. Vyrostla a opravdu už bylo znát že už není to malé štěně. Vzala jsem ji z námahou do náruče a vlepila ji pusu na čumák. Usmála jsem se na Joshe, který pokládal na stůl tác s jídlem. Přešla jsem k Peterovi a objala jsem ho. Jess přes své naléhavé mlácení v mé náruči jsem musela pustit na zem.

,, Nemáš být na škole?" Zeptala jsem se ho naoko přísně že se poflakuje.

,, Dal jsem si pauzu." Pokrčil rameny a nespouštěl ze mě oči a ani ruce, které měl kolem mého pasu.

,, Petere..!" Nazvedla jsem výhružně prst.

,, Šššš... Za dva týdny se vrátím." Usmál se na mě. Prohrábla jsem mu vlasy a chtěla jsem od něho odejít. Nedovolil mi to. Jeho tvář byla u mé jen pár centimetrů. Čekal jestli může. Pohlédla jsem do jeho očí a na jeho rty. Vzal to jako souhlas a překročil tu mezeru, která byla mezi náma. Byl to krátký váhavý polibek za který jsem byla i tak vděčná. Tentokrát mě pustil a pomohl mi k posteli u které ležel tácek s jídlem.

,, Přeji dobrou chuť." Zamával mi Josh a zmizel z pokoje s úsměvem na rtech.

Snědla jsem všechno co bylo na talíři. Peter mě celou dobu sledoval. I přes všechny přemlouvací taktyky jsem ho nepřinutila aby na mě takhle nezíral. Jen mě stále pozoroval a smál se mi, když jsem na něho krátce pohlédla nebo, když jsem si sedla k němu zády.

Nikdo:

Opravdu se zdá být tak všechno jedonuché? Ano je. Někdy to jde, i když to stále bolí. zapomenout nelze ale díky přátelům se dá dál žít. nebo ne?

Beck vše zvládala. Sny měla jen už sem tam, nekteré opravdu jen hádala jestli byli skutečné nebo si sní jen hrála její fantazie.

Po prvním týdnu si našla v novém městě přátelé. Jak mezi klukama i holkama. Jen při nových tvářích u kluků si nebyla jistá. Měla stále strach. Nepoštěla si je k sobě tak jako svoji partu. I když nechápali proč se od nich tolik straní ale plnili jeji přání a požadavky. Slova "Mám za sebou nehezké období a nechci o tom teď mluvit", vždy trochu zabrala.

Na školu na kterou si podávala přihlášku Umělecká se klidem dostala a chtěla hned nastoupit. Taky že ji hned přijali s velkou úctou. Druhý týden, co snima byl Peter v Pondělí s jeho pomocí nebyla vyděšená z nových tváří. Kluků zde tolik nebylo takže se smířila stím že si bude muset zvyknout na holčičí společnost. Jen jediné koho nečekala byl Sam. Její srdce se dalo do útěku a Josh s Peterem ho zamračeným výrazem vraždili. Beck se vzpamatovala a zvrtěla hlavou.

°°°°

,, Ahoj." Pozdravila jsem ho.,, Jsem ráda že tě vidím." Podala jsem mu ruku, kterou váhavě přijal

,, Opravdu?"Zeptal se a pohlédl na kluky, kteří stáli vedle mě.

,, Proč ne? Pomohl si mě a já tobě...Je to jedna × jedna." Mrkla jsem na něho a objala jsem ho.

,, No nic, budu muset jít tak se mněj." Zamávala jsem mu a odešla jsem do své nové třídy.

Mé chování nikdo nikdy nepochopí. Usmála jsem se a vešla jsem do nevého života. Nového života? Možná? Kdo ví co mě zde bude čekat.

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování