Stín nad městem 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ti dva se snaží trochu sžít v jednom bytě... Snaha jim rozhodně upřít nejde, s výsledkem je to však horší.

14.06.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1774×

13. kapitola

Derek se ani neobtěžoval s klepáním. Vešel do ztemnělé ložnice a přešel po paměti až k posteli, aniž by vzhlédl od novin. Beky povytáhla hlavu a zamžourala na po něm. Vypadal jako prototyp workoholika. Dokonale upravený, oholený a pohled přišpendlený k nejčerstvějším burzovním výsledkům.

Pak jí pohled sklouzl k hrníčku, který právě pokládal na noční stolek. Její ruka lačně vystřelila z pod deky a sevřela se okolo něj. Labužnicky přivoněla ke kafi a pak si nechala první doušek stéct krkem. Bylo horký a silný, že by nahodilo srdce i mrtvýmu. Přesně jak ho měla ráda.

„Hmm, ty teda víš, jak vzbudit ženskou,“ zapředla.

Konečně se na ni podíval.

„Díky,“ odkašlal si a přelétl ji pohledem. Ve tváři se mu nepohl ani sval. Jako by jen chtěl zhodnotit situaci. Docela jí v tu chvíli začalo štvát že spí v normálním vytahaným triku a vlasy jí trčí do všech stran. Třeba kdyby si vzala něco... hm, sporejšího... tak by to s ním alespoň trochu hnulo. Na to byla ale až příliš pohodlná.

Ignoroval její zamyšlený pohled.

„Dneska nechám udělat další klíč.“

„OK,“ zabručela do hrníčku. Tím jejich ranní debata skončila. Obrátil se na patě a vykráčel z ložnice. Nesnášela, když se choval jako studenej čumák. Rozhodně dávala přednost jeho lidštější stránce, která však vyplouvala na povrch jen když ho pořádně vytočila.

Když se dnes v redakci znovu objevila tak brzo, Liam jen zamrkal, dál to už nekomentoval.

„Nazdar, máš pro mě něco?“ zapředla a vyhoupla se na jeho stůl.

Podezíravě ji sjel pohledem.

„Máš nějak dobrou náladu takhle brzo dopoledne.“

„To víš, trocha zdravýho spánku dělá divy... Tak máš něco nebo ne?“ začala se mu probírat v poznámkách na stole. To ho konečně vyburcovalo. Pár vteřin a udělala by mu z toho organizovaného chaosu totální salát. Vyškubl jí papíry z ruky a popadl ty na kterých právě seděla. Snaživě poskočila.

„Mám tu pár menších věcí,“ začal listovat, „vloupačky, jedno přepadení a vyhořelej byt. Dneska to vypadá na klidnej den.“

Beky se ušklíbla, klidný rozhodně nebylo její oblíbený slovo.

„Tak to dej sem,“ zabručela a vrhla se do práce.

Když odpoledne odevzdávala články pro večerní vydání, pohrával jí na rtech úsměv. Nemohla si pomoct, při vědomí, že večer zase stráví s Derekem, to šlo jaksi samo.

Šéf z toho už tak nadšený nebyl.

„Liame!“

Okamžitě stál u něho. Ani se po něm neohlídl a dál rentgenoval Beky.

„Něco se s ní děje, a já chci vědět co,“ zavrčel. „Hlídej ji!“ S tím se otočil a s prásnutím dveří zmizel ve svý kanceláři.

Liam se podíval zpátky na Beky a svěsil ramena.

„Proč já?“ zaskuhral.

Beky se pohodlně zavrtěla na sedadle spolujezdce.

„Díky že mě svezeš,“ houkla k Liamovi. „Včera jsem musela auto nechat před stanicí v jižním okrsku.“

„No.. není zač.“

Liam těkal očima od vozovky k ní. Chtěla odvízt k soudu a on se děsil proč. Jestli bude muset říct šéfovi, že ji vážně chtějí přetáhnout jinam... Nasucho polkl. Máma měla asi pravdu, na tuhle práci byl moc mladý, ještě si nic nestačil užít a teď tohle...

Beky už byla duchem jinde. Natáhla se pro tašku na zadní sedadlo a bouchla za sebou dveřmi.

„Nazdar zítra!“ houkla po něm a cupitala k parkovišti před hlavním soudem.

Mdle promáchl rukou na rozloučenou a znovu se rozjel.

Stihla sotva dojít k prvním autům a z budovy začaly proudit davy. Novináři se hlučně dožadovali odpovědí a strkali mikrofony a objektivy do tváří hlavních aktérů procesu. Jen mlčenlivý Derek se bez obtíží prodral davem. Ani ho nepřekvapil pohled na Beky s taškou stojící před jeho autem.

Jen Liam, stojící o několik desítek metrů dál, z toho měl málem trauma.

„Auto mám ještě v jižním okrsku,“ ohradila se a hodila tašku na zadní sedadlo, jen co na dálku odemkl.

„Jestli tomu chceš říkat auto,“ pokrčil rameny.

S odfrknutím nasedla a práskla dveřmi.

„Ták,“ protáhla a uvelebila se pohodlně na sedadle. „Co máme dnes v plánu?“

„Co se mě týče, tak musím zpracovat zápisky z dnešního procesu.“

„Nic jiného?“ zkoušela to dál. Ne že by doufala, že ji pozve na další svůj noční výlet, ale alespoň trocha vstřícnosti by ho nezabila. Vždyť to před ní nemusel tajit.

„Ne, to je všechno.“

Pokrčila rameny a raději začala koukat z okna.

Celý večer byl Derek vážně zavřený v pracovně. Vybalovala si věci a uši měla nastražené zkoumajíc každý zvuk, co se z poza dveří ozval. Otevření zásuvky, cvakání propisky, hlučně zabouchnutá kniha... a jí z toho začínalo kapat na karbit.

Když konečně vyšel ven, bylo už jedenáct a rovnou zamířil do sprchy. Teď se pro změnu zase snažila všechny zvuky zevnitř ignorovat. Obzvláště zašustění oblečení, když se svlékal.

Nepřítomně zírala na dveře a její fantazie si dávala záležet. Dokreslovala všechny detaily co oblek dával jen tušit. Široká ramena a úzké boky, ploché břicho, kde se určitě rýsují i svaly...

„Do kelu,“ zavrčela a vyskočila na nohy. Raději přešla k oknu a snažila se soustředit na ten výhled. Při zvuku otevírajících se dveří sebou však trhla a pohledem okamžitě přelétla k němu. Při pohledu na flanelové kárované pyžamo si skoro oddechla nahlas. Vyjít jen v boxerkách, tak by ji ten pohled asi pronásledoval celou noc...

„Dobrou noc,“ zamumlal a zmizel v ložnici.

Beky začínalo až bolestně docházet, že od té doby co se tak vrhla na Derekovo noční sledování, neměla ani jediný rande. Až do teď jí to nedošlo.

„Nedostatek sexu, jo, tím to bude.“ Upnula se k jedinému vysvětlení svých zdivočelých pudů.

Derek ležel v posteli s rukama složenýma za hlavou a zíral do stropu. Už to bylo snad půl hodiny, co celý byt ztichl. Vnímal každý její pohyb, dokud pod ní nezapraskala postel a nerozhostil se klid, stejně tak dobře jako nepříjemné škrcení toho blbýho pyžama. Nejraději by s ním mrskl hned do prvního kouta a nechal ho tam. Jenže pokud se měl producírovat před ní, zdálo se mu to poněkud vhodnější.

Zamračil se. Tu ženskou mu byl čert dlužen. Dokonce ani s překupníkama a mafiánama nebyla taková práce jako s ní. Věřil jí sice, že by o jeho nočních výletech nikomu neřekla, ale ta její sebevražedná tendence byla možná i nad jeho síly.

Když už to nemohl vydržet. Konečně ze sebe shodil přikrývku a tiše přešel ke skříni. Během pár minut se už plížil k zadnímu schodišti. Neslyšně mumlal nadávky, když se musel jako zloděj plížit z vlastního bytu. Nějaký hluk si dovolil až na chodbě o pár pater níže, když mířil k parkovišti.

Věděl přesně kde jsou slepá místa kamer. Žádná ho nemohla zabrat a nikdo neměl o jeho odchodu tušení.

Vyjel z parkoviště a vyprázdněnými ulicemi zamířil přímo k jižní čtvrti. Nemohl parkovat příliš blízko místa, kde by se pak objevil další dopadený gauner. Přemýšlel tedy kde nechá auto, když se zezadu ozval nějaký lomoz.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování