Srdce temnoty - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak po delší pauzičce jsem se dokopala k tomu, abych sem hodila další kapitolu (nehledě na to, že v kompu jich mám předepsaných sedm). Jenže je tu háček, odjíždím a přijedu až příští neděli, tudíž bych chtěla poprosit o trošku delší komentáře a třeba i nějakou tu konstruktivní kritiku, ať se mám na co těšit ;)
Užijte si tenhle poměrně nezáživnej dílek :P Cassie

25.10.2010 (20:00) • CassieRae • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 614×

PŘEDCHOZÍ

Nechápala jsem to, opravdu souhlasil, že to vegetariánství zkusí. Páni, třeba není tak špatný jak se zdá. V lese se přímo zvířata nabízela, necítila jsem sice žádnou přitažlivost vůně jejich krve, ale přesto jsem byla odhodlaná se pokusit žít jako „vegetariánka“.

Nebylo na tom nic těžkého, i když mi bylo líto zvířat skoro stejně jako lidí. Jsem vrah a monstrum, nenávidím se.

Stačilo se zaposlouchat do zvuků lesa, během vteřiny jsem stála vedle obrovského jelena a zlomila jsem mu vaz. Joshua se řídil mým příkladem a taky jim neprodlužoval utrpení, za což jsem mu byla moc vděčná. Bylo to zvláštní, lovení byla zábava, když jsem si nepřipouštěla, co vlastně dělám. Horší už byla kvalita krve.

Byl to přímo naprostý hnus. No rozhodně to bylo lepší než obyčejná voda, minerálka prostě jakýkoliv lidský pití (Které jsem také – neúspěšně - zkoušela pít), tohle chutnalo jako krev smíchaná s bahnem, ale dalo se to pozřít. Nedávalo to moc sil, ale myslela jsem, že to bude stačit.

Popravdě, ač to byl děsivý fakt, začínala jsem si s Johuou rozumět. Bylo zvláštní, že to jak se živil krví zvířat, mu ani v nejmenším neubralo na kráse, zatímco mně bylo den ode dne hůř. Dokonce vypadal, že se skvěle baví.

Jednoho večera po dietní stravě, kdy jsme každý lovili v jiném „rajonu“ aby nebyl nápadný úbytek zvěře, jsme seděli v koruně rozlehlého a starého stromu a povídali jsme si. Nikdy mně nenapadlo, že někdo bude hltat podrobnosti mého života tak dychtivě. Chtěl vědět každý detail.

„Narodila jsem se v Londýně a vyrůstala jsem s mamkou a starší sestrou Rochelle, když mi bylo pět, seznámila jsem se s Michelle, která je – byla moje nejlepší kamarádka. Sestra od nás odešla asi, když mi bylo sedm a pár dní, po oslavě mých desátých narozenin se mamce narodila dvojčátka Mary – Sue a Charlie. Teď jim bylo pět, jsou to sladcí drobečci.

Ve škole to nikdy nestálo za moc, ale byli tam skvělý lidi. Naše parta – Michelle Encore, Ian Deartt, Anne Adamsová, Damien McMoore a Beatrice nevím jak dál. Jo Beu přitáhla Anne, vždycky byla zvláštní, ale byla s ní sranda a vždycky byla děsně pohotová. Jo, jí měli kluci moc rádi. Jedinej kdo po ní neslintal, byl Ian, aspoň myslím, že ne vždycky se plně věnoval Michelle, když jsem byla s nimi. Damien byl do Beatrice naprosto udělanej –“ uchechtla jsem se a jako by se Johuovi cosi zablesklo v očích, ale nejspíš to byl jen odraz světla.

„Jenže ta ho ignorovala a dělala psí oči na Iana, musím říct, že pokud je pravda co se povídá, měli spolu malou aférku, ale tím si nejsem jistá, ani Mischa tomu nevěří. Vlastně ten večer jsem se pohádala s mamčou a šla jsem se opít s Anne, Ianem a Misch. Jenže pak jsi tam přišel ty, zkazil mi život – vlastně existenci a bylo po lidství,“ ušklíbla jsem se a v jeho očích se opět mihlo něco, co jsem nedokázala rozpoznat a pak se v nich zračila lítost.

„Ani nevíš jak je mi líto, že jsem to udělal.“

Jasně, tomu tak budu věřit. Pobaveně jsem se ušklíbla. „Vážně?“ Ale jeho bolestný výraz ve tváři mne přesvědčil o tom, že nelže.

„Je to věc, které lituji nejvíc ze všeho.“

Téměř mi vyrazil dech, první verze byla, že je zatraceně dobrý herec, ale nejspíš v tom bylo i cosi jiného. Bolestivě se mi stáhlo hrdlo, musím se s nimi navždy rozloučit; Sue – Mary a Charlie, ti moji blonďatí andílci už nikdy neuvidí svou starší sestru, báli by se. Navíc bych jim mohla ublížit. Mámě se už nikdy nebudu moci omluvit a nedočkám se Rochelliné slibované návštěvy na počest mých šestnáctých narozenin.

Nikdy už se neuvidím s Damienem, tím úžasným klukem, který každého rozesmál. Ian už se nebude zubit a trousit nevhodné vtípky ohledně mého milostného života, ale i tak mi bude chybět. A Beatrice. Tajemná, krásná Beatrice, v jejíž společnosti se každý cítil skvěle. Navždy se musím rozloučit s mou nejbližší osobou, mou kamarádkou, která byla všechno. Michelle. Nikdy ji nebudu moci obejmout, roztrhala bych ji na kusy, nikdy se jí nebudu moci svěřit s tím, co mne trápí – jsem přeci upírka.

Nikdy nic. Finito. Konec. Nemohla jsem brečet, ale připadala jsem si téměř na složení, pocit prázdnoty se prohloubil, ale jakmile jsem se podívala na Joshuu, cosi rozehřálo moje tělo, zvláštní pocit.

„No a co tvoje minulost?“

NÁSLEDUJÍCÍ ~ SHRNUTÍ

Autor: CassieRae (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování