OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 15. kapitola

22.10.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1734×

15. kapitola

Ručičky se pomalu šinuly a Beky nervózně vrtěla propiskou mezi prsty. Přes den sesmolila pár článků. Nic velkýho. Vlastně už ani netušila o čem psala. Pořád musela myslet na večer.

Už jen tři hodiny...

Dvě...

Zašla si do kuchyňky udělat kafe a nepřítomně si ho položila na stůl.

Stálo tam studený jak psí čumák. Hned vedle toho dalšího, co si udělala o čtvrt hodiny později.

Pohledem skoro posunovala ručičku na hodinách a nevnímala co se děje okolo. Když tedy Viky prudce zabouchla šuplík, lekla se tak, že skoro slítla ze židle.

Čtvrt hodiny před pátou konečně vyskočila a bez nějakýho zdržování shrnula věci do tašky a vyrazila k výtahu. Stepovala před ním jako těžký prostatik. Sledovala číslice, jak naskakují jedna po druhé. Chyběly dvě patra, když to vzdala a vyrazila ke schodišti.

Před budovou se tedy ocitla brzo a při pohledu na hodinky skoro zasténala. Během dalších pěti minut tedy zvládla zhodnotit celou situaci okolo, kam si stoupnout, aby měla nejlepší výhled a nejlépe se parkovalo...

Věděla, že se chová jako naprostý magor, ale nedokázala si pomoct. A když se objevilo v křižovatce černé auto, byla v háji už úplně.

Derek neměl šanci ji přehlídnou. Zajel ke krajnici a dveře spolujezdce se otevřely ještě než úplně zastavil. Stačil mu jediný pohled na ni.

„Ty mě asi vidíš hodně ráda.“

Nemohl si pomoct. Koutky mu pobaveně vyjely vzhůru.

Byla natěšená jako by ji bral na výprodej značkového oblečení a ne do smradlavých ulic, kam se stahovala ta nejhorší verbež tohodle města, potkany a šváby nevyjímaje.

„Nerozmyslel sis to?“ ujistila se.

Zavrtěl hlavou. Věděl, že to není dobrý nápad, ale kupodivu i přes to měl skvělou náladu. Měl podezření, že to její nadšení se pomalu začíná přelévat i na něj.

Jeho otálení si vysvětlila po svým. Rychle hmátla za sebe a během chvíle cvakl zámek bezpečnostního pásu. Dneska hodlala být hodná holka.

Stín. Jo, přesně to na něj pasovalo.

Cupitala za ním a snažila se být co nejtišší. Přesto nedokázala od jeho zad odtrhnout pohled. Byl jako obvykle celý v černém a když ho v tom viděla vycházet prve z ložnice, musela na sucho polknout. Seklo mu to a to ksakru pořádně! Vidět ho takhle zblízka bylo něco naprosto jiného, než ho potajmu sledovat.

Zastavil se a zahleděl k navršeným krabicím o kus dále. Celé tělo se mu při tom napjalo. Každý sval. Viděla to. Cítila to. A šimralo ji z toho v podbřišku.

Jeho velké a zatraceně sexy tělo se před ní pohybovalo naprosto neslyšně. Splýval se šerem okolo. Byla přinejmenším o polovinu menší než on a připadala si vedle něj jako buldozer.

Snažila se vzpamatovat a chovat se profesionálně. Chvíli se jí to i dařilo. Přesněji pár minut. Snažila se ignorovat jeho postavu a poslouchat, kde se co šustne. Když se zastavil a v nehybné póze zůstal hledět před sebe. Povytáhla se, aby přes něj mohla nahlédnout.

To že není až tak nehybný si uvědomila, když ucítila na boku jeho dlaň. Aniž by se otočil, pomalu ji zatlačil stranou až ke zdi. Cítila teplo jeho ruky i přes oblečení. Okamžitě přestala vnímat co se děje tam kdesi na druhém konci uličky. Na místo toho vnímala, jeho dotek a to, jak ruku neoddělal, ani pak. Držel ji stranou v zákrytu. A ksakru, ona chtěla aby k té jedné ruce přibyla i ta další.

Cítit na sobě jeho dotek... Pokud by ji teď popadl a přimáčkl na provlhlou zeď... Přitiskl se na ni a začal se jí dobývat pod tričko... Ona by rozhodně byla tou poslední, kdo by něco namítal.

Najednou byla pryč. Na místě, kde ji předtím hřála jeho dlaň zůstal její rozpálený otisk. Cítila ho. I to, jak ji najednou chybí.

Rozčarovaně zamrkala a vrátila se do přítomnosti. Derek už byl pár kroků od ní. Jako šelma se blížil ve stínu k zadnímu vchodu nějakého nonstop baru. Neotáčel se. Oči měl upřené jen tím směrem. Ne stín na něj nepasovalo. Byl spíše panterem. Krvežíznivým predátorem, který si vyhlídl oběť a už ho nic nemohlo svést z její stopy.

Ve výklenku za zrezlým zadním schodištěm se ocitl sotva okamžik před tím, než se zadní dveře otevřely úplně. Ti dva tupci si ještě zřejmě domlouvali další kšeft. Nevnímali okolí. Ani je v tom okamžiku nenapadlo, že tam nejsou sami.

Teprve až se dveře znovu zavřely a jeden z nich zůstal na zadní uličce sám, ostražitě se rozhlédl a vytáhl si límec nahoru.

Po Derekovi nebylo ani stopy. Neozval se ani šramot. Beky by v ten okamžik sama i začala pochybovat, jestli tam v tom stínu opravdu stojí. Proto, když se najednou vymrštila paže a vtáhla toho gaunera přímo do tmy, leknutím sebou škubla.

Ozvalo se jedno jediné heknutí. Zvuk pouhého překvapení, nic víc. Beky okamžitě vyrazila uličkou kupředu. Na krku se jí pohupoval foťák. Ani si na něj ale nevzpomněla. Celou její pozornost poutala scéna před ní.

Derek se skláněl nad tím grázlíkem. Vytáhlý mladík s vystrčenou bradou a mastnými vlasy přilepenými k hlavě o sobě už dávno nevěděl. Derek obmotal poslední smyčku okolo sloupku schodiště i jeho zápěstí a vstal.

Beky ho přitom provázela pohledem, až zůstala s hlavou v záklonu. Adrenalin, co jí koloval v žilách, se pomalu odplavoval a nahrazovalo ho vzrušení. Derek zhluboka dýchal. Chlap na lovu. Tam někde vzadu v mysli si matně uvědomovala, že ji ovládá prostě jen pravěký pud, ale nemohla si pomoci.

V hlavě měla vymeteno.

„Jdeme.“

Ten hlas jí zazněl nad hlavou, ale nějak nebyla schopna ho zpracovat natolik, aby ji to dohnalo k reakci. Teprve když se sám otočil a vyrazil uličkou zpátky, probrala se. Rozklusala se za ním.

Vzali to oklikou, aby mohl ještě z telefonní budky dát tip na policejní stanici a pak už vyrazili rovnou k autu.

„Tak to šlo dobře.“

Zádumčivě složila ruce do klína. Poklus zpátky ji trochu zase probral. Věděla, že se chová jako husa.

„Jo, to jo. Naštěstí nevypadal na rváče.“

Derek se otočil aby vycouval na ulici. Naučeně si zapnul pásy a zadíval se na silnici.

„Já neměl na mysli jeho,“ odpověděl, aniž by se na ni podíval.

„Aha.“

Nic chytřejšího ji v tu chvíli nenapadlo. To od ní čekal problémy. Ještě před pár týdny by ji tohle jeho prohlášení naštvalo, ale tohle jeho stanovisko prostě začala brát jako fakt. Byla pro něj taková osina v zadku, kterou se rozhodl tolerovat. Jenže alespoň s ní jednal na rovinu.

