OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Spirit of my life/3. kapitola

09.11.2009 (18:00) • iwikiwik • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 617×

Kapitola III.

    Stáli jsme před lesem Denali a báli se vstoupit když se tam před námi objevila Angela.   ,,Ange!“ Vykřikl Gabriel a políbil ji. Spadla mi čelist.   ,,No co.“ Řekl Gabriel.  ,,Vy jste taky Aventaři?“ Zeptala se Angela.  ,,Asi jo.“ Řekla jsem trochu lhostejně.  ,,Tak to abyste si pospíšily do Karine je to hodina cesty a za hodinu a půl Ramon chce abychom se sešli u chrámu.“ Řekla rychle Angela a už nás oba táhla do lesa.

    Cesta mi připadala nekonečná. Gabriel a Angela si celou cestu něco špitali a když si nešpitali tak se zastavili a líbali se. Zdálo se mi, že se kolem mě něco mihlo. Jelikož jsem nepoznala co to bylo, usoudila jsem, že se mi to jen zdálo. Myslela jsem, že Angela přehání když říká, že cesta trvá hodinu ale ukázalo se, že cesta trvala opravdu celých šedesát minut.  Došli jsme na místo až za soumraku. Před  velkým dřevěným domem stál muž jemuž u nohou ležel obrovský lev.  ,,Vítejte.“ Řekl muž hlubokým, drsným hlasem.   ,,Jsem Ramon.“ Představil se.  ,,Já jsem Gabriel a tohle je má sestra Nora.“ Představil nás Gabriel. Já jsem se představit nedokázala protože jsem měla stále oči plné slz.  ,,Gabriel a Nora?“ Zeptal se překvapeně Ramon.   ,,Má vnoučata?“Zeptal se ještě víc překvapeně.  ,,Počkat jak to, že jste náš dědeček?“ Zeptal se Gabriel.  ,,Kde máte matku?“ Zeptal se Ramon. Musela jsem se zasmát, bylo tu tolik nezodpovězených otázek a byly pokládány další a další.  ,,Ramone, nezapomněl jsi na dnešní rituál, že ne?!“ Z domu vyšla vysoká štíhlá žena s dlouhými bílímy v vlasy a kolem ní pobíhal malý, roztomilý bílý sobol.  ,,Ne, Leo, tohle jsou Nora a Gabriel Elesiny děti.“ Představil nás Ramon.  ,,Elesis měla děti? Jak to , že o tom nic nevím.“ Zamračila se Lea.  ,,Proč jste přišly?“ Zeptal se Ramon a tentokrát se nenechal odbýt další otázkou.  ,,Utekly jsme.“ Odpověděl Gabriel.  ,,Vám už je šestnáct let?“ Zeptala se tentokrát Lea.  ,,Ano.“ Vzlykla jsem.  ,,Tak počkat, jestli je vám šestnáct let a utekly jste od otce……kde je Elesis.“ Zamračil se na nás Ramon a chytil svou ženu pevně za ruku.  ,,Pán Temnoty ji zabil když jsme včera utíkaly z hradu.“ Řekl Gabriel a bylo zcela jisté, že má co dělat aby se nerozbrečel. Ramon zařval a z ruky mu vystřelila ohnivá koule která zasáhla nejblišší strom který se skácel k zemi. Lea měla v očích šílený vyraz. Natáhla ruku nad svého sobola a ten zmizel. Ramon udělal to samé se svým lvem.  ,,Za půl hodiny je sraz na Valdesclearing.“Oznámil Ramon, vzal svou ženu za ruku a odešli do domu.

     ,,Koukám, že jste se ještě neubytovala vaše výsosti.“ Zazněl za mnou medový, velice známí hlas. Už jsme byly v domě a já dostala pokoj společně s Angelou. Právě jsem si vybalovala když jsme ten hlas uslyšela. Otočila jsem se a s překvapeným výrazem mu skočila do náruče.   ,,Davide, co ty tady děláš?“ Bezmyšlenkovitě jsem mu vlepila pusu a v tom jsem se hned odtáhla. Doufám, že se neurazí. Problesklo mi v ten okamžik hlavou.  ,,Snažím se najít svého Aventara.“ Odpověděl David.  ,,Páni, ty jsi taky Aventar?“ Zeptala jsem se překvapeně. David se usmál a odpověděl na mou stupidní otázku.  ,,Néééééé, jen tu hledám svého Aventara abych si z něj mohl udělat hermelín.“ Zavtipkoval.  ,,Ramon mi řekl, že tě mám doprovodit na Valdescleaning.“ Oznámil mi svým medovým hlasem.  ,,To už je tolik hodin?“ Udivila jsem se.  ,,Ještě nemám ani vybaleno.“Zazmatkovala jsem.  ,,To ti neuteče.“ Vzal mě za ruku a už mě táhl ven z domu.  ,,Co vlastně budeme dělat na té Valescleaning?“ Zeptala jsem se.  ,,Budeme hledat své Aventary.“ Řekla David a podíval se na nebe. Slunce už nesvítilo ale podle postavení hvězd a Davidova ustaraného výrazu jsem usoudila, že jdeme pozdě. Přidaly jsme do kroku.

    Na Valdescleaning jsme dorazili jako poslední. Koutkem oka jsme zahlédla Angelu jak seděla vedle Gabriela, nohy měla přehozené přez jeho, hlavu mu položila na rameno a rukama mu objala pas. Gabriel měl hlavu položenou na té její, jednu ruku jí dal na koleno a druhou jí objímal kolem zad.

    Sedla jsem si vedle jedné dívky s krátkými hnědými vlasy a přátelským výrazem. David si sedl vedle blonďaté, krásné holky která mu okamžitě vlepila pusu. David jí pusu oplatil což se mi ale opravdu nelíbilo. David měl být můj! Teď ať zapomene na to, že jsme ho kdy měla ráda, je konec. Měla jsem co dělat abych se nerozbrečela nad zlomeným srdcem. Byla jsem tak zabraná do vlastních myšlenek, že jsem ji skoro přeslechla.  ,,Ahoj, jsem Nikola.“ Natáhla ke mně ruku dívka vedle mě.  ,,J…Já jsem…jsem Nora.“ Vykoktala jsem ze sebe. Dívka se zasmála zvonivým hláskem.  ,,Už se nemůžu dočkat mého Aventara.“ Oznamovala mi skora každou vteřinu.   ,,Jo já taky ne.“ Odpovídala jsem jí.  ,,Děcka,“ Zahlaholil mýtinou Ramonův hlas.  ,,jistě víte, že dnes si pro vás přijdou vaši Aventaři. Frede, můžeme začít.“ Z toho, že Ramonův lev začal hlasitě řvát sem usoudila, že on je Fred.

Autor: iwikiwik, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spirit of my life/3. kapitola: