Stín na duši - předmluva + 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak, konečně jsem tak nějak dala dohromady alespoň předmluvu a první kapitolu mé povídky, kterou už dlouho nosím v hlavě. :) Jde o povídku Stín na duši a je to zde má první zveřejněná tvorba. Co se týče popisu, řeknu vám jen to, že jde o příběh dívky, která se zaplete s nesprávnými lidmi, její život najednou nabere úplně jinačího rázu a je jen na ní, jak si se svými problémy poradí. Snad se vám bude povídka líbit, a když ne, tak alespoň určitě zanechte komentář s kritikou, budu ráda za jakýkoliv názor. :-))

13.09.2010 (14:00) • Florrie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 690×

Předmluva

Lidský život je plný léček a nástrah, které na nás koukají zpoza každého rohu. A v životě mladého člověka jich je snad ještě dvakrát, možná i třikrát více. Někteří jedinci se jen tak nedají zlákat něčím novým a neznámý, dosud neokuseným, ale jsou i tací, kteří se nebojí a do všeho jdou bez většího rozmyslu. Mezi takové jsem patřila i já, doma tichá a poslušná holčička, ale uvnitř sebe divoká dračice s ostrými drápky a nezkrotnou vášnivostí. Můj život mohl být dokonalý, ale jak už to tak bývá, něco se pokazilo… A svět byl najednou plnej sraček.

kapitola

Krásný a prosluněný letní den, poslední srpnové odpoledne, mírně navlhlý vzduch, toť vidina perfektního dne. Tedy nebýt mé matky a její náhlé potřeby jít do města nakupovat školní pomůcky. Nesnášela jsem jak matčin přísný a konzervativní charakter, tak cestu do města. A to právě proto, že od našeho domu se jde do centra okolo jedné nepopulární městské čtvrti, ve které se schází ten největší “odpad“, co v našem městě najdete. Té čtvrti se říkalo výcuc, protože se zde scházeli bezdomovci, nezletilí opilci a drogoví dealeři. To místo se mi hnusilo, stejně tak jako lidé, kteří zde pobývali. Zároveň to byla jediná věc, na kterou jsem měla stejný názor právě jako moje matka. Ale nebylo zbytí, pokud jsme chtěli do města, museli jsme tuto odpornou čtvrť prostě projít a snažit se si nikoho a ničeho nevšímat. Naposledy jsem se ještě otočila, jen tak ze zvědavosti, abych viděla, jak si právě dva lidé strkají jazyk až do krku. Bylo mi z toho špatně.

Na druhou stranu nepopírám, že mi jejich styl života přišel i poněkud zajímavý. Já, jakožto dívka z bohaté, ač velmi konzervativní rodiny, jsem musela vždy na slovo poslouchat, jako bych snad byla pes, musela jsem dodržovat rodinná striktní pravidla a chovat se jako správně vychovaná mladá dáma. Tohle všechno jsem sice na přání svých rodičů vcelku dodržovala, avšak mému nitru se chtělo řvát „ne!“. Uvnitř jsem chtěla být populární a oblíbená mezi spolužáky, chtěla jsem mít spoustu kamarádů, toužila jsem chodit na diskotéky a užívat si života s ostatními náctiletými. Nechtěla jsem být ten nezajímavý jedináček, kterému všechno domluví vlivní rodiče. A už vůbec jsem nechtěla poslouchat další a další požadavky na mou osobu. Chtěla jsem být nezávislá a svobodná, a tolik jsem toužila porušovat všechna daná pravidla!

A kdo že je vlastně tahle rozporuplná osoba? Mé jméno je Florence Jetkinson, a je to další věc, kterou upřímně nesnáším. Protože jmenovat se Florence je snad dokonce horší, než nalepit si na záda nápis „Kopni mě!“.

A k mé další velké zlosti se jde zítra znovu po letních prázdninách do školy. Nevadí mi učení a nesčetné množství domácích úkolů, já se bojím mého okolí ve škole. Lépe řečeno, já vlastně žádné okolí nemám. Tak úplně nevím, co to znamená skutečné přátelství, protože přátele žádné nemám. Nikdo se se mnou nechce příliš bavit. Pro mé spolužáky totiž vypadám jako uzavřená osoba, která k sobě nikoho nepouští, jako tichá a nezajímavá dívka, distancující se od každé živé bytosti. Kdyby jen věděli, jak to se mnou doopravdy je... !

„Matko?“ otočila jsem se najednou na ni s novým nápadem na mysli.

„Copak?“ zeptala se přesně tím tónem hlasu, u kterého je vám jasné, že vás dotyčná osoba stejně příliš neposlouchá.

„Tak jsem si říkala, že dnes je vlastně ve městě diskotéka na závěr prázdnin. A napadlo mne, jestli bych se tam nemohla jít alespoň na chvíli podívat…“ řekla jsem jakoby jen tak mezi řečí, ale matka se nedala nachytat.

„Kolikrát ti ještě budeme muset opakovat, že diskotéky nejsou pro mladé a nezletilé dívky, které pochází ze slušných rodin, Florence?! Ani náhodou nikam nepůjdeš!“ odsekla matka. Jen tak pro upřesnění, za celých svých sedmnáct let jsem ještě nebyla na žádné diskotéce ani jiné podobné párty!

„Ale mohla bych se tam potkat s některými lidmi ze školy! Mohla bych si alespoň jeden večer užít trochu zábavy. Prosím!“ zkoušela jsem to znovu.

„Lidé, kteří se chodí opíjet na podobné akce nejsou vhodnými přáteli pro tebe, Florence, tak už to konečně pochop. A doufám, že toto téma už je jednou provždy uzavřené,“ řekla matka nakonec a víc se se mnou už nebavila. Měla jsem vztek, ale nemohla jsem se s ní dál hádat. Byla by to předem prohraná bitva…

***

Druhý den ráno jsem vstala a chtělo se mi plakat. Vyměnila bych všechno za to, abych dnes nemusela do toho ústavu zvaného škola. Ale já jakožto “správně vychovaná mladá dívka“, tedy alespoň podle slov mých rodičů, jsem se převlékla do odporné školní uniformy v příšerném zeleném odstínu a neochotně se vydala na cestu do školy, aneb mučírny všech lidí podobných mně samotné. I když popravdě řečeno jsem zastávala spíš názor, že jsem snad jediná svého druhu.

Když jsem tam dorazila, školními chodbami už se proháněla spousta lidí, hledajících svou učebnu, nebo přátele, se kterými se přes prázdniny neviděli. Do mě jen všichni strkali, přičemž se nikdo z nich neobtěžoval ani pozdravit, natož pak omluvit. Byla jsem tam opět jen sama za sebe, osamělá bojovnice protloukající se svým nelehkým životem. A to tragicko-komicky zajímavé mělo teprve přijít…

Autor: Florrie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín na duši - předmluva + 1. kapitola:

1. SimonniaS přispěvatel

13.09.2010 [16:02]

Začína sa to sľubne Emoticon Pekný názov aj prológ - so všetkým súhlasím, čo si tam napísala... Nemyslím si, že toto dielko potrebuje nejakú kritiku, je samo o sebe tak či tak výnimočné. Teším sa na pokračovanie