Sotva dorazili do bytu, zamířil do svojí ložnice, aby se převlékl. Beky si tedy šla schovat foťák, který sebou dnes vlastně celý večer vláčela naprosto zbytečně. Jo děvče, za blbost se platí.

Za dnešek už si sama na sebe zanadávala tolikrát, jako ještě nikdy v životě. Připadala si jako naivka a blbá husa, která najednou netuší co sama se sebou. Nelíbilo se jí to.

Popadla raději triko na spaní a vyrazila ke koupelně. Ani ji nenapadlo klepat. Už roky se o koupelnu s nikým nemusela dělit. Okamžitě ji to aby bylo líto. Právě tohle by se jí v koupelně docela zamlouvalo. Před sebou zahlédla totiž široká záda. Derek si právě oplachoval obličej a tak se mohla chvíli kochat. Na jeho zádech se táhlo několik modřin a drobnějších jizev. Hltala je pohledem stejně tak jako obrysy jednotlivých svalů. Neměl na zádech jediný chloupek. Zatnula ruku v pěst, až si zaryla nehty do kůže. Málem ji k němu natáhla. Měla mučivou chuť se ho dotknout a zjistit, jestli má opravdu kůži tak hladkou a obepínající svaly, jak na pohled slibovala.

Derek se natáhl po ručníku a osušil si obličej a přejel si i po holém hrudníku, kde mu stékalo pár kapek vody.

Neopovažuj se! Jestli to uděláš, tak se budeš nadosmrti nesnášet. Nebo alespoň v dalších několika dnech určitě.

Musela se donutit hledět mu přímo do očí, aby jí pohled nesklouzl dolů. Sakra jak je to dlouho, co už neměla chlapa? Najednou si ani nemohla vzpomenout, kdy vůbec nějakého měla. A rozhodně to nebyl někdo jako tohle, co stálo před ní.

„Promiň, nevěděla jsem, že tu jsi.“

Skoro ta slova ze sebe vyrážela.

Mlčel. Zůstal tam stát naproti ní. Sledoval její tvář a jeho výraz byl znovu neproniknutelný. Trvalo to snad několik minut, než se konečně pohnul.

„Já už stejně skončil, klidně můžeš.“

Natáhl se a pověsil ručník zpátky na zeď. Chtěl okolo ní projít.

„Počkej!“

Nechtěla aby šel pryč. Ta napjatá atmosféra mezi nimi by se sice dala krájet, ale nechtěla to porušit. V jakémsi zvráceném ohledu se jí to líbilo.

Právě se okolo ní snažil protáhnout dveřmi, když ho zarazila. Zůstal stát na místě.

Musela polknout.

„Ta rána na boku nevypadá dobře.“

Zvedl paži a podíval se směrem kam nepřítomně pohlédla.

„Vypadá to hůř, než to skutečně je,“ zavrtěl hlavou.

„Ale ošetřit by se to mělo.“

Za tuhle výmluvu by si zasloužila Oscara.

Dopřála si ještě dvě vteřinky tepla, které k ní sálalo přes tu miniaturní skulinku mezi jejich těly a vyběhla pro lékárničku. Zvědavě ji doprovázel pohledem. Nic ale nenamítal. Spíše naopak. Poslušně si sedl na jednu z barových židlí u linky.

Beky položila lékárničku a vytáhla gázu. Naklonila nad ni lahvičku s dezinfekcí. Trocha jí vyšplíchla až na triko. No jo, tohle nebyla zrovna její parketa. Nebyla ošetřovatelský typ. Což mu zřejmě taky rychle došlo.

Střetla se s jeho pochybovačným pohledem.

„Dlužím ti to, za tu třísku,“ ohradila se.

„A to mě právě znervózňuje,“ zabrblal. Jeho paže se ale během okamžiku zvedla a ocitla se jí kousek od ramene. Do nosu jí pronikla těžká pánská vůně a vzduch okolo kurevsky zhoustl. Dal by se snad i krájet, ale dýchat určitě ne. Ale kdo by teď na něco takového vlastně myslel. Beky rozhodně ne.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 15. kapitola: